To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Sitara

s/6413108/1/

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, Czech translation was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 34 - Epilog

Konečně nadešel den, kdy Harry Potter v předchozí časové linii zemřel. Trvalo to dlouho, ale Severus se rozhodl, že jestli má někomu odhalit pravdu, pak to bude v tento den, v den, kdy to všechno začalo. A tak se oddával vzpomínkám, zatímco na svého návštěvníka čekal…

Dny, které následovaly po Voldemortově zániku, byly chaotické a nereálné. A pro Severuse to bylo ještě horší. V okamžiku, kdy přišel Voldemortův nevyhnutelný konec, Severusovo temné znamení v krátkém záblesku bolesti zmizelo a bylo spolu s úzkostí a obavami rychle nahrazeno vlnou šokované úlevy.

Co přesně se stalo? Zemřel někdo, když Voldemort padl? Jsou všichni, které znal, v pořádku?

Odpovědí se mu dostalo ještě v téže hodince přes madam Bonesovou v Brumbálově myslánce v ředitelně.

Yaxley, v tom čase jeden ze dvou zbylých věrných Smrtijedů, pronikl ministerským zabezpečením a upravil ochrany kolem ministrovy kanceláře. Všechno ještě zjednodušilo kouzlo umístěné na Popletalovi, které Yaxleymu dovolovalo manipulace, jež vypadaly jako falešné poplachy údajně způsobené Popletalem, dokud nebyly uzpůsobeny podle Voldemortových požadavků. Při pohledu zpět se za to chtěla Bonesová nakopat.

Co se Voldemortova konce týkalo, Nicholas jim laskavě poskytl svou vzpomínku celé události. Viděla ji madam Bonesová, několik členů Řádu a pár profesorů a všichni ji opustili omráčení a naprosto ohromení.

„Jak je to možné, Albusi?" zeptala se Minerva bez dechu, když s rozšířenýma očima shlížela na Voldemortovo tělo – vzpomínka byla v tu chvíli zastavena. „Ten obřad… Potter přece neměl… Jak?"

„Věřím, že za to Harry může poděkovat svému magickému bloku," zašeptal Brumbál. „Když na sebe převzal Cruciatus určený pro Nicholase, naplnil tím pro ten obřad podmínku dobrovolné oběti. A když se tak stalo, požadovaná magie potřebná k aktivaci ochrany byla nalezena, jakmile se Voldemort Nicholase pokusil zabít. Avšak místo, aby byla použita všechna Harryho magie, jak to bylo obvyklé – a následně i odebrán jeho život – ten blok tomu zabránil. A to Harrymu zachránilo život, stejně jako magii vázanou za blokem."

„Jeho magii za blokem? Takže to znamená, že všechna jeho magie před ním…" začala madam Bonesová.

„Je pryč," doplnil Brumbál.

„Odvažuji se říct, že by za to stála i všechna jeho magie," zabručel Moody s pohledem upřeným na tu ubohou, chvějící se postavu u svých nohou.

Severus se oprostil od té vzpomínky, nechtěl si připomínat, jak Sirius Moodymu prakticky skočil po krku, neboť krutost slov toho starého bystrozora nedocenil.

Protože jakkoliv by Severus dal přednost tomu, aby Harry vyšel z celé války nezraněn, věděl také, že by Harry z budoucnosti i ten současný s Moodym souhlasili. Oba dva by dali za Voldemortův konec cokoliv a oba dva to také učinili.

Naprostá oběť prvního umožnila uskutečnit zdařilou, dobrovolnou oběť toho druhého a zajistit daleko zářivější budoucnost, než jakou si Severus dokázal představit a v jakou i doufal.

Severus zavřel oči a znovu zavzpomínal na všechna ta požehnání a šťastné skutky, které se odehrály po pádu Temného pána.

Všichni Voldemortovi následovníci se buďto stali zrádci, nebo byli zabiti, a pak bylo pár, kteří od Ministerstva brzy obdrželi amnestii – třebaže Severus zpochybňoval moudrost takového rozhodnutí. Samozřejmě nechtěl, aby Lucius nebo další dostali polibek, ale přesto - učinili věci, ze kterých by se měli zodpovídat. Ale asi bylo lepší nechat to prostě v tom okamžiku být a soustředit se na budoucnost.

Malfoyovi a další rodiny bývalých Smrtijedů postoupily v sociálním žebříčku. Ti, kdož byli na konci minulé první války přezkoumáváni mnoha rodinami ze strany Světla a těmi s polovinou mozku dokonce pojímáni s nedůvěrou, byli nyní vysoce respektováni a některými prakticky uctíváni. Kdyby byly okolnosti jiné, Severus by byl zhrozený, ale skutečnost, že je znal a věděl o jejich vztahu k Harrymu, ho uklidňovala. Což neznamenalo, že na ně již navždy nebude dávat pozor – měl prostě pocit, že je to nezbytné.

Svět se změnil, nebo alespoň Kouzelnický svět. Ministerstvo se zbavilo trochy své úzkoprsosti a získalo něco málo zdravého rozumu, jakkoliv tomu bylo zatěžko uvěřit, a to překvapivě díky Luciusi Malfoyovi. Kdo mohl tušit, že by ten muž mohl přinést světu také nějaké to dobro, když se nezaměřil jen na získávání moci? No, Severus si byl jistý, že blonďák přeorientoval své cíle zejména kvůli dluhu jeho rodiny vůči Harrymu, který během několika minulých let zaujal proti korupci velmi pevný postoj.

Severus nemohl než žasnout nad Harryho vlivem na Kouzelnický svět, dokonce i nyní. Od chvíle, kdy do něj Harry znovu vstoupil, se lidé začali kolem něj shlukovat, dychtiví ho podpořit a pomoci mu, jakkoliv budou moci. Pan Lee, reprezentant Vietnamu a bývalý vlkodlak, dodržel svůj slib a poskytl mu všechny informace a podporu, kterou mohl. Aage Brown, reprezentant Etiopie, mu pomohl s mezinárodním léčitelským studiem a pan Walter McCaffrey, první dospělý vyléčený vlkodlak, se stal úspěšným obchodníkem a věnoval Harryho projektům a programům hotovost a podporu průmyslu. A jak čas běžel, přidávali se další a další lidé a Severus si byl jistý, že seznam jmen by nyní zaplnil minimálně několik desítek stop pergamenu.

Jakmile Harry znovu dosáhl magické kontroly, aby mohl používat hadí jazyk, protože ten obětní obřad jeho blok roztříštil, vrátil se k tomu, co uměl nejlépe - k léčení. A tak, ještě předtím než absolvoval v Bradavicích a dokonce ještě předtím, než započal své učednictví pod Brumbálovým vedením ve čtvrtém ročníku, postoupil dál a pokračoval s tím, co dělal od svého vystoupení v Mezinárodním sdružení kouzelníků. Začal s málem a ironií bylo, že zkusil přesně to, co mu navrhoval Popletal ve svém dopise – práci u svatého Munga. Ovšem netrvalo dlouho a jeho vliv se rozšířil i mimo Británii.

Ale ještě předtím se Harry musel vyrovnat s tím, jak na něj svět nahlížel.

Novinky o pádu Temného pána se naneštěstí rozšířily rychle, a to včetně – i přes snahy madam Bonesové – Harryho role v něm.

Bylo to jako o Svátku všech svatých v roce 1981, jen ještě desetkrát horší.

Pracovníci oddělení pro vymazávání paměti měli týdny plné ruce práce, ale to bylo to nejmenší.

Harry již nebyl znám jen jako Chlapec-který-přežil, ale také jako Dítě života a Strážce života, mimo jiné. Přesto musel Severus uznat, že jedno z těch jmen bylo docela zábavné (přišel na to díky Brumbálovu poukázání), a dokonce i Harrymu to přišlo legrační.

Zachránce.

Harry totiž musel uznat, že i přes své přání, aby Kouzelnický svět přestal takové směšné tituly vymýšlet, se mu tohle líbilo. Severus uvažoval, co by asi řekli, kdyby věděli, že se tak nazývá jedna cukrovinka. Omluvili by se mu, že ho označovali za malý, poživatelný záchranný kruh?

Zavrtěl hlavou právě ve chvíli, kdy uslyšel zaťukání na dveře.

S pousmáním luskl prsty a dal tím znamení domácí skřítce, Mittens, aby vše připravila v obývacím pokoji, zatímco on půjde otevřít.

Většina lidí by si myslela, že bude nervózní, když tento moment konečně nadešel, ale všechno, co cítil, bylo očekávání, že z něj bude sejmuto velké břemeno. Držel v sobě tohle tajemství příliš dlouho a stejně tak dlouho byl připraven se o něj podělit, ale až nyní konečně nadešel ten čas.

Otevřel dveře.

ooOoo

Harry kráčel po té poklidné kamenité cestičce s Coral, jak jinak, kolem zápěstí.

Byla teď již zajisté lékouzelnickou pomocnicí-veteránkou a měla znalosti (pokud by jí ostatní mohli rozumět) jakékoliv dobré léčitelky-kouzelnice. Pracovníci u svatého Munga ji zbožňovali a beze studu svou chválu využívali (kvůli čemuž si ji Harry nemilosrdně dobíral).

Pro Harryho bylo posledních několik let výjimečně dobrých a vzhledem k tomu, že mu teď již bylo devatenáct, těšil se, až s někým začne budovat svou skutečnou budoucnost.

Jemně se usmál a jeho myšlenky zabloudily k jeho rozkošné (třebaže výstřední) přítelkyni Lence Láskorádové.

Právě začala s učednictvím pod někým, o kom se říkalo, že je bývalý Nedotknutelný (což nemohl nikdo ani potvrdit, ani vyvrátit) a doufala, že prosadí na poli nezištné magie její použití v novém odvětví – podpůrném léčení. Poté, co se dozvěděla o dárcovství orgánů v mudlovském světě, byla přesvědčená, že by mohla ten úžasný dar ještě povýšit. Možnosti byly neuvěřitelné a Harry na ni a její pokroky nemohl být pyšnější. Přesto doufal, že bude ochotná brzy vykročit i jiným směrem - s ním.

Plánoval jí položit tu důležitou otázku brzy, možná již nadcházející měsíc, pokud sesbírá dost odvahy.

Již teď si dokázal představit jejich společný život a ten byl skvostný…

On a Lenka budou vařit večeři a sledovat přitom své dvě či tři děti, jak si spokojeně hrají za domem s Dobbym a Coral.

Zavrtěl hlavou, když se dostal k přístřešku nad vchodem.

Dobbymu se dařilo dobře. Stále hrdě nosil svou uniformu a sloužil Harrymu v jeho novém domově, který si pořídil před rokem, s takovým elánem jako vždycky.

I když Flamelovi nic nenamítali, aby u nich Harry dál bydlel (jejich dům byl velký až dost), Harry už ve svých osmnácti cítil, že se musí trochu osamostatnit. Ze své léčebné praxe byl zaopatřen dost a už dávno se stal nezávislým. A mimoto – jeho touha ohromit Lenku byla více než jen dostatečná, aby se začal soustředit i na svůj život po Bradavicích.

Ve svých devatenácti se Harry stal vedoucím léčitelem v Centru pro světové zdraví, organizaci, kterou Mezinárodní sdružení kouzelníků vytvořilo krátce poté, co dokončil svůj léčitelský výcvik u svatého Munga (který započal v patnácti spolu s učednictvím u Brumbála). V MSK se pochopitelně zrodila myšlenka potřeby mezinárodní spolupráce za účelem objevu léčby mudlovských a magických chorob, stavů a zranění, koneckonců i vzhledem k tomu, že právě Harry prokázal, že neléčitelné není vždy až tak neléčitelné.

Po Voldemortově smrti letělo Harryho učení opravdu jako voda, částečně i kvůli tomu, že si již mohl své předměty vybírat – třeba volit mezi Starobylými runami a Péčí o kouzelné tvory (a to ani nezmiňujeme, že se nemusel strachovat o válku nebo smrt). Táhlo ho to spíš k věštění než k péči o zvířata, ale Nicholas se nabídl, že ho věštění přes prázdniny rád naučí spolu s alchymií. Což nakonec i učinili.

Co se Bradavic a jejich učitelů týkalo, všechno pokračovalo jako vždycky, tedy kromě několika věcí. Madam Pomfreyová nyní studentům o víkendech nabízela přípravný léčitelský kurz a profesor Lupin (s pomocí profesora Kratiknota) začal organizovat Kouzelnický turnaj v soubojích, který začínal každý semestr.

Harry se pro sebe usmál, když pomyslel na toho bývalého vlkodlaka a starého přítele jeho rodičů.

Remus Lupin se mu stal náhradním strýcem brzy poté, co začal chodit do třetího ročníku, i přesto, že byl Lupin stále jedním z jeho profesorů. Nějak to prostě fungovalo. Siriovi Blackovi však trvalo o něco déle, než si s ním vytvořil vztah a popravdě se u něj nikdy neumístil v té samé strýcovské/mentorské kategorii jako Lupin. Určitým způsobem to tak bylo lepší (alespoň pro Harryho), ale smutné bylo, že se Sirius nikdy nestal otcovskou figurou, kterou toužil být. Což neznamenalo, že ho Harry nevídal, nebo že nebyl součástí jeho života, spíše naopak – o prázdninách ho navštěvoval celkem často.

Harry si nejprve nebyl jistý, co by s ním měl dělat, ale po několika pobídkách od Flamelových nakonec souhlasil, že za Siriusem zajde. A nelitoval. Sirius byl zábavný strýc, a třebaže se z Harryho nikdy nestal šprýmař, rychle si díky němu zamiloval famfrpál. Což – k velkému překvapení všech – vedlo k tomu, že se ve čtvrtém ročníku dostal do mrzimorského týmu a v šestém se stal dokonce kapitánem. Ještě větším překvapením bylo, když to Neville Longbottom zkusil také a rychle se stal novým mrzimorským chytačem.

Harry měl ještě stále v živé paměti Nevillův první zápas. Byli tam i jeho rodiče a hrdě ho sledovali z tribun. Neville byl tak nervózní, když vzlétl k nebi, že odstartoval jako prvňáček, než se dostatečně uklidnil a ukázal, proč se stal novým mrzimorským chytačem – což už bylo něco vzhledem k tomu, že hráli proti Nebelvíru, jejichž chytačem (‚králem') byl Ronald Weasley.

Alice a Frank (Frank zejména) si zápas svého syna velmi užívali a jak čas pokročil, mohli konečně dělat i to, co obvykle dělávají všichni rodiče, od sledování známek až po udílení dovolení k návštěvám domova kamaráda. A třebaže pozdě, mohli konečně zažít to, co jim tak dlouho chybělo – být Nevillovými rodiči.

A teď se těšili na to, že se stanou prarodiči.

Neville a Hermiona Grangerová se do sebe zamilovali nedlouho poté, co absolvovali, a brzy se vzali. Teď čekali dítě a díky mudlovskému vynálezu zvanému ultrazvuk věděli, že to bude chlapec. Jméno viselo stále ještě ve vzduchu, ale na takové rozhodnutí jim zatím zbývalo pár měsíců.

Harry se šťastným povzdechem vkročil pod přístřešek a zastavil se před hlavním vchodem, aby zaklepal.

Netrvalo dlouho, než se dveře otevřely a odhalily jeho nejoblíbenějšího učitele.

„Dobrý den, pane profesore," pozdravil Harry.

„Dobrý den, pane Pottere, pojďte dál," odpověděl Severus a ustoupil.

Harry vešel a svlékl si svůj obyčejný plášť.

PUF

„Mittens to pro velkého pána vezme, pane!" vyjekla skřítka a začala Harryho dychtivě zbavovat jeho oděvu.

Harry jen sotva potlačil povzdech a Severus mu věnoval soucitný pohled.

„Zkoušel jsem to," pronesl jemně, když Mittens odběhla.

„Já taky," odvětil Harry. „Možná někdy jindy. Díky Merlinovi za Dobbyho. On je totiž jediný, kdo nedělá všechno tohle…" Zvedl ruku a zatřepal prsty, gesto naznačující, co slova nemohla.

„Chápu," odpověděl Severus se skrytým úsměvem, načež pohlédl na myslánku odloženou na stolku v druhém pokoji.

„Jste v pořádku, pane profesore? Zdáte se mi zamyšlený," podotkl Harry po chvíli, když viděl, že se Severus ještě ani nepohnul.

Muž neodpověděl, namísto toho mu pokynul, aby ho následoval a zavedl ho do obývacího pokoje, kam Mittens donesla dosti přepychově obložený tác. Jenže Harryho oči nesměřovaly na to dokonale naaranžované jídlo, ale na otevřenou myslánku.

„O co jde?" zeptal se, nejistý, jestli by neměl cítit obavy.

„Chtěl bych vám něco ukázat. Tajemství, které již nemusím tajit, alespoň ne před vámi," objasnil muž a pokýval k té starobylé misce.

Bylo jasné, co tím míní, takže Harry nezaváhal, když přistupoval ke stolu, a jen věřil, že budou jeho obavy a zmatek brzy rozptýleny.

„Počkám tady," dodal Severus, než se Harry ponořil do vzpomínky…

Okamžitě věděl, že tohle není normální vzpomínka. Především v ní totiž byl on… ale nebyl to on.

Jeho dvojník vypadal stejně starý jako on teď, ale nebyl tak vysoký, ani tak dobře oblečený. Jeho oděv byl vlastně na cucky a jeho zdraví na tom nebylo o moc lépe.

Když ten dvojník pak poklekl u runového kruhu namalovaného krví, Harry se rychle rozhlédl, jen aby zjistil, že je mu to místo zcela neznámé a že je úplně zchátralé. Avšak postavu stojící v zádveří poznal.

„Pane profesore?" zašeptal otázku, spíš pro sebe, než pro něj.

Snape ze vzpomínky ho samozřejmě nevzal na vědomí a namísto toho pohlédl na klečícího Harryho.

„Je to připravené?" zeptal se.

Harry ze vzpomínky přikývl. „Brzy bude tohle všechno pryč a vy to všechno napravíte."

„A vy jste připravený?"

„Tak připravený jako vy."

Snape ze vzpomínky si odkašlal.

„Věřím vám, Severusi," prohlásil Harry, ustoupil a pak vešel do runové sítě namalované na podlaze. „Pokud to někdo dokáže, pak vy."

„Máte ve mně příliš velkou důvěru, Harry, více, než bych si kdy pomyslel, že se mi od vás dostane… nebo od kohokoliv. Budu se snažit nezklamat; ne, že byste to snad zjistil, kdybych zklamal."

„Brumbál vám věří stejně jako já," podotkl Harry. „A vy neselžete. Jste příliš tvrdohlavý."

„Tvrdohlavost vždy nevede k vítězství."

„Tady povede. Pošleme vaši duši zpět do doby, než jsme začali prohrávat. Jestli právě to není ztělesněním tvrdohlavosti, odmítnutím porážky, pak nevím, co je."

„Za cenu života. Za cenu toho vašeho," připomněl mu Severus.

„Já budu žít dál, protože na mě nebudete vzpomínat jen vy, ale budu utvořen a změněn tou svou částí, která je ztracena, a to není oběť. Moje mladší já si nemůže přát lepšího ochránce."

Vzpomínkový Severus se jemně usmál, jeho oči zhutnělé tolika emocemi, že bylo nemožné je identifikovat, ale nebyly v nich žádné slzy. „Myslíte průvodce."

Harry z budoucnosti po těch slovech strnul, ale jeho oči byly smířené. „Možná."

Harry z přítomnosti stál úplně zkoprněle, ale v duchu už mu začalo všechno dávat smysl.

Severus byl cestovatel v čase.

Byl jeho budoucím já poslán zpět, aby odvrátil hrůzostrašnou budoucnost zřejmě způsobenou Voldemortem. Co všechno profesor změnil? Kam přesně se vrátil? Ví to ještě někdo jiný? A proč mu to Severus odhaluje právě teď?

„Je něco, co byste chtěl říct svému mladšímu já?" zeptal se Severus, čímž na sebe znovu upoutal Harryho pozornost.

Harry z budoucnosti se napřímil, trochu naklonil hlavu na stranu, jak se zamýšlel, a Harry čekal se zatajeným dechem, co řekne. Po chvíli si pro sebe Harry z budoucnosti přikývl a na rtech se mu objevil ďábelský úšklebek. „Už vím, řekněte mu, že mu vzkazuji toto: ‚Severus potřebuje děvče. Jestli si do mých devatenácti nikoho nenajde, zapřísahám tě, mé mladší já, abys to napravil."

„Neměl jsem se ptát," zpražil ho Severus.

Harry z budoucnosti se zahihňal, ale brzy opět zvážněl. „Je čas."

Severus popošel několik kroků blíž a pak vstoupil do druhého kruhu na podlaze.

Harry užasle sledoval, jak jeho bývalé-budoucí já otevřelo ruku a odhalilo komplikované čáry, které procházely od špiček jeho prstů až na zápěstí, jen aby se následně ztratily pod jeho šaty. Třebaže byly jeho paže zakryté rukávy, linky začaly brzy světélkovat tak jasně, že prosvítaly přímo skrz oděv. Po několika sekundách následovaly ve své záři i runy na jeho zádech a hrudi. A pak vybuchly symboly na podlaze.

Severus tam jen ohromeně stál, magie se k němu hrnula a okamžitě ho celého obalila.

Vzduch byl tak hutný, že byl Harry rád, že je jen pozorovatel a ne fyzicky přítomen. Mohl si jen představovat, jaké to asi bylo.

Magie se nyní valila tak prudce, až se zem celá chvěla, a pak se do sebe pohledy Severuse a budoucího Harryho zaklesly.

„Utvářet a měnit," zašeptal Severus v poslední chvíli, právě když se budoucí Harry začal hroutit a všechno vybuchlo bílým světlem.

A poté vzpomínka skončila. Ale ještě nebylo po všem. Ještě tam byla jedna věc, kterou Severus chtěl, aby Harry viděl…

Harry zjistil, že stojí vedle Severuse, který jednoduše čekal u lékárny Slug & Jiggers, ale předtím, než se mohl podivovat proč, uviděl je – Hagrida a své o moc mladší já ten den, kdy se znovu objevil v Kouzelnickém světě.

Severus je poklidně zastavil. „Dobré ráno, Hagride."

„Zdravím, porfesore," zahalasil Hagrid radostně. „Právě sem pomáhal Árrymu koupit pomůcky do škóly."

„To vidím," odpověděl Severus a Harry si nemohl pomoci, aby si nevšiml, jak jeho oči vřele i když jen krátce spočinuly na jeho mladším já.

„Och! Och, pardón. Árry, toto je porfesor Snape. Bude jedním z tvojich porfesorů. Je to taky vedoucí Zmijozelské koleje. Porfesore, toto je Árry Potter."

Harryho malé já briskně natáhlo ruku. „Dobrý den, profesore Snape."

Harry si stále pamatoval, jak vystrašený, ale i dychtivý byl, aby ho potěšil, když přijímal Severusovu ruku, ale až v tuto chvíli si uvědomil, že to bylo víc než jen prosté podání ruky.

Byl to totiž začátek.

„Dobrý den, pane Pottere."

Poté, co se Harry dostal z myslánky, otřásl se, ale rychle se vzpamatoval.

Otočil se a zjistil, že na něj Severus trpělivě čeká na pohovce, a tak se beze slova usadil do křesla naproti němu. Dlouhou dobu nepromluvil ani jeden z nich, ale nakonec si Harry odkašlal.

„Asi máte štěstí, že už máte přítelkyni."

„Snoubenku," opravil ho Severus.

Harry se usmál, ale pak se mu v hlavě vyrojila otázka. „Ví o tom?"

Muž zavrtěl hlavou. „Ne a pochybuji, že to někdy vědět bude. Vlastně… kdyby záleželo na mě, nedozvěděl by se to nikdo."

Harry se na moment odmlčel, než pokračoval. „Byla i v té druhé budoucnosti?"

„Ne, nebo jsme se alespoň nikdy nesetkali."

„Kolik se toho změnilo?" zeptal se Harry.

„Víc než mohu říct, ale všechno je nyní daleko lepší, než jak to dopadlo původně."

„Mohu si jen představovat, jak by svět vypadal, kdyby Voldemort vyhrál."

„V době, kdy jsme se rozhodli pro cestu časem, byl už měsíce vítěz… minimálně v Evropě."

Harry ztěžka polkl, než pohlédl na obložený tác, aby si utříbil myšlenky.

„Všichni zemřeli, že ano?"

„Téměř všichni, ale na tom již nezáleží. Všechno je jiné a Voldemort je nadobro pryč."

„A proč mi to říkáte teď?" zeptal se Harry a znovu se na něj podíval.

„Měl jsem pocit, že by to bylo jen správné, protože dnešek je dnem, kdy mě vaše starší já poslalo zpět."

Harry se usmál a zauvažoval, jak jiným se díky Snapeovi stal. Ale na to se teď ptát nebude, protože jeho starší já mělo pravdu – nemohl by si přát lepšího ochránce, nebo průvodce. „Což zřejmě byla ta nejlepší věc, jakou jsem kdy… jakou jsem kdysi, er… tehdy udělal."

„Zcela," souhlasil Severus pobaveně.

ooOoo

Kdyby se Kouzelnický svět ohlédl na Harryho Pottera a čas, kdy žil, zjistil by, že během let nastaly mocné změny. Jeho přátele, jeho rodinu a jeho mentory by uviděl jako hrdiny kráčející po boku a v zástupu za svým nezištným králem. Snad postačí říct, že byl s láskou vzpomínán po mnoho následujících staletí.

Harry a Lenka se vzali několik měsíců poté, co se Harry dozvěděl o Severusově cestě časem. Harry udržel Severusovo tajemství, i když, což bylo podivné (nebo možná ne až tak podivné), Lenka mu naznačila, že o tom věděla. Severusovi to, jak se zdálo, nevadilo.

Brzy poté, i když ne až tak úplně ihned, se jim narodila dcera Lilan a brzy ji následovalo docela velké překvapení – trojčata, z nichž dva byli téměř identičtí chlapci, Julian a Ramses, a třetí byla holčička, Morissa. Lilan se vydala v otcových šlépějích a stala se skvělou léčitelkou, které se říkalo ‚Obnovitelka', zatímco trojčata se zabývala kde čím a zvali je ‚Třemi mistry'. Všichni mluvili hadím jazykem.

Harry začal být znám jako ‚Mág života' a Lenka jako ‚Dáma vzkříšení', to díky své práci na nezištné magii a dárcovství orgánů.

Harryho a Lenčini nejlepší přátelé, Neville a Hermiona, také měli svou kapitolu v historii – pomáhali formovat Centrum světového zdraví a asistovali v mnoha Harryho projektech. Neville se zaměřil na alchymii a bylinkářství, zatímco Hermiona se stala královnou na poli výzkumu a vývoje a spolu s Lenkou pracovala na představivosti a logice pro vytvoření jedinečných postupů. Oba páry byly často přirovnávány k zakladatelům Bradavic, ale plody jejich práce šly dalece za hranice jednoho národa.

A co se týkalo Harryho dvou dalších známých přátel, ti měli k historii také co říct.

Poté, co se Gregory Goyle propracoval na místo bystrozora, stal se vedoucím Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Jeho pověst byla ještě větší než u Pošuka Moodyho. Měl dvě děti a jedno z nich pojmenoval po Vincentovi.

Draco se stal Nejvyšším divotvůrcem Starostolce, tedy poté, co zastával mnoho různých politických pozic, a to včetně člena Školské rady jako jeho otec. Měl sedm dětí, jedno z nich pojmenoval po svém otci a druhé po Severusovi Snapeovi. Pomáhal financovat mnoho Harryho projektů, stejně jako je propagovat a sdílet s Kouzelnickým světem.

Coral také chtěla vlastní rodinu, a tak si vytvořila hnízdo s pěkným, ale přísným hadem, který trval na tom, že se kolem ní bude ochomýtat ještě dlouho poté, co se její děti vylíhly – díky čemuž si s ním Coral vlastně vůbec začala. A Potterovi rádi do své rodiny uvítali další hady.

Dobby Potterovým nadšeně sloužil po zbytek svého života a zůstali po něm syn a dcera, kterou měl se skřítkou, již Lenka zachránila dlouho předtím, než si vzala Harryho. Jejich děti se jmenovaly Wiglet a Meebles.

Ani Harryho mentoři nebyli zapomenuti, třebaže v historii nezářili tak jasně.

Podle budoucích filozofů byla největším přispěním Flamelových světu jejich péče o Harryho. Propůjčili mu totiž něco, co v původní linii nedostal – pravou rodičovskou lásku a vedení (být milován bez podmínek a náležitě ukázněn). Což znamenalo, že mu spolu s alchymií, věštěním a kupou dalších věcí také ukázali, jaké to je být dobrými rodiči. Ne perfektními, protože to bylo nemožné, ale dobrými. A podle jejich vzoru Harry (s Lenkou) vychoval čtyři úžasné děti, které na oplátku pokračovaly v jeho práci, což mělo přímý účinek na dalších pět generací Kouzelnického světa. A tak byl pár, který nemohl mít děti, přesto schopen zanechat nehynoucí odkaz. V takové záři vybledl i Kámen mudrců.

Albus Brumbál, největší ředitel Bradavic dvacátého a dvacátého prvního století, byl historiky znám jako nejvýznačnější čaroděj druhého milénia. Po Voldemortově smrti začal zvolna ale systematicky opouštět všechny posty, které zastával, a zaměřoval se spíše na roli poradce. Pomáhal vytvořit postupy a oficiální (i neoficiální) pravidla etiky, která budou utvářet a nesmírně pozvednou způsob, jakým bude řízena kouzelnická společnost. A tak o deset let později a ani o jeden sluneční paprsek déle, už mohl Brumbál konečně udělat to, o čem vždy snil – zcela vystoupit ze světla ramp a podílet se na delikátnějších věcech svého života. Potterova rodina ho uvítala jako čestného dědečka a on si liboval v rozmazlování Harryho dětí, zatímco ve stejný čas byl uchvácen, že může chovat v náručí Severusova jediného syna. A pak, když konečně po mnoha letech nadešel jeho čas, zemřel Brumbál ve spánku, starý, ale smířený.

A Severus Snape? Muž, který byl odpovědný za všechno, co se dělo dál? Oženil se s krásnou ženou jen o několik let mladší, než byl sám, nedlouho poté, co se Harry oženil s Lenkou. Měli spolu jen jedno dítě a pojmenovali ho Theseus Harrison Snape. Severus to nikdy neřekl, ale prostřední jméno ‚Harrison' bylo na počest Harrymu, kterého znal kdysi, a jako poděkování Harrymu, kterého znal nyní.

Svět se nikdy nedozvěděl o nezměrné oběti, jakou mu Severus přinesl a jaké byl svědkem. Nikdy se nedozvěděl o budoucnosti, ve které ostatní zemřeli nebo se stali otroky, ale dozvěděl se o muži, který pomáhal formovat Harryho Pottera v muže, kterého všichni ctili. Znali ho jako velkého mistra lektvarů, statečného zmijozela a moudrého ředitele – což bylo pro Severuse více než jen dost. Nestaral se o to, aby si ho svět pamatoval. Učinil to, co učinit měl – utvořil a změnil budoucnost.

KONEC