V úvodu bych chtěla zdůraznit, že postavy, které zde vystupují, nejsou mé, ale pouze vypůjčené od autorky Vampire Knight, Matsuri Hino.
Yaoi – párování muž/muž; „slash"; „AU" - (pokud nemáte rádi, prosím nečtěte)
Hodnocení/zařazení: M
Zařazeno pod M z důvodu sexuálních scén, téma krevní chtíč skrz celý příběh. Násilí minimum, možná drobně dál v příběhu.
Psáno pro všechny fandy Yaoi.
Důležité info k postavám: Kaname je upír, Zero člověk.
KAPITOLA 8 – Bílé horko
Šel pomalu s lehce svěšenou hlavou a ručníkem okolo krku. Ještě stále cítil dotek těch měkkých, poddajných rtů na svých. A naprosto jasně vnímal jeho přítomnost těsně vedle sebe. Nedokázal ani protestovat, když jej Kaname políbil. On vlastně neudělal vůbec nic. Jen tam stál a snažil se setřást ten již známý pocit vzrušení, který se ho zmocňoval. A zároveň se snažil vybavit si, o co se vlastně vsadili.
Zero vedl Kanameho do parní komory. Kaname chtěl původně do sauny, ale Zero mu to rozmluvil, že tam bude spousta lidí. Skutečný důvod ovšem byl, že Zero doufal, že v parní komoře na sebe navzájem neuvidí a tak si Kaname snad nevšimne, jak nervózní Zero je.
Když Zero otevřel dveře parní komory, vyvalil se oblak páry. Rychle popostrčil Kanameho dovnitř a zavřel za sebou. Jak předpokládal, bylo tu naprosto bílo a nebylo nic vidět. ‚Díky bohu,' oddechl si. Vlhké horko do nich uhodilo a na chvíli jim vzalo dech.
„To je skvělé Zero, nikdo tu není" uslyšel Kanameho hlas těsně vedle sebe.
„Vážně?" zeptal se zmateně Zero a popošel pár kroků dopředu, kde tušil konec vykachlíkovaných stupňů jednotlivých teras. Sklonil se a zašátral opatrně před sebe. Narazil na nejnižší stupeň první z teras a rychle vyšplhal až k té nejvyšší. Stáhl si ručník, aby jej položil pod sebe, než si sedne. A v tu chvíli se dotkl rukou něčí nohy.
„Ah, omlouvám se," zamumlal a chtěl se posunout zpět dolů. ‚Pak že tu nikdo není, že, Kaname?' pomyslel si posměšně.
Najednou ho ten někdo chytil za ruku, ve které držel ručník.
„To je v pořádku Zero" slyšel tichý smích Kanameho. „To jsem jen já. Klidně pojď ke mně, mně to nevadí".
Kaname sice v té páře také nic neviděl, ale jasně slyšel Zerův dech i tep srdce. Mohl cítit jeho emoce, které se prudce změnily, jakmile Zera v bazénu políbil. On nepotřeboval Zera vidět, aby dokázal odhadnout kde právě je nebo co s největší pravděpodobností udělá.
„Aa, to je fajn, Kaname," lehce vyděšeně ze sebe soukal Zero. „Jak jsi říkal, jsme tu sami, takže je tu dost místa…" a snažil se uvolnit ruku z Kanameho sevření.
„Jsem rád, že jsem vyhrál tu sázku," řekl náhle Kaname. „Pro dnešní večer jsi můj, vzpomínáš Zero?" pokračoval mile, ale rozhodně.
„Prohrál jsem, ale pokud vím, vsadili jsme se jen o to, že dnešní večer strávím s tebou. A ne, že budu dělat všechno, co chceš" podrážděně vyhrkl Zero.
„Ano, mimo jiné" souhlasil Kaname a v jeho hlase se nedal přeslechnout hravý tón, který použil. „A taky jsi souhlasil, že ode mě přijmeš vše, co ti dám" pokračoval dál a zadržoval pobavený smích, když si živě představil, jak se teď Zero asi tváří.
„Ggrrr" ulevil si Zero vztekle, ale přestal škubat rukou.
„A co má být?" odsekl. „Nic jsi mi ještě nenabídl".
„Jak to, že ne?" hrál Kaname udiveného. „Právě teď jsem ti nabídl místo" řekl a už nedokázal dusit smích. „Přímo tady u mě a ty ho musíš přijmout. Je to tak, Zero?"
Chvíli bylo ticho, ve kterém se Zero v duchu proklínal. Kaname slyšel, jak se Zero prudce nadechl a vydechl. Pustil jeho ruku, kterou až doteď držel a čekal, co jeho nerozhodný společník udělá.
Zero si otřel čelo ručníkem. Byli tu jen chvilku, ale on už se cítil, jako by byl v peci. Už se mu nezdálo, že odradit Kanameho od sauny byl dobrý nápad. Fajn, prohrál, takže se nedá nic dělat.
Pomalu se znovu natáhl a odhadoval, kde asi tak končí Kanameho nohy, aby si dal ručník za ně. Rozložil ho na terase a posadil se. V příští vteřině se mu kolem hrudi a pasu pevně omotaly ruce a stáhly ho ke Kanamemu.
„Proč tak daleko Zero?" ptal se potměšile Kaname, jak Zero zalapal po dechu. Pohodlně se opřel o zeď a uveleboval se do polo lehu se Zerem na své hrudi.
„Uwa!" vykřikl Zero jak se snažil získat zpět rovnováhu, kterou tím nečekaným pohybem ztratil. Rozhodil ruce a snažil se něčeho zachytit. Jednou se praštil o zeď a druhá dopadla na Kanameho stehno. Na chvíli se zarazil a pak ji rychle stáhl pryč. Vzápětí přistál zády přitisknut ke Kanameho mokré hrudi. Ztuhnul. ‚Proč mi tohle dělá?' pomyslel si Zero nešťastně a okamžitě se začal vrtět.
„Není to pohodlné Zero?" zeptal se Kaname překvapeně. Roztáhl nohy lehce pokrčené v kolenou o něco víc a vytáhl si Zera nahoru. Na bradě ucítil Zerovy vlasy. „Je to lepší?" zavrněl. Jeho ruce přejely zvolna po Zerově těle a objaly mu ramena.
Kaname zlehka položil tvář na Zerovy vlasy a vdechoval jeho vůni. Ah, jak moc se na tuto chvíli těšil. Až se jej bude moci znovu dotknout, obejmout jej a líbat. Až znovu bude cítit jeho horké, pevné tělo na svém a slyšet jeho vzrušený hlas. Až se Zero nebude bránit a místo toho bude polibky vracet a sténat rozkoší….
„Zero…" vydechl spokojeně a třel si o něj mazlivě svou tvář. Zlehka stáhl své nohy k sobě a přitiskl je k Zerovým. Otíral je pomalu o Zerovy a vychutnával ten příjemný pocit.
„Kaname - " zazněl Zerův rozpačitý hlas. Cítil a vnímal velmi ostře cokoliv, co Kaname udělal. Každý dotyk, každý pohyb. Jeho vzrušení rostlo každou vteřinou. Už začínal jasně chápat, co bylo ukryto v Kanameho slovech, když se vsadili. Trochu ho šokovalo, že mu to vlastně vůbec nevadí. Ale jeho nejistota jak by měl zareagovat, se zvětšila. Kanameho tělo bylo horké a vlhké od páry všude kolem a jeho zrychlený dech cítil Zero na svém uchu. Kanameho ruce jej pevně objímaly a tření Kanameho nohou o jeho jen urychlilo Zerovo narůstající vzrušení. Opřel se třesoucíma se rukama vedle Kanameho stehen.
„Ššš, uvolni se Zero," šeptal Kaname konejšivě. „Všechno je v pohodě."
Zero otočil tvář za Kanameho uklidňujícím hlasem. Jeho rty mu sjely po tváři, ale on se neotočil pryč. V očekávání zadržel dech. Měkké, horké rty se přitiskly na jeho a Zero okamžitě odpověděl. Hlavou mu bleskly vzpomínky na jejich setkání v Kanameho pokoji. Kdyby to šlo, zrudl by ještě víc, než už byl.
Kaname cítil, jak Zero otočil tvář směrem k němu a tak zkusmo vyhledal Zerovy rty. Byl mile překvapen jeho vstřícností. Zlehka jej líbal a přejížděl špičkou jazyka přes jeho spodní ret. Pak jazyk vtlačil mezi ty růžové rty a dožadoval se vstupu. Zerovy rty se rozevřely a on nabídl Kanamemu svá ústa. Jejich jazyky se o sebe hadovitě třely a oni potěšeně vychutnávali vzájemnou chuť lehce smíchanou s kapičkami vody, které se srážely na jejich rtech.
Hluboký sten vyšel skoro současně z obou z nich a Kanameho ruce se pomalu začaly pohybovat po Zerově těle. Nejprve několikrát přejely po Zerových klíčních kostech, než sjely dolů na bradavky. Lehkými, krouživými pohyby je laskaly a třely a dostávaly ze Zera další vzrušené vzdechy, které rezonovaly Kanamemu v ústech. Kaname povzbuzen touto reakcí pokračoval dál a sjel jednou rukou na Zerovo pevné břicho. Zlehka po něm přejel nehty a cítil, jak se Zero prohnul a se zasténáním se přitiskl ještě víc k jeho rtům. Posunul ruku ještě níž, až na Zerův podbřišek a prsty se dotkl okraje Zerových plavek. Věděl, že je Zero vzrušený, mohl to cítit jak z jeho reakce, tak ze vzduchu okolo nich. Té specifické vůně se nedalo nevšimnout. Zlehka přejel po Zerově vzrušení.
Zero tiše vykřikl a přerušil polibek. Odvrátil se na opačnou stranu, než byl Kaname a přitiskl dlaně na kachličky. Hlava se mu mírně točila z nedostatku vzduchu z polibku a z horké páry všude kolem. Vše, co Kaname až doteď dělal, jen zvyšovalo jeho chtíč. Slyšel Kanameho zrychlený dech a cítil, jak se jeho ruce znovu pohnuly. V tu samou chvíli, kdy Kamane silněji přejel přes jeho vzrušení, zároveň stiskl druhou rukou jeho bradavku a rty se mu přisál na krk. Zero znovu vykřikl a pevně stiskl Kanameho stehna. Jeho boky se samy od sebe nadzvedly a dožadovaly se dalšího dotyku.
Kaname toho využil a stáhl Zerovi plavky. Pak si otočil Zerovu tvář znovu k sobě. Jeho rty s přidušeným sténáním hladově našly Zerovy a okamžitě si je chtivě vzaly. Kanameho ruka až doteď dráždící Zerovu bradavku se přesunula k jeho pasu a hrubě si jej přitiskla proti bokům. Zero mohl jasně cítit Kanameho tvrdé vzrušení. Kaname se pevněji zapřel nohama o kachlíky a začal se o Zera třít ve stejném rytmu, v jakém hladil jeho vzrušení. Potěšeně zasténal. Prsty se pevně sevřely okolo Zerova penisu. Zero hlasitě vykřikl do jeho úst. Jejich vzrušené vzdychání se smísilo a Kanameho pohyby se staly naléhavější.
Zero zvedl ruku a zamotal ji Kanamemu do vlasů. S pocitem, že asi omdlí si Kanameho k sobě nejprve přitiskl a pak jej jemně táhl pryč. S hlasitým sténáním přerušil jejich polibek a lapal po dechu.
„Hah, Kaname…." zamumlal.
„Co se děje ….?" vydechl Kaname trochu přidušeně, ale své pohyby nepřerušil. Cítil, jak se Zerovo tělo chvěje a to ho ještě víc vzrušovalo.
„Točí se mi hlava Kaname, počkej chvíli ..." Jeho hlas byl zastřený, lehce nezřetelný, ale jasně v něm byl slyšet chtíč.
Kaname se spokojeně usmál. Jeho pohyby zjemnily a zpomalily.
„Chceš si na chvíli lehnout Zero?" zašeptal mu svůdně do ucha.
„To by bylo fajn" odpověděl Zero bezelstně.
Kaname byl rád, že jej Zero nemůže vidět. Nedokázal skrýt svůj chtíč v očích, ani dravý výraz, který se mu objevil na tváři. Kdyby jej Zero viděl, asi by se vyděsil. Ale on si nemohl pomoci.
‚Ah bože, dnes, dnes tě ochutnám, Zero' běželo mu hlavou ‚dnes mi dáš další část sebe sama…'
Kaname nahlas zasténal a cítil, jak se mu tesáky prodloužily. Naposledy přejel chtivě rukama přes celé Zerovo tělo a pak jej zlehka nadzvedl.
„Pojď níž, bude tam trochu chladněji" povzbuzoval jej a pomalu táhnul dolů.
„Co takhle chladnější sprchu Kaname?" zkusil to Zero opatrně. „Je přímo tady, vzadu…."
Kaname měl pocit, že dnes je jeden z jeho šťastných dnů. Sprcha? A se Zerem? Proč ne?
„No proč ne? "
Zero se tápavě vydal po mokrých kachlících ke sprše a vedl Kanameho za sebou. ‚Bude to trochu šok' pomyslel si s úšklebkem, ‚ale aspoň se proberu. A Kaname taky,' zasmál se pro sebe. Rukou šátral před sebou, až nahmatal tlačítko. Přitáhl si Kanameho blíž, ale tak, aby se jejich těla nedotýkala a stejně jako Kaname jeho, jej pevně objal. Pak stiskl tlačítko a pustil sprchu.
„Gyyyaaahhhhhh!" ozvalo se vzápětí, jakmile se ledová voda dotkla Kanameho horké kůže. Instinktivně uskočil a Zera strhl s sebou. Jeho pevné objetí se ještě více zpřísnilo. Přitiskl Zera zády ke zdi. Tato chvilková ledová sprcha jej naprosto překvapila, ale také přidala další páru. V uších mu zněl Zerův hlasitý, pobavený smích.
Kaname se usmál. Slyšet Zera smát se byla nádhera. Ale to se nestávalo moc často.
‚Ah, tebe nelze podceňovat, viď, Zero?' pomyslel si Kaname pomstychtivě. Ale nahlas zavrčel: „Tak tohle byl podraz, Zero…"
Zerův smích zesílil.
„Cítíš se už lépe?" zašeptal Kaname hlubokým, náhle zdrsnělým hlasem. Jeho ruce sjely na Zerův zadek a on si přitiskl Zerovy boky chtivě proti svým. Jejich stále tvrdá vzrušení se o sebe znovu začala třít.
„Nah!" vykřikl Zero naprosto nepřipraven na jakýkoliv Kanameho útok. Jeho nehty se zaryly Kanamemu do kůže a dech se zadrhl.
„Kana – hmmp…!" nedokončil nikdy Zero, co chtěl říct. Kaname ho hrubě přerušil, když zaútočil na jeho rty a tvrdě a rychle si vzal jeho ústa. Nevynechal jediné místečko a zcela je ovládl. Kanameho boky se nepřestávaly hýbat a jeho tělo se vlnilo přes Zera.
Zero měl pocit, že Kanameho ruce cítí v jednu chvíli na několika místech současně. Jeho vzrušení se Kanameho třením a polibky vrátilo rychle zpět, kde bylo před sprchou a jeho mysl se začínala znovu mlžit.
Náhle Kaname přerušil hluboký polibek a sjel Zerovi na krk. Olizoval kapičky vody vysrážené na Zerově kůži a jemně jej kousal. Zero otočil hlavu, a odhalil svůj krk víc, aby měl Kaname lepší přístup. Tělem mu proběhlo nezvyklé mravenčení a on se lehce otřásl.
„Vrggh…" hluboké vrčení opustilo Kamaneho hrdlo. Jeho boky se oddálili a uvolnili tlak na Zerův penis, aby jej vzápětí vzal do ruky a pevně stiskl. Druhou Zera střídavě hladil po zádech a zadku.
„Kaname!" vykřikl Zero jeho jméno.
Kaname hladil jeho vzrušení pomalu nahoru a dolů. Jakmile jeho jazyk dorazil k Zerově bradavce a olízl ji, přejel palcem po špičce Zerova vzrušení a začal ji v kruzích jemně mnout.
„Uh, po – počkej, Kaname…." zasténal Zero a cítil, jak se mu nohy začínají třást čím dál tím víc.
Ale Kaname pokračoval ve svém útoku bez přestání dál. Nasál Zerovu bradavku a užíval si třesu Zerova těla i jeho křečovitě zarytých prstů na svých ramenech. Sjel rty po Zerově těle až k jeho podbřišku a jeho jazyk za sebou zanechával žhavou, vzrušující stopu. Palec na vrcholu Zerova vzrušení se zaměřil na jeho štěrbinku a přejel přes ni. S uspokojením Kaname cítil vytékat hustou tekutinu.
Kaname si klekl na kachlíky a pevně sevřel jednou rukou Zerovy boky. Druhou stále jemně mnul Zerovo vzrušení. Jeho rty jemně políbili špičku a jazyk chtivě přejel přes štěrbinku. Zerovo tělo se násilně otřáslo. Kaname pokračoval ve svém laskání a olízl v kruhu několikrát za sebou špičku Zerova vzrušení. Poté sjel jazykem po celé jeho délce až ke kořeni a jeho ruka začala laskat Zerův šourek.
„Nnnhhhh…!" Zero pevně sevřel prsty v Kanameho vlasech. Nebyl si jistý, kolik ještě vydrží. Cítil, jakoby měl nohy ze želé.
Kaname dával smyslné polibky po celé délce Zerova vzrušení až ke špičce. Tam se na chvíli zastavil a pak bez varování vzal Zera hluboko do svých horkých úst.
„Aaahhh!" chraplavý výkřik proťal páru. „Kaname….…"
Aniž by Kaname přerušil pohyb svých rtů a jazyka na Zerově vzrušení, ruka laskající Zerův šourek se posunula na vnitřní stranu Zerova stehna. Lehce přes ni přejížděl nehty a následně ji jemně masíroval.
Místnost byla plná Zerova sténání a vzdechů. Jeho vzrušení bylo v nových výškách. Pocit z Kanameho dovedných úst předčil i pocity z jejich prvního mazlení. Zero měl pevně zavřené oči a snažil se udržet na nohách.
Kaname propustil Zera ze svých rtů a přesunul se k citlivé pokožce na vnitřní straně stehna. Ruka, která ji zde původně laskala, se přesunula výš a nahradila Kanameho ústa. Špičky jeho tesáků teď již plně vzbuzené se opíraly o spodní ret a bolestně pulzovaly. Silou vůle se Kaname snažil držet od toho, aby je plně ponořil do Zerova těla. Místo toho ve snaze se ovládnout, jen povrchově prořízl Zerovu jemnou kůži a okamžitě přitiskl rty na ránu. Jeho sliny obsahující látky tlumící bolest se okamžitě postaraly o vymazání jakéhokoliv pocitu bolesti nebo nepohodlí. Chtivě sál kapičky karmínové, opojně vonící tekutiny. Jazyk neustále přejížděl tam a zpět a olizoval cokoliv z toho nektaru, co by mohlo uniknout. Jeho oči se slastně zavřely a skryly jasně rudé zorničky.
„Kaname…. Hnnnn…. Už dost…"fňukal Zero a kolena se mu nejistě podlomila. Stisk Kanameho ruky na Zerově boku se okamžitě zpevnil. Jeho rty opustily povrchní škrábanec, který již nekrvácel, a vrátily se zpět k jeho vzrušení.
„Ah, Zero, jsi tak sladký a tak horký..." Kanameho jazyk znovu obkroužil Zerovu špičku a přejel přes štěrbinku, aby slízl tu hustou tekutinu. Zerovo hlasité sténání ho nenechalo na pochybách, že je už blízko vyvrcholení.
„Nech mě ochutnat tvou bílou vášeň, Zero…." šeptal chraplavě Kaname. Rty sjely přes špičku až po kořen a Kaname jej vzal hluboko do svého krku. Začal rytmicky pohybovat hlavou nahoru a dolů a sát.
Zero skoro křičel. Jeho boky vyrazily podvědomě dopředu a prsty zamotané v Kanameho vlasech ho stáhly tvrdě proti nim. Kaname zavrčel hluboko v krku a hrubě chytil Zera za boky. Jeho pohyby se zrychlily a sání zvýšilo.
„Kaname…."
„Ah, bože… Kaname…!"
„Aahhh!…. Kaname!... Nnhhhaahh!"křičel Zero nekontrolovatelně, jak se vlna rozžhavené extáze z uvolnění přehnala přes jeho tělo a on prudce vystříkl svou horkou vášeň do Kanameho úst. Jeho tělo se otřásalo v křečích z toho šíleného, neuvěřitelného orgasmu. Nemohl popadnout dech a pomalu sklouzával po zdi dolů.
Kaname Zera pevně objal a přitiskl si jej k sobě, jak se společně snažili uklidnit křeče a třes, který Zerovo tělo ovládl. Se zavřenýma očima Kaname znovu v mysli vychutnával Zerův křik a chuť jeho vášně. On chtivě spolykal vše, co mu Zero dal a olízl i tu poslední kapičku, než Zera propustil ze svých šikovných úst.
Třes pomalu ustával a Zerovo vědomí se vracelo. Cítil Kanameho pevné objetí i uklidňující hlazení. Zvedl hlavu z jeho ramene a jemně se dotkl Kanameho tváří.
„Kanameee…" spíše jen vydechnutí splynulo ze Zerových rtů, než ho začal líbat.
Kaname překvapeně otevřel oči, ale okamžitě začal Zerovi jeho polibky vracet. Po chvíli Zero líbání přerušil a znovu si položil hlavu na jeho rameno. Cítil se tak příjemně vyčerpaný, ale –
„Kaname?" ozval se nesměle.
„Mmmm?" Kaname znovu začal Zera hladit a snažil se mu dát pocit pohodlí.
„Ty…. ty ještě…" mumlal Zero v rozpacích, „co bys chtěl, abych udělal?" vysoukal nakonec ze sebe.
Kaname se nejprve zarazil a pak se ušklíbnul, když si domyslel, o čem že to Zero mluví. „To je v pořádku Zero, nemusíš dělat nic. Až příště,"předl s úsměvem a už se na to příště těšil. Příště bude Zero konečně jeho. Příště nezůstane žádný kousíček Zerova těla bez jeho dotyku. Příště uvidí Zera naprosto jasně, protože příště už nebude žádná pára. Kaname si olízl rty a políbil Zera do vlasů.
‚Protože příště Zero, příště si tě vezmu.'