To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, Czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 25 – Příčina a následek

Voldemort zatnul zuby, když se Bella znovu dotkla jeho rány.

Ten milovník mudlů všechno zničil.

Brumbál vážně musí zemřít.

To kvůli němu na něj ten mudla dokázal vystřelit.

To kvůli němu neuspěl, to kvůli němu nezvládl vyslechnout tu věštbu.

Nicméně… ten stařík nezmařil všechno…

Voldemort se i přes bolest a zkrácený dech usmál, když si vzpomněl, jak se ministr klepal strachy, když mu syčel do ucha.

Dovolí, aby se teď všechno zklidnilo, zatímco bude dál manévrovat svými figurkami. I přes Brumbála a tohle zranění všechno nakonec dospěje ke svému cíli.

ooOoo

Lucius přecházel po své pracovně a čekal na Severusův příchod. Poslal pro něj už před hodinou a jen doufal, že není příliš zaneprázdněný tím starým milovníkem mudlů a že přijde s tím, co od něj žádal.

Závisel na tom jeho život.

Nakonec plameny v krbu zezelenaly a Severus vstoupil do pokoje.

„Severusi, doufám, že máš…" začal.

„Ano, mám všechno, oč jsi žádal."

Lucius nedokázal potlačit úlevné vydechnutí.

„Dobře. Prosím, následuj mě. Bellatrix pro nás poslala přenášedlo," upozornil ho, odvedl je do jiné místnosti a pak za nimi pěvně zavřel dveře a rychle seslal kouzlo poskytující soukromí – čistě pro případ.

„Má někdo jakékoliv podezření?" zeptal se Severus, když se Lucius přesunul ke stolu s černým brkem.

„Ne, udělal jsem všechno, jak jsi mě žádal."

„Dobře, je úleva vědět, že bude Draco v bezpečí bez ohledu na to, co se stane," pověděl mu Severus.

Lucius přikývl, znovu vděčný za to, že Severus chápal důležitost rodiny i přesto, že neměl svou vlastní. Rukou překryl přenášedlo, zatímco se Severus přesunul vedle něj.

„Přenese nás to na místo, kde se zdržuje," upozornil ho, aniž by bylo třeba zmiňovat, koho tím myslí.

„Chápu," ubezpečil ho Severus.

„Doufám, že víš, co děláš, Severusi," zašeptal Lucius, než položil druhou ruku na Severusovu paži a zaktivoval přenášedlo.

Objevili se v rozlehlé jídelně, ne až tak odlišné od té na Malfoy Manoru. Severus rychle zjistil, že je to dům Yaxleyho.

„Dobře, že jsi konečně dorazil, Severusi. Tudy," pobídl jej Rodolphus Lestrange, manžel Bellatrix.

Severus vykročil naznačeným směrem a opustil s Rodolphusem místnost. Lucius je nenásledoval.

„Jaký je jeho stav?" zeptal se Severus, protože správně předpokládal, proč ho povolali.

„Nevím, dovolil vejít jen mé ženě," odpověděl Rodolphus mdle. „Ve skutečnosti ani neví, že pro tebe poslala." Zlomyslně se usmál, když se dostali do blízkosti dveří.

„Chápu," sdělil mu Severus, zcela neznepokojený Rodolphusovými slovy, když se chopil kliky před sebou.

Rodolphus zamrkal nad Severusovou odvahou. „No, pokud už nic nepotřebuješ, tak už půjdu."

„Samozřejmě," odvětil Severus s přikývnutím a pak sebejistě otevřel dveře a vešel.

ooOoo

Severus za sebou zavřel dveře a jeho oči rychle prozkoumaly místnost. Byla tam stěna, která ode dveří blokovala téměř celý výhled na postel. Zaslechl zašustění, jako by se někdo drápal po věcech. Také spatřil světlo, ačkoliv vycházelo z druhé strany stěny a bylo zakryto něčím, co Severus oprávněně považoval za nábytek.

„Kdo vstoupil, Bellatrix? Nedal jsem nikomu svolení ke vstupu. Kdo se opovážil?"

Severus se přinutil nezachvět se při zvuku jeho hlasu, když se k nim zvolna přiblížil.

„M-můj pane, poslala jsem pro něj. Pro Severuse. Vaše zranění… můj pane, jsem nemotorná. Udělala jsem, co jsem mohla, ale věřím, že by vás mohla Severusova prohlídka potěšit, protože je schopnější než já," vykoktala Bella. „Prosím, odpusťte mi, můj pane, ale…"

„Ach, můj věrný služebník. Přistup, Severusi," přerušil ji Voldemort skřípavým hlasem.

Severus obešel stěnu a našel Temného pána ležet na posteli s všude kolem poházenými zakrvavenými obvazy a šílenou Bellou, která držela nůžky a vedle sebe měla smotky gázy. Ve vzduchu se vznášel odpudivý zápach, který Severus rychle identifikoval. Ten nasládlý, zašlý puch mohl znamenat jen jedinou věc – krev. Na podlaze ležely prázdné lahvičky od lektvarů. Krev byla na pokrývkách a dokonce i na stěnách kolem. Belliny vlasy se jako obvykle vymykaly kontrole, ale co je dělalo ještě horšími, to byly ty stříkance temně rudé v nich.

Aby byl upřímný, byla to poměrně děsivá scéna a Nagini stočená kolem pravého zadního sloupku postele poblíž Voldemortovy hlavy tomu moc nepomáhala.

„Můj pane," pozdravil Severus s uctivou úklonou, jako by ho nic z toho, co viděl, neznepokojilo. „Prosím, dovolte mi vám pomoci."

„Bellatrix," oslovil ji Voldemort úsečně.

„Ano, můj pane?" zašvitořila.

„Odsuň se."

Bella vypadala uraženě, ale věděla, že nesmí odmlouvat. Zvedla se a přesunula se do rohu, aby mohla všechno sledovat.

Severus přistoupil blíž, zatímco se Voldemort se sotva skrývaným trhnutím posadil. Přál by si, aby byla Bellatrix nucena odejít.

„Jaké lektvary jste požil, můj pane?" zajímal se Severus, postavil se k posteli a tvářil se neutrálně. Cokoliv, co by Temný pán vnímal jako soucit či snad jakýkoliv jiný projev „slabosti", by nepřijal dobře.

„Povětšinou dokrvovací, ale také jsem měl lektvar na obnovu krevních buněk a kostirost," pronesl, než dodal: „Bellatrix trvala na tom, abych si vzal také lektvar proti bolesti."

Jestli se cítil celou situací zahanbený, dobře to skrýval.

„Kdy jste si vzal poslední dávku?" zeptal se Severus a vytáhl z hábitu srolované kožené pouzdro.

„Někdy během poslední hodiny jsem měl dva dokrvovací lektvary, ale jinak nic."

„Je rána stále otevřená?" vyptával se Severus dál, položil pouzdro na kraj stolu a rozvinul jej, čímž se odhalily lahvičky s lektvary a nástroje.

„Ano."

„Prosím, ukažte mi kde," požádal ho Severus stroze a vytáhl hůlku.

Voldemort se otočil a pokynul ke svému pravému boku.

Severus si všiml, že mu byl ten pohyb nepohodlný, ale Voldemort nebyl Temným pánem pro nic za nic. Nedovolil by si projevit slabost.

Prohlédl si odhalenou, zkrvavenou ránu, kterou našel na jeho boku pokrytou obvazy, které magicky držely na místě upínacími kouzly. Bella se jistě snažila, ačkoliv byla její práce ledabylá a bylo jasné, že měla větší talent na rozkouskovávání těl než na léčení.

Tiše seslal diagnostické kouzlo a několik dalších, aby mu sdělily, jak daleko se Temný pán dostal. Celou tu dobu ho Bellatrix a Nagini dychtivě sledovaly. I přes skutečnost, že se zde nacházel díky Belle, Severus věděl, že kdyby snad zahlédla cokoliv podezřelého, nebude váhat s Cruciatem, pokud ne rovnou s Avadou, než by byl schopen její kouzlo blokovat nebo zvrátit. A pak tu byla Nagini. Třebaže Severus netoužil po ničem víc, než aby Temného pána otrávil nebo proklel, Nagini by s největší pravděpodobností jednala dřív, než by to stihl provést.

Ach, ano, Nagini byla bez pochyb Voldemortovým největším spojencem. Někdy Severus přemýšlel o tom, jestli ho považuje za svého náhradního syna nebo tak něco, tolik byla vůči němu ochranářská.

Ovšem, i bez Nagini a Belly, by byl takový pokus stejně odsouzen k nezdaru. Voldemort byl díky bezpočtu změn, které provedl se svým tělem, imunní vůči většině jedů a dokázal velmi dobře vycítit příměs lektvaru, než jej polkl. Brumbál nikdy nepovažoval Raddlea za velmi nadaného studenta jen tak pro nic za nic. A co se týkalo proklínání v tomto jeho oslabeném stavu – Voldemort byl vždy extrémně rychlý a vždy byl ozbrojen hůlkou.

Ne, Severus musel dál jednat jako věrný služebník. Ztratili by příliš mnoho, kdyby selhal – strana světla by přišla o špiona a Harry o někoho, kdo by ho vedl – a i kdyby Voldemorta úspěšně proklel, stále bylo třeba brát na zřetel proroctví. V budoucnu se vyskytlo několik příležitostí, kdy měl být Temný pán otevřeně zabit, ale nebyl. Severus měl podezření, že v tom byla zapletená starobylá magie. Něco Voldemorta chránilo, bránilo to jeho skonu a Severus jen doufal, že měl pravdu, když věřil, že Harry byl klíčem k tomu, aby to jednou všechno skončilo.

Když mu léčitelská kouzla konečně poskytla výsledek, Severus se zamračil, třebaže uvnitř jásal.

„Severusi?" vybídl jej Voldemort hlasem hrozivě plochým.

„Co to způsobilo?" zeptal se Severus i přesto, že už to věděl.

Voldemort potlačil zavrčení. „Kovový náboj zvaný kulka."

„Můj pane, vidím, že dvě vaše žebra už byla před nedávnem spravená, ale…" Severus se zhluboka nadechl a odsunul svou radost za své mentální štíty, zatímco se snažil znít vážně. „Ta kulka vletěla do vašeho druhého spodního žebra a zasáhla ho, čímž ho roztříštila. Pak pokračovala dál, pronikla játry a poranila vaši pravou ledvinu, než se zabydlela v blízkosti základny dalšího žebra. Pokud by kulka žebro minula, vyšla by někde uprostřed vašich zad, asi dva centimetry od páteře. Naneštěstí se tak nestalo a kvůli Bellatrixině ošetření se teď zakotvila v nevyhojeném žebru. Nebudu ji nyní schopen vyjmout, pokud si nepřejete, abych to udělal fyzicky. Kdybych ji jednoduše přivolal, mohlo by to způsobit nenapravitelné poškození vaší páteře a to ani nezmiňuji porušení vašeho nově zhojeného žebra."

„Tak ji tam prostě nech," odvětil Voldemort, očima spočívaje na Belle.

Temný pán nebyl potěšen.

„Samozřejmě, můj pane," odpověděl Severus, aniž by se zmínil o možné infekci a už vůbec ne o tetanu.

To bylo něco, co většina čarodějů stále nebrala na zřetel a to dokonce i velmi málo z těch, kteří byli mudlorození. Lektvary, jako životabudič, obvykle tyto problémy vyřešily, ale vážné infekce, jako třeba takové, které vznikaly, když uvízlo cizí těleso ve svalu, kosti nebo obecně ve tkáni, dokázaly zvládnout jen agresivnější lektvary – lektvary, o kterých se Severus příhodně zapomene zmínit a jistě i poskytnout.

„Podám vám lektvary, které vyléčí vaše zraněná játra a ledvinu. To by mělo velkou měrou dopomoci vašemu uzdravení, můj pane," informoval ho Severus a zvedl zmiňované lektvary. „Avšak než si je vezmete, měl byste vědět, že nebudete po následujících 48 hodin moci sesílat mocná kouzla. Lektvar navede vaši magii, aby léčila vnitřní zranění, a kdybyste jí bránil, mohlo by to prodloužit vaše zotavování."

„Tak dobře, Severusi. Jak dlouho bude trvat, než bude ta rána pryč?"

„Nuže," začal Severus a rozhodl se, že je na čase trochu poplácat jeho ego, „řekl bych, že u průměrného čaroděje by to trvalo dva až tři týdny, ale u vás, s vašimi energetickými a magickými rezervami, bych řekl šest až deset dní."

Voldemort zvolna přikývl, zvažoval svou situaci.

„To není tak nepříjemné. Moje plány si ode mne po následující týdny stejně nežádají žádné akce," prohlásil Voldemort, když Severus položil nezbytné lektvary na kraj stolu, tedy než z něj odstranil ostatní věci.

„Mohu pro vás uzavřít vaši ránu, můj pane?"

„Ano, když, jak se zdá, je nad slunce jasnější, že je Bellatrix neschopná," odpověděl Voldemort jízlivě. Jeho rozmrzelost nad jeho nejzapálenější služebnicí zazněla nahlas a zřetelně.

Bellatrix se přikrčila.

„Děkuji vám za dovolení prokázat vám tuto čest, můj pane," řekl Severus, když zkušeně mávl hůlkou, sejmul zakrvácené obvazy a vyléčil ránu po kulce… zatímco vesele uzavřel nečistoty a cizí látky ve Voldemortově těle.

ooOoo

Harry sledoval Perenellu, kterak vyvádí Norbertu ze stáje na pole vedle nich.

Nicholas mu sdělil, že bude třeba použít dračí magii, aby začali uvolňovat bloky na jeho magii, a protože ho Norberta znala a věřila mu, byla ideální volbou.

„Musíš udělat přesně to, co ti řeknu, Harry. Pokud bys nenásledoval moje pokyny, mohlo by to mít strašlivé následky," upozornil ho Nicholas a položil mu ruku pevně na rameno.

*Ano, Harry. Udělej, co říká,* hlesla Coral u jeho nohou, než se připlazila k Perenelle, aby se mohla dívat.

„Rozumím," odpověděl Harry, a snažil se nepolykat moc nahlas.

„Dobře. Chci, aby ses zahleděl do jejích očí a prostě udržel její pohled. Neodvracej se, dokud tak neučiní ona," poradil mu Nicholas, otočil se, postavil se vedle Norberty a položil jí ruku na šupiny.

Harry udělal, co mu řekl. Norberta zírala do jeho očí s takovou intenzitou, jakou předtím neviděl v očích nikoho jiného, zatímco Nicholas začal šeptat slova ve zvláštním jazyce.

Norbetiny oči zbystřily a začaly namodrale zářit, než se ta zář změnila na stříbrnou. Harry se nemohl odvrátit, ani kdyby chtěl.

Vzedmul se proud magie, ačkoliv si Harry ani nepovšiml odkud. Magie byla horká, ale bylo to teplo ochranářské a trvající. Cítil, jak se mu ruce sevřely do pěstí a jak mu zeslábla kolena, zatímco jeho oční kontakt s Norbertou přetrvával. V jejích očích se znovu zablesklo a on ucítil ve svém středu tíhu. Nezvedala se, naopak, ještě více ztěžkla a on měl pocit, že mu stlačovala hrudník a rozbušila srdce. Právě ve chvíli, kdy si myslel, že ho to rozdrtí, ta tíha klesla, jako by se vstřebala, a tehdy se Norberta konečně odvrátila. Harry se pokusil následovat jejího příkladu, ale místo toho prostě otočil hlavu, obraz před jeho očima ztmavl a on upadl na zem.

Následující věc, kterou si uvědomoval, byla, že leží na posteli ve Flamelovic domě.

„Nuže, Harry, věřím, že jsi dnes učinil velký pokrok. Blahopřeji, právě jsi zrušil asi čtvrtinu bloku, který u tebe přetrvával," sdělil mu pan Flamel, který se nad ním skláněl.

Harry zamrkal. „Co to znamená, pane?"

„Proč nezkusíš nějaké kouzlo a nezjistíš to sám?" zeptal se muž, zatímco Coral sklouzla z jeho zápěstí a lehla si na postel vedle něj.

Harry se zvolna posadil a vytáhl hůlku s jádrem z fénixova pera.

Ten pocit byl jiný. Rozhodně to byla jeho hůlka, ale cítil úponky hřejivosti, které prosakovaly mezi jeho dlaní a držadlem hůlky. Bylo to úžasné.

„Co mám zkusit?" zeptal se Harry.

Pan Flamel se zarazil a pak si sejmul brýle na čtení a okamžitě je rozlomil vedví.

„Co třeba Reparo?" nabídnul mu a položil poškozené obroučky na postel.

Harry zamrkal, než učinil, co mu muž navrhoval. Shromáždil svou magii, trochu nervózně, jako by to bylo poprvé, co sesílá jakékoliv kouzlo – třebaže znal tu inkantaci i pohyb hůlkou.

„Reparo."

Jeho magie se zavlnila vzduchem a prošla vším kolem, než namířil hůlkou na rozlomené brýle. Kolem nich se ozvaly podivné zvuky rupání, skřípění a šustění, zatímco se Nicholasovy brýle spojily a opravily se. Harry otočil hlavu k dalším věcem v místnosti, užaslý z toho, že mají dokonce ještě lepší tvar než předtím.

Nicholas se začal smát. „Velmi dobře, dítě! Vidíš? A to jsou třeba zrušit ještě tři čtvrtiny toho tvého magického bloku. Předtím bude ale nutné, aby sis zvykl na množství magie, které máš k dispozici."

Harry s tím bezvýhradně souhlasil.

ooOoo

Remus vešel do svých bradavicích komnat. Díky Brumbálovi a ostatním tady bude moci zůstat jako učitel Obrany i v nadcházejícím roce. Kletba byla zrušena, no, obě kletby, pokud počítal i svou bývalou lykantropii. A jejich práce na ochranách byla také hodně užitečná – nejen, že byla pryč kletba na pozici učitele Obrany, ale Bradavice byly ještě větší pevností než kdykoliv předtím. Byly obehnány tak, že by jim mohli závidět i Gringottovi, a vlastnily agresivní ochrany, které se okamžitě aktivují, kdykoliv by se někdo se zvrácenými cíli pokusil projít skrz, ať už by to byl člověk nebo ne, a obzvláště ten, který by byl v jakémkoliv přestrojení.

Přešel k pohovce a opřel se, když pomyslel na nedávné události.

Albus se příštího dne vrátí do Bradavic, ale bude ještě na následující týden odkázán na lůžko. Operace uskutečněná před třemi dny byla úspěšná a lékaři doufali, že bude jeho zotavování klidné.

Až dosud bylo ředitelovo duševní zdraví stabilní. Připustil, že se cítil trochu vysílený, ale to se dalo předpokládat. Jeho vyjadřovací schopnosti se lepšily, ale přesto bude docházet k logopedickému specialistovi, protože se jeho výslovnost zadrhávala, když byl obzvláště unavený. Také bude podroben fyzioterapii, která mu pomůže s jemnou motorikou, již ztratil na levé straně. Až se vrátí do Bradavic, bude s fyzioterapeutem pracovat v pondělí a ve čtvrtek. A co se týkalo poruchy pozornosti a schopnosti se soustředit, bylo ještě stále moc brzy na nějaké soudy, ale přesto to vypadalo daleko lépe, než jak očekávali.

Všechno však nebylo tak pozitivní.

Poté, co se znovu probudil a bylo mu v nemocnici předloženo jeho první jídlo, bylo brzy zřejmé, že o něco přišel. O svou chuť. Pomfreyová a ostatní nejprve věřili, že je jen chtěl přimět, aby mu přinesli něco sladkého, protože si stěžoval, že je nemocniční strava bez chuti, ale poté, co mu Severus tajně podstrčil citronový drops přeměněný na krajíček chleba, začalo to být jasné. Po několika experimentech s jídlem zjistili, že Brumbál trpí hypogeusií – částečnou ztrátou chuti a hyposmií – částečnou ztrátou čichu. Cítil sůl a cukr, ale musela to být koncentrovaná dávka a ne součást vzorku jídla. Takové stavy byly u poškození čelního laloku jen zřídkakdy běžné a doktor Price se vyjádřil, že naneštěstí není nic, co by mu doopravdy dokázalo pomoci. Teď bylo na Brumbálově těle, aby jeho poškození opravilo. Albus z toho byl skleslý, ale nakonec ho utěšilo, že to možná nebylo trvalé. Zůstala mu naděje, že se jeho smysly nakonec znovu obnoví.

Remus zavřel oči, když stočil své myšlenky jiným směrem. Právě se vrátil z návštěvy u Siriuse, kde se mu svěřil s několika novinkami. Severuse z rozhovoru zcela vynechal, protože Sirius zůstával stále nevyzrálý, jakmile na toho muže přišlo. Když před ním Severuse před několika dny krátce zmínil, úplně vybouchl a začal kolem sebe plivat výstřední poznámky o tom, jak se Snape asi právě teď plazí u nohou Temného pána.

Remus to uvedl na pravou míru svým prohlášením, že Severus je špion a že mu Brumbál bezvýhradně důvěřuje. Rovněž ozřejmil, že už od Siriuse nechce slyšet ohledně toho muže ani jedno negativní slovo. Ještě stále mu nesdělil, že je Severus bradavickým mistrem lektvarů a že se stal Harryho oblíbeným učitelem a váženým mentorem, ale rozhodl se, že to může počkat. Sirius se ještě stále zotavoval a nebylo nutné, aby se mu něco přihodilo.

Sirius se samozřejmě vyptával, kde Harry je, ale vzhledem k nedávným událostem nakonec zdráhavě přijal Remusovo ujištění, že Albus slíbil, že je Harry v bezpečí, ale neřekl jim kde.

Remus si povzdechl. Přál by si vědět, kde se Harry nachází, ale Albus a Minerva nebyli sdílní. Všichni věděli, že už není u Dursleyových a že se k nim naštěstí už nikdy nevrátí. Remus si skoro přál, aby byl ještě stále vlkodlak. Pokud byla Severusova jedovatá slova ohledně těch lidí předzvěstí čehokoliv… možná by bylo pro jednou správné je trochu…

Pohřbil tu myšlenku. Jakou hroznou věc si to představoval. Napomenul se a zaměřil se na něco jiného.

Ministerstvo a tisk se zvolna uklidňovaly, panika se zmenšovala, ale věci se přesto dávaly do pohybu. Byla navržena nová bezpečnostní opatření a zákony, zatímco Popletal ujišťoval veřejnost, že pracují na zajištění jejich blahobytu a že je Brumbál na cestě k plnému uzdravení.

Remus věděl, že jde madam Bonesové Popletalova laxnost a lehkovážný přístup na nervy, stejně jako mnoha dalšími lidem, zejména členům Starostolce. Popletal prosazoval uvolněný-postoj-tváří-v-tvář-nebezpečí-aby-zlepšil-názor-veřejnosti-na-svou-osobu a Remus si byl dost jistý, že to neskončí dobře – pro nikoho.

ooOoo

„Mluvím vážně, Albusi. Žádnou námahu!" rozčilovala se madam Pomfreyová. „Jestli se vrátím a najdu tě až po krk zabořeného v papírech a v bezvědomí, mohla bych zatoužit tě tak nechat!"

„Poppy, ujišťuji tě, že dnes nebudu dělat žádné papírování. Minerva to vzala na sebe a odnesla z ředitelny každý kousek papíru, který by mohl potřebovat můj podpis. Jen se tady na chvíli setkám s Kornéliem a Amélií Bonesovou, aby mohli ve vší upřímnosti veřejnosti potvrdit, že mě viděli a že nemám v úmyslu se nikam ztrácet."

Na to Pomfreyová zareptala něco o tom, že by si přála, aby to všechno bral Brumbál vážněji a zůstal další týden v posteli, místo aby se vrátil ke svým povinnostem. Ale on byl ředitel a představený Starostolce a tuny dalších věcí. Práci bylo třeba udělat. Stále byla na pochybách, jestli bylo moudré, že si Albus ponechal všechny své pozice v kouzelnickém světě, ale v současné chvíli by náhrada způsobila větší potíže než cokoliv jiného. Jen Merlin věděl, jaký druh člověka by na jeho místo přišel, pokud by se z nějakého postu rozhodl odstoupit. S Popletalem by se ani nedivila, kdyby se tam dostal třeba někdo jako Yaxley.

„Tak tedy, pokud se ale začneš cítit unavený, měl by ses vrátit do postele, Albusi," připomněla mu.

„Vrátím, Poppy, vrátím," slíbil jí a přešel za desku svého stolu, když plameny zezelenaly.

Vystoupila z nich madam Bonesová brzy následovaná ministrem Popletalem.

„Dobré ráno, madam Pomfreyová," pozdravila madam Bonesová, než pohlédla na Albuse. „Jak se cítíš, Albusi?"

„Daleko lépe než předchozí týden," odpověděl Brumbál žoviálně.

„Ano, říkali nám, že o tebe pečují experti mimo Ministerstvo," přidal se Popletal. „Jednají s tebou dobře?"

Brumbál pozvedl obočí, jako by dumal nad tím, proč by si Kornélius měl myslet něco jiného, ale ve skutečnosti ho překvapilo, že nevěděl, že ho ošetřují mudlové.

„Ano, moc dobře. Hodně jim toho dlužím," odpověděl upřímně.

„Nuže, Albusi, uvidíme se později," připomněla se Pomfreyová, než zamířila ke dveřím a kývla na rozloučenou Popletalovi a Bonesové.

„Samozřejmě, Poppy," nechal se slyšet Brumbál, než pokynul svým návštěvníkům, aby se posadili do křesel.

ooOoo

Severus opustil Luciusovu pracovnu a odebral se do knihovny. Právě doprobrali nedávné události a preventivní opatření, kdyby se něco stalo.

Vešel do zšeřelé místnosti, seslal jemné Lumos a začal procházet poličky. Nacházelo se v nich hodně užitečné moudrosti a Severus si chtěl obnovit pár protikouzel.

Zavřel oči, ty tmavé vazby mu připomněli Raddleův deník, který před časem sám zničil. Byl poměrně odolný a kladl velký odpor, ale nakonec nedokázal vzdorovat jeho zložáru. To, že tu proklatou věc v komnatě nejvyšší potřeby zničil, byl vážně osvěžující počin.

Věděl, že ze zničení deníku nebyl Lucius nadšený, ale dokonce i on musel připustit, že bude bez něj světu lépe. Doufal jen, že se po něm nebude Temný pán v brzké době shánět.

„Kmotře?"

Severus se otočil, nebyl překvapený, že za sebou našel stát Draca.

„Ano, Draco?" vybídl ho a pak se odvrátil, aby vyjmul jednu knihu z police.

Severus si všiml Dracova vzezření – nebylo pochyb, že byl chlapec čistokrevný princ, ale bylo na něm něco… napětí v ramenou, ostražitost vtištěná do mladé tváře, která by tam být neměla.

„Nevěděl jsem, že tady budeš," pronesl Draco po chvíli. „Matka mi nesdělila, že dorazíš, ani že už jsi přišel."

„To proto, že to nevěděla. Přišel jsem si promluvit s tvým otcem a trochu pátrat," odvětil, rozhodnut, že právě teď není nutné nic skrývat.

Draco přikývl, očima neklidně přeběhl hřbety knih. Nijak nekomentoval Severusův výběr na čtení – Magie temnoty –, namísto toho přešlápl a vypadal nervózně.

„Trápí tě něco, Draco?"

Draco zvolna přikývl, než mu Severus pokynul, aby se posadil do blízkého křesla, a pak ho obešel a stoupl si před něj.

„Asi přes týdnem jsem… uh… zaslechl, jak si moji rodiče povídají," začal Draco.

Severus poslouchal, zatímco Draco shrnul všechno, co slyšel, včetně preventivních opatření, která zřídili, o tom, že jeho rodiče už nenásledují Temného pána, a o tom, že je Harry jediný, kdo může Voldemorta přemoci.

„Chápu. Proč jsi svým rodičům neřekl, co jsi slyšel?" zeptal se Severus.

„Už mají dost starostí a tím, že bych jim to řekl, by se nic nezměnilo," zdůvodnil Draco. „A mimoto, otec nesnáší, když ostatní poslouchají."

„Proč to tedy říkáš mně?"

Draco pokrčil rameny. „Nevím. Jen jsem si… nebyl si pár věcmi jistý. Kdybychom s matkou opustili Evropu, co by se stalo s otcem a všemi ostatními? A co ty? Myslíš, že se události doopravdy tak moc zhorší? Myslíš, že se Ty-víš-kdo stane tak mocným?"

Severus potlačil povzdech.

„Draco, vždy jsem k tobě byl upřímný, takže mě teď poslouchej. Události se opravdu mohou takhle zhoršit, ale pokud se tak stane, já a množství dalších lidí máme náhradní plán, abychom pomohli zachránit tolik lidí, kolik jen budeme moci. Také věz, že tvůj otec a já jen tak v marné snaze nezahodíme své životy, ani nebudeme zbytečně riskovat. A to samé platí i o ostatních, kteří se rozhodli zůstat a bojovat, až bude budoucnost nadmíru nejistá. A ohledně toho, co si myslím o Temném pánovi… Tady už nejde o to, jestli se stane mocným. On už jím je. Avšak, moc není všechno. Existují věci, kterým Temný pán nikdy neporozumí, ani je nebude vlastnit. Není nepřemožitelný."

Draco přikývl, třebaže bylo jasné, že ho kmotrova slova neukonejšila, jen ho lehce uklidnila.

„Je Harry… myslím tím – je to pravda? Bude mu muset Harry čelit?"

„Mám za to, že mu Harry už v minulosti osobně dvakrát čelil, ale pokud jsem tvou otázku správně pochopil, pak ano, někdy mu bude muset čelit znovu a navždy ho přemoci."

„To kvůli tomu, co se stalo předtím? Když byl ještě malý, myslím?" zeptal se Draco.

„Ano." Severus se rozhodl, že to nebude rozvádět. Dostatečně znepokojivá byla už tato odpověď.

„Myslíš si, že uspěje, kmotře?" ptal se Draco dál.

Severus neodpověděl okamžitě, v duchu se vrátil k Harryho budoucím bitvám a úsilí, selháním i únikům, které se zdařily jen taktak, dokud očima ve své mysli neuviděl pár upřených zelených očí – poslední věc, kterou spatřil, než se objevil ve svých komnatách, devět let v minulosti.

„Uspěje," prohlásil nakonec pevně a nikdy ve svém životě si něčím nebyl tak jistý.

ooOoo

Brumbál byl rád, když Popletal vypadl z jeho kanceláře, a třebaže mu madam Bonesová nevadila, chtěl být sám, takže jí ochotně dal sbohem, než zmizela v krbu.

Jaké to nudné a zcela zbytečné setkání. No, zřejmě neměl náladu snášet Popletalovo bolestně sebestředné hučení – ne že by na to měl náladu i někdy jindy, ale o to nešlo.

Madam Bonesová odvedla, pokud mohl říct, dobrou práci. Ulevilo se mu, že se vedoucím Odboru pro prosazování kouzelnických zákonů stal někdo jako ona. Pochyboval, že existovalo mnoho lidí, kteří by zareagovali tak dobře během těch posledních několika týdnů.

Co se Popletala týkalo, ten muž byl beznadějný. Pokud to bylo vůbec možné, byl ještě větší idiot než předtím. Jako by žil v jiném světě, nedbaje na nebezpečí hrozící Ministerstvu a obecně lidem v Británii – mudlům i kouzelníkům nevyjímaje. Skoro jako kdyby…

Albus se zamračil, protože se zdálo, že mu něco v duchu došlo.

Něco se zanedbalo. Něco bylo špatně. Něco bylo s Popletalem v nepořádku.

Brumbál otevřel svůj boční šuplík a natáhl se pro misku, kterou minulý týden už vážně postrádal. Položil nádobu s citronovými bonbony na stůl a vložil si jeden do úst. Byl zklamaný nedostatkem chuti, a tak si tam nacpal ještě dalších pět bez ohledu na ten zvláštní pohled, který mu věnoval Fawkes.

Co bylo špatně? Viděl snad problémy tam, kde neexistovaly (ne že by Popletal sám už nemohl být považován za problém)?

Brumbál se opřel v křesle a začal uzavírat svou mysl. Možná, když si vyčistí hlavu, pomůže mu to dostat se k jádru pudla.

Během té procedury se mu na povrchu mysli objevovaly nahodilé myšlenky – myšlenky a vzpomínky, o kterých chvilku rád pouvažoval, než je odsunul a přesunul se k dalším.

Albus se usmál, když si vzpomněl na to, co mu řekl před několika dny Severus – o tom, co udělal Voldemortovi.

Jen Severus by měl koule na to, aby uzavřel cizí nečistoty do těla Temného pána během toho, co byl sledován, a to ne jen tím zloduchem, ale rovněž Bellatrix a Nagini. Ten muž byl ale troufalý, a i když nebyl beze strachu, byl odvážnější, než jak ho posuzoval. A ačkoliv Albus věděl o následcích, které by z toho nakonec plynuly, zoufale si přál, aby Severusovo jednání nebylo nikdy Voldemortem ani jeho následovníky odhaleno. To by neskončilo dobře.

Vytlačil tu vzpomínku stranou a přešel k další. Byl si jistý, že už je skoro hotov, ale pak něco cvaklo. Otevřel oči, nelíbil se mu ten dráždivý pocit, který právě zažil, věda, že bude třeba hrát na jistotu a požádat o pomoc. Nemohl riskovat, aby se to, co se právě stalo, ještě zhoršilo. V jeho hlavě se nacházelo příliš mnoho vzpomínek, nad kterými musel udržovat řád a nechávat je doopravdy skryté.

Otočil hlavu k Fawkesovi, který na něj znepokojeně hleděl.

„Prosím, dojdi pro Severuse. Mám takový pocit, že se s tím budeme muset vypořádat dříve než později."

Fawkes se ztratil s pokývnutím – zmizel v ohnivé kouli.

ooOoo

Severus přehodil svůj cestovní hábit přes židli, celkem připravený odebrat se do postele, když Fawkes vzplál přímo na jeho rameni.

Nedokázal si pomoci a překvapeně zaklel, když ho fénix popadl a okamžitě ho odnesl pryč.

Rychle rozpoznal ředitelovu kancelář a nedokázal si zabránit tomu, aby se okamžitě neobával o to nejhorší, než se otočil tváří ke stolu svého mentora. Ale zdálo se, že jsou jeho strachy neopodstatněné, protože spatřil Brumbála sedět za stolem a čaroděj sám vypadal klidně a zcela v pořádku. Severus se přinutil zklidnit své zběsile pádící srdce, zatímco vzhledem k mužovu chování uvažoval o tomto náhlém povolání.

„Pane řediteli, doufám, že je to naléhavé," oslovil ho.

„Obávám se, že je, Severusi. Pochop, před chvílí jsem uzavíral svou mysl a musel jsem přestat. Zřejmě je se mnou něco v nepořádku. Mohl bys…?" Lehce pokynul směrem ke svému spánku.

Severus se zamračil, ale v každém případě vytáhl hůlku a došel k jeho stolu.

„Co se stalo?"

„Nejsem si jistý, ale během uzavírání mysli jsem cítil prudké cuknutí. Je to těžké popsat, ale bylo to nepříjemné."

„Pokusím se zjistit, co se stalo," pronesl Severus poté, co seslal diagnostické kouzlo a neobdržel žádný výsledek. „Připraven?" Albus přikývl. „Legilimens!"

Nuže, Brumbálova mysl byla rozhodně vrstvená, komplikovaná a výstřední. Vnější mentální štít byl tvořený jemným vodopádem z citronových bonbonů. Když byly Albusovy mentální obrany naplno zdvižené, byl to intenzivní, neproniknutelný příval žlutavých sladkostí. Ředitel teď ale naštěstí trochu svou nitrobranu zeslabil a Severus pokračoval a snažil se vycítit, co bylo v nepořádku.

Už si začínal myslet, že to byla jen představivost jeho mentora, když v tom se to stalo. Bylo to jen sotva povšimnutelné, ale bylo to tam.

„Stalo se to znovu," slyšel, jak prohlásil Brumbálův hlas.

Severus pokračoval dál a snažil se zjistit, odkud ten náraz pocházel, když se to zopakovalo a nasměrovalo ho to do konkrétního místa.

Chvíli zkoumal, co cítil, a pak se stáhl a ukončil kouzlo.

„Věřím, že už tomu problému rozumím, pane řediteli. Některé z vašich ochran se vysmekávají, a když to vaše magie zaznamená, snaží se to spravit – to proto to cuknutí. Pochybuji, že to bude trvalé nebo že to způsobí další potíže, protože cítím, že vaše schopnosti pro toto kouzelnické umění jsou stále přítomné a silné."

„Co to způsobuje a jak je to vážné?" zeptal se Albus.

Severus nebyl tou otázkou překvapený. Pro kohokoliv by bylo těžké, bez ohledu na jejich znalosti, vidět a diagnostikovat problém uvnitř jeho vlastních mentálních štítů. Proto se důrazně doporučovalo, když existovalo podezření na podobný problém, požádat o pomoc někoho, kdo ovládal magii mysli a komu dotyčný důvěřoval. Někdy bylo třeba, aby se na to podíval někdo „zvenku".

„Mohu se jen domnívat, že je to důsledek vašeho předchozího zranění hlavy. Jak víte, ještě mozku zcela nerozumíme, ale je zřejmé, že takové zranění může mít následky v každém směru mysli. Domnívám se, že bude pouze třeba znovu posílit a možná přebudovat některé části vašich ochran. Rovněž bych nebyl překvapen, kdyby tyto opravy pomohly zmírnit některé vaše další problémy, zejména co se týká soustředění."

Brumbál se usmál. „Věřím, že máš pravdu, můj chlapče. Děkuji ti."

„A ohledně toho, kde jsou ty zlomy umístěné – zaměřil bych se na nedávné vzpomínky a začal bych od nich. To poškození nevypadá, že by zacházelo nějak hluboko do vzpomínek."

„To by nemělo být tak složité," souhlasil Albus a v duchu mu odlehlo, že ten problém nebyl natolik závažný, jak se původně obával.

„Ne, nemělo, ale pokud byste vyžadoval mou pomoc, budu ve svých komnatách," ubezpečil ho Severus s malým pokývnutím. Načež odešel krbem a nechal tohoto schopného ředitele, aby provedl pár mentálních oprav.