To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translatin was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 6: Ředitelův hněv

Druhá část

Celý kouzelnický svět byl v šoku. Starostolec právě odtajnil události, které se v pátek přihodily.

Skutečnost, že se Voldemort usadil na zadní straně Quirrellovy hlavy nevešla ve všeobecnou známost. Avšak veřejnost se dozvěděla, že byl Quirrell chycen, také to, že byl oddaným následovníkem Temného pána, a že byl hostitelem duše Vy-víte-koho, který nebyl tak docela mrtvý, jak se předpokládalo.

Někteří lidé nevěděli, co si myslet, ale mnoho jich uvěřilo. Bylo to zejména proto, že jim stačilo, když uvedené zprávy Starostolec označil za pravdu, a že Ministerstvo podniká patřičné kroky proti ne-až-tak-mrtvému Pánovi zla.

Ovšem jedna věc byla jistá. Nikdo nemohl zpochybnit Brumbálovu péči o studenty a jejich ochranu. Jakmile byli bradavičtí žáci schopni napsat domů, sdělili svým rodinám o velké explozi, kterou slyšeli, a jak se zachvěl celý hrad. Ve stejný den Albus Brumbál ve Starostolci uvedl, že to byl on, kdo ten výbuch způsobil, a že se tak stalo při souboji s Quirrellem. Nezacházel do podrobností, ale bystrozoři později vypověděli, že madam Pomfreyová ošetřila ředitelův ušní bubínek, stejně tak jako všech ostatních přítomných, a při té příležitosti jim sdělila, že ředitel mluvil o tom, jak musel provést alchymii, aby prolomil kletbu Černé smrti, kterou seslal Quirrell.

Kvůli takovým zprávám se tisk zbláznil. Začal spekulovat o tom, jak to byl velký souboj a jak se ředitel Bradavic opět postavil netvorovi, aby ochránil své studenty.

Brumbál nebyl přítomen, aby cokoliv komentoval.

ooOoo

Víkend uplynul jako v mlze. Škola byla kvůli celé té události vynášena do nebes. Bystrozoři později procházeli všemi prostorami, aby sesbírali další důkazy a sepsali s profesory jejich výpovědi. Jedinou věc, kterou studenti věděli jistě, bylo, že bývalý profesor mentálně napadl studenta z Mrzimoru, a že tento student byl natolik bystrý, aby své neobvyklé pocity sdělil vedoucí své koleje, která byla schopná přivést tohoto studenta za ředitelem.

Klevety o tom, o kterého studenta se jednalo, se vymykaly kontrole. Několik lidí věřilo, že to byl Cedrik Diggory, protože byl po hodině OPČM kvůli něčemu zavolán, ale on popřel, že by s tím měl cokoliv společného. Další si mysleli, že to byl Harry Potter, protože, no, byl to přece Chlapec-který-přežil a stal by se tak jasným cílem následovníka Toho-který-nesmí-být-jmenován. Harry se zachoval jako Cedrik a všechno zamítl, zejména poté, co si celý příběh vyslechl od profesora Snapea.

„Pane Pottere, věřím, že si všechno, co jsem vám tu teď pověděl, necháte pro sebe," prohlásil profesor, jakmile mu v hrubých rysech nastínil, co se událo po Harryho pátečním odchodu z jeho kabinetu. „Ovšem, pokud je to nezbytné, můžete se s tím svěřit panu Longbottomovi."

„Samozřejmě, pane." Harry se zachvěl i přes to, že seděl u krbu ve Snapeově kabinetu. „Opravdu ho měl na zadní straně hlavy?"

„Ano, a proto se domnívám, že vaše jizva reagovala tímto způsobem. Je citlivá k jeho magii, protože je to staré zranění, které vám způsobil."

„Takže, když se mi snažil dostat do hlavy…?" zeptal se Harry, než si neklidně skousl spodní ret.

„Správně. Což mě přivádí k dalšímu důvodu, proč jsem si vás pozval." Severus vytáhl jednu knihu z knihovny u postranní zdi a podával ji Harrymu. „Chtěl bych, abyste si tohle přečetl. Není nijak zvlášť nutné, abyste to zvládl před koncem roku - máte důležitější věci na práci, jako třeba domácí úlohy - ale mám pocit, že byste ocenil mít ji k dispozici."

Harry se podíval na přebal a přečetl si: Umění nitrobrany – Mentální obrana. Vykulil oči, když jeho ruka přešla přes vazbu. „Děkuji vám, pane."

„Samotné čtení vás neochrání, ještě ne. K tomu budete potřebovat soukromé doučování v nitrobraně, která je tam podrobně popsaná."

„Budete mě učit?" zeptal se Harry náhle a přitáhl si knihu blíž. Coralin jazyk se kmitnul nad titulem dotyčné knihy.

„Možná, ale vaše magie musí být o něco vyspělejší, než je teď. Kdybych vás učil moc brzy, mohlo by vám to bránit ve vývoji, a protože jste ještě stále nepřekonal vaše bloky a předchozí zacházení od Dursleyových, mám za to, že by nebylo rozumné začínat s podobným zaučováním dříve než ve třetím ročníku."

Harryho ramena trochu poklesla, ale chápal, co mu profesor řekl.

„Dobře. Dal jste mi to proto, abyste mě připravil na pozdější výuku?"

„Ano. Tato kniha vám pomůže s budoucí výukou stejně, jako vám usnadní proces při utváření vlastních obran. Avšak nemůže nahradit opravdový trénink."

„Rozumím, pane. Děkuji vám."

„Ještě jedna věc, pane Pottere. Nečtěte to na veřejnosti. Není to… zrovna kniha, která by byla obecně uznávaná. Někdo tvrdí, že jsou to vedlejší dveře pro vstup do černé magie. Připouštím, že to může někoho přimět, aby se zajímal i o útočení na mysl - nitrozpyt, ale sám o sobě je stěží černou magií. Magie není dobrá ani špatná, záleží jen na tom, jak se používá."

„Takže Voldemort použil nitro…"

„Nitrozpyt," doplnil Severus.

„Jo, použil to na mě?"

„Ano, ale následně jsem jej použil i já, abych objevil, co se stalo. Dokážete vidět ten rozdíl, pane Pottere?"

Harry naklonil hlavu. „Myslím, že ano, pane."

„Velmi dobře. Ale kdybyste měl jakékoliv otázky, nemusíte se bát zeptat. Vždy k vám budu upřímný, pane Pottere. Možná vám někdy nebudu schopen sdělit všechno, ale to, co vám řeknu, bude pravda."

„Dobře, profesore. Um, i já k vám budu vždy upřímný," odpověděl Harry.

„A to je vše, co já očekávám na oplátku, pane Pottere," prohlásil a v jeho černých očích se objevila zřídkavá měkkost.

ooOoo

Když Harry v pondělí vešel do učebny Lektvarů, stále se ještě cítil trochu pod psa kvůli předešlým událostem. Vypověděl Nevillovi vše, co se odehrálo v kabinetu profesora Snapea, co mu Brumbál sdělil a co udělal. Také mu v krátkosti shrnul nové skutečnosti, které se dozvěděl od profesora o Quirrellovi.

Všechno to bylo vážně divné. Stále nemohl v duchu strávit fakt, že Quirrell přechovával ve svém těle Voldemortovu duši, a čím více o tom přemítal, tím vděčnější byl Nevillovi a Coral, že ho přesvědčili, aby s tím šel za profesorem. Věděl, že mu to zachránilo mysl a možná dokonce i život.

Posadil se na židli, kterou už považoval za vlastní, a Neville si sedl vedle něj.

Nemohli v průběhu týdne navštívit Hagrida, protože bylo zahájeno vyšetřování bystrozorů, ale poslal mu po Hedvice zprávu, že se za ním pokusí zastavit další týden.

„Měli bychom se dnes učit o účincích rozmarýnu," zašeptal Neville. „Uvažoval jsem o tom, jestli budeme probírat i jeho využití v kombinaci s dalšími rostlinami."

Harry pokrčil rameny. Těšil se na hodinu. Doufal, že se vyučování vrátí do stejných kolejí, v jakých bylo minulý týden. Chtěl, aby se pro něj všechno, co se dělo, stalo minulostí, a toužil po tom, znovu začít pilně pracovat a učit se o magii.

Harryho přání byla vyslyšena a den pokračoval. Řeči o Quirrellovi byly méně časté a už se tolik nepřekrucovaly. Studenti diskutovali o vyučování a o jiných nesmyslných věcech jako třeba, kdo má rád koho a kdo co dělal během tohoto bláznivého víkendu. Vynořily se také drby o hodinách Létání. Byly naplánované pro všechny koleje koncem týdne, na čtvrtek.

Harry došel do učebny OPČM a byl vděčný, že týden pokračuje bez nějakého dalšího incidentu.

„Jsi si jistý, že se prostě jen neukrývá v naší ložnici?" zeptal se chlapec rudovlasého kluka.

„Ano. Nikde není," zamumlal Weasley žalostně. „Díval jsem se všude. Nevím, kde může být. Prostě zmizela."

„Mám za to, že se tvůj mazlíček brzy objeví, Rone. No, protože… třeba ten Lonbottomův se ztrácí pořád, a pak je zase zpátky."

Weasley si povzdechl. „To doufám."

Harry s tím chlapcem soucítil. Neměl ani tušení, co by dělal, kdyby se Coral nebo Hedvika ztratily. Doufal, že Weasley svého mazlíčka brzy najde, i když to byla krysa.

„Dobré ráno," pozdravil ředitel první ročníky Nebelvíru a Mrzimoru s úsměvem, když vstupoval do místnosti. „Budu vyučovat Obranu proti černé magii sám, dokud nenaleznu adekvátní trvalou náhradu." Brumbál se na ně všechny podíval, ale na Harrym spočinul jen krátce.

Studenti na něj udiveně zírali. Nikdo jim neřekl, že je bude učit ředitel.

„No, myslím, že by pro dnešek mohla být prospěšná nějaká praktická ukázka. Dva dobrovolníci, prosím?" zeptal se.

Okamžitě bylo ve vzduchu tucet rukou. Harry zahlédl i Grangerovou, stejně jako spousty nebelvírských. Z mrzimorů zvedlo ruku jen několik. Harry a Neville mezi nimi nebyli.

„Ach, slečna Bonesová a pan Thomas. Děkuji vám," prohlásil a vybídl je, aby předstoupili. „Takže, dnes budeme pracovat na jednoduchém obranném kouzle, které je bystrozory často využíváno. Pohyb hůlkou je následující." Předvedl jim pohyb do několika odlišných úhlů. „Jakmile jej vykouzlíte několikrát, pohyb hůlkou nebude podstatný, a časem se jej můžete naučit vykouzlit i potichu."

Mnoho studentů údivem zaochkalo.

„Inkantace je Expelliarmus," pokračoval a zřetelně to slovo vyslovil. Zopakovali jej po něm. „Velmi dobře. A nyní, slečno Bonesová, chtěl bych, abyste se postavila tady," řekl a potichu zakouzlil něco, co za ní na stěnu umístilo polštáře a vycpávky, než udělal to samé za Thomasem. Ujistil se, že se v jejich blízkosti už nenachází nic, co by je mohlo zranit, a přikývl. „Postavte se k sobě čelem a až budete připraveni, začněte kouzlit."

Dean Thomas se zadíval na Susan Bonesovou, oba se narovnali a odhodlávali se ke střetu.

Když cítili, že jsou připraveni, seslali kouzlo a snažili se, aby jejich pohyb hůlkou byl ten správný, zatímco pronášeli zaklínadla.

Deanovo kouzlo změnilo směr a zasáhlo zeď za Susan právě ve chvíli, kdy Susanino opouštělo hůlku. Zasáhlo Deana do lokte a způsobilo, že mu hůlka vylétla z ruky do vzduchu.

„Výborně!" gratuloval jim Brumbál. „Oba dva jste si napoprvé vedli skvěle. Pane Thomasi, pracujte na své mušce a budete obdivuhodný. Slečno Bonesová, pokud zrychlíte, budete obtížným protivníkem."

Oba vypadali chválou potěšení a zářivě se usmívali.

„A nyní bych chtěl, abyste se uspořádali do dvojic, a prostě si vyzkoušeli, co vám bylo předvedeno," instruoval je a všechny zdi se jako na povel pokryly vycpávkami. Když studenti opustili lavice, stoly zmizely a jejich tašky se přesunuly do vzdálenějšího konce místnosti.

„Páni," vydechl Harry, fascinovaný tím představením, než se otočil k Nevillovi.

„Připraven, Harry?" zeptal se druhý chlapec nervózně. Hůlku měl už v ruce a stál v postoji.

Harry s úsměvem přikývnul, a pak seslali kouzlo, či, v Nevillově případě, se o to pokusili.

Neville klopýtl a upadl, zatímco jeho hůlka přistála vedle Harryho. Harry přispěchal ke svému kamarádovi.

„Neville, jsi v pohodě?" zeptal se.

Neville rozpačitě přikývl. „Jo, podlaha je taky vycpaná."

Neville vstával a uviděl, že vedle Harryho stojí ředitel. V duchu pomyslel, že by ředitel mohl být klidně docela strašidelnou postavou, kdyby chtěl, ale díky způsobu, jakým v současné době u Harryho stál, nevypadal jako nejvyšší představitel školy. Neville si také připoměl, že tohle byl čaroděj, který vyslechl profesora Snapea a vypořádal se s koktajícím učitelem, který je zmátl úplně všechny.

„Jsi v pořádku, můj chlapče?" zeptal se Brumbál a pomohl mu na nohy.

„Ano, profesore," zvládl říct Neville a ztěžka polkl.

„Držíte svou hůlku příliš pevně, pane Longbottome," pronesl mírně, než natáhl ruku směrem dozadu k místu, kde ležela Nevillova hůlka a přivolal si ji k sobě. Podal ji Nevillovi, který zíral na ukázku bezhůlkové magie s vykulenýma očima. „Tady. Dovolte, abych vám poradil," řekl a postavil se za něj.

Neville jen zamrkal, než pohlédl na Harryho.

„Pane Pottere, prosím, vraťte se na svou předchozí pozici a, až budete připraven, znovu sešlete kouzlo."

Harry přikývl a spěchal zpátky.

Ostatní studenti přestali s procvičováním a zvědavě na ně hleděli.

Brumbál stál přímo za Nevillem a držel svou ruku nad Nevillovou pravačkou, která svírala hůlku.

„Nyní zvolna. Vaše hůlka není mečem, jenž stíná, ale štětcem, kterým hladíte plátno," pronesl starý čaroděj.

Neville přikývl, než začal kouzlit. Brumbálova ruka mu pomáhala vést pohyby.

„Expelliarmus!" vykřikl Nevilla právě ve chvíli, kdy Harry udělal to samé.

O chvilku později o podlahu klaply dvě hůlky, které předtím vylétly z rukou svým majitelům.

„Velmi dobře," prohlásil ředitel, než se rozhlédl po ostatních studentech a přinutil je tak pokračovat v procvičování.

Neville a Harry se na sebe ze široka usmáli, a pak to zkusili znovu.

Na konci hodiny si všichni studenti mysleli to samé - Albus Brumbál byl rozhodně lepší učitel než Quirrell. A v duchu doufali, že bude trvat dlouhou dobu, než se najde na toto místo náhrada.

ooOoo

Severus otevřel dveře a nechal Draca projít.

„Chtěl jste mě vidět, pane?" zeptal se Draco. Byl trochu nejistý, protože nevěděl, proč měl po večeři přijít do komnat svého kmotra.

„Ano, to chtěl, Draco," ujistil ho, užívaje jeho křestní jméno, aby mu dal vědět, že je tu jako jeho kmotřenec a ne jako student.

Chlapec se zlehka usmál a vypadal o něco uvolněnější, když mu Severus dával pokyn, aby se posadil na pohovku.

Jeho vnější komnaty, kde se právě nacházeli, byly otevřené všem jeho zmijozelům, pokud si potřebovali o něčem promluvit. Nebylo to místo pro výuku, či pro odpočinek. Bylo to místo pro rozhovor.

„Všiml jsem si, že jsi mimo svou vlastní kolej získal minimálně jednoho kamaráda," začal zlehka.

„Pokud mluvíš o Potterovi, kmotře, pak možná."

Severus věnoval Dracovi zřídkavý úsměv. „Jsem rád, že to slyším."

Draco zamrkal, nebyl přímo překvapený, spíš nejistý. „Jsi?"

Několik zmijozelů se tomu totiž hihňalo, když zjistili, že se kamarádí s Potterem, Chlapcem-který-přežil, který byl zařazen do koleje pro odpadlíky.

„Pan Potter by měl velké štěstí, pokud by po svém boku mohl mít přítele, jako jsi ty, a stejně tak ty, pokud ho budeš moci počítat mezi své přátele."

„Takže z něj bude mocný čaroděj?" zeptal se Draco, jehož vycvičená mysl ho naváděla k tomu, co mu řekl otec o získávání užitečných spojenců a přátel.

Severus přimhouřil oči dost na to, aby Dracovi ukázal, že neschvaluje, kam se jeho myšlenky ubírají.

„Jestli bude nebo nebude, není podstatné. Co ti chci sdělit je, že tvé přátelství může být velmi významné, a ne, neodkazuji na přátelství, které ti přinese moc, o které mluví tvůj otec, ale na něco, co trvá stále."

Draco vykulil oči.

„To, o čem mluvím, je skutečné přátelství - když ti někdo bezvýhradně důvěřuje a ty mu tuto důvěru stejnou měrou oplácíš."

„Máš na mysli, jako že bych mu svěřil svůj život a on by svěřil svůj život mně?"

„Ano, i životy ostatních, pokud je třeba."

Draco se zachmuřil. „O čem to mluvíš, Seve?" zeptal se a použil přezdívku, kterou mu dal už jako batole.

Severus věděl, že musí našlapovat opatrně. Musel si připomenout, že Draco je stále ještě chlapec, a ne dospělý muž, kterého opustil. Nezná hrůzy války a smrti, nezná cenu zrady a selhání, ani spásu pravého soucitu a odpuštění.

„Vím, že se může zdát těžké tomu právě teď porozumět, ale musíš mi věřit a nechat si všechno, co ti řeknu pro sebe. Vkládám velkou důvěru do toho, že to uděláš," řekl a upíral svůj pohled do Dracových očí.

„Ano, kmotře."

„To zahrnuje i tvého otce, Draco. Pro jeho ochranu i tu tvoji," prohlásil velmi vážně.

Draco polknul a přikývl. Znal Severuse celá léta a naučil se, že mužova slova bývala hodnotnější než ta otcova a bylo třeba jim věnovat pozornost.

„Co to má co do činění s mým přátelstvím s Potterem?" otázal se Draco po chvíli.

„Tvůj otec uvidí jen to, jak může být Potter využit. Neprohlédne pravé výhody skutečného přátelství. Věřím, že v tomto ohledu povahu svého otce znáš."

Draco na ta slova rozvážně přikývl. Často přemýšlel, proč byl otec takový, jaký byl. Proč neměl žádné přátele, jen spojence a užitečné pracovníky. Jistě, používal slovo přátelé, ale ne v pravé slova smyslu.

„Máš možnost stát se lepší člověkem, než je tvůj otec, Draco. Můžeš být lepším mužem, než jsem já. Jen si musíš uvědomit dříve než já, kde leží skutečná síla."

„Myslím, že ti rozumím, kmotře."

„Doufám v to, Draco. Moje největší přání je, aby ses stal vším, čím bys měl být. Chtěl bych, abys byl velkým čarodějem, významným a ano, dokonce i vlídným mužem, kterého si mohou všichni vážit."

Draco naklonil hlavu. „Stalo se něco? To proto mi to všechno říkáš?"

„Odhalil jsem nějaké skutečnosti."

„Je to kvůli Quirrellovi a Ty-víš-komu?"

Severus bojoval s povzdechem. Draco byl vážně zvědavé dítě.

„To je jen část."

„Ale ty mi nemůžeš říct víc," usoudil Draco trochu zklamaně.

„Teď ještě ne."

„Ale jednou mi to řekneš, že ano?" zeptal se náhle vážně.

Severus se smutně pousmál. „Doufám… že jednou ano." A vážně v to doufal.

„Dobře," prohlásil Draco. Nevěděl, co si o celém rozhovoru myslet, ale byl spokojený, že dělá to, co si kmotr přeje.

Sev ho na rozdíl od otce totiž nikdy nevedl špatným směrem.