To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, Czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 24 – Co k tomu říct

Severus sledoval madam Pomfreyovou při práci a podával jí lektvary, kdykoliv o ně požádala.

„Děkuji," pronesla, když jemným tlakem nutila Brumbála, aby polkl další lektvar.

Severus se musel odvrátit. Bojoval se vzpomínkou z budoucnosti, kterou opustil.

Vzpomínkou na Brumbálovu smrt.

Stalo se to sotva rok předtím, než ho Harry poslal do minulosti. Voldemort narazil na další odporné kouzlo, takové, které obracelo magii oběti proti ní. V podstatě to znovu obnovilo ten hrůzostrašný fenomén, který se občas objevoval u některých čarodějek a kouzelníků, kteří se obávali své vlastní magie. Šlo o chaotickou magii. Jenže tohle bylo horší. Daleko horší. Protože to nejen zničilo kouzelníkovu magii, ale namířilo to jeho pokřivenou moc zpět do něj, kde otravovala a zraňovala jeho mysl. Albus Brumbál nakonec ztratil pojem o čase, místě i o sobě samém. Jeho osud byl horší než na konci u jeho sestry Arianny. Během měsíce byla jeho mysl v troskách a to vydržel tak dlouho jen díky jeho čiré síle vůle a Severusově asistenci přes nitrobranu. Většina ostatních ztratila sebe sama během pouhého týdne.

„Staré kouzlo pro starého muže," pronesl tehdy Voldemort.

Severus polkl. Nesměl dovolit, aby se něco byť jen vzdáleně podobného stalo znovu.

„Poppy, fungují ty lektvary?" zeptala se Pomona, která právě vstoupila na ošetřovnu v doprovodu Remuse, Minervy a Filiuse.

Madam Pomfreyová vzhlédla, její tvář byla vážná. „Byla jsem schopná minimalizovat poškození, která jsem odhalila, především vnitřní krvácení. Utrpěl ale vážné zranění hlavy a obávám se, že se fragmenty lebky dostaly až do mozku, protože jsem při prohlídce zaznamenala drobné shluky mrtvých buněk. Samozřejmě jsem vyhojila viditelná zranění, ale nemohu se dostat hlouběji, dokonce ani s lektvary."

„Co tím myslíš?" zeptal se Filius, než pohlédl na fénixe, který se usadil u nohou Albusovy postele. „Nemůže ho uzdravit Fawkes?"

Pomfreyová zavrtěla hlavou. „Tím by se to jen zhoršilo. Jistě by to zahojilo lebku a tkáně, to by bylo bez problému, ale také by to skrz mozkovou tkáň přivolalo kostěné fragmenty, které tam uvízly, a tím by se poškození ještě prohloubilo."

Filius se zamračil.

„To je důvod, proč jsem se rozhodla kostěné fragmenty raději zafixovat, než abych na ně sesílala rozsáhlé léčivé kouzlo. Nemohu zkoušet nic, co by mohlo s těmi fragmenty pohnout, protože mozkovou tkáň nedokáže nic vyhojit. Dokonce ani fénixovy slzy ne."

Severus pohlédl na nedávno zhojenou oblast, všímaje si sotva patrného „důlku" na okraji Brumbálova obočí, kde ho zasáhla kulka.

„Tvrdíš nám tedy, že má nevratně poškozený mozek?" zeptala se Minerva mdle, s rukou na srdci. „Že se už nikdy neuzdraví ze zranění, které utrpěl?"

Filius přistoupil blíže k Albusově posteli, v očích se mu rozprostíral žal. Severus si promnul kořen nosu a upínal se k myšlence, že se to nesmí stát. Remus hleděl na podlahu, ztracený v myšlenkách.

„Jistě existuje něco, co by zvrátilo to, co se stalo," prohlásila Pomona, která se ještě nechtěla propadnout zoufalství.

„Lidská mysl je křehká, jak všichni víte. Magie nedokáže spravit všechno," povzdechla si Pomfreyová, díky čemuž jejich myšlenky zabloudily k Longbottomovým.

„Počkat, než začneme předpokládat to nejhorší, proč nezavoláme někoho, kdo ví o poškození hlavy něco víc?" navrhl Remus.

Madam Pomfreyová vzhlédla a vypadala lehce podrážděně. „Považují mě za experta v této oblasti. Mnohokrát mě povolávali ke svatému Mungovi, abych asistovala při léčbě…"

„Kouzla sice ovlivňují mysl, ale ne skutečné fyzické poranění mozku. Přiznejme si to, i s magií jen zřídkakdy s takovými věcmi experimentujeme. Naše vnitřní magie nás většinou chrání proti poranění lebky a takovým věcem, ale protože bylo toto zranění způsobeno silným projektilem, který se pohybuje rychleji než většina, jestli ne všechny objekty v našem světě, musíme oslovit lékaře, který má s tímto druhem zranění své zkušenosti. A v našem světě ho nenajdeme," bránil se Remus otevřeně.

„Remusi, nemůžeš přece navrhovat, abychom…" začala Minerva.

„Souhlasím s Remusem," vložil se do toho Severus. „Musíme vzít ředitele k někomu, kdo má znalosti z této oblasti."

„Ale mudlové? Jejich metody jsou naprosto barbarské!" pokračovala.

„Nemají magii, takže si musí poradit jinak," prohlásil Severus.

„Mají specializované vybavení, aby takové věci diagnostikovali a léčili," prohlásil Remus. „Sám mám pár zkušeností s jejich… rentgenem. Měl jsem automobilovou nehodu a oni mi dokázali udělat obrázek mozku a kostí nohy. Bylo to pozoruhodné. Nikde jinde jsem nic podobného neviděl."

„Můj přítel má kontakty v mudlovské nemocnici. Spojím se s ním a zjistím, jestli by neznal někoho, kdo by nám mohl pomoci," zaštěbetal Filius.

Všichni pohlédli na McGonagallovou a čekali, co k tomu tématu řekne. Povzdechla si, ale přikývla.

„No dobře. Ale nedovolíme jim nic dělat, dokud to řádně nezvážíme," prohlásila.

„Samozřejmě," odpověděl Filius, než odběhl.

ooOoo

Madam Bonesová mohla jen těžko uvěřit tomu, co viděla.

Uprostřed síně s věštbami byla obrovská hromada skla. Police na jedné straně síně byly zcela prosté všech koulí, zatímco velké množství polic na druhé straně bylo zlomeno vedví a tu a tam chybělo pár koulí s věštbami. Obešla skleněnou masu a zamířila do oblasti, která se zdála být zdrojem všeho rozruchu.

Postavila se vedle místa, které jako by bylo základem kuželu kouzla, jež způsobilo masivní destrukci koulí. Vzhlédla a očima prozkoumala velkou místnost, užaslá z toho, kolik škody dokázali dva mocní kouzelníci natropit za méně než minutu.

Zavrtěla hlavou a letmo pohlédla na polici nalevo.

Byl tam stříkanec krve a něco…

Otočila se, aby se na to mohla zcela soustředit, a vytáhla svou hůlku. Opatrně z bočního dílu police vyjmula kovový předmět. Byla to zdeformovaná hmota, ne větší než konec jejího malíčku.

Nuže, našla tedy kulku.

„Madam," zavolal na ní jeden bystrozor z druhé strany nakupeného skla.

„Ano?" odpověděla, než umístila kulku do malého sáčku ve vnitřní kapse.

„Našel jsem něčí krev," pronesl a ukázal dolů na místo, kde stál.

Jeho jistota upoutala její pozornost a ona se k němu rychle přesunula. Podle jejich prvotních skenů zjistili, že se v místnosti uskutečnily jen dvě přemístění dovnitř a dvě ven, což znamenalo, že Brumbál nebyl jediný, kdo utrpěl zranění.

Sklonila se dolů a byla si celkem jistá, že polici 96 pokrývala cestička z kapek krve.

Hmm, takže Voldemort je zraněný…

ooOoo

Filius dostál svému slovu a kontaktoval svého přítele Todda, který trval na tom, aby Albuse vzali k neurologovi co nejdříve.

„Jak ho tam dostaneme?" zeptala se Pomona a letmo pohlédla na Brumbála, který byl stále v bezvědomí.

„Myslím, že nejlepší by bylo přenášedlo. Tedy poté, co zajistíme, aby se s ním netřáslo," pronesla Pomfreyová.

Severus přikývl. „Na to by mělo stačit Petrificus totalus."

„Souhlasím," pronesl Filius, než zvedl jednobarevnou žlutou pastelku. „Todd už pro nás v mudlovské nemocnici v Londýně zařídil pokoj, kam se budeme moci přenést. Tohle je přenášedlo. Potřebujeme se tam dostat během tří hodin. Doktor, který bude Albuse prohlížet, je moták, takže před ním nemusíme schovávat magii, ale stejně navrhuji, abychom si vzali mudlovské oblečení."

„No dobře," odpověděla Minerva, stále ne zcela přesvědčená, že je tohle právě ten nejlepší způsob, ale žádné další možnosti neměli. S obavami pohlédla na Albuse, než ztuhla. „Albusi?"

To okamžitě způsobilo, že se všichni otočili a zjistili, že se na ně Brumbál dívá.

Pomfreyová k němu přispěchala a ostatní byli v závěsu za ní.

„Albusi, jak se cítíš?" vyptávala se.

„Všechno bolí. Co s´stalo?" zeptal se, než se kvůli své vadě řeči zamračil. Alespoň že to nebylo tak zlé jako předtím. Teď byly v jeho výslovnosti jen stopy drmolení, jako by byly jeho rty a jazyk unavení. I tak se Filius a ostatní museli nutit, aby na sebe s obavami nepohlédli.

„Fawkes tě přenesl do Minerviných komnat. Vzpomínáš si?" zeptala se Pomfreyová.

Albus zavrtěl hlavou, byl očividně zmatený. „Poslední věc, co pamatuju, byl Tom a zložár."

„Můžeš nám říct, co se stalo předtím? Madam Bonesová objevila známky toho, že jste na Oddělení záhad bojovali," vyptával se Filius.

„Sklo," prohlásil Brumbál a zavřel oči. Dali mu chvíli, aby se vzpamatoval, protože bylo zřejmé, že pro něj bylo vzpomínání namáhavé. Znovu otevřel oči a pohlédl na McGonagallovou. „Vždy jsem si užíval náš společně strávený čas, má drahá. Víš, že se tvůj oblíbený čaj zvláštně podobá koulím v síni s věštbami? Hmm, snad nebudou Nedotknutelní kvůli tomu, jak to tam teď vypadá, naštvaní. Tom byl celkem nespokojený, když jsem mu zabránil vyslechnout Trelawneyovou." Brumbál zavrtěl hlavou, než na ně zamrkal. „Odpusťte. Těžko se soustředím. Na co jste se ptali?"

Madam Pomfreyová ho poplácala po ruce. „To je v pořádku, Albusi." Otočila se na ostatní, než se na něj znovu zaměřila. Brumbál vypadal, že nevnímá její náhlou nerozhodnost, třebaže se vždy zdálo, jako by si okamžitě všiml, kdykoliv se někdo cítil z jakéhokoliv důvodu nepohodlně. „Albusi, kvůli tomu, co se stalo, si myslíme, že by bylo nejlepší se obrátit na specialistu."

„Och?" zeptal se Albus, než pokračoval: „To zní asi rozumně. Když jsem byl malý, moje matka se na mě s bratrem vždycky zlobila, když jsme skákali na posteli. Říkala, že nechce, abychom si natloukli kokosy."

Severus k němu přistoupil. „Ano, a proto si myslíme, že by bylo nejlepší, abychom navštívili mudlovského doktora, který se specializuje na zranění hlavy, pane řediteli."

„Nu dobrá. Kdy půjdeme?" zeptal se Albus a přimhouřil trochu pravé oko, jako by ho pobolívalo.

„No, pokud proti tomu nic nemáš, pak jsme si mysleli, že asi tak do hodiny," pronesla madam Pomfreyová a věnovala mu znepokojený pohled, když pozvedl ruku a položil si ji na pravé obočí. „Albusi?"

„Bolí mě oko," prohlásil a zavřel oči.

Remus pohlédl na Filiuse a ostatní. „Můžeme tedy? Čím dříve to podnikneme, tím lépe."

Dokonce i McGonagallová souhlasila.

ooOoo

„Jak je mu, drahý?" zeptala se Perenella a položila manželovi jemně ruku na paži.

„Lépe, ačkoliv se obávám, že jsem nebyl schopen to spojení zablokovat tak, jak jsem doufal," odpověděl Nicholas, otočil se od Harryho pokoje, ale zůstal v zádveří. „Cítil bolest."

Perenella se zamračila. „Bolest? Jistě tím nemyslíš, že… Byl Voldemort zraněn?"

Byli zpraveni o situaci v kouzelnickém světě, takže věděli o nedávných útocích stejně jako o útěcích z Azkabanu a osvobození hlídkujících mozkomorů.

„Myslím si, že ano. Nějaké zprávy o Albusovi?" zeptal se Nicholas.

Perenella zavrtěla hlavou. „Nic moc. Minerva mi jen sdělila, že jsou na cestě ke specialistovi. Obávají se, že utrpěl daleko větší zranění než jen pouhý otřes mozku."

„Hmm, toho jsem se bál, když mluvila o ráně způsobené mudlovskou pistolí. Kouzelníci často podceňují sílu ozbrojených a znepokojených mudlů."

„Máš zcela pravdu," souhlasila Perenella.

ooOoo

„Doktore Pricei, toto je Albus Brumbál," představil muže Filius.

Doktor Price se usmál a přistoupil blíž. Ulevilo se mu, že alespoň někteří kouzelníci vědí, jak se vhodně obléci do mudlovského světa, třebaže byli stále oblečeni… podivně.

Ředitel, který měl na sobě černé plátěné kalhoty s černo-fialovým batikovaným tričkem pod sametovou vestou, seděl. Vedle něj stál temně oděný muž, který byl pro mudlovský svět oděn téměř náležitě, i když vypadal jako dospělý Gót. Na druhé straně židle byla žena ve starobylém léčitelském rouchu a před ním človíček, který vypadal jako dítě s plnovousem a nic jiného. Jako celek připomínali nepodařenou skupinku cirkusáků… anebo lidí, kteří utekli z léčebny a unesli přitom i sestru.

„Dobré odpoledne, pane," odpověděl Price a natáhl k Brumbálovi ruku.

Pečlivě sledoval pohyby starého muže, díval se po čemkoliv, co by ukazovalo, jak těžce byl jeho mozek před nedávnem poraněn. Až dosud neviděl nic neobvyklého, když mu Brumbál potřásl rukou.

„Jak se cítíte, pane?" zeptal se.

„Upřímně ne až tak zle, ačkoliv se cítím trochu pod psa," odpověděl Albus, než se jeho oči zatoulaly z Priceovy tváře na obrázky vzadu na zdi.

„No, to je pochopitelné," pronesl Price, než se rozhlédl i po ostatních v místnosti a rychle se s nimi přivítal rovněž. Jakmile skončili, Price se znovu zaměřil na pacienta. „Rád bych provedl několik testů, než bude připraveno CTčko. Vy ostatní můžete buďto počkat vedle v místnosti nebo se v tichosti usadit zde. Tyto testy nepotřebují soukromí."

Učinili, jak jim řekl – přesunuli se na levou stranu pokoje, třebaže madam Pomfreyová zůstala co nejblíže, aby to všechno mohla sledovat.

Price navedl Albuse k vyšetřovacímu lůžku a ředitel se rychle usadil na kraji.

„Dobře, nejprve pěsti," pronesl doktor Price, když vykonal základní měření nutná u každého pacienta – jako tlak krve a poslech srdce.

Brumbál zvedl ruce a sevřel je do pěstí, jak ho doktor žádal.

„Pokuste se je udržet na místě, jak nejlépe budete moci," poprosil ho Price a umístil své ruce na ty jeho a snažil se je jemně stlačit dolů. Pak přestal a něco si zapsal do složky. Poté zopakoval proces v jiných směrech – tlačil Brumbálovy pěsti vzhůru, k sobě a od sebe.

Sám pro sebe si přikývl. Ani nebyl svými zjištěními moc překvapený. Souhlasilo to s tím, co mu o mužově zranění řekli.

Pokračoval s testem síly, motorické kontroly a oční koordinace a pokaždé si výsledek zapsal do složky. Ostatní zatím všechno v tichosti sledovali.

„Nuže, počkám, až si prohlédnu vaše skeny z počítačového tomografu a pak vám sdělím svá zjištění. Vždy, než svým pacientům sdělím své závěry, raději počkám, až když mám tolik informací, kolik je jen možné," pronesl.

„To chápu," odpověděl Brumbál prostě, než se ozvalo ťukání a do místnosti vstoupila sestra tlačící před sebou kolečkové křeslo.

„Tomograf je připraven, doktore," řekla.

„To je dobře," odpověděl Price, převzal od ní křeslo a umístil jej poblíž vyšetřovacího lůžka.

Pacient pozvedl obočí.

„To je nemocniční postup, pokud se jedná o zranění hlavy," vysvětlil Price jemně, protože si nebyl jistý, jak bude představený Starostolce reagovat na tu poněkud ponižující pozici na kolečkovém křesle.

Ale nemusel se ničeho obávat.

Brumbálova tvář se roztáhla do širokého úsměvu a on se rychle posadil do křesla a plesknul dlaněmi do opěrek. „Vždycky jsem na jednom z těchto zařízení chtěl udělat stojku na zadních kolech!"

Doktor Price zamrkal. Měl za to, že muž buďto utrpěl větší poškození mozku, než odhalily testy, nebo byl vážně tak praštěný, jak lidé říkali. Přikláněl se k tomu druhému.

„Nic takového dělat nebudeš!" vyjela na něj Pomfreyová. „Jsi tady proto, že sis poranil hlavu, Albusi! A já ti nedovolím riskovat tím, že si přivodíš ještě další zranění!"

„Polštářová kouzla, Poppy, polštářová kouzla," žertoval dál, i když bylo více než jasné, že tuto bitvu prohrál.

Zafuněla a zavrtěla hlavou. Severus stojící u zdi si překřížil ruce na hrudi.

„Můžeme tedy?" zeptal se doktor Price, který dumal nad tím, jestli bylo bezpečné se vměšovat.

„Ano, doktore Pricei," pronesl zvesela Filius, který si říkal, že bude lepší ignorovat ten menší rozbroj, který právě nastal.

Price tlačil křeslo a vedl je se Severusem, Filiusem a Pomfreyovou v závěsu na vyšetření.

Když vstoupili do místnosti s tomografem, Price cítil, jak ti za ním zírají na tu vymyšlenost, kterou měli před sebou, zatímco Brumbál se v úžasu naklonil vpřed.

„Je to jako obří zachránce životů, drahoušku! Úchvatné!"

ooOoo

Všichni vedoucí i ostatní pracovníci z Ministerstva byli vděční, když se den nachýlil ke konci a oni mohli odejít domů ke svým rodinám na večeři.

Zaměstnanci pověření prováděním paměťových kouzel si povzdechli a protřepali si ruce, ve kterých používali hůlky ve snaze zahnat ubolenost jejich zápětí z toho, kolik Zapomeňte za posledních patnáct hodin seslali.

Všichni bystrozoři padli na své pohovky s úlevou, že se budou moci vrátit domů a odpočinout si po tom nejbláznivějším dni za celé desetiletí. Bojovali se Smrtijedy, několik jich zatkli a ostatní zahnali (i když museli uznat, že si svůj odchod Smrtijedi spíše zvolili, než aby byli donuceni). Ujistili se, že byly rodiny mudlorozených v bezpečí poté, co je přemístili a zajistili přísnou bezpečnost kolem jejich nových domovů. Také přesvědčili mudlovské autority, které věděly, o co jde, že je nebezpečí zažehnáno (pro teď) a že se budou snažit, aby se to už nikdy neopakovalo. Jenže ten slib zněl prázdně dokonce i jejich uším. A nakonec zřídili mapy, které jim snad pomohou se sledováním pohybu zrádných mozkomorů.

Madam Bonesová zavřela oči a za zvuku vany naplňující se vodou klesla do svého křesla. Právě se vrátila z Ministerstva a viděla shořelé zbytky ministrovy kanceláře. Byl zázrak, že z té místnosti unikli všichni živí.

Bonesová si povzdechla. Bystrozorka Doeová takové štěstí neměla. Voldemort ji zabil hned po svém příchodu, než využil ministra jako štít před Brumbálem. A pak se ho Brumbál pokusil vyprovokovat, díky čemuž se muž ohradil a odhodil ministra stranou, než rozpoutal ten strašlivý zložár. Popletal byl vzteky bez sebe, když jí ten zážitek líčil.

Zavrtěla hlavou.

Mezinárodní zákoník o utajení ještě stále platil, i když jen sotva. Mudlovský předseda vlády byl pochopitelně rozzuřený. A jen díky jejímu rychlému zásahu, aby mu okamžitě poskytli informace, ho odradili, aby učinil něco opravdu unáhleného. A Popletal celé situaci vůbec nepomohl. Vážně by bylo třeba, aby odstoupil.

Madam Bonesová se pomalu postavila a přemýšlela nad tím, co všechno ty změny posledních 24 hodin přinesou. Ráno bude všechno v Denním věštci. Kouzelnický svět se dozví, že je Voldemort vskutku zpět a to zpět s myšlenkou na pomstu. Zjistí, že je ochoten riskovat, i to, že už se dále nestará o utajení (ne, že by se o něj staral snad někdy předtím) a že zpustošil mnoho míst na světě, mudlovských i kouzelnických, v rozpětí pouhých několika hodin.

On a mnoho jeho následovníků vyprázdnili Azkaban, přesvědčili mozkomory, aby Ministerstvu odmítli poslušnost (ne že by to bylo těžké), zničili sedm domovů mudlorozených, dostali se skrz ministerské ochrany (předpokládala, že se toho účastnil alespoň jeden zrádce z Ministerstva), pronikli do síně s věštbami a zcela zničili kancelář ministra. Pět mudlorozených rodin bylo vyvražděno, sedm bystrozorů a více než dvacet mudlů (policistů a veřejnosti) bylo zabito a k tomu bylo ještě alespoň patnáct bystrozorů a téměř sto mudlů zraněno.

Bylo Ministerstvo připraveno na válku s takovým monstrem? A byl na ni připraven svět?

ooOoo

Doktor Price jim pokynul, aby se posadili. Brumbál už usnul a právě blaženě odpočíval ve vedlejší místnosti pod dozorem sestry, která ho podle protokolu každé dvě hodiny budila. Severus, Filius a Poppy se usadili a úzkostlivě hleděli na složku na Priceově klíně.

„Takže?" zeptala se Pomfreyová trochu netrpělivě. Byla zvyklá na pozici léčitelky, ne být součástí znepokojené a ustarané skupiny kolem pacienta.

Doktor Price se narovnal a otočil složku k nim, než ji otevřel.

„Vezmeme-li do úvahy prvotní povahu jeho zranění, počíná si velmi dobře. Váš lektvar na obnovu a doplnění krve pomohl předejít vážnějším postižením, která by se objevila - jako je subarachnoidální krvácení nebo subdurální hematomy," začal doktor.

„Cítím zde nějaké ale," prohlásil Severus.

„Ano." Price obrátil stránku a odkryl obrázky skenů mozku. „Jak vidíte, toto jsou fragmenty kosti, které se zavrtaly do pravé strany jeho čelního laloku. Tyhle čtyři…" ukázal na čtyři úlomky u místa vstupu, „… mě tolik neznepokojují, ale tyhle dva…" přesunul hrot svého pera jinam a poklepal s ním na stránku, „… jsou jiný případ. Ty kousky za a nad jeho pravým okem mi dělají starosti. I přes vámi poskytnuté lektvary tyhle fragmenty kvůli otoku, který za okem a u optického nervu vzniká, způsobují značný tlak. Pokud by se to neléčilo, mohlo by to způsobit nenapravitelné problémy s viděním v jeho pravém oku a to ani nezmiňuji poškození mozkové tkáně v této oblasti. Co se těch ostatních týká – ty mi dělají starosti kvůli tomu, jak hluboko do čelního laloku pronikly. Ale teď, když jsem pacienta prohlédl, nevěřím, že tyhle kousky způsobí vážné postižení, ale spíš menší, mírné – což mě upřímně ohromuje. Nevím, jestli se tak stalo díky vaší okamžité léčbě, jeho vnitřní magii nebo něčemu jinému, ale jeho celkové postižení bude jen stěží klasifikovatelné i jako mírné trauma mozku. Ten muž je šťastlivec."

„Dobře, ale co to postižení vlastně přesně znamená?" zašvitořil Filius.

„Budu k vám všem upřímný, protože je téměř nemožné přijít s nějakým umírněným vysvětlením, když jde o něco takového. Jakmile kostěné úlomky vstoupily do jeho mozku a cestovaly v něm, porušily tkáň kolem sebe a za sebou a stáhly s sebou i shluky mozkových buněk. Teď, v tomto okamžiku, to není taková katastrofa, jak to zní, protože byly fragmenty tenké a ostré namísto oblých a hrbolatých, ale přesto bych lhal, pokud bych tvrdil, že nemůžeme očekávat vážné následky, které musíme brát do úvahy."

„Dobře, čemu tedy čelíme?" zeptala se Pomfreyová. „Jak mu můžeme pomoci? Co můžeme očekávat?"

„Čelní lalok je primárně odpovědný za vědomé myšlení, úmyslné pohyby a individuální vlastnosti dané osoby. Takže teď, když jsem ho prohlédl, jsem zjistil, že je levá strana jeho těla nápadně slabší než pravá; i když připouštím, že je to ten nejsilnější a nejrychlejší muž jeho věku, jakého jsem kdy viděl, protože jeho reakce a jemná motorika jeho těla soupeří s lidmi ve středních letech. Přesto faktem zůstává, že je jeho levá strana viditelně postižená. V první řadě jsou jeho pohyby na levé straně pomalejší a méně plynulé než na pravé, a byla zasažena i jeho výslovnost."

„Lze to napravit?" zeptal se Filius znepokojeně.

„Mělo by – díky fyzioterapii, řečové terapii a cvičení. Třebaže je mysl každého člověka křehká, je také velmi odolná," ujistil je Price. „Ale fyzický stav je jen jedna část. Vzhledem k povaze zranění vás musím všechny upozornit na psychologické a mentální účinky, které se mohou objevit. Vlastně už některá znamení vidím, třebaže ne tak závažná jako v případech, které jsem řešil předtím. Jak jste si bez pochyb všimli, jeho schopnost udržet pozornost se o hodně zhoršila a lehce se nechá rozptýlit. Tento problém se může sám časem vyřešit, ale existují i duševní cvičení, která mu pomohou se znovudosažením alespoň částečné předchozí schopnosti se soustředit. Takže prozatím s ním prostě buďte trpěliví."

Pomfreyová a Filius kývli, že rozumí a že slibují, že udělají, jak jim doktor doporučil.

Doktor Price potlačil povzdech a stočil své oči ke složce před sebou.

„Než se přesuneme k možnostem léčby, musím vás ještě varovat před možnými… výbuchy, které pan Brumbál může projevovat. Vzhledem k postižení spodního orbitálního povrchu na čelním laloku tady…" ukázal na zmiňovanou oblast, která ležela na spodní části čelního laloku v blízkosti pravého oka, „… může zřejmě začít trpět náhlými záchvaty agrese nebo hněvu."

„Jak náhlými? Budou mít nějaký spouštěč?" zeptala se Pomfreyová.

„Upřímně, to nevím. Měl jsem pacienty, kteří takové emoce projevovali namátkově a zdálo se, že zcela bez důvodu, zatímco jiní spouštěče měli. Například je něco podráždilo a namísto normálního chování se prostě začali ohánět kolem sebe. Šlo to ruku v ruce s dalšími možnými následky toho všeho." Znovu poklepal na zmiňovanou postiženou oblast. „Jeho schopnost odlišit, co je společensky přijatelné a co není, může být rovněž narušená."

Severus pozvedl obočí. „Myslíte tím, že ředitel možná občasně zakleje?"

„To je jedna možnost, ale já mám na mysli společenský nadhled, vnímání, které se týká přijetí rizika a porušování pravidel obecně – to může být zkreslené." Price rychle pozvedl ruku, aby je zastavil, než začnou nahlas projevovat své obavy. „Pochopte, právě jsem tady nastínil, co se může stát, abyste se připravili na případné problémy."

„Říkáte problémy! On je ředitel školy s více než dvěma stovkami studentů, předseda Starostolce a Nejhlavnější hlavoun Mezinárodního sdružení kouzelníků! Pokud bude jeho úsudek jakýmkoliv způsobem ovlivněn… bude to katastrofa!" vyjekla madam Pomfreyová.

„Madam," pronesl doktor Price vážným hlasem, „každý případ poškození mozku je jiný a je nemožné předpovědět, jak přesně bude dotyčný zasažen. Všechno, co můžeme dělat, je podívat se na předchozí případy a zjistit, co měly společného, aby nám se současným, obdobným případem pomohly. A protože je to sotva jeden den, co k těmto zraněním pan Brumbál přišel, musíme zvážit všechno, co možná přijde. Hodně nám napoví následující den – zejména co se týká délky trvání následků. Avšak, přesto nevěřím – poté, co jsem ho osobně prohlédl a posoudil rozsah zranění a aktuální stav jeho mysli -, že by jeho schopnost pokračovat v současných rolích byla riziková. Přesto si myslím, že by bylo prostě nezodpovědné všechny ujišťovat, že bude v pořádku, nebo že zůstane, jakým byl. Také vám musím připomenout, že má velké štěstí a že se mu daří velmi dobře. Šel bych dokonce tak daleko, že bych se o tomto případu zmínil jako o zázraku. Většina lidí s otevřenou ránou na hlavě, jako u pana Brumbála, by kvůli těm kostěným fragmentům utrpěla daleko vážnější mozkové trauma, a to ani nemluvím o život ohrožujícím krvácení nebo otoku mozku, který by způsobil další poškození." Doktor Price zavrtěl hlavou, očividně užaslý nad Brumbálovou prognózou.

„Děkujeme, pane doktore," prohlásil Filius.

„Jen vám říkám pravdu," odvětil doktor Price, než se zaměřil na něco dalšího. „Takže, léčba a rekonvalescence…"

ooOoo

Brumbál zamrkal. Zíral právě na obložený strop nad sebou. Kde že to je? Och, ano! V mudlovské nemocnici. Severus a ostatní ho sem vzali, aby mu tady pomohli s jeho zřejmým zraněním mozku.

No, jak už řekl doktoru Priceovi, necítil se nijak zvlášť špatně, jen trochu pod psa, třebaže teď, po nočním odpočinku, o dost lépe. Hmm, třeba to bude v pořádku a bude se teď už moci vrátit do Bradavic, že? Popletal bude potřebovat v dohledné době nějaké vedení, zejména když kvůli požáru právě ztratil svou kancelář. Ten směšný muž ohledně toho jistě právě teď vzlyká, pokud ho jeho paměť ohledně Kornélia neklame, což bohužel ne.

Pohlédl na všechny ty prapodivné drátky, které k němu byly připojené.

Ach, mudlovská technologie, jak fascinující!

„Pane Brumbále, dobré ráno," pronesla sestra, která zamířila k jeho posteli a zkontrolovala přístroje vedle něj.

„Zdravím…" zašilhal na její jmenovku, „… sestro Dorothy."

Byla to starší sestra, vlasy už měla skoro zcela bílé a tvář plnou laskavých vrásek. Byla to ta samá sestra, která tu s ním zůstala přes noc, pravidelně ho budila a pokládala mu nadmíru jednoduché otázky. Naneštěstí byl předtím tak ospalý, že se jí zapomněl zeptat, proč ho pořád vyrušuje ze spánku.

„Madam, proč jste mě minulou noc budila a pokládala mi stále dokola ty samé otázky?" zeptal se náhle.

„Och, to je při zranění hlavy obvyklé. Pomůže nám to diagnostikovat závažnost zranění."

„Och, dobře. Zodpověděl jsem je všechny správně?" zeptal se zvědavě.

„Pokud vezmeme do úvahy předchozí trauma, pak jste odpovídal pozoruhodně dobře," odpověděla s úsměvem, než zamířila pryč, tedy poté co rychle pronesla, že jsou jeho životně důležité orgány naprosto v pořádku.

Brumbál mrknul.

Ona s ním právě… flirtovala?

Zavrtěl hlavou.

Brzy poté, co odešla, vstoupili do pokoje doktor Price, Severus, Minerva a madam Pomfreyová.

Hmm, vypadají dosti vážně.

„Dobré ráno, pane řediteli," pronesl Severus.

„Jak se cítíš, Albusi?" zeptala se Minerva, zatímco Poppy přistoupila a zdálo se, že se dívá, jestli není něco v nepořádku.

Brumbál pohlédl na Poppy. „Hmm, no, myslel jsem, že se cítím skvěle, ale podle toho, jak se na mě díváte, si tím už tak jistý nejsem."

„Och! Jen se o tebe bojíme, to je všechno, Albusi," odpověděla Pomfreyová spěšně.

Najednou si přál, aby měl na nose své poloměsíčité brýle, aby se po nich mohl rozhlédnout, ale přesto je alespoň propíchl vážným pohledem. „Chcete mi snad něco sdělit?"

Severus a ostatní se otočili na doktora Price, který snášel jejich pohledy celkem dobře. Očividně měl s podobnými věcmi dostatek praxe.

Price všem pokynul, aby si udělali pohodlí, a pak se sám usadil vedle Brumbálovy postele. „Přednesl jsem váš případ neurologickému týmu naší nemocnice a prodiskutoval jsem s nimi, jak bychom si měli nejlépe počínat. Několik úlomků kosti se dostalo do vašeho čelního laloku, ale ty úlomky, které nás nejvíce znepokojují a kvůli kterým také navrhuji toto, jsou ty za vaším pravým optickým nervem. Vážně se domníváme, že zapříčiní další problémy a že vám zabrání náležitě užívat pravé oko. Návdavkem k tomu je tady ještě riziko, že ty ostré úlomky později poraní i okolní tkáň a způsobí krvácení, kterého by si nikdo nevšiml, dokud by se neobjevily ještě horší symptomy. A i když nás ty ostatní úlomky tolik neznepokojují, bylo by v nejlepším zájmu je také odstranit, abychom předešli budoucím komplikacím."

„Takže mi říkáte, že budu muset podstoupit operaci," pronesl Brumbál.

„Ano, pane."

„Připouštím, že se zdá, že jsou s mým pravým okem nějaké potíže. Cítím za ním zvláštní bolest a celé je takové jako ztuhlé. Nevím, jak to jinak popsat."

„To je zřejmě následkem tlaku úlomku na váš nerv," vysvětlil Price klidně.

„Pak tedy souhlasím s operací. Měl bych o tom vědět ještě něco speciálního?"

„Nebudu zacházet do podrobností, pokud si to nepřejete, ale nebudu vám lhát, ta procedura je nebezpečná."

„Všechny své záležitosti mám vyřízené. Kdyby se něco stalo, moji vůli a ostatní dokumenty mají Gringottovi," prohlásil Albus prostě.

„No dobrá. Ale ještě s vámi potřebuji probrat nějaké další věci, které se týkají vašeho stavu, než přejdeme dále," řekl Price, než vysvětlil všechno, co sdělil minulou noc i ostatním.

„Hmm, to vysvětluje, proč mám takový problém s delším soustředěním na jednu věc," zauvažoval Brumbál.

„Ten problém se může časem zmírnit, takže se tím moc nezabývejte," doporučil mu Price.

„Moje potíž se soustředěním ale není právě teď moje nejdůležitější starost, doktore. Jsou to ty náhlé výbuchy hněvu a emocionální nestabilita, kterou jste zmínil, že mohu vykazovat. Rozhodně nechci, aby byla zpochybňována moje schopnost rozpoznat následky svých činů či plánování," pronesl Brumbál se zamračením. „Budu nucen odstoupit ze všech postů v kouzelnickém světě."

„No, už samotná skutečnost, že se toho obáváte, je dobré znamení, a to ani nezmiňuji, že jste právě dokázal, že předvídáte, jak byste se musel rozhodnout, pokud nebudete schopen plnit své povinnosti."

„Doktor Price má pravdu, Albusi. A mimoto, pokud by tvoje problémy přetrvávaly – a teď opravdu říkám pokud – pak zakročím a pomůžu ti, i kdybych tě měla přinutit," pronesla Minerva s úsměvem.

„To mě sice těší, Minervo, ale co když se něco stane, jestli mě posedne vztek? Nevěřím, že jsi mě někdy viděla opravdu rozzuřeného, má drahá."

Severus se zvedl a náhlý vliv jeho přítomnosti způsobil, že se na něj Albusovy oči zaměřily.

„Podpořím vás, stejně jako zbytek učitelského sboru," prohlásil Severus. „Nemějte obavy – pokud to bude třeba, postaráme se o to."

Pomfreyová a McGonagallová se otočily a bezmála na Severuse civěly s ústy dokořán, naprosto užaslé z tónu jeho hlasu. Ještě nikdy ho neslyšely mluvit s takovou silou a už vůbec ne k panu řediteli. Doktor Price na něj pohlédl s očividným uznáním, zatímco Brumbál na něj dál upřeně zíral.

Albus měl podivný pocit, že Severusovo prohlášení bylo více než jen slovy útěchy – byla to slova naprosté jistoty. Skutečnosti. Zkušenosti? Oči mistra lektvarů na něj hleděly nazpět a byly přímější než cokoliv, co kdy poznal. Měly v sobě sílu, kterou u toho mladého muže nikdy předtím neviděl, držely v sobě moc, o které netušil, že je jí ten mladší muž dokonce obdařen.

Byla to energie, která dokázala soupeřit s jakýmkoliv hněvem, pomstou či nenávistí. Byl to soucit, starostlivost a… pokud se to odvažoval pojmenovat… agápe. Láska.

Nebyl si jistý, zda to byla ta emocionální slabost, kterou zmínil doktor Price, či jeho přirozená tendence reagovat na takové hluboké známky vřelosti, ale – k jeho hanbě – se mu oči zalily slzami a on byl nucen stlačit si kořen nosu, aby je zadržel na místě.

„Děkuji ti, Severusi," pronesl, jen sotva schopen přes ten knedlík v krku udržet svůj hlas pevný.

ooOoo

„Takže, Harry, co kdybychom šli zkontrolovat Norberta?" zeptal se Nicholas. „Chtěl bych s tebou něco probrat."

Harry se usmál a přikývl. Bolest v jeho jizvě ráno konečně ustoupila do sotva znatelného brnění, ale jeho mysl byla stále trochu zamlžená. Byl to ten stejný druh zamlženosti, jaký člověka postihne, když se konečně dostane z drsné chřipky, kdy se pocity ještě zcela nevyjasní. Harry předpokládal, že to bylo kvůli tomu, co udělal Nicholas, ale pokud to zmírnilo to jeho hrůzostrašné spojení s Voldemortem, pak si rozhodně nehodlal stěžovat.

Ta předchozí noc byla strašná i s Nicholasovou pomocí.

Viděl věci, slyšel je a cítil.

Byly to jen záblesky či úryvky rozhovorů, ale ty pocity… ty byly jako živé.

Řekl Nicholasovi a Perenelle všechno, co si pamatoval, ačkoliv hodně z toho se jen těžko popisovalo.

Byla tam nějaká žena jménem Bellatrix, která mluvila tichým, ale vystrašeným tónem. Byla tam krev. Všude, jak se zdálo. Pak také záblesky kouzel. Harry se domníval, že to byla léčebná kouzla, ale jak se zdálo, nefungovala tak, jak si Voldemort přál a očividně i potřeboval – pokud tedy Harry rozpoznal jeho emoce správně. Zuřivý hněv, bolest a ukrutnost, všechno s pod tím ležícím proudem strachu…

Na boku měl krev. Harry ji zahlédl, když se Voldemort podíval dolů, aby seslal nějaký druh kouzla, které ulevuje od bolesti. Toho černokněžníka střelili a Harry si byl jistý, že to nebyl prostý, jednoduchý průstřel. Pokud byla bolest, která proudila skrz jejich pouto nějakým znamením, pak to vypadalo, že mu kulka udělala opravdu velké potíže v hrudníku.

Harry se otřásl, když si vzpomněl na stránky v lékařských knihách, které si vypůjčil z knihovny a které popisovaly podobná zranění a jejich nezbytnou léčbu.

Když nad tím tak přemýšlel…

Harry vykulil oči.

Kam se ztratila ta jeho knížka z knihovny?

Zarazil se, kvůli čemuž se Nicholas otočil a tázavě se na něj zadíval.

„Něco je špatně, dítě?" zeptal se.

„Moje knížka z knihovny! Upustil jsem ji, když… Co udělá knihovna, když ji nevrátím?" zeptal se, omráčený z toho, že na to až do teď nepomyslel.

Nicholas naklonil hlavu na stranu, jako by si na něco vzpomněl.

„Pokud si dobře vzpomínám, Brumbál se o to postaral. Požádal paní Figgovou, aby poslala do knihovny zprávu a informovala je, že se kniha kvůli jistým okolnostem, které jsi nemohl ovlivnit, ztratila a aby jí sdělili odpovídající částku, aby jim mohli pořídit novou."

Harry zamrkal. Nicholas musel mít opravdu dobrou paměť, pokud si dokázal tak rychle přesvědčivě vybavit všechny ty informace.

„Och. Budu muset profesoru Brumbálovi, až ho příště uvidím, poděkovat," pronesl Harry.

Nicholas přikývl, ale zdálo se, že ho něco trápí.

„Pane?" zeptal se Harry, když si všiml, jak Nicholasova tvář posmutněla.

Muž neodpověděl, jen mu pokynul, aby ho následoval. Když se dostali pod strom poblíž stáje, Nicholas se k němu otočil tváří a usadil se do trávy. Harry se také posadil, do tureckého sedu, a dovolil Coral, aby mu sklouzla ze zápěstí a začala zkoumat okolí.

„Jak víš, Harry, něco se minulou noc stalo. Nebudu zacházet do podrobností, protože se to stále vyšetřuje, ale mnoho lidí bylo zraněno. Kouzelníci i mudlové," pronesl Nicholas.

„Lidé také zemřeli," doplnil Harry tiše. „Neviděl jsem to, ale… cítil jsem to. Cítil jsem jeho… radost."

Nicholas si smutně povzdechl. „Doufal jsem, že jsem tě zaštítil víc, ale jak vidím, je to pouto silnější, než jsem zpočátku očekával. Nenávist je skutečně zhoubou lidstva."

Harry sklonil hlavu, snaže se nemyslet na další věci, které cítil, zejména na ty pozitivní emoce, které z toho monstra vycházely.

„Kolik?" zeptal se a pozvedl oči.

„Čísla neznám, Harry, ale i kdybych znal, nesdělil bych ti je. Takové věci bys neměl poslouchat."

„Znáte někoho z nich?"

Nicholas si nebyl jistý, jestli ta otázka zahrnovala lidi, kteří byli zraněni nebo zabiti.

„Osobně neznám nikoho, kdo byl zabit," řekl, rozhodnut, že to byla ta bezpečnější odpověď.

„A zraněn?" zeptal se Harry.

Hmm, ten chlapec byl rozhodně bystrý. Nuže, stejně mu to chtěl říct.

„Albuse Brumbála museli vzít ke specialistovi kvůli zranění hlavy a jeho léčba právě probíhá. Očekávají, že se do začátku školního roku už dostatečně zotaví, aby se vrátil do Bradavic a i ke svým dalším povinnostem."

*Dostatečně?* zasyčela Coral z jeho kolene. *Nelíbí se mi, jak to zní, Harry.*

*To ani mně, ale není to tak, že bychom mohli pomoct… pokud…* odpověděl Harry, než se pohledem vrátil zpátky k Nicholasovi. „Můžu něco udělat? Potřebuje léčení?"

Pokud Nicholase překvapila jeho otázka, nedal to na sobě znát.

„Teď právě ne, nebo alespoň ne léčbu, jakou bys mu mohl poskytnout ty."

Harry si nemohl pomoci a zeptal se: „Co se mu stalo?"

„Harry, já nejsem v pozici, abych ti to řekl, ale věz, že je ve schopných rukách a že ho budou léčit, jak nejlépe budou umět."

Harry přikývl. Pochopil, i když zdráhavě, že nedokáže spravit, nebo se pokusit spravit, všechno.

„Ale teď – nevzal jsem tě ke stájím, abych ti řekl o Albusovi, ale abych s tebou probral něco zcela jiného. Hodně jsem o tom přemýšlel a poté, co jsem to probral i se svou ženou, ona s mým rozhodnutím souhlasila. Avšak přesto to není moje rozhodnutí, ale tvoje."

Harry neřekl nic, jen čekal, až bude Nicholas pokračovat.

„Jedná se o tvoji magii, zejména o ten její blok."

Harry ožil, tohle ho velmi zajímalo. Coral rovněž zvedla hlavu.

„Věřím, že ti mohu pomoci ji odblokovat a pokud si budeš přát, můžeme s tím začít již dnes."