To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translatin was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 3: Břemeno

Druhá část

Severus právě pro Harryho připravoval Lektvar zužitkování. Zatímco míchal, nechal svou mysl potulovat.

Co by měl dělat ve svém volném čase? Co by mohl ještě vykonat, aby se lépe připravil na nadcházející válku mimo to, co již dělal? Třeba by mohl Albusovi jemně některé věci nadnést? Ano, to by mohlo fungovat. Ale co přesně? Byla tu ta záležitost se Siriusem Blackem. Opravdu by měl otevřít tuto velkou konzervu plnou červů? Neměl by nejprve najít Remuse Lupina?

To vážně nevěděl.

Musel upřímně přiznat, že Black byl v budoucnosti velmi nápomocný. A Severus si nebyl zcela jistý, zda by byl stejně užitečný, i kdyby ho vysvobodili z vězení o dva roky dříve. Co kdyby také narušil vztah, který má teď on s Harrym? Ale připusťme si, že nechat nevinného muže v Azkabanu je prohnilé. Bude si muset Blackův případ ještě promyslet.

Na druhou stranu Lupin by mohl být o něco, no, prospěšnější. Jeho by možná mohl přivést do Harryho života dříve. Poskytnout tak chlapci dalšího dospělého, se kterým může počítat. A pak prostě nechá Lupina odhalit tu krysu. Když ho polapí jeho známý, bude Severus mimo podezření a bude mu bohatě stačit, když se bude dívat z povzdálí. Ale… byla to opravdu ta nejlepší možnost? Bylo by vůbec prozíravé nechávat tu krysu na jakkoliv dlouhý čas tak blízko Harrymu? Dovolit mu o Harrym nashromáždit informace, která pak jistě předá Voldemortovi?

No, když o tom tak přemýšlel… nemohl připustit, aby Peter Pettigrew zůstal mazlíčkem Ronalda Weasleyho.

Přestal míchat a počkal, až bílkoviny zreagují, než se zamyslel nad Pettigrewem.

Zavrtěl hlavou a rozhodl se, že tohle si také musí promyslet později. Musel uznat, že má na svých bedrech ještě závažnější problém.

Quirrella.

Za několik týdnů se vrátí do hradu, takže měl jen málo času se na něj připravit a také jemně něco naznačit řediteli a zbytku učitelského sboru.

Věděl, že nebude schopen se ho zbavit. Voldemort se uměl příliš dobře skrývat, ačkoliv Brumbál možná bude mít své podezření (jako ostatně měl i v původní linii později ve školním roce). Musí si ho udržet na blízku, už jen proto, aby ho měl na očích.

Své přátele měj blízko, své nepřátele ještě blíž. To byla dobrá zásada.

ooOoo

Severus se usadil v ředitelně. Vedoucí kolejí měli svou každoroční schůzi s ředitelem ohledně nadcházejícího školního roku.

„Severusi, jak ses měl? Už několik dnů jsem tě neviděl," zapištěl vesele Filius. „Vařil jsi lektvary?"

„Mám se dobře, a ano, lektvary," odpověděl jednoduše.

„Těším se, až přijedou studenti. Tohle místo je bez nich tak tiché," pokračoval Filius.

„Hmm," zabručel Severus, v pozadí byl slyšet sarkasmus.

„Ale no tak, Severusi, dokonce i ty musíš uznat, že podzemí je teď příliš tiché," prohlásila Minerva a zapojila se tak do rozhovoru.

„To skutečně ne."

Minerva přimhouřila oči. „No, já se tedy rozhodně na návrat studentů těším. A také na nové studenty," usmála se něžně, v očích jí tančilo očekávání. „Měl by to být zajímavý rok."

Severus dlouhou dobu neodpovídal, ale pak zašeptal. „Možná."

„A jsem si jistá, že pan Wood bude skvělý famfrpálový kapitán. Tento rok Zmijozel nedostane šanci!" zašvitořila Minerva povzbuzeně.

Severus ucítil potřebu protočit panenky.

Vážně byli tak soutěživí? To zde byla doopravdy tak silná rivalita, že se očekávalo, že okamžitě zareaguje v odpověď nějakou dětinskou frází jako třeba: To jistě ne! Zmijozel tvou kolej porazí!

Měl by k sobě být upřímný a odpovědět si, že ano.

Ale válka jej změnila. Už se o famfrpál nestaral. A teď, když o tom přemýšlel, dokonce ani netušil, proč tomu předtím věnoval tolik pozornosti. Jistě, vždy bude povzbuzovat své zmijozely, ale být tak horlivý, aby se se svou posedlostí vyrovnal Minervě? To bylo prostě ubohé.

Nakolik jejich soutěživost přispěla k neshodám mezi jejich kolejemi? Jak moc to mohlo být jiné, kdyby se přenesli přes svou lásku k famfrpálu a věnovali se trvalejším věcem, jako třeba blahu a budoucnosti svých studentů?

Severus zatřásl hlavou. „Oh, jsem si jistý, že mají jisté šance. Stejně tak Mrzimor a Havraspár."

Minerva a Pomona Sproutová si vyměnily zmatené pohledy a nadzdvihly obočí. Kratiknot skoro spadl ze židle. Očekávali ostrou odpověď, ne odklon od tématu a další rozhovor.

„Dobré ráno!" přivítal je Albus, který vcházel do místnosti ze svých soukromých prostor.

Profesoři mu uctivě opětovali pozdravy, když si sedal ke stolu.

„Takže, chce někdo něco probrat jako první? Máme toho na programu hodně," začal Albus.

„Madam Hoochová žádala hotovost na nákup nových košťat pro své třídy," odpověděla Minerva.

Albus vypadal omluvně. „Zašlu její žádost členům školské rady, ale upřímně pochybuji, že se tento rok dostane do rozpočtu."

Minerva si povzdechla. „Opakování z loňského roku."

„Obávám se, že ano," souhlasil, než se zadíval na další profesory a vybídnul je tím, aby také přednesli své zájmy.

Kratiknot promluvil. Ptal se, co se bude dít s Kamenem, když ho Hagrid již doručil do školy. To je přivedlo k diskuzi o ochranných kouzlech, a kam ho budou muset brzy umístit. Přicházelo v úvahu třetí patro, protože to byla starší část hradu a studenti tam moc často nechodili. Severus v tom viděl svou šanci a hodlal ji využít.

„Proč ho umísťovat tak daleko od našich obvyklých míst?" zeptal se. „Podle mě je nejbezpečnější zde, ve vaší věži, řediteli."

Filius na to něco zabručel, jeho mozek odhadoval oprávněnost takového manévru. Věděli, že Voldemort po Kameni pátrá. Vloupání ke Gringottovým jim hodně napovědělo. Nebyla by opravdu nejbezpečnějším místem ředitelna? Nebo dokonce jeho komnaty?

„To je zajímavý návrh, Severusi," přiznal Albus. „Ani nevím, proč mě to nenapadlo."

Severus pokrčil rameny, zvědavými pohledy se netrápil.

„Jestli je Temný pán schopný dostat se do Bradavic, což jak jsem si jistý, všichni víme, že je, a jestli je dostatečně odhodlaný, což rovněž je, pak se mi zdá jen rozumné umístit Kámen do oblasti, které se bude vyhýbat," pokračoval Severus, na tváři se mu objevil zamyšlený výraz. „A abychom to vylepšili, proč nemít třetí patro jako návnadu? Můžeme tam umístit všechna ta různorodá ochranná kouzla a říct ostatním profesorům, aby to bylo přesvědčivé, že se Kámen nalézá tam. Nikdo další mimo nás pěti nebude mít tušení, kde se pravý Kámen nachází. Tak to bude pro všechny bezpečnější. A také důrazně doporučuji, abychom ke vstupu do třetího patra umístili věkovou linii, takže se studenti nevystaví většímu riziku, ve kterém už normálně budou."

Nastala minuta ticha, kdy ostatní zvažovali jeho návrh, než to prolomil ředitel.

„Vynikající plán, Severusi. Chce někdo něco dodat?" zeptal se Albus.

„Jaké budou skutečné ochrany?" zajímal se Filius.

„No, samozřejmě kolem svých komnat a této kanceláře umístím další kouzla," uvedl Albus.

Pomona Sproutová přikývla, než se zeptala. „A proč ne tu nejdokonalejší ochranu? Proč nepoužít Fidelius?"

Severus by tu ženu málem políbil. Chtěl to navrhnout, ale už promluvil tolikrát, a uvědomoval si (se svou minulostí ohledně Potterových), že pokud by nadnesl něco jen nepatrně souvisejícího s Lily, pak by takový nápad způsobil, že by se na něj ředitel i ostatní dívali prazvláštně.

Řediteli zajiskřilo v očích, jakmile uslyšel Pomonin návrh. „Musím to prodiskutovat s Nicholasem, ale jsem si jistý, že proti tomu nebude mít námitky."

Pomona se zářivě usmála.

„Dobře, věřím, že se můžeme přesunout k dalšímu námětu ohledně našich nových studentů," pokračoval Albus. „Třicet osm dětí přijalo svůj dopis. Čtyři uctivě odmítli kvůli jiným předchozím vzdělávacím nabídkám a tak podobně."

Profesoři přikývli, už to slyšeli mnohokrát předtím. Ne každý si myslel, že by pro jeho dítě byly Bradavice tou nejlepší volbou, a to bylo jejich právo.

„Tak, jsem si jistý, že všichni víte, že tento rok se vrátí do kouzelnického světa i Harry Potter," začal Albus.

„Vyrozuměl jsem, že měl nejprve jisté potíže s převzetím svého dopisu?" zeptal se Filius. „Co to bylo za problémy?"

Ředitelovy oči zesmutněly. „Velice mylně jsem posoudil situaci."

„Situaci, Albusi?" zeptala se Minerva.

„Je mi to líto, Minervo. Měl jsem tě před lety poslechnout," pronesl Albus měkce.

Minerva vykulila oči, než v ní její skotský temperament začal kypět. Pomona a Kratiknot se na sebe podívali. O co tu šlo?

„Albusi, co udělali?" zeptala se, její hlas ležel nebezpečně nízko.

Severus se rozhodl smilovat se nad svým mentorem a promluvil. „Ta situace je už vyřešená. Pan Potter bude mít, až přijede, vše, co potřebuje. Pojďme dál."

Všichni se otočili na mistra lektvarů.

„Je to vyřešené, Severusi?" zeptala se zmateně Minerva. „A jak víš, že je pan Potter připravený na nástup do školy?"

„Pomohl jsem mu všechno obstarat."

Filius zamrkal, Minerva pozvedla obočí a Pomona se zadívala na Albuse.

„Ale já jsem myslel, že ho do Příčné ulice vzal Hagrid," řekl Filius.

„To ano, ale pak jsem se ho ujal já." Severus se otočil zpět ke svému učiteli, nebyl si jistý, kolik toho může prozradit. Nechtěl to jen zhoršovat. Snažil se, aby se s Harrym zacházelo jako s obyčejným studentem.

„A-ale, cože?" zakoktala se Minerva.

„Jaký je?" zeptal se Filius dychtivě, lhostejný k Minervinu rozpoložení. „Je podobný svým rodičům?"

„Je… trochu." Severus to nechtěl dále rozvádět. Nechal je, aby si o něm vytvořili vlastní úsudky.

„Vážně? Oh, doufám, že si oblíbí Kouzelné formule," zazněl profesor čarování.

„Projevil zájem o lektvary a…" začal Severus, ale byl přerušen.

„No, to není žádné překvapení. Jistě jsi ho tím směrem postrčil," podotkla Minerva.

„Jen jsem mu sdělil, že na ně měla jeho matka talent, takže by ho mohl mít i on."

„Pochvala, Severusi?" zeptala se ohromeně zástupkyně ředitele.

„Ten chlapec má… potenciál," uvedl.

„Jsem si jistá, že má. Ale co tě k tomu vlastně vedlo?" zeptala se. Byla zmatená Severusovým novým postojem. A ten pravdu nechtěl odhalit.

„Mnoho věcí."

„Ach, což mi připomíná," prohlásil Albus a přerušil je tím. „Severus dal panu Potterovi povolení k chovu exotického zvířete, avšak Hagrid to nevěděl, když posílal panu Potterovi sovu jako opožděný narozeninový dárek. No a kvůli tomu, jsem mu udělil výjimku dovolující mu vlastnit obojí."

„Oboje? Dvě zvířata?" zeptala se Minerva, hlas se jí lehce zvýšil.

„Exotické zvíře?" zazpíval Filius.

„Co je to za exotické zvíře?" zeptala se Pomona.

Severus se obrnil proti nadcházejícím reakcím.

„Och, magická korálovka," odpověděl Albus nevzrušeně, jako by to zvíře bylo plyšovým králíčkem a ne jedovatým hadem.

„Co?" vyjekla Minerva, než vrhla na Severuse zlobný pohled. Věřila, že se snažil Harryho Pottera proměnit ve Zmijozela.

„Nedívej se na mě tak. Rozhodl jsem, že bude užitečný, když jsem zjistil, že mluví hadím jazykem. Když jsem to nadhodil, prokázal o něj velký zájem."

„Ha-hadí jazyk?" zalapal po dechu Filius, jeho hlas zněl tak vysoce, že už to nebylo ani zapištění, spíše zasípání.

„Jak je to možné, Albusi?" zeptala se Minerva, dívajíc se na svého starého přítele.

„Z té smrtící kletby. Jakkoliv se to stalo, část Voldemortových schopností přešla na chlapce," odpověděl.

Severus si nechal pravdu pro sebe. Ať jsou pro teď přesvědčeni, že je to pravda. Nebylo to tak důležité, aby se dozvěděli, že na Harryho seslal Dědické kouzlo. To by vše jen zkomplikovalo.

„Ach můj…" zašeptal Filius.

„Takže se zajímal o hadí magii?" zeptala se Pomona, její hlas byl něžný a radostný. Věděla, jaká síla se skrývá za takovým druhem magie. A pokud to dřímá v Potterovic chlapci…

„Ano. Zaslal jsem mu svou knihu a vypadá to, že se již dostal docela daleko," odpověděl Severus.

„Ty jsi mu poslal Umění hadího jazyka?" zvolala se Minerva. Věděla, jak moc ji mistr lektvarů přede všemi střežil.

„Už jsem ji pročetl dostatečně," odpověděl jednoduše. „Bude ji schopen náležitě využít."

„Kdo jsi a co jsi udělal se Severusem?" zeptala se Minerva.

Snape ani ostatní si nebyli jistí, zda žertuje či nikoliv. Vedoucí Zmijozelu na ni pozvedl své obočí a podíval se, jakoby se domníval, že ztratila rozum.

„No, myslím, že se máme tento rok na co těšit," zapištěl Filius. Moudře se snažil odvést konverzaci jinam.

A Severus to rozhodně ocenil.