To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten

s/6413108/1/

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 16 - Útok

Severus vyběhl zpoza hlavního stolu, aniž by se staral o talíře, které se následně rozbily o podlahu. Jak pádil k Harrymu, okamžitě si do ruky povolal hůlku, nedbaje o to, jak nespoutaně a rozrušeně při tom vypadal. Studenti ječeli, zděšení tím, co viděli, než se Kratiknot a mnoho dalších učitelů přesunulo k nim, aby je odvedlo ze síně ven.

A celou tu dobu Harry naříkal, protože jeho ruce byly pohlceny černými plameny. I když bylo divné, že nepálily.

„Pottere!"

Harry vzhlédl a zadusil vzlyk, když k němu mistr lektvarů přiklekal. Severus zahlédl Coral, která byla stočená u Harryho boku, a opravdu doufal, že nebyla mrtvá.

„Nehýbejte se!" nařídil mu Severus a položil mu levou ruku pevně na čelo, zatímco začal hůlkou okamžitě máchat v rychlých kruzích kolem Harryho planoucích rukou. A celou tu dobu se snažil nemyslel na chvíle v budoucnosti, kdy nedokázal zasáhnout včas a zachránit něčího otce před touto vážnou kletbou. Místo toho se nutil soustředit na to, co musel v tuto chvíli udělat.

Harry se snažil zůstat v klidu, jak jen dokázal. Slzy mu kanuly z očí, protože v jeho rukách nadále pulsovala ta prudká bolest, ale nedokázal zastavit chvění, a když zavřel oči, zakousl se do rtu tak tvrdě, že začal krvácet.

K Severusovi se rychle připojila Sproutová a McGonagallová. Doufal, že se ho nepokusí zastavit. Potřeboval to kouzlo provést. Čekání by jen ohrozilo Harryho ruce a paže, stejně jako samotný jeho život. Tohle byla bezcitná kletba, jejímž cílem se stávala kostní dřeň oběti. Pokud by ji nesejmul včas, Harryho kosti by se staly tak křehkými jako kosti starého mudly s osteoporózou, a to jen pokud by měl štěstí.

„Severusi?" zeptala se McGonagallová znepokojeně a zastavila se za ním.

Snape nepřestával v kouzlení, oči potemnělé, když začal pohybovat rty a mumlat slova v jazyce, kterému nikdo z jeho kolegů nerozuměl. Ulevilo se mu, že ho Minerva již znovu nepřerušila.

Z druhé strany se přiblížila profesorka Sproutová a už se chtěla sehnout pro Coral na podlaze, ale pak se zarazila, ještě než se stačila prsty dotknout jejích šupin. Vytáhla hůlku a zamračeně s ní mávla nad Coral. Poté ji jemně odlevitovali vzhůru a umístila do měkce vyložené krabice, kterou McGonagallová briskně vykouzlila.

Harry trochu pootevřel oči, když mu profesorka Sproutová položila ruku na rameno.

Severusovi se perlil pot na obočí. Soustředil svou magii, zatímco pokrýval Harryho ruce jemným kouzlem, až konečně dokázal zadusit černý oheň a kletbu sejmout.

Harry vydal hluboký, chraplavý, úlevný povzdech.

„Nehýbejte rukama, ani je nijak nezatěžujte, Pottere. Jsou extrémně slabé," varoval ho Severus.

„Coral?" zeptal se Harry chvějivým hlasem.

Severus pohlédl na Pomonu, která držela krabici s Harryho hadem. Pomona pomalu napřáhla ruku, aby si ji Severus mohl převzít.

Harry se s pomocí profesorky Sproutové opatrně posadil a naléhavě hleděl na profesora Snapea.

Severus nad Coral mávl hůlkou, obávaje se, co se asi dozví a při odečítání zjištěných hodnot nedokázal odolat zamračení.

„Profesore?" vyzvídal Harry dál, oči zmučené hlubokou bolestí. Byla snad Coral mrtvá?

„Nejsem si jistý, Pottere. Je naživu, ale… nedokážu z toho vyčíst víc. Něco blokuje mou magii."

A právě v tu chvíli se v síni objevila madam Pomfreyová a profesor Lupin. Remus evidentně okamžitě uháněl, aby přivedl madam Pomfreyovou, která se právě nacházela v komnatách ředitele.

„Co se stalo?" zeptala se, vytahujíc hůlku.

Severus vstal. Harry zůstával na podlaze spolu s profesorkou Sproutovou, ruce měl povadle v klíně, aniž by na nich byly vidět známky nedávného ohně. Poškození se totiž skrývalo uvnitř.

„Někdo panu Potterovi poslal pod značkou Mezinárodního sdružení kouzelníků prokletý dopis," odpověděl Severus ke zděšení Pomfreyové i Remuse. „Vypořádal jsem s kletbou, ale obávám se, že jsem nebyl schopen uchránit pana Pottera před poškozením."

„Co to bylo za kletbu?" zeptala se.

Severus nejprve neodpověděl, věda, že to nebyla dobře známá kletba, a že o ní madam Pomfreyová, ani ostatní pravděpodobně nikdy neslyšeli. Kdyby připustil, že má o tom kouzle povědomost, vypadal by podezřele. Ačkoliv jeho schopnost se s ní vyrovnat jistě vyvolá stejné závěry, ale tady mohl dát k dobru, že je dostatečně obeznámený s potíráním černé magie.

Byla to kletba, která se stala známou a obávanou až později během budoucí války. Kostižrout. Voldemort ji používal jako mučicí nástroj, aby získal informace a zároveň se pobavil. Řád se nikdy nedozvěděl, kde ji Voldemort objevil, ale začala se používat jen několik měsíců poté, co se zmocnil Ministerstva. Severus ho podezříval, že ji získal z nepřístupné části knihovny, která se nacházela v útrobách ministerského suterénu.

Severus potlačil zachvění ze vzpomínek, než se znovu zaměřil na Pomfreyovou.

„Nevím," zalhal.

Pomfreyová se zamračila, ale pak Harryho kouzlem zvedla, opatrně se dotkla jeho paže a přinutila ho, aby znovu ulehl. „Dostaneme vás na ošetřovnu."

Harry v odpověď zavřel oči.

ooOoo

Severus si při práci otřel čelo do rukávu. Přesvědčil Pomfreyovou, že tohle byla nejlepší cesta, jak zajistit, aby Harry mohl své ruce opět plně používat. Jak v budoucnosti zjistil, jednoduché odstranění kostí rukou a následné podání kostirostu bylo rozhodně tou nejhorší věcí, jakou v této situaci mohli učinit. To Pomfreyové samozřejmě nemohl vysvětlovat, ač se ptala po důvodech, které ho vedly k tomu, aby jí zastavil před sesláním kosti-odstraňujícího kouzla, ale jeho příkrý pohled vykonal svou práci a ona připustila, že by ten proces k tomu všemu, co už Harry prožil, byl extrémně bolestivý.

I když se to nikdy nedozví, byl jí neskonale vděčný, že na něj netlačila a místo toho se spolehla na jeho slovo, že provézt původně plánovanou léčbu by nebylo moudré.

Severus si povzdechl, jeho myšlenky se stočily k budoucnosti, kterou prožil s Harrym.

„Bylo to riskantní, ale máme ho," řekl Pošuk.

„Och, díky Merlinovi," vyjekla Molly vděčně, než se znovu začala strachovat. „Jak je mu? Jak je zraněný?"

Remus přistoupil blíž, když na ni Pošukovo oko pohlédlo se stopami lítosti, zatímco druhé se otáčelo kolem dokola a hledělo vstříc místnosti, ve které se právě nacházel její manžel.

„Nejsem léčitel, Molly, ale… je to vážné," pronesl Remus.

„Bude manžel žít?"

„Byl proklet něčím novým, Molly. Severus se to pokusil zastavit brzy poté, co jsme ho odtamtud dostali, ale to bylo všechno, co jsme v té chvíli mohli dělat," prohlásil Pošuk drsně.

Molly už se chtěla zeptat na něco dalšího, ale byla náhle přerušena výkřiky ozývajícími se z Arturova pokoje. Lidé uvnitř se mezi sebou naléhavě překřikovali.

Severus se tam rozběhl, až téměř srazil Remuse na podlahu, jak kolem něj spěchal. Vstoupil do místnosti a dveře se za ním s třísknutím zavřely.

„Co se stalo?!" dožadoval se Severus odpovědi.

„Pokusili jsme se odstranit kosti z jeho ruky, abychom mohli začít s léčbou pomocí novotvorby kostí, jak jsme to probírali, ale pak… pak…" Mladá léčitelka byla v rozpacích.

„Jděte mi z cesty," utnul ji Severus a protlačil se k Arturovu boku.

To, co našel, ho vyděsilo. Černé plameny, které, jak věřil, byl schopen zcela uhasit, když k Arturovi dorazil, se znovu probraly k životu, a jak bylo jasné ze zhroucené polohy mužovy zasažené ruky a zápěstí, kosti byly zcela zničeny. Avšak to ho nerozrušilo.

Zdálo se, že kletba zmutovala. Až později zjistili, že se zbytek kletby často znovu probral a zmutoval, když byl vystaven magii ovlivňující kosti nebo chrupavku. Severusovi trvalo několik měsíců, než vyvinul lektvar, kterým zvládl obejít nástrahu kletby a vyléčit nebohou oběť – protože dokonce i kostirost by kletbu znovu spustil.

Předtím, když zdolal plameny pokrývající Arturovi ruce, uspěl při zastavení postupu kletby, ale jako u všech kleteb, které se zrušily či sejmuly, zanechala i tato reziduum či otisk. Často trvalo nějaký čas, než zbytek kletby zcela vyprchal. Kouzlo a reziduu kletby nebylo stejné jako bílá magie, protože bílá magie vlkodlačí prokletí zcela zničila.

„Co bychom měli dělat?!" zvolal jiný léčitel, když se černý oheň začal znepokojující rychlostí pohybovat vzhůru po Arturově paži a postupně požíral jeho kosti.

Artur začal projevovat bolest. Prostě tam ležel s očima těsně semknutýma a jeho ústa byla částečně otevřená tichým křikem.

Severus pohlédl na mužův krk a hrudník. Pokud kletba dosáhne až tam, nezbude žádná naděje.

Mával hůlkou nad plameny, jak to udělal i předtím, když je uhasil, a oči se mu rozšířily šokem, protože jeho úsilí bylo naprosto neúčinné.

Jen ztrácel čas. Bylo otázkou vteřin, než kletba zachvátí Arturovu hruď a muž se bez vnitřní podpory zadusí.

„Věř mi, Arture, že nemám jinou možnost," řekl Severus, načež mu amputoval ruku u ramene, jen centimetry od místa, kde skotačily plameny, a pak ránu bezodkladně kauterizoval.

Ale všechno to bylo zbytečné.

Vteřinu poté, co si mysleli, že je krize zažehnána, se černé plameny rozhořely znovu. Nezbylo nic, co by mohli udělat.

A ještě tu hodinu Artur kletbě podlehl.

Severus pokračoval v míchání a říkal si, že Harry nebude trpět takovým osudem. Uhasil plameny a udělal to nejlepší, co mohl, aby z Harryho odstranil reziduum kletby, jak to dělával tolikrát pro další postižené po zkušenosti s Arturem. Zřejmě by bylo možné, aby se pak madam Pomfreyová pokusila o kostirostovou léčbu, díky jeho úsilí o zničení rezidua, ale Severus nechtěl riskovat, a byl si jistý, že kdyby Pomfreyová věděla to co on, nechtěla by to také.

Uchopil špetku soli a vděčný za to, že nebyl mezi těmi, kteří museli sdělit řediteli, co se stalo, poprášil jí téměř hotový lektvar, přesvědčený o tom, že až ho Harry užije, zcela se uzdraví. Nakonec.

ooOoo

Když se Harry probudil, měl ruce od loktů nahoru obalené modrou, lepkavou hmotou.

Ležel trochu podepřený a paže mu po bocích klidně odpočívaly na dvou, dlouhých, vatovitých dlahách zaplněných až po okraj páchnoucí modrou směsí. Rychle zjistil, že vůbec nemůže hýbat rukama či pažemi, a cítil magii prosakující z chladného roztoku do těla, aby se hlouběji ponořila do jeho kostí. Bylo to dosti uklidňující, třebaže, upřímně, divné.

Rozhlédl se kolem a došlo mu, že je na ošetřovně ale závěsy oddělený od zbytku místnosti. Předpokládal, že kvůli soukromí. Nevěděl, kde je Coral, ale než mohl zapřemýšlet o tom, co bude dál, uslyšel hlasy vycházející z druhé strany závěsů.

„Jak je mu?"

Harry si nebyl stoprocentně jistý, ale znělo to jako profesorka McGonagallová.

„Právě jsem ho zkontrolovala a spal," odpověděla madam Pomfreyová. McGonagallová vydala tichý povzdech, ale madam Pomfreyová pokračovala: „Nemohu uvěřit, že se to stalo. Že se něco takového dostalo skrz ochrany, by nemělo být možné, ne?"

„Ne, ale obě víme, že ochrany nejsou zcela spolehlivé. Je těžké řídit školu s nepropustnými ochranami. Studenti s sebou přinášejí mnoho věcí a rozlišit všechny ty neškodné, aby se zabránilo přístupu těch škodlivých… No, to prostě není praktické."

„Ale ochrany by jistě měly detekovat…"

„Máš pravdu. Měly by detekovat kletbu. Nedotknutelní právě teď zkoumají obálku. Albus jim osobně zavolal a poslal ji k přezkoumání. Odpověď možná leží tam a s trochou štěstí budou schopni vystopovat tu bestii, která tohle provedla," řekla McGonagallová krutě, než ztišila hlas. „Štěstí, že Severus věděl co dělat. Ani si nechci představovat, co by se Harrymu stalo, kdyby…"

„Ano, ale to právě… Já nevím." Pomfreyová se nejistě odmlčela.

„Co, Poppy?"

„Je to prostě zvláštní… míním Severuse. Věděl přesně co dělat, Minervo. Přesně. Dokonce se do toho i vmísil, a když jsme Harryho umístili do postele, odradil mě od plánované léčby."

„Co tím myslíš?" zeptala se McGonagallová zmateně.

„Chtěla jsem z Harryho rukou odstranit poničené kosti, abych mu je následně kostirostem nechala znovu narůst. Měla jsi vidět, jak se na mě Severus podíval, když mě zarazil a já se zeptala proč. Bylo to hrůzostrašné, Minervo. Je mi jedno, co říká, ale on ví, co byla ta kletba zač, a ví, co by se stalo, kdybych se s tím chtěla vypořádat jinak."

„Poppy, obě víme, že Severus má dosti temnou minulost. Možná se o tom dozvěděl odtamtud?"

„Ale pak, proč to Ty-víš-kdo nikdy nepoužil? Jistě by to zkusil, kdyby o tom věděl. Myslím, že obě můžeme souhlasit s tím, že je to opravdu hrůzné kouzlo a velmi náruživé v tom, jak útočí na tělo."

„Co naznačuješ, Poppy?"

„Severus věděl přesně co dělat – jako by to kouzlo znal skrznaskrz. Kdyby netušil, co to bylo zač, jak by byl schopen ho z Harryho sejmout tak rychle a důkladně? Ten muž dokonce věděl i to, jak z Harryho odstranit zbytek kletby a bezmála vysál každou částečku. Nechápej mě špatně, jsem ráda, že byl schopen Harrymu pomoci, ale je to… podezřelé."

„Říkáš mi tady, že je odpovědný za dopis, který Harrymu přišel?" zeptala se McGonagallová, zděšená tou myšlenkou.

„Dobrotivý Merline, ne! Ale, co chci říct je… co když byl tvůrcem té kletby? Ty a já, obě víme, že Severus je na tvorbu kouzel velmi talentovaný. Tohle by nebylo jeho první kouzlo, které by padlo do špatných rukou…"

Nastala dlouhá pauza.

„Severus je jiný. Není to ten samý člověk jako minulý rok," prohlásila tiše Poppy, přerušujíc mlčení.

„Vím, co tím myslíš. Nikdy bych si ani nepředstavila, že vezme Jamesova syna pod svá křídla, zejména podle toho jak mluvil na počátku léta."

„Nevím, co si o tom mám myslet."

„Už jsem o změně jeho osobnosti mluvila s Albusem. Ubezpečil mě, že Severus je stále ten stejný Severus, a že mu musíme bezvýhradně důvěřovat. Přála bych si vědět, proč si je tak jistý," svěřila se McGonagallová.

„Já stejně tak, ale věřím řediteli. Musí mít své důvody," pronesla Pomfreyová.

„Ano, jako vždy. No… pokud bys mě potřebovala, budu ve svém kabinetu. Potřebuji dodělat několik posledních věcí, abych se připravila na vyučování na příští týden, ačkoliv… po tom, co se stalo, by to možná mohlo počkat až do víkendu."

„No, pokud bys mohla, došla bys zkontrolovat ředitele? Když jsem od něj odcházela, trochu mu stoupla teplota."

„Nezačal mít zase závratě, že ne?"

„Nemyslím si, ale je to stále stejné. Ráda bych se dozvěděla i z jiného zdroje než jen od něj, že se cítí dobře. Ani přesně nerozumíme tomu, co se s tou bílou magií děje. Možná je to tak, jak říká Severus, ale třeba ne. Opatrnosti nikdy není dost. A nedávné události nám to ukázaly až příliš jasně."

„Souhlasím."

A pak Harry slyšel už jen to, že McGonagallová odešla a madam Pomfreyová vešla do své pracovny.

Co to vlastně přesně vyslechl?

Nebyl si jistý, ale rozhodl se, že o tom bude přemýšlet později. Právě teď chtěl vědět, kde je Coral.

„Dobby?" zašeptal Harry s nadějí že Pomfreyová neuslyší jeho, ani Dobbyho příchod.

PUK

„Pane?" zeptal se Dobby, hlas se mu chvěl a oči měl doširoka otevřené starostlivostí.

„Prosím, zůstaň potichu, Dobby. Nechci, aby někdo jiný věděl, že už jsem vzhůru."

Dobby přikývl. „Jak je pánovi? Dobby slyšel, co se stalo, ale Dobby nemohl nijak pomoci. Dobbymu je tak líto, že nedokázal zastavit ten dopis. Dobby ho měl zkontrolovat. Dobbyho tak mrzí, že selhal, pane!" vzlykal tiše.

„Ššš, Dobby, nevěděl jsi to. Neselhal jsi v ničem. Prosím, neplač."

Harry se začínal obávat, že povolání Dobbyho nebyl tak dobrý nápad.

Dobby popotáhl, ale nakonec se dal dohromady. „Jak může Dobby pánovi pomoci?"

„Víš, kde je Coral?" Harry zadržel dech, zatímco čekal na Dobbyho odpověď.

*Harry?* přerušila ho nejistě Coral.

*Coral! Kde jsi?*

*Vedle postele, na nočním stolku.*

Harry otočil hlavu tak dalece, jak dokázal. Kdo mohl tušit, že upoutané paže mohou tak zúžit něčí hybnost?

A skutečně, na stolku byla krabice, ačkoliv nedohlédl až do ní.

*Jsi v pořádku?* zeptal se, hlas prosycený emocemi.

*Jen unavená. Slyšela jsem, jak mistr lektvarů mluvil s ředitelem, zatímco ty jsi spal. Zřejmě jsi to byl ty, kdo mě zachránil. Tvoje magie v jednu chvíli zapulzovala, a protože jsem byla naplněná tvou magií, blokovalo to všechno ostatní. A během dalšího dění mě pak odhodila pryč,* vysvětlila Coral.

Harry se krátce, uvolněně usmál, než pohlédl na Dobbyho. „Mohl bys ji ke mně dostat?"

„Samozřejmě, pane," prohlásil Dobby šťastně. Ukázal na Coral a vyzdvihl ji do vzduchu, než ji přenesl na Harryho hrudník.

„Díky, Dobby," odvětil Harry, pokoušeje se zdržet přílišných emocí. Tolik se mu ulevilo, že byla v pořádku. Opravdu se bál, že zemřela.

*Jsem rád, že jsi v pořádku, Coral,* pronesl upřímně.

*A já, že ty,* odpověděla, než se mu stočila na hrudi, přímo na hrudní kosti.

Harry se usmál a zavřel oči. Znovu usnul, zatímco nad ním Dobby zůstal stát a sledoval ho.

ooOoo

„Chtěl jste mě vidět, pane řediteli?" zeptal se Severus, když vstupoval do ředitelny.

Harry byl proklet před méně než dvaceti čtyřmi hodinami a studenti se během dvou dnů vrátí z prázdnin. Chlapec byl stále ještě na ošetřovně, své paže obalené tou modrou hmotou.

Brumbál přikývl a pokynul mu ke křeslu naproti stolu. Severus si všiml, že mu ani nenabídl citronový drops. To nevěstilo nic dobrého.

„Právě jsem domluvil s Nedotknutelnými," pronesl Albus, modrá v jeho očích byla jako rozbouřený oceán.

„Och?"

„Obálka toho proklatého dopisu byla vyrobená z manského pergamenu."

„Manského pergamenu? Moc o tom nevím, ale myslel jsem, že už žádný takový neexistuje," podotkl Severus se zamračením.

„Stejně jako já. Manský pergamen se nelegálně vyráběl ještě před třemi staletími, ale protože se s jeho nelegální výrobou pokračovalo a užíval se pro temné účely, jak jsme si před nedávnem sami ověřili, zdálo se nezbytné zničit začátkem osmnáctého století všechny jeho zdroje. Manský dobytek byl čaroději zcela vyhuben, protože právě jeho kůže byla používaná na výrobu manského pergamenu. Jeho kůže byla odolná vůči magii, jelikož obsahovala jistý druh pole odpuzujícího magii. Nejsou mi jasné všechny detaily, ale pamatuji se, že jsem jako dítě slýchával, že lidé hovořili o jeho nebezpečnosti. Dalo se díky němu projít jakýmikoliv ochranami, protože ony ani nezaregistrovaly, že tam něco takového je."

Severusovi se rozšířily oči.

„Vidím, že jsi to pochopil. Cokoliv bylo umístěno v té obálce, nemohlo být detekováno ochranami, ani jinými magickými prostředky. A mohlo to projít všemi magickými zábranami."

Severus nevěděl co říct. Tohle bylo velmi znepokojující, zejména proto, že v budoucnosti nebyl manský pergamen využíván, alespoň co sám věděl. Ačkoliv… právě na začátku války došlo k několika nevysvětlitelným úmrtím. Možná, že Voldemort používal tento pergamen, aby rychle odstranil ty, o kterých se domníval, že se pro něj stanou problémem, jako třeba u Amose Diggoryho a několika členů Starostolce. Jejich smrti nebyly nikdy vyřešeny. Severus ovšem neměl skutečný důvod předpokládat, že Temný pán manský pergamen v budoucnosti doopravdy získal a použil. Lámal si nad tím hlavu.

Snažil se odpoutat od svých myšlenek, ale i tak se musely projevit na jeho tváři, když se setkal s Brumbálovýma zahloubanýma očima. Rozhodl se rychle promluvit dřív, než se ho Brumbál začne vyptávat na to, o čem přemýšlí.

„Neslyšel jsem, že by se něco takového objevilo v Obrtlé ulici či na jiných méně známých trasách černého trhu. Takže to bylo pravděpodobně zakoupeno někým, kdo to chtěl zachovat v tajnosti, pokud to nezískal mimo Evropu."

Brumbál přitakal. „Došel jsem ke stejným závěrům. Jenže to nás k tomu dotyčnému naneštěstí blíže nedostane."

„Byli Nedotknutelní schopni odhalit něco dalšího?"

„Manský pergamen použitý na výrobu obálky byl minimálně 190 let starý. Nedokázali samozřejmě kvůli magickým vlastnostem materiálu zjistit přesný rok, ale byli schopni určit alespoň toto. A ohledně pečeti Mezinárodního sdružení kouzelníků, ta byla padělaná. Ačkoliv z jakého důvodu, to netuším. Je vysoce nepravděpodobné, že očekávali, že budeme tomu falzifikátu věřit a obviníme MSK."

„Pak to byl jen výsměch," naznačil Severus.

„Možná," souhlasil Brumbál, než přesunul rozhovor jinam. „Kornelius se tomu snaží velmi horlivě přijít na kloub a zaujal k tomu poměrně… nezvyklý přístup. Dal na má doporučení a svěřil celé vyšetřování zcela do rukou madam Bonesové, která souhlasila, že bude pracovat s Nedotknutelnými. Není pravděpodobné, že by se jim podařilo vysledovat obálku či dopis zpět k pachateli či pachatelům, ale pokud je tu něco, co se dá ještě zjistit, pak jsem si jistý, že to dokážou najít."

Severus přikývl. Z budoucnosti věděl, že madam Bonesová ví, jak s věcmi pohnout správným směrem. I kdyby byly okolnosti zoufalé.

„Ale teď k něčemu jinému. Madam Bonesová mi sdělila, že kontaktovala několik léčitelů od svatého Munga, kteří svolili, že budou příští týden dohlížet na moji a Remusovu krevní transfůzi. Ona i já souhlasíme, že bychom i přes nedávné události měli v léčbě lykantropie pokračovat."

„Zastávám stejný názor, pane řediteli. Ozřejmila vám to madam Pomfreyová už celé?"

„Zdráhavě, ale ano. Zdá se, že jsem se již zcela zotavil ze stavu, který mému jádru a systému způsobila bílá magie. Necítím žádný rozdíl oproti tomu předchozímu, ale když se skutečně soustředím, dokážu to vnímat. Je to dosti zvláštní pocit."

Severus zamrkal a v duchu zauvažoval nad tím, co to ve skutečnosti znamenalo. Ačkoliv… Albus byl se svou magií v daleko větším souladu než většina lidí. Dávalo smysl, že si to uvědomoval, pokud se dostatečně soustředil.

„Minulou noc, když Harry spal, jsem ho byl zkontrolovat. Co je to za léčbu, co jsi mu nasadil? Ptal jsem se madam Pomfreyové, ale ona mi jen sdělila, že to bylo tvoje opatření, ne její," zeptal se Brumbál po chvíli.

Severus zachoval neutrální výraz, přesvědčený, že nemá co skrývat.

„Sdělila vám madam Pomfreyová rozsah zranění pana Pottera?"

„Detailně ne. Abych byl upřímný, měl jsem pocit, že to nechce opakovat, dokonce ani sobě ne," připustil Brumbál.

Severus nebyl tímto kouskem informace nijak překvapený.

„Kosti Potterovy ruky utrpěly značná poškození, ztratily přes devadesát procent kostní dřeně, téměř všechnu chrupavku a dvacet pět procent kompaktní kosti. Kletba se naneštěstí rozšířila i do jeho zápěstí a lehce do kosti vřetenních a loketních, ale neměla šanci způsobit stejné poškození jako u jeho rukou."

„Za to musíme bez pochyby poděkovat tobě," pronesl jeho mentor tiše, Brumbálovy oči hleděly laskavě a držely jeho pohled, takže se Severus nemohl odvrátit, bez ohledu na to, jak moc si to přál.

Severus polknul. „Pouze jsem adekvátně zareagoval." Nechtěl to vysvětlovat a doufal, že bude jeho krátká odpověď stačit. Zdálo se, že ano. Pro tuto chvíli.

„A ten lektvar? Není mi povědomý. Vyvinul jsi ho?"

„Ano, pane řediteli. Když jsem zjistil stav Potterových zranění, byl jsem schopen uvařit lektvar specificky zacílený na jejich léčbu – znovu vystavět kosti z vnějšku za použití již existující kosti jako základu, raději než začínat odstraněním, jako to dělá kostirost. Věřím, že tato léčba, ačkoliv časově náročnější, bude z dlouhodobého hlediska vhodnější."

„Dovedu si představit, že výroba takového lektvaru je poměrně složitá práce, nehledě na samotný vývoj," odhadl Brumbál. „A dokázat to za několik hodin, jako jsi to zvládl ty, je poměrně velký úspěch, pokud ti nevadí, že to tak říkám."

„Čas byl stěžejní. Čím déle by Potter zůstával bez léčby, tím větší by byla šance, že se jeho zranění ještě zhorší. I tak bude jeho uzdravování nějakou dobu trvat, a dokud se jeho kosti plně nezotaví, budou zranitelné. Vyvinul jsem ten lektvar z nezbytnosti, nic víc."

„Nic víc?" Brumbálův stařecký, ale silný hlas byl jemný, ačkoliv v něm byl obsažen vyčítaný tón, jako by tomu prostě nemohl uvěřit. „Severusi, navzdory tomu, co lidé říkají, já nejsem blázen. Staráš se o toho chlapce, a ač to možná začalo jako smysl pro povinnost či dluh, který jsi cítil vůči Lily, už tomu tak není. Nemusíš přede mnou skrývat pravdu."

Severus přerušil oční kontakt. Slova jeho mentora ho zasáhla hlouběji, než mohl Albus vůbec tušit.

Pravdu… Severus na okamžik zavřel oči a stáhnul se do svého středu.

Ještě před tímto okamžikem si byl jistý, že se chová tak, aby to vypadalo, že Harryho jen pozoruje, vede ho k uctění vzpomínky na Lily a zajišťuje, aby se její syn stal vším, čím mohl být, ale teď se zdálo, že byly jeho výmluvy, bez ohledu na to, že v podstatě pravdivé, odhaleny.

Brumbál se dostal k jádru věci.

„Je tak těžké si to přiznat, Severusi?"

Severus neodpověděl. Snažil se přijít na to, co by měl udělat, aby se jejich rozhovor přesunul jinam, než řekne něco, čeho by mohl litovat.

„Severusi, musím uznat, že jsi mě tyto poslední měsíce znepokojoval. Občas jsi to byl zcela ty nebo minimálně ses stával takovým, jakým chceš, aby ostatní věřili, že jsi, ale pak, jindy, prostě takový… nejsi."

Severus pomalu pozvedl hlavu, s přáním, aby věděl, že se něco takového stane a on se na to mohl lépe připravit.

„Nevím, co vám na to mám říct, pane řediteli," vyjádřil se pravdivě.

Brumbál si povzdechl, jako by ho bolelo, že jeho mistr lektvarů zjevně bojuje s emocemi.

Severus nemohl uvěřit, že se něco takového děje. Samozřejmě, že měl vědět, že k něčemu takovému jednou dojde. V budoucnosti měl Albus občas pocit, že je nezbytné být trochu sentimentální. Skutečně nenašel jiná slova, jak to popsat. Jeho mentor, jeden z nejmocnějších kouzelníku století, pokud ne tisíciletí, byl dobrák a někdy prostě chtěl sdílet hloupůstky, zejména když se kolem dělo něco hrozného.

Severus zavřel oči, nedokázal si pomoci, aby podrážděně nevydechl.

Co měl dělat?

„Řediteli, jakkoliv oceňuji vás zájem o mou osobu, není o čem mluvit," začal, jen aby zjistil, že to byla pravděpodobně ta poslední věc, kterou měl říct, pokud chtěl ukončit nepříjemnosti, ve kterých se právě ocitl.

„Inu dobrá, Severusi. Pokud si o tom nepřeješ mluvit, pak to téma opustíme," řekl, zřejmě se nad ním rozhodl slitovat. Severus mu byl vděčný, ale věděl, že se nesmí radovat předčasně. „Avšak, jen jsem se chtěl ujistit, že bude v pořádku, když ti dovolím se o někoho znovu začít starat. Odvažuji se říct, že Harry bude potřebovat někoho – jak to mudlové říkají? – Och, ano – na své straně, což ty zajisté jsi."

No, tak to nebylo tak bolestné, jak očekával.

ooOoo

Remus vešel na ošetřovnu, aniž by věděl co očekávat. Mluvil už s madam Pomfreyovou a profesorkou Sproutovou, samozřejmě že ano, ale byl rozdíl mezi tím si to představit a vidět to na vlastní oči.

„Díky, Dobby," slyšel Harryho říkat z druhé strany závěsu.

„Dobby je šťastný, že může laskavému a velkému pánovi pomoci!" odpovídal skřítek nadšeně, když Remus trochu odtáhl závěs a nakoukl dovnitř.

„Doufám, že už je ti lépe?" zeptal se Remus. Našel syna svého starého přítele sedícího v posteli s rukama a pažemi potaženými modrou hmotou vyrobenou Severusem Snapem. Dobby stál vedle Harryho postele, nechával před ním levitovat knihu, a Coral odpočívala na vršku jeho hlavy.

„Och, ani ne, pane profesore," odvětil Harry rychle. Remus si byl celkem jistý, že se chlapec nudí.

Usmál se a usadil se na prázdnou židli vedle jeho postele. „Jak vidím, jsi stále zaneprázdněný," řekl a ukázal na vznášející se knihu.

Harry pokrčil rameny, ačkoliv to bylo kvůli kouzlům, která držela jeho paže v klidu, trochu nucené. „Ve skutečnosti nemůžu dělat nic jiného," odpověděl s pohledem upřeným dolů na své ruce.

„Jak dlouho tady budeš muset zůstat?" zeptal se Remus.

„Madam Pomfreyová chce, abych tady byl další dva dny, ale profesor Snape říká, že bych mohl odejít zhruba v době, kdy se vrátí ostatní studenti. Ale budu muset mít ruce stále pokryté tímto… lektvarem. Jenže to bych měl i tak, i kdybych tu zůstal tak dlouho, jak chce madam Pomfreyová. Nejsem si jistý, jak si profesor Snape představuje, že budu mít ruce zabalené v téhle hmotě, když budu chodit na hodiny, ale udělám cokoliv, co řekne. Nechci zůstat v posteli déle, než budu muset."

„To budeš ten lektvar potřebovat tak dlouho?" zajímal se Remus, neschopen se vyvarovat překvapení, kterým jeho hlasem prosákl.

„Ano, pane. Profesor Snape říká, že to, co ta kletba zničila za vteřiny, bude trvat dny, pokud ne týdny, než se obnoví."

„Ale co kostirost? Tomu by to trvalo jen asi dvacet čtyři hodin, než by kosti znovu narostly do celé končetiny."

„Ale asi by to bylo v rozporu se zbytkem kletby. Dobby říká, že profesor Snape jasně prohlásil, že kostikost dostat nemám."

„Chápu. No, profesor Snape je na takové druhy věcí expert."

Harry přikývl, ačkoliv v jeho očích visela otázka.

„Vypadáš zmateně, Harry. Chceš se na něco zeptat?"

Harry začal vrtět hlavou jako by naznačoval ne, ale poté zaváhal. „No, to je… To není moje věc."

„Nikomu neublíží, když se zeptáš, Harry. Pokud je to příliš osobní, prostě ti řeknu, že to tak je, a necháme to tak."

„Dobře. No, vyslechl jsem včera nějaký druh rozhovoru mezi profesorkou McGonagallovou a madam Pomfreyovou. Říkaly takové divné věci… většinou o profesoru Snapeovi."

„Ach. Už myslím, že chápu tvé váhání. Co o něm říkaly?"

„Jak se změnil, jak je to zvláštní, že byl schopen zvládnout tu kletbu tak, jak to udělal, a takové druhy věcí. Právě jsem se vzbudil, ale vzpomínám si zejména na to, že jedna z nich upozornila, že má temnou minulost. Víc nevím, bylo to divné, ale zaujalo mě to. Jakým druhem temné minulosti si prošel?"

„Harry, nejsem si jistý, jestli bych ti měl něco říkat, ale chápu, že o tom hodně přemýšlíš, takže ti prostě povím, co je obecně známo. V minulé válce byl profesor Snape špion pro stranu světla. Předával informace profesoru Brumbálovi, který byl díky nim schopen pomáhat ostatním. Bylo toho samozřejmě víc, než jenom tohle, ale důležité je, že ačkoliv má profesor Snape temnou minulost, odčinil své hříchy tím, co mohl udělat jen málokdo."

Harry vykulil oči. „Takže hodně temných věcí, které zná, pochází z jeho zkušeností, když předstíral, že byl na špatné straně?"

Remus si povzdechl, nechtěl lhát, ale bylo obtížné říct Harrymu celou pravdu.

„Nikdo není dokonalý, Harry. Každý dělá chyby, věci, kterých lituje, a profesor Snape není výjimkou. Nezapomínej na to. Ale také věz, že se lidé ze svých chyb poučí a stanou se osobami, jež si zaslouží náš respekt. Můžeš mi slíbit, že si to budeš pamatovat?"

Harry přitakal.

Remus mu rozhodně dal velký podnět k přemýšlení.

ooOoo

Když Severus odešel z ředitelny, Albus zavřel oči.

Přál by si vědět, co se asi v mysli jeho bývalého studenta odehrává, ale nemohl. Ačkoliv, i kdyby mohl, měl důležitější věci, kterými se musel zabývat. Jako třeba – jak chránit Harryho před něčím, co se může dostat skrz ochrany, a proti někomu s děsivou mocí z oblasti černé magie.

Krb náhle zezelenal a upozornil ho tak na příchozí letaxový hovor.

„Pane řediteli?"

„Ach, Anno," vydechl, vstal a našel v plamenech tvář jedné z Nedotknutelných.

„Našla jsem to. Mohu projít?" zeptala se.

„Jistě."

O chvíli později stála žena, menší než on sám, v jeho kanceláři.

„Chvíli mi trvalo, než jsem to objevila, ale, jak jsem říkala už předtím, byla jsem si jistá, že se to nachází v nepřístupné části knihovny," prohlásila, než jí Brumbál mohl nabídnout byť jen sedadlo.

„Děkuji, že sis udělala čas a přišla tak rychle," řekl a vysunul pro ni křeslo před stolem, než se usadil sám.

„Žádný problém. Inu, zjistila jsem, že to bylo před osmi sty lety uloženo do knihovny. Říká se tomu Exosso – jinak také známé jako kostižrout. Je to velmi ohavná kletba, třebaže byla původně dosti nápomocná. Kuchaři ji užívali, aby odstranili kosti z masa, aniž by maso rozkrájeli. Připouštím, že vidět černé plameny tančící na mase bylo spíše pro přihlížející než pro praktické účely, avšak Temný pán to kouzlo vzal a přetvořil jej v něco, čím je nyní. A s tím, co jsem se dozvěděla, mě udivuje, že je to tak, jak říkáte. Faktem je, že by se pan Potter neměl uzdravovat. Pochopte, ta kletba je jako past, svým způsobem, která, když je vystavena jisté magii nasměrované na kosti, znovu se aktivuje a užije to seslané kouzlo či přidanou magii, aby plně pokračovala v útoku na oběť. Říkáte, že Severus Snape navrhl způsob, jakým začal léčit Pottera i přesto, že je zbytek kletby stále přítomen?"

„Ano, ačkoliv madam Pomfreyová tvrdila, že byl Severus schopen odejmout to reziduum ještě dřív, než pan Potter opustil Velkou síň."

Anně se rozšířily oči. „Působivé."

„Ano. Severusi je velmi vzdělaný muž."

„Moji kolegové se snaží pochopit, jak je možné, že byl schopen připravit lektvar, který má obnovit Potterovy kosti," prohlásila po chvíli.

„Hmm, no, nechci dostat Severuse do problémů dalším vyšetřováním, avšak jsem si jistý, že mohu poskytnout vzorek lektvaru, pokud to namísto toho bude přijatelné?" navrhl Brumbál.

„Chápu a poskytnutí vzorku bude přijatelné. Děkuji vám, pane řediteli."

Albus přikývl, vděčný zejména za to, že se Nedotknutelná starala více o to zjistit co bylo příčinou, místí toho jak nebo proč. Ačkoliv předpokládal, že při jejich práci bylo často nejlepší se takovými věcmi nezabývat.

„No, musím se vrátit," vyjádřila se Anna.

„Samozřejmě. Děkuji za tvou pomoc, má drahá."

„Kdykoliv."

ooOoo

„Seslal jsem na ten závěs odpuzující kouzla, ale stále budete muset být opatrný," prohlásil Severus, když pomáhal Harrymu umístit jeho obalené paže a ruce do dvou závěsů, které vedly přes jeho ramena, kolem krku a křížem na jeho záda, takže jeho paže zůstaly v pohodlí a zabezpečené na jeho břiše.

„Rozumím, pane," odpověděl Harry s pohledem upřeným dolů na své zakryté ruce. Věděl, že když se zahledí do zrcadla, bude vypadat, jako by choval dítě. No, udělá cokoliv, aby se dostal z ošetřovny jako pacient.

Madam Pomfreyové trvalo půl hodiny, než pečlivě zabalila každý z jeho prstů, a ovázala i jeho dlaně, zápěstí a předloktí lektvarem nasáknutými obinadly. Poté to všechno potáhli podivnou mastí, která lektvaru zabraňovala ve vysychání, a pak přidali vyztuženou gázu – sádru, která znemožnila prstům a zápěstím v pohybu. Pověděla mu, že profesor Snape chtěl, aby pokračoval v přijímání lektvaru skrz kůži během celého dne. Jen ráno bude mít pauzu, ve které odstraní staré obvazy a umístí nové.

Harry byl vděčný, že lektvar zabraňoval svědění, jinak by se z toho asi zbláznil. Dokonce i nyní mu pohyb rukama opravdu chyběl.

„Upřímně, nevím, jak dlouho to bude trvat, Pottere," vyjádřil se Snape, jakmile skončili. „Ale spoléhám se na to, že tu máte k ruce svého skřítka."

„Dobby bude pánovi pomáhat s radostí!" odpověděl Dobby spokojeně. Vypadal na domácího skřítka poměrně elegantně ve své uniformě. „Dobby bude nosit všechny školní věci a ukládat samopsací brka na poznámky a…"

„Oceňuji péči, jakou svému pánovi věnuješ, Dobby," přerušil ho hladce profesor Snape, než se pohledem vrátil k Harrymu. „Dobby bude pro teď vašima rukama. Ostatní profesoři o vaší situaci samozřejmě vědí a zachovají se podle toho. A co se týče schopnosti jíst bez pomoci rukou, ředitel mi sdělil, že je o to postaráno. Máte nějaké otázky?"

„Ne, pane," odpověděl, když se Coral obtočila kolem horní části popruhu nad jeho pažemi. Vypadala na tom místě šťastně a spokojeně. Severus byl nyní opravdu rád, že se do všeho tehdy vložil a koupil ji Harrymu na Příčně ulici. Byla pro chlapce neocenitelným spojencem a utěšitelem.

„Ještě poslední věc. Novinky o útoku na vás byly otištěny ve včerejším vydání Denního věštce. Nechci, aby vás odchytli nepřipraveného."

„Děkuji, pane profesore."

„Studenti dorazí do Velké síně během hodiny. Asi by bylo lepší, kdybyste se tam odebral už teď."

Harry přitakal. Opatrně vstal z postele a dovolil svým pažím, aby se ve speciálních popruzích trochu posunuly. Když se ubezpečil, že jsou zajištěné, kývnul na Dobbyho a začal směřovat do Velké síně.