To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translatin was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 5: Vyučování

První část

Když se Harry druhého rána probudil, přál si, aby měl ještě několik hodin k dobru, třebaže věděl, že už je čas vstávat. Protáhl se a rozhlédl se kolem. Poškrábal Hedviku na hlavě, než si posbíral své oblečení. Pouzdra na hůlky měl dobře připevněná a všude si s sebou bral své hůlky i Coral, jak mu poradil profesor Snape. Stříbrný náhrdelník se houpal kolem jeho krku. Harry jej od té doby, co mu jej mistr lektvarů věnoval, ještě nesundal.

Než se včera večer odebral do postele, konala se ještě ve společenské místnosti schůzka koleje. Tato místnost se nacházela v hradním suterénu. Setkali se zde s profesorkou Sproutovou a Harry si ji okamžitě oblíbil. Byla přímočará a vlídná. Dávala jasně najevo, že je pravá mrzimorka, a že ti se ke všem chovají stejně a spravedlivě. Harry ocenil úsilí, které vynaložila, aby s ním jeho kolej jednala normálně, ačkoliv věděl, že bude trvat nějaký čas, než na něj přestanou zírat. Doufal, že to nebude trvat moc dlouho.

Snídaně byla zajímavou událostí. Překvapila ho zdejší rozmanitost jídel. Zajímalo ho, kolik asi kuchařů musí v Bradavicích pracovat, než mu došlo, že tohle všechno mohlo být vytvořeno kouzly. Snažil se nevšímat si zvědavých pohledů a ne zrovna neslyšného špitání, a raději si přiložil pohár ke rtům.

„Urgh," zakuckal se. Na jazyku pocítil chuť Lektvaru absorbance.

Okamžitě se otočil a zadíval se na profesora Snapea, který seděl u hlavního stolu. Profesor ho musel sledovat, protože se rovněž díval přímo na něj. Jejich oči se střetly a mistr lektvarů ústy velmi jasně naznačil slovo: Pijte.

Harry tak rychle učinil a vypil ho na jeden zátah. Právě odkládal pohár na stůl, když si v úžasu všiml, že se znovu plní další tekutinou. Byl si jistý, že je to Doušek výživy. Znovu jej vypil, jen aby to zopakoval ještě naposledy, když se pohár naplnil Lektvarem zužitkování.

„Páni, Harry. To´s měl takovou žízeň?" zeptal se Cedrik, který si všiml, jak do sebe hodil druhý a třetí pohár.

„Jo," řekl, než se napil počtvrté, aby spláchl tu pachuť ve svých ústech.

Neville se na Harryho zvědavě zadíval, ale neřekl nic. Brzy poté přišla profesorka Sproutová a rozdala jim rozvrhy.

„Úžasný, máme jako první Lektvary!" zaradoval se Harry, čímž si ovšem vykoledoval několik zhrozených a zmatených pohledů.

„Co je?" zeptal se, nyní sám zmatený.

Několik starších studentů zakroutilo hlavami. „Uvidíš," odvětil jeden z nich.

Harry se podíval na Cedrika, aby mu to vysvětlil, ale ten váhavě odpověděl: „Tak tedy, víš, Harry, profesor Snape je… no, dokáže být docela přísný a někdy trochu krutý. Myslím, že v každém roce rozplakal alespoň jednoho prváka. A někdy se mu podaří rozrušit i některé starší studenty."

Harry se zamračil. Profesor vypadal přísně i na Příčné uličce, to jistě, a některé věci, co mu řekl, byly velmi otevřené a krutě upřímné, ale on nemohl přece vědět naprosto přesně, co tím ten muž přímo myslel. No, možná se mohl někomu zdát jako Dudley. A co se týkalo té malé diskuze s Dursleyovými, do které Harry nebyl zasvěcen, tak se projevil velmi průbojně. Od té doby ho nechávali na pokoji a každý den se ujistili, že dostal dostatečně najíst. Domníval se, že lektvarista vypadá trochu hrozivě zejména kvůli tomu, že je vysoký a chodí stále v černém.

Pohlédl na Nevilla, který se tvářil docela zděšeně.

„Prostě uděláme to nejlepší, co můžeme, a uvidíme," prohlásil Harry. „Ale stejně si myslím, že je profesor Snape skvělý."

„D-dobře, Harry," odpověděl Neville, ačkoliv stále vypadal trochu nejistě.

ooOoo

Severus počkal, až všichni prváci vstoupí, a až potom se vynořil z úkrytu a vešel sám. Jeho plášť se za ním rozevlál.

„Jste tu, abyste se naučili náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů," začal. Přelétl tváře před sebou a srdce se mu trochu sevřelo, když si uvědomil, kolik jich viděl mrtvých.

Susan Bonesová byla zabita Voldemortem osobně, když skolila jeho dva pobočníky. To se stalo skoro rok po pádu Bradavic.

Justina Finch-Fletchleyho během napadení jeho rodiny pokousala Nagini.

A Hannah Abbotová podlehla kletbě, kterou na ni tři dny předtím seslal Lucius Malfoy.

Odkašlal si a nasadil přísný pohled. „Protože se zde nebudete pokoušet o žádné pošetilé mávání hůlkou, většina z vás jen stěží uvěří, že se jedná o magii. Jelikož neočekávám, že by mnozí z vás porozuměli kráse delikátního vaření v mihotavých výparech nad kotlíky či jemné síle roztoků, která se vplíží do lidských žil se schopností zachránit život, či ho vzít, přesto vězte, že vás mohu naučit, jak stáčet slávu, připravit věhlas, či dokonce… jak uložit a zachovat smrt. Zůstává ovšem otázkou, jestli z vás bude líný bezcenný hlupák, či jestli budete mít touhu a schopnost naučit se jednomu z nejsilnějších magických odvětví, jaké existuje."

Severus se skoro usmál. Nyní měl skutečně jejich naprostou pozornost, ačkoliv, jak si všiml, že pouze Harry si zapisoval to, co právě pronesl. Bojoval s lítostí, která se vzpínala v jeho mysli. Ten chlapec se o lektvary od počátku zajímal, ale on to zkazil, nebyl mu schopen odpustit a nechat minulost jít jen kvůli bezvýznamnému, dětinskému hašteření.

Procházel seznamem žáků a vyvolával jednotlivá jména. Když četl to Harryho, ani se nad ním nepozastavil – což měl udělat i posledně. A pak pokračoval v hodině. Když si vyndávali své pomůcky a seskupovali se do párů, nastínil jim, co budou dělat. Bylo štěstím, že tuto hodinu nebudou nic vařit. Pouze se naučí, jak používat nástroje a techniky potřebné pro řádné sekání, štípání, plátkování a kostičkování.

Harry a Neville spolu pracovali dobře, ale Severus věděl, že bude třeba důkladně dohlédnout na Zachariáše Smitha, který seděl za nimi spolu s jedním havraspárským. Byl to zlomyslný chlapec, jehož jediným silnějším rysem byla zbabělost.

Severus se rozhodl, že pokud by se pan Smith choval v jeho hodině nějak pošetile, trochu této zlomyslnosti odkryje. Teď se kolem nich alespoň naposledy prošel a nechal vyplynout některé své negativní emoce, aniž by se později cítil špatně.

„P-profesore Snape," zeptal se jeden z havraspárských, když zvedl ruku.

„Ano, pane Duncane?" otázal se profesor a otočil se ke stolu, kde měl tento student své působiště.

„Mohou se tyto nože otupit? Mudlovským nožům se to stává a mně zajímalo…" zarazil se a polkl.

Očividně už slyšel o tom, že profesor údajně nadržuje čistokrevným, a že je předpojatý vůči mudlorozeným a všem ne-zmijozelským.

„Ne, pane Duncane, obvykle ne. Mohou však zrezivět, pokud byste s nimi krájel určité kyselé rostliny nebo na ně vylil agresivní lektvar."

„Och, dobře, profesore, děkuji," řekl. Úleva z něj odtekla jak velká voda, když mistr lektvarů nereagoval tak, jak předpokládal, že bude.

Lektvarista se odvrátil a pokračoval v chůzi. Udělal pár zastávek, aby se ujistil, že mrzimorští správně řízkují.

Přešel kolem Harryho a Nevilla a zachytil pohledem Coral, která vykukovala z Harryho rukávu, když si chlapec začal zkoušet techniku potřebnou pro rozmáčknutí připraveného ořechu. Sledoval, jak na něj něco zasyčela, on s malým úsměvem přikývl a trochu přizpůsobil svůj stisk, aby ho uchopil o něco lépe. Zasyčel na ni odpověď, ze které Severus vyvodil, že to asi bylo: Dík.

Severus se vrátil zpět ke katedře a na cestě ještě stihl opravit několik studentů.

„Profesore Snape?"

Obrátil se, jen aby zjistil, že tentokrát se to hlásí pan Smith.

„Ano, pane Smithe," pronesl.

„Potter si s sebou přinesl svého hadího mazlíčka. Nejsou zvířata na hodinách zakázaná?" žaloval.

Severus přimhouřil oči. Smith se ušklíbal a očividně tak přehlédl skutečnost, že právě svého profesora rozhněval. Stále totiž věřil, že dostal Pottera do problémů.

„Pane Smithe, řeknete mi, nabyl jste snad dojmu, že nejsem obeznámen s každým hnutím, které se odehraje v mé třídě, ať nepatrným či markantním, skrytým či na očích?" zeptal se, jeho hlas varovně zbavený emocí.

„Er… ne, pane. Jen jsem myslel…" zadrhl se, když se před něj lektvarista postavil. Tyčil se nad jeho lavicí, a pak se k němu naklonil.

„Nebo si možná jen užíváte svou roli nesnesitelného donašeče?"

„N-ne, j-jen jsem myslel, že b-byste měl vědět, co P-Potter…" začal, snažil se o krok ustoupit, ale nebyl toho přes svůj strach schopen.

„NELŽETE MI!" odvětil profesor nebezpečně, vzduch kolem něj zabrněl rozhněvanou magií. „Chtěl jste ho dostat do potíží, nic víc. Nemyslel jste na férovou hru nebo cokoliv jiného. Takové chování nebudu tolerovat. Je to odsouzeníhodné." Severus se zaměřil na Smithovu pracovní plochu a zjistil, že je tam nepořádek, a poznámky, které si chlapec udělal, byly napsané úděsně ledabyle. Pro to neměl Smith žádnou omluvu. Chlapec vyrostl ve velmi vážené kouzelnické rodině.

Nastal čas otestovat toto rozmazlené princátko.

„Řeknete mi, pane Smithi, co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?"

Smith polkl, nebyl schopen odpovědět. Neměl žádné vodítko.

„Nevíte? No, tak něco jiného. Kde, pane Smithi, byste hledal, kdybych vás požádal, abyste našel bezoár?"

Smith sklonil hlavu.

„A jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem?"

„N-nevím, pane."

„Škoda. Zjevně byste se měl zaměřit na studia namísto mazlíčků svých spolužáků," prohlásil, než se tváří otočil k Harrymu.

Harry se napřímil a připravil se na výtku. Jistě, profesor mu nakázal, aby s sebou bral Coral všude, ale možná se měl ujistit, aby zůstala v jeho rukávu, aby tak nevyrušovala ostatní studenty.

„Pane Pottere, kde byste hledal bezoár?"

Harry si skousl spodní ret. „V žaludku kozy, pane." Přečetl si to před koncem první kapitoly v knize lektvarů.

„Šalamounek a mordovník – jaký je v nich rozdíl?"

„Jen ve jménu. Je to ta stejná rostlina, profesore."

„Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?"

„Silný uspávací lektvar, nazývá se…" Harry se odmlčel, zavřel oči a pokusil se vzpomenout si. Už si to přečetl před několika týdny. „Doušek… Doušek živé smrti."

„Správně, pane Pottere. Ještě poslední otázka. Kde jste tyto informace zjistil?"

„V první kapitole knihy Magické doušky a lektvary, pane."

Severus souhlasně kývl. „Patnáct bodů pro Mrzimor, že nejste takový hlupák."

Hodina pokračovala dál, než bez dalšího incidentu skončila.

ooOoo

„Hej, Pottere, jak bylo na Lektvarech?" zeptal se Draco, když Harry s Nevillem postávali před třídou Kouzel.

„Skvěle," odpověděl Harry. „Ale už chápu, co lidé mysleli tím, když tvrdili, že umí být opravdu přísný."

Draco se zasmál. „Jo, ale je úžasný, že?"

Harry přikývl. Několik zmijozelských se na Draca překvapeně zadívalo. Řekl jim, že jsou s Harrym Potterem kamarádi, ale oni mu nevěřili.

Harry a Neville nakonec na hodině Kouzel seděli za Dracem, Vincem a Gregem, ve vzdálenějším rohu třídy až skoro u zdi. Třída byla postavená tak, aby se studenti dívali směrem dolů a učitel tak mohl lépe předvádět kouzla.

Draco se otočil, protože hodina ještě nezačala. Profesor se zřejmě ještě připravoval. Mávl na Coral, která vystrčila hlavu z Harryho rukávu.

„Tak jsem slyšel, že se tě někdo pokusil dostat u profesora Snapea kvůli Coral do nesnází," prohlásil Draco.

„Och, ty už jsi o tom slyšel?" zeptal se Harry. Naklonil se přes lavici, aby se mu lépe mluvilo, takže byl teď nepatrně pod ním.

„Děláš si srandu? Na hodině Obrany proti černé magii se tomu jeden havraspárský prvák smál tak nahlas, že bylo jednoduché zjistit si, co se stalo, když si to s přáteli přehrávali."

Harry mrknul na Zachariáše Smitha, který seděl skoro úplně vzadu v místnosti. Bylo jasné, že není v dobré náladě – vypadal, jako by to v něm vřelo. Naštěstí se ale usadil tak daleko, takže jejich rozhovor nezaslechl. Jenže asi věděl, jaký příběh právě koluje.

Harry jemně přikývl, než se rozhodl změnit téma. „Jaká byla Obrana proti černé magii?"

„No, vlastně to bylo docela zklamání. Quirrell se bojí vlastního stínu a zakoktává se tak moc, že je skoro nemožné mu cokoliv rozumět. A to, co jsem pochytil, bylo dost chabé. Hodlám si s sebou brát knihu a číst si, a prostě budu ignorovat všechno, co se nás pokusí naučit," odpověděl Draco. „Profesor Snape nám řekl, že člověk někdy musí dělat i takové věci, i když připouštím, že mluvil o Dějinách čar a kouzel."

„Dobře, děkuji. Aspoň vím, na co se mám zaměřit," řekl Harry.

„Bez problému. Měl bych něco vědět o Lektvarech?"

„Určitě si před hodinou přečti první kapitolu. V Příčné ulici mi poradil, abych si vždy před hodinou četl kapitolu dopředu."

Draco přikývl. „Udělám to."

A pak vstoupil profesor Kratiknot, aby uvedl jejich první hodinu Kouzel.

Draco a jeho dva kamarádi se otočili, když začal vyvolávat jména.

ooOoo

Když se studenti začali trousit do Velké síně, Severus se usadil k obědu. Nikdy by to nikomu nepřiznal, ale bylo příjemné, že byl hrad znovu zaplněný. No a také v celku. Pro Severuse to byly téměř tři roky, co viděl Bradavice ve stejném stavu. Chybělo mu to. Velice.

A rovněž se vrátil ke každodenní rutině v učení. Věděl, že si starší studenti všimli, že se něco změnilo, ale doufal, že to nebyla tak velká proměna, aby o tom mluvili před ostatními profesory.

Potřásl hlavou. Došlo mu, že i kdyby se o tom dozvěděli jeho kolegové, tak to vlastně nebyla změna k horšímu. Jediná špatná věc byla, že tím k sobě přitáhne nežádanou pozornost. Začnou se ho vyptávat, bude je zajímat, proč pozměnil své učební plány a upravil způsob, jakým některé věci vyučuje. Začal být podezřelý už před několika týdny na setkání vedoucích kolejí a nechtěl se potýkat s ještě většími problémy. Ale jen s nechutí musel uznat, že brzy nějaké jistě nastanou - nešlo tomu zabránit. Tou největší senzací bezpochyby bylo - těžko říct, jestli jim to donesl nějaký student - že nerozplakal ani jednoho prváka.

Jistě, na Smitha se vrhnul jako nemilosrdný tygr, ale to bylo oprávněné (minimálně více, než jak se choval ke studentům v minulosti) a nemělo to nic společného s jeho dřívějšími slovními útoky, kde mlátil studentovou sebedůvěrou proti zdi, až z ní nezbylo víc než slzy.

Tiše si povzdechl. Nedostatek uplakaných prváčků bude jednou jeho zkáza…