To Shape and Change – Utvářet a měnit
Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translatin was created by Patolozka.
ooOoo
Kapitola 6: Ředitelův hněv
První část
„Sedněte si tady, pane Pottere," instruoval ho Severus a navedl ho do černého koženého křesla u krbu. „Ředitel tu bude za chvilku."
Severus zuřivě přemýšlel, snaže se usměrnit situaci ve svůj prospěch. Chopil se příležitosti ve chvíli, kdy mu Harry řekl o své neobvyklé bolesti hlavy a okamžitě jednal. Nyní byl rád, že to udělal, protože byl schopen vidět škody, které Temný pán vytvořil v chlapcově mysli za pouhý týden.
Žádný div, že bylo tak těžké učit ho v pátém ročníku nitrobraně! Harryho mysl byla pod neustálým útokem celý první ročník, kdy byla jeho magie v příliš raném a křehkém stádiu vývoje. A pak, později, všechno to, co se stalo ve čtvrtém a pátém ročníku…
Harryho mysl byla nezpochybnitelně oslabená, a na vrch všeho tu bylo to zacházení od Dursleyových. Severus se cítil jako naprostý hlupák. V budoucnu samozřejmě zjistil, že Harryho mysl kvůli Temnému pánovi strádala, což nesmírně bránilo zvládnutí umění nitrobrany, ale teprve teď plně porozuměl závažnosti duševního poškození, kterému původní Harry podléhal.
Úcta, kterou choval ke svému mladému, dřívějšímu příteli ještě vzrostla a část v něm to rozesmutnělo. Věděl totiž, že ho nikdy znovu neuvidí, alespoň ne docela.
Severus pohlédl na chlapce před sebou a zjistil, že jsou jeho jasně zelené oči naplněné obavami. Smutek ustupoval. Věděl, že Harry, kterého opustil, by chtěl, aby se na to podíval i z druhé strany a rozeznal tu šanci, která se mu nabízela. Aby učinil budoucnost nadějnější, nejen pro kouzelnický svět, ale i pro Harryho a ano, dokonce i pro sebe.
„Zastavíme to, pane Pottere," ujistil ho Severus. Rozhodl se, že mu musí nabídnout útěchu. „Máte mé slovo."
Tohle prohlášení zřejmě do značné míry zmírnilo napětí v Harryho ramenou, za což Severus děkoval.
A potom plameny v krbu zezelenaly a vystoupil z něj ředitel oděný v barevném hábitu následovaný profesorkou Sproutovou.
Severus si přál, aby věděl, na co Brumbál právě teď myslí. Nestávalo se každý den, aby přímo do ředitelny vpadla vedoucí koleje a žádala ho, aby s ní odešel do kabinetu vedoucího jiné koleje – natož zmijozelské.
Severuse začalo náhle zajímat, co řediteli asi Sproutová řekla.
„Pane řediteli," pozdravil Severus. Lehce pohnul hlavou a stoupnul si vedle velkého koženého křesla, které Harryho převyšovalo. Chlapcovy nohy visely volně z okraje sedadla, ale jeho drobná postava byla úplně ukrytá za opěradlem a vycpanými bočními díly. Křeslo stálo v úhlu, který nemířil přímo na krb.
„Severusi, co se stalo? Pomona mi řekla, že jsi právě odhalil, že byl jeden její student vystaven mentálnímu útoku," prohlásil Albus okamžitě. Navenek vypadal klidně, ačkoliv jeho oči prozrazovaly obavy.
„Ano, řediteli." Severus se otočil k Harrymu, aby Brumbála upozornil na jeho přítomnost.
Harry si skousl spodní ret, když na něj starý čaroděj namířil pohled svých modrých očí. „Zdravím, řediteli," zvládl ze sebe vydolovat Harry. Snažil se co nejlépe napodobit Severusovo zdvořilé přikývnutí.
Mistr lektvarů by řekl, že z něj byl Harry nervózní. Nepochyboval, že si z úcty k tomuto čaroději něco přečetl během svých letních studií. Ale opět mohl být pouze zmatený Harryho výrazem. Mohla to být pouhá vděčnost kvůli tomu, že mu ředitel dal povolení vlastnit dvě zvířata. O pár vteřin později Harry prokázal, že to bylo to druhé.
„Děkuji vám, že jste mi dovolil mít dva mazlíčky, pane. Ještě jsem neměl možnost vám náležitě poděkovat," řekl Harry po chvilce.
Albus se usmál. „To nebyl žádný problém, můj chlapče," odpověděl, zatímco Coral zvedla hlavu a zadívala se na něj.
Harry se stydlivě usmál, když malý had zamával koncem ocásku. Starý čaroděj zamrkal a jeho oči se krátce zatřpytily, než se s očekáváním otočil zpátky k Severusovi.
„Nevím, kolik vám toho stihla profesorka Sproutová sdělit, ale mám důvod se domnívat, že se někdo pokouší napadnout mysl pana Pottera. A už se mu podařilo znepokojivě pokročit, jelikož taková mladá mysl nezná žádné obrany pro takovýto druh útoku."
Brumbálovo obočí se nadzvedlo, než se s obavami zadíval na Harryho. Ani se nesnažil zamaskovat své pocity.
„Na hodinách Obrany proti černé magii a občas také ve Velké síni trpěl bolestmi hlavy. Bolesti začínaly v jeho jizvě a šířily se do celé hlavy," vysvětloval dál Severus.
Albus poklekl na podlahu, aby se dostal na Harryho úroveň. „Harry, řekni mi, kdy to začalo poprvé a jak ses cítil," poprosil ho.
Harry mu řekl o své první hodině OPČM, a pak také, že začal mít bolesti i ve Velké síni. Sdělil mu, že ta bolest začíná jako monotónní tepání v jizvě, než přeroste do pálení, které obsáhne celé čelo. Dodal, že to na hodině OPČM bylo vždy horší.
Ředitel se přesunul blíž a upřeně hleděl na Harryho jizvu. Zvolna zvedl svou letitou vrásčitou ruku, než se zarazil. „Mohu, Harry?"
„Ano, pane. Je mi jasné, že se snažíte dojít k nějakému závěru. Už nechci zažívat tyhle bolesti," řekl Harry upřímně.
Albus se usmál, než shrnul Harrymu vlasy na stranu, aby měl dobrý výhled na jeho jizvu. Přejel po tomto legendárním znamení palcem. Jeho modré oči se na to místo soustředily, než zamumlal několik slov, která Harry nemohl rozeznat, ale která byla rozhodně pronesena v cizím jazyce. Odhadoval, že v latině.
Když čaroděj pronesl inkantaci, začal se z jeho palce šířit příjemný chlad a odnesl s sebou narůstající bolest hlavy, kterou Harrymu nevyhnutelně způsobil profesor Snape. Ve chvíli, kdy se tohle stalo, mladík sledoval ředitele, jak soustředěně zavírá oči.
Aniž by se Harry pohnul, letmo pohlédl na Snapea, protože nechtěl ředitele vyrušit. Temně oděný profesor byl výjevem fascinovaný. Pak očima zamířil k profesorce Sproutové, která vypadala dychtivě a trochu znepokojeně při sledování pokračujícího Brumbálova počínání.
Harry si byl jistý, že se ředitel nesnaží dostat do jeho mysli. Necítil žádný tlak a chladnou přítomnost další osoby či narůstající tepání, které si začal spojovat s mentálním útokem. Namísto toho na jeho pokožce tančila určitá energie. Zanechala v jeho jizvě štiplavý pocit, než se s jemným dotekem vytratila.
Brumbál měl oči stále zavřené. Láskyplně Harryho pohladil po tváři, než spustil ruku dolů. Harry měl podivný pocit, že se ředitel snaží ovládnout své pocity.
„Pomono, informuj Minervu a Filiuse, aby všem studentům bezodkladně oznámili, že se mají odebrat do svých ložnic a zůstat tam až do dalších pokynů. Bezvýhradně. Také sděl prefektům, že je to mé přímé nařízení, a že mají rozkaz místnosti uzamknout," pronesl vyrovnaně, ještě stále se zavřenýma očima. „Pospěš si."
Pomona přikývla, než zmizela v zelených plamenech v krbu.
„Řediteli, jestli je to tak, jak to vypadá, neměl byste se k němu přibližovat sám. Mohl bych navrhnout, abyste zavolal bystrozory? Madam Bonesová je důvěryhodná a její podpora by se mohla hodit, kdyby došlo na proces," prohlásil Severus rozvážně.
Harry se chtěl zeptat, o co tu jde, ale stačil mu pohled do Snapeovy tváře, aby věděl, že má zůstat zticha. Teď nebyl čas na otázky ohledně toho, kdo jsou ti bystrozoři a ke komu by se to ředitel neměl přibližovat sám. Možná, že se bude moci zeptat později.
„Souhlasím, Severusi." Muž otevřel oči a zadíval se přímo na Harryho. „Děkuji ti, že jsi důvěřoval své vedoucí koleje a profesoru Snapeovi dostatečně na to, aby ses jim svěřil se svými starostmi a byl k nim upřímný. Nemohu ti ani vypovědět, jak to bylo důležité. Minimálně ne hned teď."
Harry sklopil pohled, byl trochu rozpačitý ze všech těch pocitů.
*Velmi se zlobí, Harry. Cokoliv se dozvěděl z toho doteku… Hodně ho to rozzlobilo. Jeho magie klokotá o překot. Skoro ji mohu ochutnat,* zasyčela Coral tiše. *Cítíš to?*
Harry zamrkal a zadíval se na ředitele znovu. Ano, něco cítil. Bylo to horké a nehlučně to kolem nich pulzovalo. Byla tohle magie? Byla Brumbálova magie stěží ovládaná a zadržovaná?
„Jen jsem chtěl, aby ty bolesti hlavy přestaly, pane, a doufal jsem, že by mi mohli pomoci," přiznal Harry.
„Ano, to je stejné. Ale mohl jsi to ignorovat a doufat, že bolest sama zmizí," řekl Brumbál laskavě, než vstal. „Myslím, že pro tebe teď bude nejlepší, aby ses krbem přenesl přímo do své společenské místnosti, Harry. A až tam budeš, už nikam neodcházej. Profesorka McGonagallová by měla brzy vydat prohlášení."
„Ano, pane," odpověděl Harry a přešel ke krbu, kde mu profesor Snape podával misku s práškem.
„Tohle je letaxový prášek, pane Pottere. Vezměte jej do ruky, vkročte do krbu, zřetelně proneste Mrzimorská společenská místnost a hoďte prášek na zem. Tak se dostanete do společenské místnosti. Buďte opatrný, neočekávané přistání může být tvrdé," prozradil mu Severus.
„Ano, pane." Harry obdržel od profesorů kývnutí na rozloučenou a udělal přesně to, co mu bylo řečeno, než zmizel v zelených plamenech.
ooOoo
Ve chvíli, kdy byl Harry bezpečně z dohledu, se Albus otočil k Severusovi. Jeho oči nyní odrážely nebezpečnou ledovou modř. „Měl jsem si uvědomit, že je něco v nepořádku." Zavrtěl hlavou a ruce sevřel do napjatých, rozhořčených pěstí. „Quirrell byl v kontaktu s Voldemortem. Jeho magie je pošpiněná Tomovou černou stránkou. Tak či tak, než dnešní den skončí, tento muž už v Bradavicích nebude."
Severus zamrkal, ani nemusel předstírat překvapení, když Brumbál popadl hrst letaxového prášku a poklekl, aby hodil prášek do ohně a zavolal.
„Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů!"
Severus sledoval průběh Brumbálova neoblomného rozhovoru s madam Bonesovou, vedoucí odboru. Rychle jí v hlavních rysech nastínil, co se stalo. Vynechal, o jakého z mrzimorských jde, ale ujistil se, že pochopila, že je z celé té záležitosti náležitě rozzuřený, a že chce, aby byl viník chycen a podle zákona potrestán.
V té chvíli McGonagallová promlouvala kouzelnickým rozhlasem a bez odůvodnění informovala studenty, aby se okamžitě odebrali do svých ložnic. Severus si byl jistý, že se nenajde nikdo, kdo by tohle nařízení neuposlechl po tom, co všichni slyšeli přísný tón Minervina hlasu.
Severus se opět soustředil na svého učitele. Neslyšel sice madam Bonesovou, ale podstatu rozhovoru pochopil čistě z Albusových odpovědí.
„Jsem přesvědčený, že je to Quirinus Quirrell. Mohl jsem z toho studenta cítit jeho magii," prohlásil rozhodně, sotva ovládaje svůj vztek. „Už jsem vydal zákaz vycházení a chci se o to okamžitě postarat. Nechci toho muže na hradě ani poblíž mých studentů ani o minutu déle, než je nezbytně nutné."
O chvíli později musel obdržet požadovanou odpověď, protože vstal a zamířil ke dveřím. Severus ho už chtěl následovat, když krb opět vzplál a objevily se tři osoby – madam Bonesová, Kingsley Pastorek a čaroděj, který se asi jmenoval Markus Aralium, ale Severus si tím nebyl zcela jistý. Byl to mocný kouzelník, ale naneštěstí ho zabili hned zkraje války, nedlouho předtím, než padly Bradavice.
Madam Bonesová a oba bystrozoři rychle srovnali krok s Albusem, který ještě krátce kývnul na Severuse, aby je následoval.
„Je ve svém kabinetu," prohlásil Brumbál.
Nikdo se ho nezeptal, jak to může vědět.
Severus znal odpověď ze svého postu bývalého ředitele. Jakmile byl ředitel na pozemcích, mohl se zeptat Bradavic, kde se která osoba nacházela, zejména pokud byla podezřelá z ohavných praktik.
Směřovali dolů chodbou, nikde na dohled ani jeden student, a až došli k učebně OPČM. Jakmile byly dveře v dohledu, náhle pocítili sílu Albusovy moci, která z něj vyzařovala. Severus si nakratinko vzpomněl na explozi knihovny a doufal, že jeho mentor bude mít tentokrát lepší sebekontrolu. Třebaže jistá jeho morbidní část doufala, že uvidí Quirrella rozplácnutého na zdi.
„Nepodceňujte ho," prohlásil Brumbál. „Pochybuji, že odejde v tichosti."
Otevřel dveře a vešel několik kroků dovnitř s ostatními v závěsu.
Quirrell setrvával v přední části místnosti a přerovnával věci na svém stole.
„Ř-řediteli, sta-stalo se ně-něco? Sly-slyšel j-jsem před chví-lí pro-fesorku Mc-Gonagallo-vou," vykoktal. „O c-co j-de?"
Brumbál se zastavil v prostředku místnosti a ostře na popleteného profesora zazíral.
Severus za sebou zavřel dveře do učebny a sotva znatelně si přivolal do ruky svou hůlku, která byla jednoduše ukrytá v rukávu jeho šatů.
„Quirine, odevzdáš svou hůlku a odejdeš s madam Bonesovou a těmito dvěma gentlemany," oznámil mu Brumbál.
„Co-že? Ne-nerozu-mím vám, ředi-teli," pokračoval v zadrhávání.
Severus se už chystal umlčet jeho ústa nějakou trefnou kletbou.
„Zaútočil jsi na mysl studenta. Tohle nepřipustím a nedovolím ti dál zůstávat na pozemcích Bradavic či zastávat post profesora uvnitř těchto zdí. Teď odejdi," objasnil mu Albus. V modrých očích se hněvivě zablýsklo.
Poté nastal okamžik, kdy koktavý profesor ztratil svůj zmatený a vystrašený výraz.
„To nemohu udělat," prohlásil. Jeho hlas byl směsicí vzteku a zděšení.
„ZABIJ JE!"
Extrémně nenávistný hlas jako by vycházel ze samotného Quirrella, ale jeho rty se ani nepohnuly. Avšak Severus i ředitel ten hlas poznali.
Severus jednal instinktivně, když Quirrell vytáhl hůlku a namířil ji na madam Bonesovou. Očividně nebyl dost sebejistý na to, aby zacílil na Brumbála, který k němu stál nejblíže.
Zelený paprsek vystřelil směrem k madam Bonesové, jen aby se zastavil o lavici, kterou Severus přivolal a poslal ji před ní. Lavice explodovala, úlomky dřeva se rozlétly všude kolem a ty největší kousky se zapíchly do ní. Vypadalo to bolestivě, ale Severus si byl jist, že bude alespoň žít.
Albus a Kingsley jeho útok opětovali ohněm, ale Quirrell nebyl Voldemortův hostitel pro nic za nic. Stočil se, mávnul hůlkou kolem sebe, až se z ní vyvalil odporný černý kouř.
„ZABIJ JE!" zakřičel hlas znovu. Tentokrát to znělo jako drsné zasyčení.
„Severusi, zabezpeč místnost!" nařídil Brumbál, vyrazil hůlkou dopředu a stoupl si před Markuse, který se snažil pomoci Bonesové.
Severus udělal přesně to, o co byl požádán. Věděl, že ta černá mlha přivolá zaručenou smrt každému, kdo se jí dotkne či ji vdechne. Nemohl připustit, aby unikla do celé budovy, a nehleděl na to, co to bude stát. Mistr lektvarů seslal kouzlo a otočil se zpět, aby viděl, co provádí Brumbál. Ten předtím vyčaroval bublinu, která temnotu vstřebávala. Její pohyb kontroloval ředitel svou volnou rukou.
„ZABIJ!" vykřikl znovu hlas.
„Pokouším se, Mistře!" odpověděl Quirrell. Jeho hůlka chrlila temnou mlhovinu všude kolem.
Ale Brumbál ji držel. Nedovolil, aby se kouř dostal do jeho blízkosti, dokud Quirrell s kouzlem nepřestal a nepohnul hůlkou, aby vyčaroval něco dalšího.
„Tohohle už bylo dost!" zaburácel Albus naprosto rozčíleně, jeho vous se kolem něj omotával, když se špičkou hůlky dotknul své dlaně.
BUUUUUUM!
Severus a ostatní byli odstrčeni dozadu. Zdi a podlaha se násilně otřásly výbuchem, který vyšel z prostředka místnosti. Mistr lektvarů si byl jist, že ten pronikavý výbuch pocítila celá škola. Donutil se posadit. Otevřel oči, aby zjistil, že je černá mlha pryč a na podlaze zůstaly skvrny modré tekutiny. Jeho oči se rozšířily. Brumbál právě provedl alchymii. Pokročilou alchymii.
Pohnul se, aby vstal, když tu náhle pocítil, že mu něco vytéká z pravého ucha. Krev. Severus sebou škubnul a zjistil, že mu tím náhlým rozdílem tlaků, který byl následkem Brumbálovy akce, praskl ušní bubínek. Byl si jistý, že nebyl jediný, komu se to stalo, ale naštěstí bylo jeho levé ucho v pořádku a madam Pomfreyová bude schopná to druhé lehce vyléčit.
Otřásl se a pohlédl na místo, kde byl Albus naposledy viděn, jen aby zjistil, že jeho mentor stále směle čelí Quirrellovi, který byl otočený zády ke svému stolu.
„Nemůžete Temného pána zastavit," prohlásil ten již nekoktající muž.
Albus neodpověděl, ale přimhouřil oči a lehce naklonil svou hůlku.
„Vrátí se! A pak zabije toho Potterovic spratka!" vykřikoval Quirrell. Všechny pozůstatky jeho rozumu byly úplně pryč.
„Přessssně tak, to udělám," souhlasil hlas.
Kingsley a Markus ztuhli každý po jedné straně madam Bonesové, která právě teď otevřela oči. Severus byl na druhé straně místnosti, nejblíže ke dveřím. Brumbál zůstal, kde byl, v prostředku učebny, aby zarazil Quirrellovi případný útěk.
„Přestaň se schovávat, Tome," vykřikl Albus rozhodně. Ostře švihnul svou hůlkou do strany a donutil tak Quirrellův turban, aby se rozbalil.
Quirrell zalapal po dechu a pokusil se to zastavit, ale byl příliš pomalý. Madam Bonesová a další dva bystrozoři měli z místa, kde se nacházeli, přímý výhled na jeho pána.
„Voldemort…" vydechla madam Bonesová. Kingsley a Markus ani nemukli.
„Ano, poznáváššš mě? Nejsssem mrtvý. Nemohu zemřít," zasyčel a donutil Quirrella, aby otočil hlavu, aby tak na ně měl lepší výhled.
Ve chvíli, kdy se střetli s tou šerednou tváří, Quirrell klopýtl. Jeho nohy ho nechtěly poslouchat.
„P-pane!" zaječel Quirrell. „Ne-necítím své no-hy!"
„Ty hlupáku!" zařval Voldemort.
„Sám ses otrávil, Quirine," oznámil mu Albus. Jeho oči zářily magií. „Měl jsi být opatrnější při kouzlení své kletby. Černá smrt se právě teď šíří tvým tělem."
„Ne!" vydechl ztěžka, když jeho tělo dále selhávalo a opřelo se o desku zničeného stolu.
„Starče," pronesl odměřeně Voldemort. Už se o Quirrellův stav nestaral a upíral své oči na Brumbála. „Vrátím se, jen počkej. Nic mě nemůže zastavit!"
„A já zůstanu tady a budu ti bránit v cestě," odpověděl Albus. „Nic mě odtud nedostane."
Voldemort se ušklíbl, než jeho nehmotné já povstalo z Quirrellova nyní již nehybného těla. Brumbál na to hůlkou odpověděl několika pohotovými kouzly, což okamžitě vyústilo ve Voldemortův rychlý odlet.
ooOoo
Severus se zapřel do svého koženého křesla. Byl vděčný, že je tento hektický den definitivně u konce.
Madam Bonesová promluvila před Starostolcem a předala jim informace o Voldemortovi a Quirrellovi. A také jim poskytla svou vzpomínku. Kingsley a Markus se rychle nabídli, že také ukáží tu svou, ale to už nebylo potřeba.
Kouzelnický svět bude dalšího rána v šoku. Tím si byl naprosto jist. Díky madam Bonesové a její podpoře Albuse Brumbála celý Starostolec přijal fakt, že Temný pán není mrtev. Což pochopitelně vedlo k hlasování o lepším zabezpečení kouzelnického světa a poskytnutí Bradavicím možnost umístit mocnější ochrany, které Albus již předtím mnohokrát požadoval, ale byl odmítán kvůli víře, že jsou taková opatření nadbytečná a nepotřebná.
No, rozhodně nebyla nadbytečná a nepotřebná.
Severus kroužil nápojem ve sklenici, pokoušeje se uklidnit.
Jediná politováníhodná okolnost toho všeho, mimo lehké poškození konstrukce (z Albusova alchymického kouzla), Quirrellovy smrti, jejich protržených bubínků (které Pomfreyová okamžitě spravila, když za ní zašli), byl fakt, že zdokonalené ochrany nebudou moci umístit dříve než o letních prázdninách. Bude trvat několik týdnů, než usadí runy a kameny okolo pozemků, a pak další týden, než se nová a vylepšená kouzla plně aktivují a propojí s těmi původními.
Severus si přál, aby to byli schopni zajistit dříve, ale nešlo to. Avšak utěšoval se vědomím, že jednou, až budou ochrany na místě, pak nebezpečné předměty (jako například ten zpropadený deník) nebudou mít možnost dostat se skrz bradavické zdi. Tyto položky budou okamžitě objeveny a zabezpečeny, dokud je neuvolní a nepřevezme ředitel. Přesné informace o ochranách budou poskytnuty pouze vedoucím kolejí a řediteli.
Severus se ušklíbl.
Tentokrát Lucius selže o dost dřív.
Severus se rychle oklepal. Nemůže si dovolit takto přemýšlet o budoucnosti. Měnil průběh všeho. Tak moc, že dřívější budoucnost teď už neplatila. Musí být opatrný a velmi ostražitý. Což mu připomnělo, že si brzy bude muset promluvit s Dracem a ujistit se, že se události budou rozvíjet tak, jak by měly. Nechtěl, aby se stal mladším Luciusem, a rovněž nechtěl, aby Draco trpěl stejně jako minule… bolestnou lítostí.