To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translatin was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 8: Zpětná reakce

Druhá část

Severus zamžoural zpoza učitelského stolu, aby se podíval na studenty pod sebou. Harry byl dříve toho dne propuštěn z ošetřovny a po dohodě s Hagridem se okamžitě vydal k poloobrovi na čaj spolu s Nevillem a Dracem.

Hleděl na svého kmotřence, který si teď šťastně povídal s Nottem a Zabinim. Crabble a Goyle seděli naproti nim a naslouchali jejich konverzaci. Severus dumal nad tím, kterou stranu si nakonec zvolí. Z celého srdce doufal, že nebudou následovat své otce. Rozhodl se, že si prostě musí počkat a všechno se ukáže.

Stočil svůj pohled na pana Pottera, který se opětovně dostal pod jeho drobnohled. Všichni se mohli přetrhnout, aby ho viděli. A mnoho z nich se pokoušelo dohlédnout na zápěstí, kolem kterého byla v současné době obtočená Coral.

Fámy o nové jizvě se staly legendou. Téměř zastiňovaly tu, která kolovala o jeho znamení na čele. Severus takové chování předpokládal. Nebylo divu po takové hrdinské akci, ačkoliv některé věci stejně nemohl předvídat.

Posledního jednání školské rady se zúčastnil Lucius Malfoy, pohrozil všem přítomným a rozcupoval finanční výbor bez ohledu na to, jak velkou hrůzu naháněl (možná to bylo i jeho záměrem).

Pozornost hlavy rodu Malfoyů totiž upoutalo zjištění, že se ředitel dožadoval peněz na nová košťata posledních ŠEST let a NIKDY mu nebylo vyhověno. Tato jednoduchá, každoročně opakovaná žádost byla vždy zamítnuta kvůli obavám o zvýšení školného v Bradavicích. A v důsledku tohoto skrblení (nebo šetření každého svrčku) málem jeden chlapec přišel o svůj život.

Lucius byl rozzuřený a dával to patřičně najevo. Stačilo promluvit a členové rady okamžitě obrátili a přehodnotili výdaje Bradavic.

Severus se zadíval na Brumbála.

Albuse novinky potěšily. Zejména, když ho členové rady požádali, aby jim předložil seznam věcí, které bylo potřeba zafinancovat.

Ředitel jim o patnáct minut později po Fawkesovi zaslal tři stopy dlouhý svitek pergamenu.

Severuse zajímalo, jestli byla na seznamu i čerstvá várka přísad do lektvarů. Bláhové, že?

Zavrtěl hlavou a vynadal si, že přemýšlí tak sobecky. Ne, že by neměl dostatečnou hotovost, aby si mohl dopřát cokoliv, co si přál. Měl všechny ingredience, no s výjimkou různých částí z baziliška, krve jednorožce, dračích očí, upířích tesáků a vlasu bánší, ale mimoto mohl opravdu dostat všechno, co jen chtěl.

Zadíval se přes stůl na madam Pomfreyovou.

Příští víkend jí Harry začne pomáhat. Lámal si hlavu nad tím, jestli si pro něj lékouzelnice už něco vymyslela. No, jakékoliv plány měla, Severus si byl jistý, že se její oblíbený mrzimor zdokonalí ve svých léčitelských schopnostech stejně, jak se mu v nich vedlo v budoucnosti.

ooOoo

Harry podrbal Coral na hlavě přesně tak, jak to měla ráda, když se přibližovali k nemocničnímu křídlu.

Minulý týden pro něj byl poměrně obtížný. Lidé se o něj zajímali více, než bylo zdrávo a šeptali si za jeho zády, což ho hrozně rozčilovalo. Copak nevěděli, že je hned vedle a může je slyšet? Bylo to otravné.

A vrcholem všeho bylo, když ze začátku týdne zjistil, že se už poněkolikáté od začátku svého studia v Bradavicích dostal do Denního Věštce, kouzelnických novin. Tento tisk veřejnost informoval nejen o jeho zařazení, ale i o tom, že hovoří hadím jazykem a teď o poslední akci, která zachránila Dracovi život.

Vážně ho zajímalo, kde vzali právo podávat o něm takovéto zprávy bez toho, aby požádali o povolení. Och ano, nemohl s tím ve skutečnosti vůbec nic dělat a sám chtěl, aby si lidi zvykli, že vládne hadím jazykem. Možná byl tento způsob nejlepší. Jako náplast - mohl ji prostě strhnout a mít to za sebou. Alespoň o něm netvrdili něco zákeřného. Až dosud psali jen pravdu. No, většinou. Ta část, kde psali, že ukradl část své moci Temnému pánovi, když byl ještě dítětem, byla ovšem pochybná (byl to snad jejich pokus o vysvětlení, kde přišel ke svým schopnostem hadího jazyka?). Mohl nad tím jen zakroutit hlavou.

Harry dál studoval knihy, které mu dal profesor Snape, a opakoval si určité pasáže Umění hadího jazyka. Chtěl jít na ošetřovnu pomáhat madam Pomfreyové připravený.

Povzdechl si. Vzpomněl si, co se dozvěděl, když si znovu pročítal poslední kapitoly knihy o hadím jazyce. Očividně do Draca nebylo nutné pumpovat tolik magie, kolik mu dodal. Jeho metoda fungovala, to jistě, a v tom čase to byla ta nejlepší možnost, protože neznal či nerozuměl jiným technikám, ale bylo to kvůli tomu pro něj jen horší. To proto na konci ztratil vědomí, a proto se Harry sám popálil. No, ale z každé zkušenosti se mohl poučit, tím si byl jist. Příště (ačkoliv doufal, že žádné příště už nebude nutné) bude umět lépe manipulovat a kontrolovat svou magii, kterou dodá svému pacientovi, než aby ji jen vháněl dovnitř a modlil se, aby to fungovalo.

Harry vstoupil na ošetřovnu a zvolna za sebou zavřel dveře.

„Pane Pottere, přesně včas," řekla madam Pomfreyová, která přicházela směrem od prázdné postele.

Harry pokračoval dopředu, než se asi metr před ní zastavil.

„Většinou mívám o víkendech jen jednoho či dva studenty, kteří si stěžují na drobnosti jako bolesti břicha nebo nějaká menší kouzla či zranění, takže jsem seskupila své staré učebnice o léčení z lékařské univerzity, kterou jsem navštěvovala."

Harry přelétl očima směrem k postelím za ní. Na straně stolu tam ležely čtyři objemné svazky.

„Vyrozuměla jsem správně, že vám už profesor Snape věnoval nějaký doplňkový materiál k přečtení?" zeptala se.

Harry přikývl. „Ano. Většinu z nich už jsem přečetl, ale mohu si přibrat nějaké navíc, pokud to bude nutné, madam."

Žena zavrtěla hlavou. „Ne, nedám vám s sebou další četbu. Budete studovat, když budete tady. Jen jsem byla zvědavá, co vám dal a jak daleko jste se už dostal."

„Och. No, dočetl jsem Umění hadího jazyka, Péči o hady a Průvodce začátečníka v lektvarovém umění: Přísady. Už jsem docela daleko v Anatomii lidí a Ovládání vaší vnitřní magie. Ještě mám jednu, ale v té jsem se zatím moc daleko nedostal." Harry zadoufal, že se na tu poslední nezeptá. Byla to kniha o nitrozpytu a nitrobraně.

„Chápu," řekla s úsměvem. Vypadala potěšeně. „Ohledně Ovládání vaší vnitřní magie navrhuji, aby to byla vaše další priorita ve čtení."

„Ano, madam," souhlasil.

„Dobře. No, takže proč bychom nezačali se základy?" zeptala se, než se otočila a přešla ke kupě knih. Vzala první z vrchu, než se usadila na kraj postele a gestem naznačila, aby si Harry přisedl vedle.

Harry tak učinil a uvažoval, jestli mu bude předčítat. Při té myšlence se začervenal. Nikdo mu nikdy předtím nečetl.

Otevřela knihu ve svém klíně a ukázala mu strany s textem a pohyblivými obrázky. Zadíval se na název kapitoly a narazil na slova Proudění magie v nejhlubším nitru.

Viděla, že má Harryho plnou pozornost a začala jej učit. Používala knihu jako průvodce spíše než skripta, která by se měla číst.

„Tento obrázek ukazuje základní náhled proudění magie naším tělem, avšak musíte si zapamatovat, že toto proudění se přizpůsobuje potřebám pacienta. Jedincova magie automaticky proniká do zraněných oblastí, aby tělu pomohla, vyztužila jeho obrany a podpořila léčení," pronesla.

Harry přitakal a snažil se nasávat všechno, co mu řekla.

ooOoo

„Ahoj, Neville," pozdravil svého kamaráda Harry, když se vrátil do ložnice a namířil si to ke své posteli. Ernie a Justin tam byli také. Hráli na podlaze Řachavého Petra. Už bylo odpoledne, Harry se naobědval s madam Pomfreyovou.

„Ahoj, Harry," přivítal ho nadšeně Neville. „Právě jsem dostal dopis od babči. Na Vánoce mě vezme k Ollivanderovi, abych si vybral hůlku!"

Harry se zmateně zamračil. „Copak už hůlku nemáš? Chceš mít náhradní?"

Neville zavrtěl hlavou. „Ne. Tahle patřila mému otci, ale babča řekla, že se rozhodla, že dostanu svou vlastní."

Harry přikývl, pokoušel se tomu porozumět. Proč ho k Ollivanderovi nevzala už před nástupem do školy? „To je dobře. Každý potřebuje hůlku, která si jej vybere."

Neville se usmíval.

„Takže, uh, jak bylo na ošetřovně?" zeptal se Neville.

Ernie a Justin pozastavili hru, aby jim mohli naslouchat.

„No, za madam Pomfreyovou přišel jen jeden člověk. Museli jsme zvrátit jednoduchou kletbu. Ale prošla se mnou, jak magie proudí tělem a jak ovlivňuje zranění," odpověděl Harry.

„Bezva. Takže tam jdeš zítra zase?"

Harry přikývl. „Jo, ve stejný čas. Na devátou."

Potom vstoupil Smith a nechal dveře trochu pootevřené jako Harry předtím.

„Och, zázračný Potter už je zpět," prohlásil Smith a zkřížil ruce na hrudi.

Harry nadzdvihl obočí, ale rozhodl se zůstat zticha, protože nic, co by řekl, by toho namyšleného chlapce neuklidnilo. Smith na něj házel znechucené pohledy celý týden.

„Nemáš co říct?" pokračoval Smith ležérně, než ztišil hlas. Jeho tvář se trochu zakabonila úšklebkem. „Kreaturo."

„Smithe, co máš za problém?" zeptal se Justin. Už měl dost toho nemožného chování staršího chlapce.

„Och, ty se musíš ještě ptát? Myslel jsem, že je to jasné," pronesl a zlostně zíral na Justina, než se ušklíbl a znovu se zaměřil na Harryho. „Nesnáším učitelské mazánky. Jedince, kteří dostanou všechno, aniž by si to zasloužili." Pohlédl na Coral, jejíž hlava se vysunula z Harryho rukávu.

Harry trochu změnil postoj, bojoval s nutkáním protočit oči. Smith byl ještě stále naštvaný kvůli tomu, co se stalo v Lektvarech?

„Smithe, dej mu pokoj. Harry ti nic neudělal," řekl Ernie. Vstal z podlahy a přerušil tak jejich karetní hru.

„Vy to, lidi, nevidíte, že? Hraje si s vámi, stejně jako se zbytkem školy. Velký a mocný Harry Potter, Chlapec-který-přežil a zachránil nás tak všechny před Vy-víte-kým! Měli bychom jej uctívat! Klanět se mu a sloužit mu! Pffft! Jak žalostné."

„Nech Harryho být, o nic se tě neprosil," zdůraznil Neville a stoupl si vedle Harryho.

„Ani, nemusel," prakticky zavrčel Smith. „Všechny si vás omotal kolem prstu. Vsadím se, o co chceš, že za celý svůj život nikdy nic nechtěl!"

Harry přimhouřil oči, tohle už nebylo jen otravné. Teď už cítil, jak v něm narůstá hněv. Smith netušil vůbec nic.

„Vsadím se, že doma nemusel ani hnout prstem. Vsadím se, že z něj ti mudlové museli být v sedmém nebi," řekl a zadíval se Harrymu zblízka do obličeje. Smith se ušklíbl tomu, co uviděl a rozhodl se pokračovat ve stejném duchu. „Bez pochyby si žije v přepychu, dostává vybrané lahůdky a užívá si speciální zacházení. A to ani není čistokrevný!"

„Jako ty, co?" prohodil sarkasticky Justin.

„Předky mojí rodiny můžete vysledovat až k Helze z Mrzimoru, což je daleko víc, než může prohlásit Potter. Jeho otec pocházel z prosté linie, byla respektovaná, i když ne příliš mocná. A ohledně jeho matky…" Smithovy zasvítily oči jako oči predátora, když si všiml, jak Harry zaťal zuby.

Harryho zelené oči se zavrtaly to Smithových světle hnědých. Hněv v něm vřel a zvětšoval se až do zuřivosti. Všichni v místnosti ho sledovali a několik předmětů v pokoji se začalo chvět, i když zatím jen lehce.

„Přestaň," prohlásil Harry. Jeho hlas byl prosycený potlačovaným hněvem.

Smith ho neposlouchal.

„Jeho matka byla zatracená nanicovatá šmejdka."

Neville a Ernie zalapali po dechu, jako kdyby zaslechli ta nejhnusnější slova na světě. Justin trochu zmateně zamrkal. A Harry prostě zešílel.

Nevěděl, co to slovo znamená, ale očividně to nebylo nic hezkého. Ucítil ve svém srdci tak ostrou bolest, jaká ho nikdy dřív nezahltila, a bojoval s tím, aby udržel své emoce pod kontrolou. Jistě, stával se obětí slovních útoků už dřív, zejména od Dudleyho, ale dokonce ani jeho bratranec se nikdy nezmínil o jeho matce. Připouštěl, že to mohlo být kvůli tetě Petúnii, která mu zakázala o sestře byť jen mluvit, ale Dudley nezaplétal Harryho matku do slovního napadení.

Harryho ruce se sevřely do pěstí, když Smith znovu otevřel pusu. Ten byl v ráži a nedokázal se zabrzdit.

„Musím jí ovšem přiznat, že ta šmejdka dobře věděla, jak se bohatě provdat. Ovšem už nebyla dost chytrá na to, aby se nenechala zabít."

„Sklapni!" zakřičel náhle Harry. Jeho hlas byl jako v křeči, když se mu hrudník bolestivě stáhnul. Už toho měl dost. Natáhnul levou paži dopředu a ukázal na Smitha. Coral prudce zasyčela. Všechny skleněné předměty v místnosti se rozletěly na kusy. „Je mi jedno, co si o mě myslíš, ale vynechej z toho moji rodinu! Nevíš vůbec nic!"

Kolem Harryho se vzdul prudký magický vítr, jeho vlasy a hábit byly rozevláté tak, až sebou stolky začaly lomcovat a závěsy u postelí se násilím ovinuly okolo sloupů směrem pryč od původce toho všeho.

Smith byl příliš ochromený, aby se jen pohnul, příliš vyděšený, aby ustoupil, příliš šokovaný, aby udělal cokoliv jiného, než aby jen zíral. Oči měl vykulené, když Harry ztuhle svěsil ruku.

A pak se dveře do jejich ložnice otevřely dokořán.

„O co tu, ve jménu dobrotivého Merlina, jde?"

Harry se stále nehýbal. Ještě byl příliš rozlícený a cítil, jak jsou jeho vlasy vytrčené magií.

„Pro-fesorko Sproutová!" pokusil se prohlásit Neville, když se otočil za nově příchozím hlasem.

Profesorka Sproutová stála přímo u dveří se zírajícím Cedrikem v závěsu.

Harry polknul, oči stále upíral do Smithových a nutil se uvolnit. Nechtěl, aby se něco stalo. U Dursleyových musel po každé nehodě trpět, pokud se jeho magie rychle neuklidnila. V případě selhání to vyústilo ve strašné následky.

„Smith má problém," pronesl Justin vstřícně. Byl tím arogantním spratkem absolutně znechucený. „Nazval Harryho maminku šmejdkou a prohlásil i další opravdu kruté věci."

„On… co?" zeptala se Sproutová zděšeně.

Neville a Ernie přikývli, aby podpořili Justinovo prohlášení, zatímco Harry tam prostě stál zapomínaje na slzy, které se mu nyní bez kontroly kutálely z očí.

„Část z toho jsem zaslechl, profesorko. To proto jsem za vámi přišel," řekl Cedrik. „Když jsem pak slyšel…" Jeho hlas se vytratil. Nebyl schopen zopakovat Smithem vyřčená slova o Harryho matce.

„Pane Smithe, co řeknete na svou obhajobu?" Profesorka Sproutová už nebyla něžná a křehká. Stala se z ní vedoucí koleje, která se dožadovala svých odpovědí.

Smith polknul. Věděl, že z tohoto není cesty ven. Proč jen nezavřel ty dveře úplně?

Sproutová zavrtěla hlavou. „Pojďte se mnou, pane Smithe," prohlásila přísně, než se zadívala na Cedrika. „Děkuji vám za to, co jste udělal, pane Diggory. Chápu, že poblíž nebyl žádný prefekt, když se to seběhlo, a udělal jste správnou věc, že jste pro mě přišel. Deset bodů pro Mrzimor." Pak svoji pozornost přesunula k Harrymu, který se jen taktak držel pod kontrolou. Stále stál strnule. „Pane Pottere, vrátím se, abych si s vámi promluvila, tak, prosím, neodcházejte z ložnice."

„Ano, madam," pronesl a krátce na ni pohlédl, než se otočila k Nevillovi, Erniemu a Justinovi.

„To samé platí i pro vás tři. Také vám sem pošlu nějakého prefekta, aby vám pomohl uklidit pokoj," dodala. Její oči si povšimly roztříštěného skla a poničeného nábytku. „Buďte opatrní, abyste se nepořezali."

„Ano, profesorko," řekl Justin a ostatní přikývli.

A pak Smith a Sproutová odešli.

ooOoo

Profesorka Sproutová zakroutila hlavou, když přemýšlela o Smithovi. Udělila mu školní trest s panem Filchem na příští čtyři dny a ten další stráví s ní. Ráda osobně dohlédla na to, aby se její mrzimorové poučili. Donutila ho, aby jí popsal, co Harrymu řekl a co na to ostatní, než je všechny vyslechla. Byla to vyčerpávající hodina a půl, ale když bylo po všem, věděla přesně, co se stalo a na čí straně byla chyba. Proto ten pětidenní trest.

A teď čekala na Harryho příchod. Požádala ho, aby přišel do jejího kabinetu po večeři, aby hlouběji rozebrali, co se to odpoledne stalo.

Zcela jasně měl k dispozici obrovské množství moci, více, než by mělo být možné v tak mladém věku a jeho rodinné situaci. Předpokládala, že se jeho magie rozvinula díky Severusovým vyživovacím lektvarům. Chlapcův status dřímajícího mága odložila stranou.

Krátce zavřela oči a vzpomínala na chvíli, kdy otevřela dveře do chlapecké ložnice.

Nikdy na dětské tváři neviděla takový výraz zuřivosti a to se v Bradavicích už setkala s mnoha vzteklými studenty. A ta moc, která jím proudila, byla téměř nepřirozená a přesto tak čistá. Ale nebylo to jen množství a typ magie, který upoutal její pozornost. Byla to především chlapcova sebekontrola. Skutečnost, že jí byl schopen ovládat a nezpůsobil tak nijak vážná poškození, byla hodná obdivu, zejména proto, že příčina jeho vzteku byla stále ještě v místnosti.

Samozřejmě, že existovala cesta, jak Harry mohl jejich drama ukončit jinak, aniž by cokoliv způsobil, ale byl ještě dítětem a se všemi těmi slovy, která Smith pronesl, by se těžko vyrovnával i dospělý. Také věděla, že Harry bude se svým hněvem potřebovat pomoci. Po rozhovoru s Nevillem a ostatními, zjistila, že Harry zůstal dlouhou dobu klidný, a pak prostě vyletěl.

Byla si jistá, že jeho schopnosti potlačovat pocity zapříčinili Dursleyovi, ale pro chlapce to nebylo zdravé a rozhodně to nezabrání jeho náhodné magii, aby ho nezachvátila, když pro něj začnou být emoce příliš silné, aby je mohl udržet. Rovněž si uvědomovala, že jeho pozoruhodnou schopnost rychlého utišení magie způsobil rodinný život.

Chlapec měl rozhodně potenciál a teď nastal čas ho vést. A to ve více směrech, než jen v magii.

„Přála jste si mě vidět, profesorko?" zeptal se Harry, když vstupoval do jejího kabinetu a jemně zaklepal, aby upozornil na svoji přítomnost.

„Ano, pane Pottere. Prosím, sedněte si."

ooOoo

Severus vzdoroval naléhavé touze uhodit vztekle do stolu, ale pak se poddal svým pocitům a třísknul pěstí tvrdě do mahagonového dřeva.

Měl jednat. Měl najít způsob, jak tu krysu chytit, zajmout a odhalit. Pro všechno dobré, čeho se mu podařilo dosáhnout, stejně nebyl schopen předvídat následky.

Byla to zpětná reakce.

Jedna z mnoha, které se začaly rozsévat od té doby, co měnil budoucnost.

První reakce dokázal zmařit a donutil události, aby směřovaly tam, kam sám chtěl. Jako třeba Voldemortův zvýšený zájem o Harryho, pravděpodobně způsobený zjištěním, že mluví hadím jazykem, k jehož odhalení došlo až příliš brzy. To proto začala chlapcova jizva reagovat dříve než v původní časové linii. Díky Merlinovi mu Harry důvěřoval natolik, aby za ním se svými bolestmi hlavy přišel a on na to adekvátně zareagoval. Když o tom teď uvažoval, bylo to opravdu velké štěstí.

Ale co způsobilo zmizení té prašivé krysy? Stalo se to proto, že věděl, že je Temný pán někde tam venku? Ne, to nedávalo smysl. Pettigrew měl už předtím dostatek stop, aby na to přišel. Ne, něco se změnilo, něco bylo jinak a to proto Pettigrew riskoval únik z bezpečí Weasleyových o dva roky dříve, než by měl.

Severus se zachvěl. Možná se nikdy nedozví, co spustilo akci té krysy, ale bylo jasné, že se to všechno vracelo nazpátek.

S povzdechem si musel přiznat, že si prostě příliš důvěřoval. Byl si tak jistý, že se bude krysa v okolí potulovat stejně dlouho, jako tomu bylo prve. Ale kam se poděla? Kdy odešla? Jak Severus zjistil, mohla zmizet už před Quirrellovým odchodem, což znamenalo, že teď může být kdekoliv.

Uprchl Pettigrew ze strachu z Temného pána anebo běžel za ním? Skrýval se nebo sloužil?

Severus nevěděl, co by bylo horší.

Jeho ukrývání by pak vedlo k tomu, že ho nikdy nenajde a nedosvědčí Blackovu nevinu.

A pokud posluhoval, kdo ví, jaké škody následně způsobí kouzelnickému světu.

Severus zavřel oči. Věděl, že by se neměl zabývat chybami, které učinil. Jenže si tak často liboval v sebeobviňování. Musí se soustředit na to, aby Harryho připravil na budoucnost, ať už jim všem přinese cokoliv.