To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translatin was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 5: Vyučování

Druhá část

Harry vstoupil do učebny Obrany proti černé magii v závěsu za Nevillem a Susan Bonesovou. Místnost se rychle zaplnila prváky z Mrzimoru a Nebelvíru. Byl to druhý vyučovací den a Harry se toužil naučit o magii cokoliv dalšího.

Harry se rozhlédl kolem. Vedle jeho lavice, kterou sdílel s Nevillem, si povšiml nějakého ohnivě rudovlasého chlapce sedícího vedle hnědovlasého. A za nimi se usadili další dva nebelvíři. Nebelvírská děvčata si ukořistila sedadla na vzdálenějším konci učebny a jedinou věcí, kterou byl Harry schopen zachytit, bylo, že se všechny vyhýbaly dívce s kudrnatými vlasy, která tak skončila blízko nebelvírských chlapců. Nyní si četla v učebnici určené pro tento předmět. Byla to ta samá dívka, která mu tehdy tvrdila, že hadi nebyli jako mazlíčci povoleni na školním seznamu.

„Vážně, Weasley, nemohu uvěřit, že jsi do třídy přinesl svoji krysu," pronesla ta kudrnatá dívka. Už si nečetla, ale dívala se na toho zrzavého kluka, který seděl v lavici před ní.

„Hleď si svého, Grangerová. Žádná pravidla neporušuji," odpověděl nedůtklivě.

Odfrkla si. „Upřímně, mám pocit, že jsem žádná pravidla nezmínila. Tehdy jsem si je pročetla opravdu důkladně," dodala.

Harry nadzdvihl obočí.

„Tvá krysa by raději neměla narušovat hodinu," podotkla. Harryho zajímalo, jestli si vůbec uvědomuje, jak panovačně vystupuje. „V opačném případě by se ti totiž mohlo stát, že ztratíš naší koleji nějaké ty body."

„Jen spí, takže už přestaň být tak ctižádostivá. Mimochodem, není to tvoje zvíře," odvětil a otočil se k ní zády. Pohladil svou krysu, která si našla místo na stole vedle učebnice pro Obranu proti černé magii.

Harry se podíval na Nevilla. Oběma se zdálo, že tahle nebelvírská výměna názorů byla opravdu zajímavá.

„Rád bych věděl, na jaká pravidla to přesně odkazovala," ozval se Harry tiše.

„Padma Patilová z Havraspáru mi řekla, že si Grangerová vyhledala všechna pravidla týkající se domácích zvířat poté, co slyšela, že ti profesor Snape dovolil do jeho třídy nosit Coral," osvětlila mu Susan Bonesová, které se k nim naklonila z lavice, kterou sdílela s Justinem.

„To tím byla tak znepokojená?" zeptal se Harry.

Susan pokrčila rameny. „Zřejmě. A pak informovala nebelvíry, že se v pravidlech říká, že zvířata jsou ve třídě dovolená, jen nesmí narušit výuku nebo ničit třídu."

Harry přikývl. „Děkuji ti, Susan."

„Žádný problém."

Harry se otočil zpátky dopředu, když ze svého kabinetu vyšel učitel OPČM a stoupl si k tabuli.

„D-dobré r-rá-no t-třído," začal.

Harry si okamžitě připomněl Dracovo doporučení o tom, že by měl hodinu ignorovat a raději si místo toho číst.

„T-tohle b-b-ude v-vaše p-rvní ho-dina O-brany p-proti če-rné ma-magii."

Harry zamrkal. Draco měl pravdu. Kouknul na Nevilla, který si také bez pochyby pamatoval předchozí zmijozelova slova.

Hodina, nebo spíše koktající chaos, pokračovala dál. Harry se už nemohl dočkat oběda, zejména poté, co ho začala bolet hlava. Uvažoval, jestli je to tím, jak poslouchal profesorovu přednášku, nebo jestli to mělo nějaký jiný důvod. Ačkoliv už samotný fakt, že ho bolela jizva, nedával vůbec žádný smysl.

Nakonec hodina skončila a oni se všichni postavili a začali odcházet.

Harry ještě zachytil, že koktající profesor vyvolal Weasleyho jméno, a zauvažoval nad tím, jestli to bylo kvůli té kryse. Krysy nebyly na obvyklém seznamu mazlíčků a mohly by být považované za exotická zvířata. Ani se neohlédl a zamířil do Velké síně s ostatními mrzimorskými. Doufal, že ho ta bolest hlavy přejde.

ooOoo

První týden byl u konce a Harry ani nemohl uvěřit, jak rychle uběhl. Teď byl ještě vděčnější, že toho tolik udělal a přečetl dopředu tak, jak mu to tehdy profesor doporučil. Díky tomu že se tak připravoval, měl všechny úkoly snazší a jeho rukopis byl jeden z nejlepších mezi jeho spolužáky. Byl si skoro jistý, že ze všech svých úloh dostane minimálně Přijatelné.

Většinu hodin si velmi užíval. Co se týkalo Přeměňování, tak přeměňovat předměty ho bavilo, ale netěšil se na kouzlení na zvířatech. Z nějakého důvodu mu to přišlo zvrácené. Kouzelné formule vypadaly docela slibně a opravdu se těšil, až se dostanou k pokročilejším kouzlům, třeba takovým, která oživí neživé předměty. Bylinkářství byla pohoda. Připomínalo mu to dobu, kterou trávil pletím Dursleyovic zahrady. Neville měl pro tento předmět velké vlohy a tak spolu vesele pracovali během hodin s Havraspárem. Lektvary se lehce staly jeho nejoblíbenějším předmětem, a Neville zjistil, že si to také docela užívá. Zejména poté, co profesor Snape poznamenal, že jsou znalosti z Bylinkářství v lektvarech velmi prospěšné, a že někdo, kdo doufá, že se jednou stane mistrem lektvarů, by se měl Bylinkářství věnovat, jinak by se mu mohlo stát, že bude odsouzen k nezdaru.

Ovšem dva předměty, na které se netěšil, byly Obrana proti černé magii a Dějiny čar a kouzel. Oba byly neuvěřitelně nudné a korunu tomu dávalo to, že ho ještě k tomu na hodinách OPČM vždy podivně rozbolela hlava. Zvláštně proto, že to vypadalo, jakoby se bolest soustředila na jeho jizvu.

Ještě o tom krom Coral s nikým nemluvil, a ač se o svých bolestech hlavy krátce zmínil Nevillovi, nic víc mu neprozradil. Coral mu radila, aby se někomu svěřil, ale on vlastně nevěděl jak a ani s kým by měl mluvit. A co by jim také řekl? Kdykoliv vejdu do učebny OPČM, začne mě bolet jizva. Osh a taky někdy ve Velké síni?

Ovšem připustil, že by to mohl sdělit profesoru Snapeovi. Ten by ho alespoň vyslechl a možná by mu mohl poradit, co dělat. Měl naději. A také se ho chtěl zeptat na věci, které ho zajímaly. Coral naprosto souhlasila.

Mohl by za ním zajít zítra, až se vrátí z návštěvy Hagrida? Hagrid mu předchozího dne poslal zprávu, že ho zve na čaj.

„O čem přemýšlíš, Harry?" zeptal se ho Neville. Přistoupil k němu, a pak si přisedl na gauč.

Společenská místnost byla prázdná, protože většina studentů šla ven, když už byly všechny předměty tohoto týdny za nimi.

Harry si krátce promnul jizvu. Neville se na něj podíval trochu zmateně.

„Jsi v pořádku? Zase tě bolí hlava?" zeptal se.

Harry přikývl. Právě se vrátili z oběda. „Je to vážně divné. Všiml jsem si, že se to děje jen při Obraně a někdy také ve Velké síni. Ale nevím, co to způsobuje."

„Možná jsi na něco alergický. Třeba to dělá nějaké jídlo nebo něco, co je také na hodině Obrany? Víš, ve třídě je hodně česneku a česnek se přeci používá i při vaření," zauvažoval Neville.

Harry zakroutil hlavou. „Nemyslím si, že by to byl česnek. Co jsem se s ním dřív navařil… Ale třeba je to něco podobného. Jenže tohle není jen bolest hlavy. Je to v mé jizvě. Jako by v ní tepalo a ta bolest se šíří z ní. Nevím… možná je to něco jako varování."

Neville se zamračil. „No a nemyslíš, že bys to měl někomu říct? Bolelo tě to už předtím?"

„Ne, nikdy předtím jsem to nepociťoval, ale jo, až dostanu možnost, chci to říct profesoru Snapeovi. Možná mi bude schopen říct, co to znamená. Kdo ví, třeba je to jen nějaká tajuplná rostlina, která reaguje na magické jizvy nebo něco takového?"

„Možná. Ale asi bys to měl povědět i profesorce Sproutové. Mám na mys…"

„Povědět mi co, drahoušku?" zeptal se jich laskavý hlas za nimi.

„Profesorko Sproutová!" Harry si nemohl pomoci, aby nezalapal po dechu, když se otáčel.

„Omlouvám se, že jsem vás vystrašila, pánové. Nechtěla jsem poslouchat. Ale co byste mi to měl sdělit?" zeptala se. Její měkké rysy prosvítily náklonností.

Neville se nejistě podíval na Harryho.

„Potřeboval bych si o něčem promluvit s profesorem Snapem," řekl vyhýbavě.

Nechtěl to na ni vysypat hned. Mohla by si myslet, že se zbláznil!

„O čem, drahoušku?" zeptala se a přesunula se kolem pohovky, aby si sedla do křesla naproti.

„No, um…"

Proč je to tak těžké? podivil se. Nechtěl jí lhát, ale cítil se nepříjemně při představě, že jí to řekne. Jen před chvilkou sesbíral dost odvahy, aby to sdělil Nevillovi.

*Zeptej se jí, jestli by šla k profesoru Snapeovi s tebou,* navrhla Coral a vystrčila hlavu z jeho rukávu.

Harry byl potěšený a překvapený tím, že Sproutová nijak nereagovala. Namísto toho se podívala, jako by očekávala, že jí na to odpoví Coral. Trpělivě čekala.

*Myslíš, že mi bude věřit?* zeptal se Harry měkce.

*Nikdy jsi jí nedal žádný důvod k tomu, aby ne,* vypíchla Coral. *Cítím, že je tím člověkem, kterému můžeš věřit.*

Harry vzhlédnul k vedoucí své koleje. Vážně měla uklidňující vzhled. Jistě, nevypadala silně a strašidelně jako profesor Snape, ale byla tou osobou, která dokáže být odvážná a mocná, když je to třeba, a vůbec nezáleželo na její menší a boubelatější postavě.

„Mohla byste se mnou zajít za profesorem Snapem?" zeptal se Harry. „Já… uh… nerad bych to vysvětloval víckrát."

„Jistěže," souhlasila a vstala. „Co kdybychom tam zašli hned? Vím přesně, kde se nachází jeho kabinet a teď bude vhodný čas pro návštěvu."

„Och, dobře." Harry se také postavil a zadíval se na Nevilla.

„Myslím, že bude lepší, když počkám tady," pronesl plaše.

„Dobře." A Harry nevěděl, jestli se mu jeho odpovědí ulevilo nebo ne.

„Dodělám si svůj úkol z Lektvarů, takže až se vrátíš, můžeme to společně projít a ujistit se, že jsem nic neopomněl," dodal s váhavým úsměvem.

Profesorka Sproutová zářila pýchou. Milovala ten pocit, kdy viděla, jak se její mladí žáci ve třídách snaží.

Harry přikývl, než se otočil k profesorce Bylinkářství. „Jsem připravený, profesorko."

A pak společně vyrazily ze žluto-černé společenské místnosti do podzemí ke kabinetu profesora Snapea.

ooOoo

Když zamířily dolů, Harry letmo pohlédl na Sproutovou.

*Ta laskavá profesorka je na tebe zvědavá,* řekla Coral *A také je znepokojená.*

Harry shlédl dolů na Coral a zjistil, že k jeho hlavě vyplazuje svůj jazýček. Často si podvědomě přidržoval svou levou paži u sebe, aby měl Coral stále nablízku. Nechtěl, aby do ní někdo nešťastně narazil, když jde do třídy.

„Takže, co dosud soudíte o Bradavicích, pane Pottere?" zeptala se profesorka Sproutová.

„Jsou skvělé. Dokonce lepší, než když jsem si o nich četl v Dějinách bradavické školy," odpověděl.

Sproutová se usmála. „Viděla jsem, jak vycházíte s panem Longbottomem. Potkali jste se ve vlaku?"

„Jo. Ztratil svou ropuchu a Coral mi napověděla, kde ji hledat."

Sproutová se zadívala na Coral, jejíž hlava byla odkrytá a jejíž oči na ni zíraly. „Je to vážně nádherný had," pronesla, a pak se trochu zachichotala, když Coral pyšně zvedla hlavu.

„Jo," souhlasil Harry. „Možná je ale malinko domýšlivá."

*Hej, to nejsem.*

*Dobře, tak lehce unešená.*

*Unešená? Není to trochu silné slovo na někoho tvého věku?*

*Četl jsem o tom v knize o kontrole mé vnitřní magie, kterou mi dal profesor Snape,* pokrčil rameny, než si uvědomil, že vedl s ní rozhovor, zatímco si vůbec nevšímal buclaté profesorky vedle sebe. „Omlouvám se, profesorko."

„Och, to je dobré, drahoušku. Pochopila jsem správně, že se jí nelíbilo, že jsi ji nazval domýšlivou?"

Harry se rozesmál. „Pravda."

Po tomto prohlášení dorazili k učebně lektvarů a vstoupili dovnitř. Zamířili do míst, kde se nacházel Snapeův kabinet. Sproutová zaťukala a věnovala Harrymu uklidňující úsměv.

„Vstupte," zvolal mistr lektvarů skrze dveře.

Harry vstoupil jako první a hned po něm následovala Sproutová. Severus vzhlédl od své práce. Profesorka Harryho popostrčila a on pokračoval dopředu, dokud se nezastavil před stolem.

„Pane Pottere?" zeptal se vedoucí Zmijozelské koleje. Pouhými dvěma slovy se dokázal zeptat na tolik věcí.

Harry trochu znepokojeně pohlédl na svého učitele. „Um… stává se mi, že mě bolí hlava. Mívám neobvyklé bolesti," začal.

Severus se zamračil.

„Och, drahoušku, vážně?" zeptala se s obavami Sproutová. „Proč jste nezašel na ošetřovnu?"

„Tohle je jiné," zamumlal Harry.

„Co tím myslíte?" zeptal se Snape.

„No, stává se to jen ve Velké síni nebo na hodině Obran proti černé magii a je to…" Harry se odmlčel a dotknul se své jizvy. „Je to v mé jizvě. Působí mi to bolest a ta se šíří. Řekl jsem o tom Coral a Nevillovi a oni mi radili, abych si o tom s někým promluvil, takže jsem…" Harry zčervenal. „Říkal jsem si, že bych se mohl svěřit vám. Možná byste mohl zjistit, na co jsem alergický, když jste Mistr lektvarů a tak."

„Možná." Severus si vyměnil pohled se Sproutovou, a pak vytáhl hůlku. „Pane Pottere, obejděte stůl a pojďte ke mně." Harry tak učinil. Důvěřoval mu, ale byl zvědavý, co se bude dít. „Hodlám na vás seslat pár diagnostických kouzel," řekl, než je provedl.

Sproutová přešla blíž.

„Hmm, ano, odhalil jsem doznívající známky nedávné bolesti hlavy, ačkoliv tohle je odlišná bolest od té, co jsem kdy dříve zaznamenal. Kouzlo rovněž označilo vaši jizvu za původce bolesti."

Sproutová přešla k nim. „Ale co to způsobuje, Severusi? Nemyslíš si, že…"

Harry se zájmem sledoval jejich výměnu. Severus neodpověděl, ale jen přimhouřil oči a znovu pozvedl hůlku. „Chtěl bych něco zkusit, pane Pottere, ale potřebuji vaše svolení."

Obočí Sproutové vyletělo rychle vzhůru. „Severusi, tohle jistě není nezbytné."

„Minimálně mi to umožní vyloučit možné zdroje, jako je stres, únavu, zranění hlavy, jed, kletba, anebo dokonce několik temných kouzel." Severus stočil své oči zpět k Harrymu.

„Co budete dělat?" zeptal se Harry nejistě.

„Mám v úmyslu si oťukat povrch vaší mysli. Nebudu pátrat ve vašich vzpomínkách, ale prohlédnu si to, co se ve vaší mysli odehrálo od té doby, co škola začala. Můžeme to připodobnit třeba k tomu, když nějaký úředník přeměřuje váš dům. V tomto případě bude tím domem vaše mysl."

Harry vzhlédl ke Sproutové.

„Je to vaše rozhodnutí, pane Potter," prohlásila. „Mohlo by nám to zodpovědět pár otázek, ale může to být i docela útočný zásah. Dejte k tomu své svolení jen tehdy, pokud tomu zcela rozumíte."

Harry se zadíval na Coral.

*Já profesoru Snapeovi věřím,* pronesla.

„No, jestli nám to pomůže odhalit, co se děje… Dobře, pak máte mé svolení," řekl Harry, když se pohledem vrátil zpátky k Severusovi. Skousl si spodní ret a doufal, že neudělal nějakou chybu.

„Velmi dobře. Jen vás musím varovat, že vás po tom bude bolet hlava. A pokud mi budete vzdorovat, bude to horší, takže to nedělejte. Připraven?" Severus upíral svůj pohled do Harryho očí, než mladík kývl. „Legilimens."

Harry ucítil tlak, který narůstal na jeho čele, než se ten tlak rozplynul. Cítil se omámený, jako by se ještě neprobral ze spánku. Bojoval se vzrůstajícím poplachem ve svém nitru a cítil stálou cizí přítomnost ve své mysli podobnou Moudrému klobouku, ale o mnoho, mnoho silnější. Vnímal, jak se profesor v jeho mysli přesouvá - klouzal po povrchu přesně, jak mu předtím řekl. Byla to ta nejdivnější zkušenost, jakou Harry kdy zažil. A pak bylo po všem. Jeho zrak se opět zaostřil, aby zjistil, že si profesor tiskne ruce na spánky a vypadá obezřetně a rozrušeně.

„Profesore?" zeptal se Harry.

Sproutová se dívala s obavami.

Nakonec Severus promluvil. „Někdo se pokouší narušit mysl pana Pottera a už vykonal znepokojivý pokrok."

Sproutová zalapala po dechu a rychle položila Harrymu na ramenu ruku v uklidňujícím gestu. „Měla bych to oznámit řediteli, Severusi?"

Mistr lektvarů bez zaváhání přikývl. „Ano, musí o tom být neprodleně informován."

„Někdo se mi pokouší dostat do hlavy?" vyjekl Harry pochopitelně rozčileně.

*Co je zač? Zabiju ho! Nikdo nebude mému Harry dělat něco takového! Zakousnu ho! Rozervu mu oči! Jak se opovážil!?* syčela Coral rozlíceně.

Harry byl rozhodně vystrašený. Jak by se měl před něčím takovým chránit? A kdo to dělá a proč?

„Nemějte obavy, pane Potter, pan ředitel to vyřeší," pronesla Sproutová, než zamířila ke krbu a zvolala: „Ředitelna!" a zmizela v záblesku zelených plamenů.