To Shape and Change – Utvářet a měnit
Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten
s/6413108/1/
This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translation was created by Patolozka.
ooOoo
Nejprve vysvětlení k předchozí kapitole:
Jak vypadá erb rodiny Potterů?
Na jedné polovině je drak a na druhé fénix. V centru se nachází cesmína. Je velmi jednoduchý, ale přehledný.
Kapitola 14 - Kletbo, odejdi
Albus Harryho prováděl skrz davy v budově Mezinárodního sdružení kouzelníků. To místo se tolik podobalo Ministerstvu – minimálně s ohledem na množství lidí spěchajících na jedno nebo jiné setkání.
Lidé Brumbálovi rychle ustupovali z cesty, poznávali v něm Nejhlavnějšího hlavouna, ale jejich pozornost se rychle přesunula jinam.
„To je přece Harry Potter!" začínalo mnoho z nich vzrušeně šeptat, zatímco jiní na něj ukazovali a zírali.
Harry se to pokoušel ignorovat, jak nejlépe dokázal, ale Brumbál sám věděl, že je to těžké. Nakonec se dostali do méně zaplněné chodby, ale oči a šeptání je následovaly i tam.
„Ach, Albusi! Konečně jsi tady, jak vidím," zahřímal hlas zpoza nich.
Brumbál se zastavil a otočil se, rozeznávaje hlas Aage Browna, statného černocha a zástupce Etiopie, stejně jako váženého léčitele.
Harry se obrátil spolu s ním a zamrkal nahoru na poměrně rozměrného člověka, který se k řediteli prakticky valil.
Albus nevypadal znepokojeně, a když se muž přiblížil, nabídl mu ruku.
„Ano, Aagi," odpověděl Brumbál.
Muž stiskl jeho dlaň a vtáhl ho do poloobjetí. „Takže, jak se k tobě Ministerstvo chová, staříku?" zeptal se, jeho hluboký, plný hlas rezonoval kolem nich.
„Stejně laskavě jako vždy," odpověděl Brumbál, než pohlédl dolů na Harryho. „Harry, toto je Aage Brown. Je jedním ze zástupců Etiopie a rovněž jedním z léčitelů, kteří byli vybráni, aby kontrolovali tebe a ty, která budeš dnes léčit. Aagi, toto je Harry Potter."
„Takže vy jste ten mladý muž, který způsobil ten současný blázinec tady? Velmi mě těší, že vás poznávám," vychrlil Aage s úsměvem, než pohlédl zpět na Brumbála. „No, čekají jen na tebe a na chlapce. Už měli cukání začít."
„To si dokážu přestavit."
S tím se vydali do místnosti, kde bude probíhat shromáždění. Použili boční dveře u přední části, kde seděli předsedající. Na každé straně stáli v pozoru dva strážní, a když procházeli, krátce na Nejhlavnějšího hlavouna kývli.
Místnost byla obrovská a zaplněná křesly, v nichž už byly povětšinou usazení čarodějky a kouzelníci.
„Ty zůstaneš vpředu se mnou, Harry," řekl Brumbál právě, když se zastavili na prahu, aniž by je ještě někdo z místnosti mohl vidět. „Pokud bys kdykoliv potřeboval přestat, protože budeš unavený nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, jen mi to řekni. Nedělej nic, co bys nechtěl, nebo co bys cítil, že nemůžeš, ano, Harry?"
Harry přikývl. „Chápu, pane, ačkoliv pochybuji, že by mi tady Coral dovolila udělat cokoliv hloupého."
*To máš tedy pravdu,* zasyčela Coral a na důkaz svých slov se stáhla kolem jeho zápěstí.
Brumbál se usmál, než kývl na Aage, který je následně ohlásil členům shromáždění.
Všichni se postavili a otočili se dopředu. Harry zamrkal, když zaznamenal, jak velké to místo je. V místnosti se nacházelo přes sto zástupců jednotlivých národů. Mezi nimi a stěnami bylo šest dlouhých řad tvořených mnoha stoly s uličkami. Všechny seřazené stoly byly otočené k přední stěně, u které stál hlavní stůl. Harry se pokusil nervozitou nešoupat nohama, když pocítil, jak na něj většina lidí z místnosti zírá. U hlavního stolu byli ještě dva další kouzelníci, ale on a Brumbál se usadili vprostřed. Aage Brown přešel na vzdálenější stranu pódia, kde seděli ti dva – zřejmě také léčitelé.
Prostor na pódiu před hlavním stolem byl vyklizený, až na křeslo, které by se mohlo sklopit nebo upravit do provizorního lehátka. Vedle těch třech léčitelů byl umístěn malý boční stolek s nějakými nástroji, ale Harry je nedokázal identifikovat. Domníval se, že byly důležité pro monitorování léčebného procesu nebo v to alespoň doufal.
„Chtěl bych provolat toto shromáždění za zahájené a začít představením pana Harryho Pottera, který laskavě souhlasil přijít a utišit jakékoliv pochybnosti týkající se léčby lykantropie," pronesl Brumbál, jakmile se dostal do popředí. Pak Harrymu tiše naznačil, aby se usadil na sedadlo vedle něj.
Následovala nějaká pochybovačná mumlání, ale nikdo nepromluvil dostatečně hlasitě, aby to bylo slyšet.
„A protože jsem jeho doprovod, je rovněž pod mojí ochranou."
„Zasedací síň přijímá pana Harryho Pottere," prohlásil někdo, Harry ani nevěděl, kdo to promluvil.
„Děkuji vám. Také bych rád poděkoval léčiteli a zástupci Aagovi Brownovi, léčiteli Timothymu Chekhovovi a léčiteli Mathewovi Garsonovi za dnešní monitorování celého procesu."
Ti byli následně také přijati zasedací síní.
„A nyní mi dovolte poděkovat národům, kteří po předchozí domluvě souhlasili, že se budou podílet na ověření léčby, a zahájit tak účel našeho setkání," pokračoval Brumbál.
Tímto čtrnáct zemí, které souhlasily, že přivedou jedince nakaženého lykantropií, povstalo a představilo sebe a svolného účastníka z jejich země. Avšak Harry si povšiml, že někteří z těch dobrovolníků tu nebyli až tak dobrovolně. Část z nich vlastně vypadala úplně strnule, jako by neměli ani tušení, proč tady jsou. Jiní byli zase očividně zneklidnění, zírali na něj nejistě a s nadějí. Co jim ti lidé vlastně řekli, nebo spíše… co jim neřekli?
Jakmile byli účastníci představeni, Brumbál se postavil a odvedl Harryho před hlavní stůl do volného prostou. Všichni v síni je sledovali.
Aage si s ním pro dobrý dojem znovu potřásl rukou, a pak se už Harry otočil k muži vedle něj.
„Zdravím, pane Pottere, jsem léčitel Chekhov," pronesl malý, postarší Rus a podal mu ruku. „Bylo mi řečeno, že dokážete zázraky," Harry si nebyl jistý, jestli si ho dobírá nebo prostě jen konverzuje. S jeho akcentem to bylo těžké určit.
„Zřejmě ano," odpověděl Harry, přijímaje jeho ruku. „Jen se snažím udělat to nejlepší, abych pomohl."
„Jako my všichni," řekl další lékouzelník, který k němu přistoupil. „Jsem léčitel Garson. Je tady něco, co bychom měli vědět, než začnete?"
„No vlastně… když je kletba zničená, většina magie, která se z ní uvolní, přejde do mě. Říkám jí bílá magie," odpověděl Harry, zatímco třásl mužovi rukou.
„Co se stane se zbytkem?" zeptal se.
„Zůstane v pacientovi. Používám tu bílou magii, aby mi pomohla zničit kletbu. Věřím, že funguje jako jakýsi druh protilátky."
„Hmm, chápu," zamručel zaujatě Garson.
„To dává smysl. Kdykoliv je jakákoliv kletba zničena, zanechá po sobě zbytkovou magii. To proto ji posléze dokážeme vysledovat určitými kouzly," dodal Chekhov.
„Je tu ještě něco dalšího, pane Pottere?" zeptal se Aage.
„Ne, ale při léčebném procesu se mne nedotýkejte. Vyrušovalo by mě to a nevím, co by se stalo."
„Dobrá rada," prohlásil Chekhov.
„Jste připraveni, pane Pottere?" zeptal se Brumbál.
Harry přikývl, vyhrnul si rukáv a odkryl Coral. „To jsme."
Odhalení Harryho korálovky okamžitě způsobilo, že sebou mnoho lidí začalo vrtět a šepoty nabíraly na síle, dokud Brumbál nezdvihl ruku, aby si zajistil ticho. Léčitelé jen zamrkali a dívali se na ni se zvědavostí, evidentně ji čekali.
„Toto je společnice pana Pottera, Coral. Pomáhá mu s jeho metodou léčení; říkám pro ty z nás, kteří to snad nevědí. A teď, mohlo by těch čtrnáct, prosím, přistoupit?" zeptal se Brumbál, dívaje se na národy, kteří přivedli své dobrovolníky.
Polovina z nich přišla dychtivě, zatímco několik dalších muselo být donuceno ne příliš jemně, spíše docela nelítostně vypadajícími jedinci. Harrymu se to nelíbilo, ale nechal ústa zavřená. Také si všiml, že jsou někteří spoutaní a mají po bocích stráže, zatímco jiní neměli žádná omezení, magická ani jiná, a vypadali trochu jako profesor Lupin – opatrní a drsní.
Těch čtrnáct jedinců utvořilo zástup před pódiem. První z nich byla žena, asi třicátnice. Vypadala ztrhaně a levá ruka se jí lehce chvěla v poutech, která měla kolem zápěstí, když k Harrymu pozvedala svou tvář. Měla vedle sebe strážce, který na ni mířil hůlkou. Vypadal dosti krutě a bezohledně a jeho oči neoplývaly smilováním, ani porozuměním pro tu ženu, jen záští.
Harrymu poklesla čelist nad chováním toho strážce. Ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, přivádělo to jeho krev do varu. I když o ní Harry nevěděl vůbec nic, jen to, že pocházelo z Litvy, nepřipadalo mu správné chovat se k ní, jako by byla za svůj stav předem odsouzená.
*Mám za to, že čekají na tebe, Harry,* zasyčela Coral po chvíli.
Harry se děkovně dotkl Coral prstem na hlavě, než popošel k ženě o krok blíže.
„Ne tak blízko, mladý muži," prohlásil strážce a narovnal se, jako by se připravoval.
Připravoval na co? To Harry nevěděl.
„Nemohu ji léčit, pokud se jí nedotknu," odvětil Harry, aniž by přerušil oční kontakt se ženou. „Pojďte sem a posaďte se, jestli chcete pomoci," řekl a natáhl k ní ruku.
Brumbál přešel vedle Harryho, ačkoliv si byl jistý, že se žena o nic nepokusí. Ale dělalo to dobrý dojem pro ty, jež je sledovali.
„Zaručuji panu Potterovi bezpečí," pověděl strážci. „Dovolte mu udělat to, o co byl tímto sněmem požádán."
Strážce se stáhl a žena vystoupila na pódium a přešla k prázdnému křeslu.
„Jak už jste dlouho nemocná, paní?" zeptal se Harry. Rozhodl se, že ji nebude oslovovat jako vlkodlaka.
„Se-sedmnáct let," odpověděla, ačkoliv byla její angličtina trochu hrubá.
„Vyléčil jsem muže, který byl nakažený po většinu svého života," sdělil jí. „Brzy budete volná. Teď bych chtěl, abyste se uvolnila. Musím požádat profesora Brumbála, aby na vás seslal poutací kouzlo, ale jakmile skončím, opět jej sejmeme."
Roztřeseně přikývla, trochu přemožená tím vším, co se s ní v posledních dnech dělo.
„Profesore?" oslovil Brumbála Harry, dívaje se, jak muž přistupuje k ženině boku.
Ředitel přikývl a rychle nad ní mávl hůlkou. Bezhlučně ji tak přidržel na místě tím samým kouzlem, jaké použil profesor Snape na pana McCarffreyho.
„Pane Pottere, proč to poutací kouzlo?" zeptal se Aage, zatímco léčitel Gargov si něco poznamenával na tabulku, kterou právě vykouzlil.
„Když jsem léčil Andyho, musel jsem ho přidržovat, protože se jeho svalstvo dostalo do jakési… křeče, to bude asi to slovo. U pana McCaffreyho jsem měl někoho, kdo na něj během léčby seslal poutací kouzlo, a i přes to kouzlo jsem mohl cítit, jak se jeho svalstvo napínalo, zatímco já ničil kletbu. Poté, co to udělám, jsou už jejich svaly v pořádku. Myslím, že je to taková vzpoura kletby. Je totiž velmi… divoká."
„Ano, to je. No, kdykoliv budete připraven, pane Pottere," prohlásil Aage jemně poté, co udělal ženě snímek, aby jej později mohl porovnat se stavem po léčbě.
Harry přikývl a přistoupil ke křeslu, ve kterém žena seděla. Vyhrnul si rukáv. Zcela tak odkryl Coral, jež na sobě měla svůj hedvábný svetr, který ji pokrýval asi z deseti centimetrů, počínaje dva centimetry za hlavou.
Každý v místnosti ho sledoval se zatajeným dechem a léčitelé byli připravení celou událost dokumentovat.
Harry umístil ruku do středu ženina hrudníku, zaměřoval se jen na to, co bude dělat, zatímco pokládal druhou ruku na její čelo. Sledovala jeho levačku vyděšeným pohledem, a když vzala na vědomí Coral obtočenou okolo jeho levého zápěstí, protočily se jí oči.
Harry vydechl, znovu se zkoncentroval a zavřel oči, ale tentokrát na povrch vědomě povolával bílou magii místo své běžné. Možná se tímto způsobem neunaví tak rychle jako jindy.
*Kletbo, odejdi,* zasyčel ke zděšení i zvídavosti všech přítomných na sněmu, protože se jeho bíle zářící oči prudce otevřely a upřeně zíraly do vystrašených modrých očí ženy.
Bílá magie se z Harryho prudce valila vpřed, neúnavně útočící na kletbu, kterou z ženy lehce odstraňovala, dokud… z popela kletby nepovstala bílá magie. Stalo se to stejně jako u Andyho a Waltera, většina vklouzla do Harryho, zatímco malé množství zůstalo v jádru pacienta.
Harry zavřel oči a přinutil magii k utišení, což ona poslušně učinila.
„Uvolněte ji, profesore. Kletba je pryč," prohlásil poté, co vyslal nepatrné množství magie, aby si to potvrdil. Byla čistá.
Brumbál to vykonal, ale než mohla žena vstát, chytil ji Harry za spoutaná zápěstí.
„Dovolte mi se o to také postarat, dokud jste ještě tady," pronesl. „Mohu říct, že je to minimálně vymknuté."
Zírala na něj, neschopna slov, když rychle vyléčil její zápěstí poškozené kvůli hrubému zacházení jejího strážce, který ji držel v poutech.
Pak Harry ustoupil a žena propukla v tiché vzlyky, když se vrátila ke svému zmatenému strážci. Než jí Lékouzelníci dovolili z pódia odejít, ještě jí udělali snímek.
Léčitel Chekhov začal rychle pracovat na porovnání snímků, ale bude trvat několik hodin, než dostane výsledky. Chtěl především získat důkaz, zda to byla nebo nebyla léčba. Pokud by první snímek řekl, že byla vlkodlakem, a druhý, že nebyla… no, tak může říct: Tady to máš.
Harry pohlédl na dalšího v řadě, zcela ignorující užaslé pohledy všech ostatních z MSK. Všechny ty bílé záblesky, jeho zářící oči a plačící žena očividně udělaly dojem.
Dalším byl mladý muž z Nepálu, ne o moc starší než on sám, kterého následovala ho nějaká žena, ale nevypadala jako ten muž, který hlídal předchozí ženu z Litvy.
„Musím být také znehybněn?" zeptal se chlapec, vrhaje nervózní pohledy na Brumbála.
„Pro mě je pak léčba jednodušší. Nebo bych vás musel držet sám," odpověděl Harry upřímně.
„Och… dobře. Nebolí to, že ne?" Chlapec se zjevně nestaral o to, že ho poslouchala celá místnost nebo že kvůli té otázce vypadal slabý.
Harry, k šoku všech přítomných, stočil oči k ženě, kterou právě vyléčil. „Bolelo to?"
Zavrtěla hlavou, stále příliš zahlcená emocemi, aby mohla mluvit.
To muselo být všechno, co chlapec potřeboval vědět, protože si sedl do křesla a kývnul na Harryho.
Harry ho vyléčil během chvíle a celý proces byl ještě snadnější než předchozí.
A tak to šlo dál. Vyléčil dalšího a dalšího. Každý případ přišel a odešel tak rychle, že se Harry po každém vyléčení už ani nezatěžoval s povoláváním bílé magie zpět do centra. Nechával své oči zářit, když osoba přistupovala k vyléčení. Celou tu dobu si léčitelé dělali poznámky, pořizovali snímky a dokumentovali jeho práci.
Devátý člověk, který k němu přistoupil, byl vysoký a hrdý. Pocházel z Nového Zélandu a neměl s sebou žádného strážce, ani pouta, ale kolem krku mu visel nějaký druh obojku. Vypadal magicky.
„Očekával jsem muže, ne dítě," řekl, když se dostal na pódium a usadil se do křesla. „Ale také dobře."
*Zdá se, že tento muž více přijímá to, co z něj kletba učinila,* prohlásila Coral.
„Jak dlouho se nacházíte v tomto stavu?" zeptal se Harry. Přišel na to, že když se vyptává, tak to jeho magii připraví k akci. Ať už to byla vědomá nebo nevědomá záležitost, to nevěděl.
„Sto šedesát sedm měsíců," odpověděl.
„Vypadáte s tím smířený, pane," poznamenal Harry.
„Musím přijmout to, čím jsem, ale nyní je tu způsob, jak to mohu ukončit, a to já vítám."
„Dobře, protože já nebudu léčit ty, kteří si to nepřejí," prohlásil Harry.
„Já chci být vyléčen," oznámil mu.
A tak ho Harry vyléčil.
Pokračoval následně s několika dalšími, ale jakmile se dostal na třináctého, zarazil se, když starý muž přišel a sedl si.
Připadalo mu, že je v hrozném stavu. Harry byl ve skutečnosti ohromen, že vystoupal těch několik schodů na pódium, ale když se ten křehký muž přiblížil, Harry se zamračil.
„Vy nejste vlkodlak," vyhrknul Harry.
Náhle vznikl rozruch. Jedni lidé začali na starého muže ječet, zatímco jiní ječeli na Harryho, říkali mu, že lže a že ten muž musí být vlkodlak, jinak by ho sem nepřivedli. Ostatní křičeli vztekem, jaké je toto odsouzeníhodné chování zástupců a členů MSK.
„Musí být vlkodlak!"
„Tohle je zločin! Jak se vaše země opovažuje přivézt někoho, kdo není vlkodlak! Toto setkání bylo svoláno, aby prokázalo, že je pan Potter schopen vyléčit vlkodlaka, ne podvádět MSK takovými šílenými triky!" vztekal se další a křičel na starého muže.
„Chlapec se očividně mílí," mlel si svou jiný zástupce.
„Vaši vůdci souhlasili obstarat vlkodlaka a přivézt ho sem, aby se prokázala nebo vyvrátila tato údajná léčba, ne aby se ztrácel čas!"
A Harry tam prostě jen stál a zíral na muže před sebou, který nebyl vlkodlak.
„TICHO!" zaburácel Brumbál a seslal tak silné utišující kouzlo na všechny v sále. „Teď to probereme jako civilizovaní lidé," prohlásil a otočil se k muži v křesle. „Pane, jste nebo nejste vlkodlak?" zeptal se.
„Ne, to nejsem," prohlásil starý muž chraplavě, narovnal se a náhle vypadal méně uboze.
Následovalo vzrušené šustění, ale nikdo v sále nebyl schopen promluvit díky kouzlu Nejhlavnějšího hlavouna.
„Proč jste sem tedy přišel?"
Muž pohlédl na zástupce z jeho země, který byl ve vzdáleném pravém rohu místnosti. Brumbál mávl rukou a namířil na zástupce, který přivedl podvodného vlkodlaka, aby z něj kouzlo sejmul.
„Věřím, že by mnoho z nás uvítalo vysvětlení, pane Lee," prohlásil Nejhlavnější hlavou.
„Moji nadřízení a jejich spojenci se rozhodli, že to bude dobrá příležitost dozvědět se pravdu, ale stále chceme dodržet dohodu. Můj národ zde má vlkodlaka pro vyléčení, ale chtěli jsme vědět, jestli bude pan Potter schopen poznat, zda léčí jedince s lykantropií nebo ne. Koneckonců, pokud by toho schopen nebyl, jak by ta léčba mohla být správná, že?"
Harry by řekl, že ten muž byl vážený. Měl ostré rysy a vyzařovalo z něj jisté charisma. A jeho slova doopravdy sňala vztek z mnoha lidí. A dokonce i Harry musel připustit, že to byl dobrý test. Ne zrovna férový nebo milý, ale dosáhli toho, čeho chtěli, a on chápal, proč to požadovali.
„Rozumím. Takže, kde je vlkodlak z vašeho lidu?" zeptal se Brumbál.
„Někde v této místnosti. Žádám, jako zástupce svého národa a v této věci mluvčí za patnáct dalších, aby pan Potter sešel sem a našel jej."
Oči celé místnosti se vrátily k Harrymu.
Harry vykročil, vypadal díky svému přístupu a bílé magii, která stále probleskovala jeho očima, celkem impozantně. Sešel z pódia a Brumbál ho spolu se třemi léčiteli následoval. Harry se zastavil u poslední osoby v řadě, která měla být vyléčená.
„Vy také nejste vlkodlak," řekl.
Žena zavrtěla hlavou.
„Její národ je jedním z těch, který souhlasil vykonat tento test," prohlásil pan Hubble, když na sobě ucítil několik rozzlobených očí. „Skutečný čtrnáctý vlkodlak je rovněž zde.
Bylo dobře, že Brumbál stále ještě udržoval tišící kouzlo. Lidé byli vzteklí, ale ne z toho stejného důvodu. Někteří byli rozzlobení kvůli tomu podvodu, zatímco jiní proto, že se někde mezi nimi skrývali vlkodlaci!
Harry pokračoval vpřed, aniž by si všímal těch, kteří sledovali každý jeho krok.
*Coral?*
*Necítím je tady. Pokračujme uličkou.*
*Ano, také v nebližším okolí nic necítím,* souhlasil Harry, aniž by se trápil, že staršího muže, kterého míjel, vyděsil hadím jazykem.
Harry pokračoval další uličkou, došel dozadu a vracel se do levé přední části. Zpomalil, vnímal ten známý pocit, jaký měl ve třídě z profesora Lupina.
Otočil se směrem k mladé praktikantce, asistentce zástupce Francie.
„Vy máte lykantropii," řekl Harry.
Několik lidí zalapalo po dechu, ačkoliv to nebylo slyšet.
Zamrkala a ztěžka polkla, její oči se zalily ohromením a omluvnými slzami. Brumbál z ní sejmul tišící kouzlo.
„Ano. Omlouvám se za tu lest, ale… chtěli jsme si být jistí, že je to pravda," odpověděla.
„Chcete vyléčit?" zeptal se Harry. Nebyl si jistý, jak se cítit ohledně celé té šlamastyky. Chtěl jen, aby ten den konečně skončil. Už byl vážně unavený z těch pohledů a těšil se, až se vrátí do Bradavic.
„Ano! Ano, prosím," naléhala.
Naznačil jí, aby se posadila a vyléčil ji přímo tam, poté, co na ni Brumbál seslal poutací kouzlo, které po vyléčení zase sejmul.
O Harrym už nikdo nepochyboval a brzy, až se od nově vyléčených vrátí jejich snímky, nebude už o něm moci pochybovat ani nikdo mimo MSK.
Harry dokončil pochod jednou stranou místnosti, stále nenacházeje posledního ukrytého vlkodlaka. Nakonec začal znovu směřovat do pravé zadní části.
*Cítím to,* zašeptal Harry.
*Ano,* souhlasila Coral. *Je někde poblíž.*
Harry se zastavil před panem Lee.
„Vy," řekl, sám překvapený svým zjištěním.
Muž se smutně usmál. „Ano, já," zašeptal, ale jeho hlas byl plný síly a autority.
Každý, kdo znal tohoto respektovaného zástupce, zíral v absolutním ohromení. Jak to, že ho nikdy nepodezřívali?
„Jsem vlkodlakem po pět let. Stal jsem se zástupcem své země v naději, že dokážu pomoci dalším vlkodlakům ve společnosti, ale nyní se zdá, že budu muset přehodnotit důvody, které mě vedli k tomu stát se zástupcem svého národa, protože věřím, že kletba lykantropie narazila na sobě rovného, pane Pottere. Skláním se před vaší zdatností a doufám, že budete moci pokračovat v předávání svého daru mě i mým bratrům."
Aniž by pokrčil nohy, ohnul se v pase a sklonil hlavu.
Harry nevěděl, co ho k tomu nutilo. Možná to byla bílá magie, ale pozvedl ruku a položil ji na mužovu hlavu a, bez použití poutacího kouzla, zasyčel: *Kletbo, odejdi.*
Bílá magie, kterou nashromáždil za celý den, z muže kletbu odstranila tak rychle, že jeho svaly neměly vůbec čas zareagovat. O okamžik později tam, po mohutném bílém záblesku, stál muž zbavený kletby, jenž se znovu stal člověkem, který bude celoživotním spojencem… dřímajícího mága.
ooOoo
Poté, co o hodinu později obdrželi výsledky z prvních snímků, jež všechny prokázaly, že Harry úspěšně vyléčil lykantropii, bylo téměř nemožné zdvořile odejít. Ostatní se s nimi nakonec zdráhavě rozloučili jen díky Brumbálovu prohlášení, že má na starosti chod školy.
Léčitelé byli nadšení tím, co získali ze snímků, a doufali, že budou tu bílou magii moci co nejdříve zanalyzovat a možná ji i vyrobit, aby mohli bez Harryho začít léčit i další.
Harry a Brumbál jim popřáli hodně štěstí, než bylo setkání přerušeno a všichni se rozešli po svých, většina dychtivá, aby mohla rozšířit novinky o tom, čeho byli svědky.
„Myslím, že tě bude madam Pomfreyová chtít nejprve prohlédnout," pověděl mu Brumbál.
„Jsem v pořádku, pane, vážně. Ani nejsem moc unavený. Myslím, že je to proto, že jsem prostě nechal pracovat bílou magii, místo abych používal svou vlastní, jako jsem to udělal u Andyho a poté tak začal i u pana McCaffreyho," odpověděl Harry, když se dal dohromady. Použili přenášedlo na dlouhé vzdálenosti, aby se dostali do ředitelny.
„Hmm. No, i přesto pochybuji, že by z nás byla madam Pomfreyová nadšená, pokud bych tě nevzal nejprve na ošetřovnu. A my ji nechceme rozrušit, že ne?" zeptal se ředitel.
„Zřejmě ne," souhlasil Harry.
„Avšak, několik minut nikomu neublíží," řekl Brumbál, obešel stůl a otevřel jeden šuplík. „Chtěl jsem ti to dát už na Vánoce, ale rozhodl jsem se, že bude možná lepší počkat. Nejsem si totiž jistý, zda by se paní Longbottomové líbila myšlenka, že bys tohle dostal pod jejím dohledem," prohlásil a vytáhl nějaký druh složené tkaniny.
„Co je to?" zeptal se Harry a pomalu se přiblížil.
„Tvůj otec mi to s jeho dovolením půjčil, ale já jsem mu to už nestihl vrátit. Jsem přesvědčen, že nastal čas, abys to měl."
Brumbál mu to podal, aniž by něco další dodával.
Harry to převzal. Cítil, jak mu hladká chladivá látka proklouzává mezi prsty. Nechal ji spadnout, aby se mohla rozložit.
„Nějaký plášť?" zeptal se Harry.
„Do toho, obleč si ho," pobídl ho Brumbál, jeho oči jiskřily nějakým šibalstvím.
Harry tak učinil, dumaje nad tím, o čem tohle celé bylo.
Pak pohlédl na sebe dolů. Říkal si, jak asi vypadá, když…
„Moje tělo je pryč!"
Brumbál nedokázal potlačit svůj smích. „Ne, je jen neviditelné," řekl nadneseně a stále se pochechtával. „Tohle je neviditelný plášť. Jsou celkem vzácné a ten tvůj je obzvláště výjimečný."
„Páni."
„Tvůj otec ho dostal od svého otce a on zase od toho svého a tak dále. Věřím, že jeho předávání sahá mnoho generací nazpět."
Harry vykulil oči. Rukou přejížděl přes neviditelnou látku a přemýšlel, kolik Potterů ji nosilo před ním, než mu došlo, že tím posledním byl jeho otec.
„Děkuji vám, pane," zvládl říct.
„Rádo se stalo, Harry. Užívej ho dobře."
ooOoo
Severus úlevně vydechl, když se dozvěděl, že jsou Harry a ředitel na ošetřovně. Madam Pomfreyová se bez pochyb ujistí, že se při léčení čtrnácti vlkodlaků nepřetížil.
Severus zavrtěl hlavou. Ač se snad MSK domnívalo, že nechat Harryho vyléčit všechny ty vlkodlaky za jediný den, byla dobrá myšlenka, on s tím nesouhlasil. Ale doufejme, že všechno proběhlo dobře a nic hrozného se nestalo.
Předpokládal, že to zjistí u večeře. Dumal nad tím, jestli vůbec Harry a ředitel dostali nějaký oběd. Nepřekvapilo by ho, kdyby ne. Blížilo se pozdní odpoledne, a pokud bylo MSK ve správné formě, pak by se nesnižovali k poskytování jídla pro své členy a návštěvníky – to a také, že lidé byli stále ohledně jídla tak vybíraví.
Severus vyšel ze svého sklepení, rozhodl se totiž, že pro dnešek bylo vaření ažaž.
„Zdravím, profesore," pozdravil ho jeden z jeho zmijozelů, který tu zůstával na prázdniny.
„Dobré odpoledne, pane Hullere."
Z prázdnin zbýval méně než týden a Severus se ve skutečnosti těšil, až vyučování znovu začne. Toužil se vrátit k příjemné, všední jednotvárnosti a chtěl, aby byl Harry v této jednotvárnosti zahrnut, namísto toho, aby přemýšlel, co se kolem chlapce děje a co se stane dál. Severus a ostatní profesoři měli alespoň tady v Bradavicích jakousi kontrolu nad tím, co se sem dostane za předpokladu, že byli ostražití. Což znamenalo, že museli být ostražitější než posledně.
A ochotní naslouchat.
Ale stranou toho, jediná věc, která teď intenzivně zatěžovala jeho mysl, byla, kam povedou výsledky shromáždění MSK dál. Věděl, že budou pravděpodobně chtít, aby Harry začal pravidelně léčit obrovské množství vlkodlaků. A otázka, zda toho Harry bude či nebude schopen, mu nedělala největší starosti.
Byla to reakce vlkodlaků, kteří nebudou chtít být léčeni.
Vysoce pochyboval, že by takový Fenrir Šedohřbet radostně přiklusal a požádal o léčbu. Pravděpodobnější bylo, že je to monstrum v současné době v pohybu a pokouší se přemýšlet o způsobu, kterým by nadobro Harryho léčení vlkodlaků zastavil.
ooOoo
„Lámu si hlavu nad tím, co si pro nás dnes večer asi skřítci připravili," pronesl Brumbál.
„Albusi, požádal jsi je, aby ti to nikdy nesdělovali," odvětila Minerva při cestě do Velké síně. „Pokud si vzpomínáš, tak máš překvapení rád."
Harry si odběhl do mrzimorské ložnice, aby si před večeří vybalil věci. Také se chtěl ujistit, že je o Dobbyho a Hedviku dobře postaráno. Prohlídka madam Pomfreyové proběhla hladce. Vypadalo to, že měl pravdu. Tím, že dovolil bílé magii, aby pracovala, se uchránil před přílišným vyčerpáním. To byla jistě dobrá zpráva, zejména pokud bude znovu potřebovat léčit mnoho vlkodlaků během jednoho dne.
„Doufám, že budou také steaky. Přeskočili jsme oběd, a tak by takový krvavý steak zněl ohromně dobře," zadoufal Brumbál.
McGonagallová mu věnovala postranní pohled. „Krvavý? Kdy jsi získal takové chutě?"
„Hmm, soudím, že asi právě teď," prohlásil s pokrčením ramene, když společně s ní vstoupil do Velké síně.
Minerva zavrtěla hlavou, než zacílila svou pozornost na ty v síni.
Byli tam Weasleyovi a další dva z její koleje, několik zmijozelských, pět z Havraspáru a tři z Mrzimoru – no, teď čtyři, když počítala i Harryho. Během prázdnin zůstávalo v Bradavicích zřídkakdy více než třicet studentů a tento rok nebyl výjimkou.
Očima zabloudila k Harrymu, jenž se usadil vedle spolužačky z Mrzimoru, která mu byla věkově nejblíže – Mara Gatesová, dívka ze třetího ročníku. Tiše se zasmála, když sledovala, jak Marae představuje Coral.
ooOoo
„Jak to šlo, Albusi?" zeptal se Kratiknot, jakmile večeře začala.
„Docela dobře, Filiusi. Všech čtrnáct jedinců bylo vyléčeno a než jsme odešli, byli léčitelé už schopni určit, že byla Harryho léčba u prvních několika úspěšná," odpověděl a zvesela si nandal na talíř šťavnatý steak.
„A Harry? Viděl jsem ho předtím odcházet z ošetřovny," dělal si starosti Kratiknot.
„Je v pořádku. Přiznal se mi, že když léčil Andyho a pana McCaffreyho, tak musel nejprve využít svou vlastní magii. Ale k použití bílé magie mu očividně stačí jen velmi malé úsilí, takže není tak unavený, jak jsem očekával."
„Och, skvělé!" zajásal Kratiknot a letmo pohlédl na Remuse, který ještě nevzhlédl od svého talíře.
„Ano, to jsou velmi dobré zprávy. Obával jsem se, že se bude příliš přepínat," připustil Brumbál, než se zakousl do svého krvavého steaku. „Mmm, skřítci se dnešního večera rozhodně překonali. Tohle je vynikající. V každém případě, měl jsem ohledně dnešních událostí obavy a jsem rád, že všechno dopadlo tak, jak to dopadlo."
„Víš, jaké má MSK další plány?" zeptal se McGonagallová.
„Ne, ačkoliv věřím, že se mnoho z nich bude chtít blíže seznámit s tou bílou magií."
„Pochopitelně. Umím si představit, jak ohromný by to mělo potenciál," řekl Kratiknot.
Brumbál přikývl a vložil si do úst další sousto.
Rozhovor se přesunul k nadcházejícímu roku a k tomu, jak se všichni těší, až opět začne vyučování. Zanedlouho poté večeře skončila, studenti se odebrali zpět do svých ložnic a profesoři rovněž opustili Velkou síň.
ooOoo
Severus srovnal krok s Brumbálem, když z Velké síně odcházeli.
„Ach, Severusi. No, myslím, že tě může potěšit zjištění, že si Harry s dneškem na MSK poradil dobře."
„Vlastně bylo dostatečnou úlevou už to, že se vrátil bez vyčerpání," odpověděl Severus na rovinu. „A mimoto, víte přece, jak zadobře jsem na tom se všemi těmi oficíry."
Brumbál se jemně usmál. „Ano, moc ti nedůvěřují."
„Ne tak moc, jako já nedůvěřuji jim," vrátil mu to Severus.
Zatímco pokračovali chodbou, Brumbál šel blíže stěny.
„Ano, no, je tu několik, kteří se ve skutečnosti pokouší…"
Ředitel zavrávoral a musel se okamžitě zapřít rukou o zeď, aby to ustál.
„Řediteli?" vyjekl Severus polekaně. Rychle se přesunul a popadl staršího muže v podpaží v případě, že by mu nohy vypověděly službu zcela.
Brumbál pevně zavřel oči, než několikrát zamrkal k podlaze, jako by se pokoušel zbavit něčeho ve svém zorném poli.
„Jsem v pořádku, Severusi, jen se mi na chvíli zamotala hlava," odvětil. Už se nepředržoval rukou stěny, avšak jeho barva byla stále výrazně bledší.
„Půjdeme na ošetřovnu a madam Pomfreyová se na vás podívá."
„Ne, už jsem docela v pořádku. Byl to dlouhý den a můj věk mě, zdá se, začal dohánět. Je mi dobře."
Severus přimhouřil oči, ale nemohl se s ním doopravdy hádat. „No dobře, ale pokud se zítra budete cítit špatně, pak ji zavolám."
„Náležitě zaznamenáno."
Severus ředitele doprovodil nahoru do jeho pokojů a popřál mu dobrou noc. Skutečnost, že jeho mentor nic nenamítal, ho dosti znepokojila.
Nic takového se minule nestalo a věděl, že starý muž nikdy neonemocněl, alespoň ne za ty roky, po které ho znal. Jistě, slyšel madam Pomfreyovou říkat, že kdysi chytil kouzelnickou chřipku, ale to bylo ještě předtím, než se stal ředitelem, a tudíž dávno předtím, než se Severus narodil.
Dělo se tu něco vážného. Něco, co nešlo jen tak přejít bez povšimnutí.
Po všech těch letech, kdy dokázat přežít tu hroznou válku, se Severus naučil nepotlačovat jisté instinkty, a ty instinkty po se probouzely právě nyní a ječely na něj, ať jedná. Ještě ho nikdy nezklamaly, a tak se Severus rychle rozhodl, co udělá.
Zavřel oči v naději, že to nikdo nezjistí, a v okamžiku, kdy byl uvnitř zdí svých osobních komnat, zavolal svou skřítku.
„Mittens."
PUK
„Ano, pane?"
„Mám pro tebe důležitou práci. Něco, co se nikdo jiný nesmí dozvědět."
Mittens stála v pozoru, všech jejích sedmdesát pět centimetrů. „Co má Mittens udělat?"
ooOoo
Někde jinde…
„Jsi si jistý, že jsi v pořádku, Timothy? Vypadáš trochu pobledle."
Timothy Chekhov seděl na pohovce vedle své ženy.
„Jsem v pořádku, miláčku. Dnes to byl prostě jen dlouhý den, to je všechno."
ooOoo
„Jaký byl, dědo? Je vážně pravda, co o něm tvrdí? Opravdu dokáže lidi vyléčit?" zeptal se hošík.
„Ano, všechny je vyléčil. A když to dělal, tak se mu z očí uvolnil záblesk bílého světla," odpověděl starší muž, než vděčně klesnul do křesla a zavřel oči.
„Dědo?"
„Huh?"
„Jsi nemocný?"
„Ne… Ne, jen to byl náročný den. Však víš, viděl jsem přece Harryho Pottera," dobíral si ho, ačkoliv bylo zcela jasné, že je čím dál více unavený.
Cítil se unavený a pod psa, přesně jako tucet další lidí, kteří byli dříve toho dne přítomni setkání MSK a stáli nablízku Harrymu Potterovi, když léčil těch čtrnáct vlkodlaků.