To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translatin was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 7: Léčení

Druhá část

„Pozoruhodné," zašeptal Albus.

Severus krátce přikývl, ale stále se díval na Harryho. Spal v té samé posteli, v jaké často pobýval v budoucnosti, pokud si Severus dobře vzpomínal.

Dracovi rodiče právě odešli. Byli pochopitelně vyplašení, když slyšeli, že byl jejich syn zraněn při nehodě, a okamžitě přišli do školy. Vyděsilo je zjištění, jaká zranění Draco utrpěl, ale mátlo je, když viděli, že je Draco téměř v pořádku a bude plně uzdravený.

Severus převzal slovo od Pomfreyové, která s nimi promlouvala, a v krátkosti jim sdělil, že to Harry Potter vyléčil jejich syna a zachránil mu život. Informoval je, že by Pomfreyová nestihla včas napravit jeho zranění a zastavit krvácení. A že by Draco svým zraněním býval podlehl, kdyby nebylo mrzimora mluvícího hadím jazykem.

Narcisse se jasně ulevilo, ale ačkoliv se Lucius uklidnil, že jejich dítě žije, Severus věděl, že byl znepokojený. Jeho syn nyní dlužil Harrymu Potterovi život, ze všech lidí právě jemu, a tímto byla Harrymu zavázaná celá Malfoyova rodina.

Albus byl nad míru spokojen, to mistr lektvarů věděl, a aby byl k sobě naprosto upřímný, sám měl podobný pocit. Ale v duchu se mu vynořovaly i další věci, které plynuly z toho, že Harry zachránil Dracovi život.

Stále se díval na Lilyina syna a byl si vědom toho, že ředitel je pozoruje oba, jeho i Harryho. Coral tiše zasyčela, stále zůstávala obtočená okolo Harryho zápěstí i přes obavy madam Pomfreyové.

„Bude potřebovat skutečný výcvik," prohlásil Severus po dlouhé době.

Byli na ošetřovně sami. No, byli tu jediní dva bdělí čarodějové. Harry a Draco tvrdě spali a Severus na ně seslal tišící kouzlo, takže by je nic nemělo probudit.

„Ano, takový talent nemůže zůstat nepovšimnutý," souhlasil Brumbál a přikývl. „Naneštěstí tu v okolí není žádný jiný člověk mluvící hadím jazykem, který by ho mohl učit."

„Pak navrhuji praxi."

Ředitel se k němu plně obrátil. „Co přesně tu nadnášíš, Severusi?"

„Dejte mu možnost se učit. Dovolte mu se zlepšovat. Tady," řekl a mávl okolo ošetřovny. „Pomfreyová bude schopná odvrátit jakýkoliv případný vážnější nezdar, ačkoliv věřím, že s jeho přirozeným nadáním na magii bude potřeba monitorovat jedině samotného pana Pottera. Je celkem jasné, že ještě není schopen odhadnout, kdy je čas se zastavit, jak mu jistě říkala jeho přítelkyně Coral."

„Přirozené nadání na magii, Severusi?" zeptal se Albus a pozvedl obočí. Očividně ho to zaujalo.

Severus by se nejraději nakopnul, že udělal takový přehmat. A slyšel to samozřejmě právě jeho mentor a okamžitě se toho chytil. Měl říct přirozené nadání na léčebnou magii. Nutil se, aby navenek nedal najevo zlost na sebe sama. Musel rychle přemýšlet. Co by měl udělat? Vyvrátit Brumbálovo podezření? Co by řediteli stačilo, aby naplnil jeho zvědavost? A náhle už znal odpověď. Jen doufal, že to nebude mít opačný účinek.

„Já jsem…" Dovolil, aby se mu zlomil hlas. Musel to udělat správně. Musel vypadat dostatečně váhavě, aby přitáhnul Brumbálovu pozornost, ale ne příliš, aby neměl obavy ohledně čehokoliv, co mu hodlal vyzradit.

„Ano, Severusi?" povzbudil ho starý čaroděj, jako by mluvil k vystrašenému dítěti.

Severus se toužil triumfálně ušklíbnout. Místo toho odvrátil tvář a zadíval se na Harryho spící postavu.

„Když jsem vzal pana Pottera na nákup jeho školních potřeb, začali jsme si… povídat. Probírali jsme hodiny, které bude navštěvovat a tak." Severus se dál vyhýbal jakémukoliv očnímu kontaktu, jako by byl nervózní z Albusovy reakce ohledně toho, co mu hodlal říct. „Zeptal se mě, jestli bych nevěděl, v čem nebude vynikat, protože jsem nadnesl, že by mohl být dobrý v Lektvarech. A já v té otázce uviděl příležitost. Byl jsem velmi zvědavý a on se mě přímo zeptal. Neviděl jsem nic špatného v tom mu to umožnit. Dokonce i teď věřím, že to bylo dobře," řekl a upíral svůj pohled na podřimující Coral, jejíž hlava se vsunula mezi Harryho palec a ukazováček.

„Severusi?" povzbudil ho Brumbál. Jeho hlas prozrazoval, že má o svého bývalého studenta trochu obavy.

„Vím, že není dovoleno sesílat některá kouzla z knih, kdy jste byl ještě dítětem, ale má to své výhody, řediteli. A věřím, že v tomto případě tyto výhody zdaleka převáží pokřivenou minulost."

Brumbál se zamračil. Pokoušel se sledovat všechno, co mistr lektvarů zmínil.

Severus si povzdechl, jako by to tajemství vyzdvihoval z hlubin své mysli až ke svým ústům.

„Seslal jsem na něj dědické kouzlo, řediteli."

Následovala zdlouhavá pauza. Severus neslyšel ani ředitelovo dýchání.

„Sdělil jsi to předtím Harrymu?" zeptal se Albus za dlouho.

„Ano, a také jsem se ho zeptal, jestli by si to mohl nechat pro sebe. Rovněž jsem mu řekl, že si s ním o jeho schopnostech promluvím, až na to bude připravený. A on to přijal."

„Hodně jsi riskoval, Severusi. Kdyby se kdokoliv z Ministerstva dozvěděl, co jsi udělal…" Albus zavrtěl hlavou. „Kde ses vlastně tu inkantaci naučil?"

Severus nasadil uražený pohled. „Opravdu, řediteli, kdokoliv se základními znalostmi latiny si to dokáže odvodit. Člověk jen musí vědět, že něco takového existuje a zakouzlit to, když to má smysl."

„A s jakým záměrem jsi ho seslal ty?" zeptal se Brumbál měkce. Nebylo to obvinění, jen obyčejná otázka.

„Abych se dozvěděl, jaké hranice mají schopnosti pana Pottera," odpověděl Severus po krátké pauze.

Albus zamrkal. „A tyto… schopnosti, co ses o nich dozvěděl?"

Severus odpoutal svůj pohled od Harryho a upřel oči na staršího muže. Pokoušel se rozhodnout, jaká bude nejvhodnější odpověď. Dostával se na tenký led, ale možná by bylo nejlepší upozornit Brumbála na to, co mají od Harryho očekávat, čeho všeho bude schopný. Severus mu samozřejmě nevyzradí vědomosti z budoucnosti, to by bylo šílené, ale může mu ukázat, že ví více, než mu řekl tak, aby to sedělo do jeho plánů.

„Temný pán měl pravdu, když se toho chlapce obával," prohlásil.

„Jak to?"

„Skrývá se v něm dřímající mág."

Brumbál střelil pohledem po Harrym, který stále tvrdě spal s přitulenou Coral. Vypadal tak drobný v té nemocniční posteli, vůbec nepůsobil velkolepě, a tak bylo velmi obtížné představit si, že se z tohoto chlapce vyvine nejmocnější druh čaroděje. Čaroděje natolik ztotožněného s magií, že jí pouze nevládne, ale stane se její součástí.

„A to je pouze jedna stránka jeho osobnosti," dodal Severus měkce.

Albus zvolna vydechl.

„Zdráhal jsem se vám to říct nejen kvůli tomu kouzlu, ale také proto, že věřím, že by se s panem Potterem nemělo zacházet odlišně kvůli tomu, čím je. Ani od vás," pokračoval Severus.

„Ty věříš? Máš tohle ve zvyku?" zeptal se Brumbál popleteně. Lámal si hlavu, jestli slyšel Severuse správně.

„Pan Potter není obyčejným studentem a nikdy nebude. Ať mu budete přisuzovat ten hloupý titul Chlapce–který–přežil nebo ne."

„Naneštěstí s tebou musím souhlasit. Myslel jsem, že mu poskytuji normální dětství u Dursleyových, ale selhal jsem. A než sem přišel, doufal jsem v jeho vlastním zájmu, že se stane obyčejným studentem, který nebude přitahovat pozornost. Ale vypadá to, že mu to prostě není souzeno." Albus se na Harryho smutně podíval, než se znovu otočil na Severuse. „Promluvím si s madam Pomfreyovou, jestli by jí nemohl o víkendech asistovat. Pokud bude souhlasit, osobně o tom uspořádání Harryho informuji. A dám mu možnost, aby toho využil."

„Bude s tím souhlasit," prohlásil Severus sebejistě.

„Jsem si jistý, že bude, ale je příjemné, když má člověk možnost výběru."

Mistr lektvarů přikývl. „A co ty ostatní věci, řediteli?"

„Až se začnou objevovat první známky jeho schopností, připravím pro něj další instrukce."

„Budete ho učit?"

„Možná."

„Domnívám se, že by bylo nerozumné svěřit takový úkol komukoliv jinému než vám."

„A co ty, Severusi? Věřím, že bys byl vynikající volbou."

„Já budu rozvíjet jeho schopnosti v Lektvarech, až nastane ten pravý čas. Už teď vyniká daleko více, než jsem zpočátku předpokládal," řekl a byla to pravda. Kdo mohl tušit, že Harrymu stačila trocha povzbuzení a jasně sdělená očekávání, aby to dítě tak popostrčilo?

„Och, je tomu tak?"

„Ano."

„Co ještě ses dozvěděl z toho kouzla?" zeptal se Albus. Rozhodl se, že konverzaci posune dál.

„Jako každý mág obdržel mnoho dalších darů," prohlásil Severus. Jeho hlas zněl vyrovnaně, jako by snad mluvil o něčem všedním. „Ale tělo podvědomě uzamklo jeho magii. Věřím, že se tyto bloky odstraní, až získá přiměřenou magickou kontrolu a sílu. Ačkoliv kvůli Dursleyovým se tato doba asi oddálí."

Brumbál vykulil oči. „Ty lektvary. Jsou něčím víc, než jen vyživovacím doplňkem, že?"

„Ano."

„A kdy si myslíš, že je bude moci přestat pít?"

„Možná už na Vánoce, ale ještě si nejsem jistý."

Albus přitakal. „Jaká má nadání?"

„Raději bych vám to nesděloval, řediteli." Severus sledoval staršího muže, jehož oči se přimhouřily. Polknul, ne kvůli obavám nebo nervozitě, ale aby se pokusil zakrýt své pravé pocity ohledně toho, jak se všechno dobře vyvíjelo. A jak tím byl potěšený. Měl Brumbála tam, kde ho chtěl mít. A přemýšlel, jakým směrem se teď vydat.

„Severusi…" Nehrozil mu, ale jeho postoj vyjadřoval sílu jednoho z nejmocnějších čarodějů. Jeho magie zůstávala klidná, jak Snape očekával, ale měl z ní divný pocit. Možná ho prozkoumával.

Severus si nemohl pomoci, aby nebyl ohromený. Změnilo se toho tolik, že dokonce i Brumbál přehodnotil svůj postoj, jak zareagovat na tuto novou situaci?

„Prosím, Severusi. Proč to na tebe tak zapůsobilo?"

Snape zamrkal. Možná jeho přístup zapracoval lépe, než měl. No, takže by měl zapojit ještě trochu hereckého umění. Narovnal se v zádech. Byl čas využít všechno, co se naučil, když byl špionem.

„Nedokážu vám vysvětlit jak, ale měl jsem vidění pana Pottera a jeho budoucích schopností. Vidění toho, kým se stane."

Albus se zamračil. Severus mluvil o něčem, co sice nebylo neslýchané (před dávnými dobami rodiče hovořívali o vizích ohledně svých dětí, jak vyrostou a dosáhnou svého plného potenciálu), ale i tak docela zřídkavé. Och, jak by si býval přál, aby na Harryho mohl seslat dědické kouzlo sám, ale háček byl v tom, že se tohle kouzlo mohlo na každého člověka použít jen jednou. Magie každého jedince dovolovala být přečtena jen jedenkrát.

„Viděl jsem velkého muže, řediteli," prohlásil Severus. Nebyl si jistý, jestli by měl svůj popis rozvádět nebo ne. Nevěděl, jak dalece by měl zatlačit tuto poloviční pravdu.

Doopravdy měl vizi toho, kým se Harry může stát, ale byly to jeho vlastní touhy. V těch snech doufal, že se někým takovým Harry jednou stane. V nich se modlil, aby Harry takový byl.

Brumbál se opětovně zadíval na Harryho, který se zavrtěl ve spánku. O svět kolem, ani o jejich rozhovor, se nestaral.

„Řekni mi o tom, Severusi," zašeptal za okamžik.

Severus pomalu vydechl. Věděl, že se dostal daleko, a že už se nešlo vrátit. Všechno, co nyní řekne, bude utvářet Brumbálův budoucí pohled na Harryho i způsob, jakým s ním bude zacházet a ovlivňovat ho.

„Viděl jsem ho, jako uvědomělého bojovníka za mír a mága převyšujícího samotného Merlina."

Albus si promnul vous, byl hluboce ztracený v myšlenkách. Promluvil až po dlouhé době. Přešel blíž k Harryho posteli, k Severusovi zůstal otočený zády.

„Děkuji ti, že jsi ke mně byl tak upřímný, Severusi. Učinil jsem ohledně mladého Harryho tolik chyb. Jsem ti vděčný, že jsi tady, abys mi zabránil udělat nějaké další." Otočil se a čelil mistrovi lektvarů. Jeho oči ukazovaly velké uznání. „Možná bychom společně mohli panu Potterovi pomoci stát se tím, kým jsi ho viděl."

„To je i mé přání, řediteli. Od té doby, co mi bylo ukázáno, co by se mohlo stát, je to můj největší cíl," prohlásil Severus upřímně.

ooOoo

Sproutová se usmívala na své studenty. Vypadala, jako by se nic špatného nestalo, jako kdyby se v duchu nezabývala tucty dalších věcí, které ve skutečnosti vyžadovaly její pozornost.

Právě se vrátila z ošetřovny a zakončila rozhovor s ředitelem o jejím nejmladším mrzimorovi. Ano, pan Potter byl v současné době nejmladším členem její koleje a téměř i nejmladším z celé školy.

Usedla na své obvyklé místo, když se Albus postavil a gestem naznačil, aby večeře začala.

Svědectví o tom, co se stalo během lekce létání prvního ročníku, se už rozšířilo jako požár. Dokonce už se jí někteří ptali, kam by měli Harrymu posílat přání dobrého uzdravení. Usmála se. Její mrzimorové vskutku dávali jeden na druhého pozor. No, většinou.

V duchu zatřásla hlavou a znovu se soustředila na všechno, co jí Albus pověděl.

Harryho magie je částečně blokovaná, je v něm dřímající mág a s největší pravděpodobností bude Pomfreyové o víkendech pomáhat na ošetřovně, až se všechno usadí. Albus jí řekl všechno, co o sobě Harry v současné době netušil, i to, o čem už věděl. A také že neznal svůj status dřímajícího mága.

Na Pomonu toho bylo trochu moc najednou, ale s Brumbálovými plány ohledně chlapcovy výuky souhlasila. Byla jen trochu nejistá, jak vše provést. Harry byl dříč, to bylo jasné od začátku, co do školy přišel. Všechny úkoly měl vypracované v souladu se svými spolužáky a nejen to, on dokonce studoval napřed. Neville s ním držel krok, což jí připomnělo další věc, kterou Albus zmínil.

Bude si muset promluvit s Augustou Longbottomovou o Nevillově hůlce. Hůlka, kterou dostal, se k němu očividně nehodila. Brumbál to zjistil zkraje týdne během jejich lekce Obrany. Pomona byla ráda, že na tento problém Albus přišel, a že se o to postará. Žádné dítě by nemělo být nuceno používat nevhodnou hůlku. Zejména chlapec, který nemá důvěru v sebe sama.

Očima spočinula na Nevillovi, který v současné době seděl mezi Justinem Finch-Fletchleym a Susan Bonesovou. Dělal si o Harryho starosti a ve šťouchaných bramborách se jen přehraboval. Viděla, jak se ho někteří další mrzimorové snaží rozptýlit, ale nepomáhalo to.

Doufala, že bude Harry z ošetřovny brzy propuštěn, ale dokud Pomfreyová nerozhodne, že je v pořádku, nepůjde nikam. Magické vysílení může být velmi nepříjemné. Jedinou dobrou věcí bylo, že se nevyčerpal úplně. To by mu pak trvalo minimálně týden, než by se zotavil.

„Jak je panu Potterovi, Pomono?" zeptala se Minerva jemně.

„Je v pořádku. Jen se trochu unavil," odpověděla Pomona. Náhle si připomněla, jak ho zvedala z Nevillových třesoucích se paží a nesla ho na ošetřovnu.

„To je předvídatelné po tom, co učinil. Musíš na něj být velice pyšná."

Pomona se usmála. „Ano." Letmo pohlédla na Severuse, který se zdál být ztracený v myšlenkách. Zajímalo ji, o čem asi přemýšlí.

„Už se vzbudil?" zeptal se Filius a strhnul na sebe její pozornost na sebe.

„Ještě ne. Poppy rozhodla, že pro něj bude lepší, když se prospí," odpověděla Pomona.

Filius chápavě přikývl. „Byl to opravdu odvážný čin od tak mladého a nezkušeného čaroděje. Jsem rád, že byl mladému Malfoyovi schopen pomoci."

„Nejen, že mu pomohl, on mu dokonce zachránil život," vložila se do toho Minerva. „Jeho zranění byla velmi vážná. Pochybuji, že bychom o chvilku později byli schopní ještě něco udělat."

„Merline," zašeptal Filius.

Pomona si na talíř naložila nějaké jídlo a v tichosti si procházela, co bude s Harrym Potterem v nejbližší budoucnosti dělat. Albus měl pravdu, potřebuje odborné vedení, ale také věděla, že nesmí být příliš zahlcen.

Bude muset najít nějaký zlatý střed.

Polkla a zadívala se znovu na Severuse. K něčemu se rozhodla. Když přišlo na Harryho, vypadalo to, že mívá vedoucí zmijozelské koleje správné nápady. Možná nadešel čas, aby se s ním spojila. Alespoň v tomto.

ooOoo

PP: Občas vám přeložím i nějaké vysvětlovací glosy od autorky, tady je první z nich.

A/N: Dostala jsem několik otázek, tak jsem se rozhodla na ně odpovědět.

Otázky se týkaly těchto témat:

Mág – je jedinec, který žije tak v souladu s magií, že je s ní schopen manipulovat bez jakéhokoliv média (hůlky). Vidí magii jako přítele, ne jako nástroj.

Harryho znalosti hadího jazyka – jen pro připomenutí, Harry vášnivě studoval celý měsíc před nástupem do Bradavic. Počítám s tím, že ho tento čas dovedl dál, než aby byl úplným začátečníkem ohledně hadího jazyka, pokud už ne v základech magie vůbec. Klasifikovala bych Harryho úroveň jako středně pokročilého začátečníka, ne jako úplného začátečníka, jako byl v kánonu či novice jako u většiny čistokrevných, kteří nastoupili do Bradavic.

Dědické kouzlo – tohle kouzlo nepatří do černé magie, je to tabu kvůli jeho minulosti. Dokonce ani čistokrevní ho nepoužívají kvůli tomuto stigmatu. Také nemůže být na stejnou osobu sesláno dvakrát, kvůli povaze magie. Kdyby se ho Brumbál pokusil zakouzlit na Harryho, magie by zůstala neměnná, protože tuto informaci už poskytla Severusovi. A druhý pokus by ignorovala. Proto by se nic nestalo.

Super!Harry – nepokouším se vytvořit příběh s Harrym superhrdinou, ale raději povídku, kde je dostatečně motivovaný a odhodlaný, aby udělal to nejlepší. Dostane se mu podpory, kterou měl dostat už v kánonu. Jen jsem vám to chtěla vyjasnit.