To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translatin was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 7: Léčení

První část

Severus byl potěšen i překvapen, jak rychle se všechno studentstvo dostalo přes celou tu záležitost s Quirrellmortem. Předpokládal, že se jen naplnilo rčení: Sejde z očí, sejde z mysli. Bez toho, aby jim něco připomínalo, co se stalo, šli dál a vrátili se k triviálnostem. Jako třeba – co kdo řekl, nebo co si vezmou na sebe.

Byl opravdu rád, že jsou děti takové.

Což kolegové, bohužel, nebyli.

„Jsi si jistý, že se nepokusí o něco dalšího?" zeptala se Minerva.

Byla středa večer a právě probíhala informační schůzka učitelů.

„Nemůžeme si tím být jistí, Minervo. A proto nebudeme měnit nic, co už jsme udělali a připravili," odpověděl Albus.

„Och, jsem tak vděčný, že jsme se rozhodli pro Fidelius," pronesl Filius.

„Já také," zamumlal tiše Severus.

„Tak tedy, ochrany budou v létě posíleny. Rada mě ujistila, že nám dovolí učinit všechna opatření a poskytne finance i na další užitečné věci," prohlásil ředitel a popostrčil téma dál.

„Ohledně času. Dokonce i bez hrozby Vy-víte-koho bude trvat příliš dlouho, než budou kouzla v plné síle," odfrkla si Minerva.

„Ano, ale my je nejen posilujeme, ale navíc přidáváme další," zapištěl Filius.

„Bylo už rozhodnuto, jaká přesně budou přidána?" zeptala se Pomona nahlas.

„Mám nějaké nápady, mimo jednoduše posilujících ochran, ale budu rád za všechny vaše návrhy na toto téma, než se o ty své s vámi podělím," řekl Albus a rozhlížel se po nich.

Severus promluvil, než se stihl zastavit. „Protimaskovací kouzla, včetně těch, která mohou detekovat zvěromágy a užití mnoholičného lektvaru."

„Ano, souhlasím," řekl Filius. Rychle porozuměl významu takového opatření a Severus si mohl v duchu oddechnout.

Projevil se příliš brzy.

„Velmi dobře," vyslovil Albus a udělal si poznámku na kousek pergamenu před sebou.

„Hmm, možná kouzlo proti přenášedlům, abychom zabránili nepovoleným odchodům z Bradavic?" zeptala se Pomona.

„Ano, ale příchozí přenášedla vytvořená tebou a pověřenými profesory budou povolená," dodala Minerva.

Brumbál přikývl, a také si to připsal.

Chvilku seděli v tichosti, přemýšleli o jakékoliv slabosti Bradavic. Strávili tak dobrou minutu, všichni se pokoušeli přidat něco, aby vylepšili ochrany hradu.

Severus zuřivě přemítal, jak dodat další kouzla, která zoufale chtěl, avšak bez opětovné nežádoucí pozornosti směrem k sobě.

„Mozkomoři," zašeptal si pro sebe.

„Co jsi říkal, Severusi?" zeptal se Albus.

Severus se nutil, aby nevzhlédl s výrazem paniky. A místo toho se zvolna zadíval na Brumbála s přemýšlivým pohledem ve své tváři.

„Mozkomoři. Jen jsem si v duchu procházel všechny spojence, které by Temný pán oslovil, kdyby se vrátit k dřívější moci. Kdybychom chtěli vytvořit ochrany pro ten nejhorší scénář, pak mít i kouzla proti nim bude jen moudré. A teď, když nad tím tak přemýšlím, proč také ne nějaká kouzla upozorňující na osoby, které nesou temné znamení?"

„Ale mozkomoři jsou pod kontrolou Ministerstva," vypíchl Filius.

„A šla někdy slova ministerstvo a kontrola ruku v ruce?" odsekla Minerva.

Brumbál si promnul vous a soustředěně se zahleděl na Severuse.

„Byl to jen návrh, pane řediteli," prohlásil Severus.

„Velmi neobvyklý," zopakoval Albus stále se zamyšleně dívající na Severuse. „A také rozumný."

Severus se pokusil uplatnit novou taktiku a trochu sklonil hlavu, jako by váhal. Snažil se odvést ředitelovo podezření, kamkoliv se ubíralo. „Podle toho, co se před nedávnem událo, myslím, že bychom se měli připravit na cokoliv. Velmi mě znepokojuje, že byl člověk jako Quirrell schopen nás podvést. Budu se cítit bezpečněji, pokud budu vědět, že jsme lépe vybaveni, abychom Bradavice uchránili před čímkoliv, co by Temný pán mohl použít. Nezáleží už na tom, jak je to nepravděpodobné."

Brumbál ještě chvilku zíral na Severuse, než přikývl, jako by porozuměl, kde na to jeho špion přišel. „Souhlasím, Severusi. Možná, kdybych byl stejně pozorný a opatrný jako ty, předchozí události by se nepřihodily."

Severus v duchu vydechl. Krize byla zažehnána. Prozatím.

ooOoo

Harry a Neville se připojili k ostatním prvákům na pozemcích, aby se připravili na svou první hodinu Létání. Mnozí z nich byli nadšení a už by se nejraději vznesli do vzduchu, z čehož byl chudák Neville na smrt vystrašený.

„Bude to v pořádku, Neville, zvládneš to," ujišťoval ho Harry. „Učitelé jsou tady a nedovolí, aby se něco stalo."

„Přitahuji nehody jako houba, Harry. Mě nic nezachrání."

„Och, přestaň to dramatizovat, Longbottome," odfrkl si Draco, který přicházel s nimi. „Není to, jako bys měl zemřít. Udělej prostě to, co ti řeknou, a bude to dobré." Jeho hlas byl docela uklidňující nebo se o to alespoň pokoušel.

Neville a Harry se po sobě na vteřinku podívali. Snažil se být Draco milý… na Nevilla? Nechoval se k němu hanebně, spíš ho zpražil pohledem anebo ignoroval. Možná to Draco ani předtím tak nemyslel. Možná, že byl jen nervózní z celého toho začátku školy a nedbal tolik na druhé, dokud se nedostali do jeho hledáčku zájmu jako Harry. Že by?

„Dě-děkuji, Malfoyi," vytlačil ze sebe Neville.

Draco odmávl jeho omluvu a podíval se na Harryho. „Věděl jsi, že byl tvůj otec nebelvírským chytačem?"

Harry vykulil oči. „Vážně? Páni."

„Jo," odpověděl, když jim madam Hoochová pokynula, aby se postavili vedle košťat.

Neville zůstal u Harryho, který stál vedle Draca. Vince a Greg setrvali u zmijozela na druhé straně.

Vyslechli si pokyny k řízení, a jakmile se jim košťata dostala do rukou, byli připraveni k letu.

„Na můj pokyn – tři – dva – jedna," zaznělo hvízdnutí madam Hoochové a většina se vznesla.

Po chvilce kývla a řekla, že pokud chtějí, mohou pomalu vzlétat.

„Neville, proč to nezkusíš?" zeptal se ho Harry, protože Neville se ještě ani neodlepil od země.

„Promiň, Harry, jdi na-před. Potřebuji chvilku, abych se trochu sebral."

„Dobře, Neville."

A s tím začal Harry poletovat kolem, ale stále sledoval Nevilla pod sebou, který byl příliš nervózní, aby si své koště byť i jen přivolal. Pokaždé, když se o to pokusil, klopýtnul a skoro upadl.

Harry se k němu vrátil a přistál vedle. „Neville, co se děje?"

„Je mi to líto, Harry, ale když vás všechny vidím létat… Nemohu si pomoci, ale představuji si sebe, jak stoupám, a pak spadnu. Vážně nemám rád výšky," přiznal se, za dnešek už asi po čtvrté.

„No, tak na to půjdeme zvolna a zkusíme to společně," povzbuzoval jej Harry.

Madam Hoochová právě pomáhala nějakým nebelvírům, kteří se vznášeli dost daleko od ní, zlepšit jejich úchop, ale začala se přibližovat, aby vyřešila Nevilla.

Neville si povzdechl. Jeho ruce se chvěly, jak se pokoušel držet koště.

Náhle přilétl Draco a přistál u nich, pak se natáhl a zmocnil se Nevillova koštěte. „Tady, Longbottome, Potter a já ti to ukážeme," řekl Draco. „Půjč mi své koště. Předvedu ti, že není čeho se bát."

Neville se zaváháním dovolil Dracovi převzít si jeho koště. Harry se podíval na Draca, zvědavý, jestli bude jeho plán fungovat. Oceňoval úsilí, jakým se o to pokusil, ať to pomůže či ne.

„No, Longbottome, víš přece, že se nejprve musíš dostat na koště," pronesl Draco škádlivě, ale ne krutě.

Neville udělal, oč byl žádán, poté co od Harryho obdržel souhlasný pokyn.

„Dobře, odstartujeme společně, hezky a zlehka," řekl Harry.

Jeden z nich odpočítal do tří a všichni se vznesli.

Neville a Harry se úspěšně vznášeli na místě, zatímco Draco náhle vystřelil do výšin a byl pryč.

„Ááááááá!" Draco si nemohl pomoci, aby nekřičel nad tím náhlým zrychlením.

Když Harry uslyšel tu tíseň ve zmijozelově hlasu, okamžitě vyrazil za ním.

„Draco!" zaječel Harry a nutil koště, aby letělo rychleji. Chtěl ho zachytit.

„POMOOOOOOC!" vřískal. „NECHCE TO ZASTAVIT!"

*Přidej, Harry,* naléhala Coral. Vítr jí útočil na barevné šupiny. Harryho hábit se divoce třepotal.

Harry nevěděl, co dělat, ale modlil se, aby se Draco byl schopen udržet dost dlouho na to, aby se k němu dostal a pomohl mu. Přemýšlel, že vytáhne hůlku, ale rychle si to rozmyslel. Vlastně zatím ani neznal žádné kouzlo, které by mu pomohlo. A nechtěl udělat něco, čím by Draca zranil nebo celou situaci ještě zhoršil.

„Drž se, Draco!" ječel Harry, než hlasitě zalapal po dechu, když mu došlo, že Draco směřuje přímo proti zdi bradavického hradu. „ZATOČ, DRACO, ZATOČ!"

„NECHCE MĚ TO POSLOUCHAT! POMOOOC!"křičel Draco, snažil se, seč mohl, koště otočit, ale bylo to zbytečné.

NÁRAZ!

Harry vůbec nezastavil, když viděl, že se Draco ostře srazil s kamennou zdí, nezpomalil, když spatřil, že se koště rozbilo, a ani nezamrkal, když se Dracovo tělo prohnulo a začalo padat. Setrvával ve stejném směru, jeho magie udržovala koště ve vzduchu a popoháněla ho kupředu tak rychle, jak jen bylo podle výrobních pravidel možné.

„VYDRŽ!" zařval, ani si neuvědomuje skutečnost, že ho Draco s největší pravděpodobností neslyší a jeho tělo dál padá.

A pak tam Harry prostě byl a okamžitě ovinul svou paži okolo Dracovy povadlé postavy.

„Mám tě," pronesl Harry. Váha druhého chlapce přetížila nepoškozené koště, ale Harry pomalu sestupoval dolů.

Harry se rychle zajímal o Dracův stav. Jednoduše odhalil, že je chlapcova pravá ruka zlomená, jak se pokoušel zpomalit svůj náraz se zdí, ale to nebylo to nejvážnější zranění. Ne, tou byla Dracova tvář.

*Coral! Coral, řekni mi všechno, co můžeš vycítit,* zasyčel Harry balancující na pokraji hysterie.

Madam Hoochová a několik neposlušných prváků jim v současné době dělali společnost, ale Draco a Harry letěli dál.

*Je stále naživu, ale jeho životní síla visí na vlásku. Jeho magie se mu snaží pomoci, ale…* Coral nedokončila tu větu a pohnula se. *Hlavu má velmi vážně poraněnou. Shromažduje se mu v ní magie, pokouší se ho léčit, ale to poškození…*

Harry dýchal ztěžka, snažil se zastavit krev prýštící ze strany Dracovy hlavy a z velké řezné rány na pravé tváři. Jeho oko na této straně začalo otékat a vypadalo to, jako by lícní kosti byly nepravidelné. Harry se zarazil, když pokračovali v klesání. Byl si jist, že má Draco zlomeniny, jestli ne dokonce fraktury lebky.

Adrenalin v něm stále koloval a magie mu bzučela v uších. Přistáli po době, která se zdála jako několik minut, ač to bylo ve skutečnosti pár vteřin.

Dřepnul si vedle Draca a jemně ho položil na zem. Harry nezaváhal, když si vysvlékl svůj mrzimorský hábit a opatrně jím začal otírat Dracovu tvář, aby mohl vidět, jaká zranění jsou nejhorší.

*Připrav se, Coral,* řekl Harry, když se opřel svou pravicí proti zdi a zhluboka se nadechl.

*Jsem připravená, Harry. Nemůžeme čekat. Už ho téměř ztrácíme. Cítím, jak jeho magie slábne.*

Harry přikývl a odejmul svou zakrvácenou paži ze zdi, aby ji umístil pod Dracův krk, když se nad něj nahnul.

Ani vlastně nevěděl, co to dělá, ale cítil, že je to správné, a Coral by mu nedovolila udělat něco jinak, takže se podvolil. Zavřel oči a přiměl se vybavit si všechno, co si pamatoval z knihy a co se tam říkalo o léčení vážných zranění. Zatnul zuby. Věděl, že nebude schopen využít Dracovu magii, musí si vystačit s tou svou. Tohle nebude takové, jako když léčil Nevilla. Tohle bude nebezpečné. Ale co jiného by mohl dělat? Věděl, že má Coral pravdu. Pokud neudělá nic, Draco zemře. A jistě bylo lepší něco zkusit a selhat, než se stáhnout a neudělat nic.

Uchopil sílu, o které věřil, že je jeho magie, a slyšel Coral, jak souhlasně syčí. Trochu se odvinula z jeho zápěstí a dovolila svým břišním šupinám, aby se dotkly Dracovy tváře. Povzbuzený Harry pokračoval ve shromažďování své magie.

Nikdo z nich neslyšel, jak madam Hoochová křičí: „Zpátky, pane Pottere, zpátky!" když se k nim řítila, jakmile byli konečně na doslech. Ani to, jak Neville vřískal na Hoochovou: „Nechte ho pomoct mu! Nechte ho!" když jí zastoupil cestu.

Byli příliš zaujatí tím, co právě dělali.

*Zlomeniny a tržné rány, opravte se. Řezné rány, uzavřete se. Zranění, zahojte se!* hulákal Harry a tlačil tolik magie, kolik mohl, do pravé ruky a následně do Dracovy hlavy a krku. Doufal, že je to dostatečně kontrolovaný způsob.

Coral jasně zazářila a její šupiny začaly být kolem Harryho zápěstí horké. Ve skutečnosti tak horké, že ji Harry částečně toužil sundat, ale nemohl. Musí vydržet, protože věděl, že by to Draco ještě nezvládl.

Harry otevřel oči a díval se, jak se řezná rána na zmijozelově tváři a ostatní zranění na dotčené straně hlavy uzavírají. Ani po sobě nezanechávaly jizvy. A pak zmizelo napuchnutí kolem oka a brzy za ní i ta ošklivá modřina. Ale Harry věděl, že ještě není po všem. Stále zůstávaly zlomeniny a roztříštěné kosti, které bylo potřeba vyléčit. Cítil spíše, než viděl, jak se lebeční kosti rovnají. Klouby se vracely na své místo nad rukou, kterou Harry podepíral Dracův krk. Pocítil znepokojení i úlevu. Opravdu to fungovalo.

Stále pokračoval v pumpování své magie, dokonce, i když cítil, že sebou Draco škubnul a viděl, že otevírá oči.

Přiložil svou levou ruku na Dracovu téměř už vyléčenou tvář. Dával pozor na stále rozbitý obličej a pokračoval ve vedení své magie.

*Zahoj se,* šeptal.

A pak viděl, že se lícní kosti pod nově zaléčenou tkání dostávají do té správné pozice. Udělalo to takový tlumený zvuk. Draco vykřikl, ale jeho výkřik byl krátký. Zalapal po dechu pod tíhou pocitu své vlastní magie, která se v něm probouzela.

Harry to bral jako signál, aby své ruce stáhl a umístil je na zdeformovanou paži. Úplně zapomněl na zírající dav, který je s odstupem obklopoval.

*Dost, Harry,* náhle pronesla Coral a stiskla jeho rozbolavělé zápěstí.

Harry se na ní zmateně zadíval. Zamrkal, když se mu v koutcích očí začala rozprostírat tma.

*Jeho ruka to potřebuje,* tvrdil Harry a kývnul směrem k lehce pokroucené paži.

*Udělal jsi, co bylo třeba. Zbytek vyléčí lékouzelnice,* radila mu Coral. *Nedovolím ti, aby sis zbytečně ublížil.*

Harry se zamračil, než se náhle zakymácel. Přemýšlel o tom, proč má pocit, jako by jeho hlava byla nějak lehčí a ruce tak těžké.

„Harry!" vykřikl Neville. Jeho hlava se zjevila hned vedle Hoochové, která se tyčila u Dracových nohou. Další osoby byly kolem, ale Harry byl příliš omámený, aby rozeznal, kdo to je.

Harry se pokusil otočit k Nevillovi, ale skončil zhroucený v Nevillových nejistých, ale odhodlaných rukou. Brzy poté se mu zavřely oči a tma získala převahu. Už necítil, jak ho zvedá pár laskavých paží.