Prašnou cestou jde mladá dívka, skoro ještě dítě s brýlemi a zaprášeným oblečením. Na zádech nese obrovský batoh, přes jedno rameno jí visí těžká cestovka, přes druhé nacpaná brašna a v náruči svírá velký květináč s pokojovou rostlinou.

„Už jsme skoro tam, Sufi." řekne dívka tiše, když se před ní objeví zářivé stěny moderní budovy postavené na okraji útesu. Na okamžik se mladá cestovatelka zastaví, aby si poupravila popruh od cestovky, který se jí zadírá do ramene, ale hned pokračuje dál. Už je skoro u cíle.

- - o - -

Anthony Stark se sklání nad plány jakési budovy, když ho vyruší Jarvis.

„Pane, máte před domem návštěvu."

„Pro nikoho tady nejsem." řekne Stark s klidem.

„Pane, jedná se o nějaké dítě."

„O nějaké co?" zarazí se Stark a zvedne hlavu.

„Dítě. Přesněji dívka. Momentálně se prochází kolem domu." informuje ho Jarvis.

Neupravený pán domu se zvedne a vyjde ze své pracovny.

Před hlavními dveřmi leží na zemi batoh a cestovka, oboje plné k prasknutí a špinavé, ovšem po majiteli nebo jakémkoli dopravním prostředku nikde ani památky.

Stark se vydá kolem domu a poblíž srázu do moře vidí postávat nějakou holku s delšími hnědými vlasy.

„Hej, ty!" křikne na ni, ale ona nereaguje. „Ty! Holka. Co tady děláš?!" volá na ni, ale nezdá se, že by ho slyšela. Její netečnost ho rozhodně netěší.

„Seš hluchá nebo co?!" zakřičí Strak už trochu naštvaně.

Konečně se holka pohne a otočí se. V náruči drží zelenou pokojovku a tváří se velice překvapeně, když si všimne muže u domu.

„Pojď sem!" mávne na ni Anthony a ona kupodivu poslechne.

„Dobrý den." hlesne dívka, když dojde až k domu.

„Co tady děláš?" zeptá se jí Stark.

„Er- Počkejte." zarazí se dívka a vyndá si v uší sluchátka, ve kterých momentálně řve nějaké kytarové sólo.

„Co tady děláš?" zeptá se jí Stark znovu.

„Nesu vám dopis."

„Jaký dopis?" zamračí se Stark.

„Od mojí mámy. Dáte mi trochu vody?" zeptá se holka.

Na chvíli se oba přeměřují pohledy, ale pak se Stark vydá zpátky do domu a holka mu jde v patách. Muž se nezdrží, ani aby jí pomohl se zavazadly. Dívka trochu bezohledně pohodí tašky na zem v obývacím pokoji, zato květináč velice opatrně položí na bar.

„Dáte mi sklinku vody?"

„Nechceš radši něco jiného?" zeptá se jí Stark.

„Ne, chci vodu." řekne dívka klidně.

Stark do sklenice nalije čistou vody a podá ji holce. Čekal, že ji jeho návštěvnice hned vypije, ale ta místo toho vodu nalije povadlému kvitku do květináče.

S klidným výrazem dívka položí sklenici, sáhne do brašny a po chvíli přehrabování z ní vytáhne diář, ve kterém je založený dopis pro Anthonyho Starka.

Ten na chvíli zaváhá, jako by se bál obálky dotknout, ale pak si dopis neochotně vezme a začne číst.

„Máš nějaký doklad?" zeptá se jí Stark, když dopis dočte a odloží stranou.

„Jaký doklad?"

„Průkazku, rodný list, pojištění, potvrzení o studiu. Víš přece, co to jsou doklady, ne?" pokrčí Stark rameny.

„Nejsem takový idiot, jak si o mně myslíte." zamračí se dívka a vytáhne z brašny pevnou složku, kterou položí na bar mezi sebou a Starkem. „Jsou v tom potvrzení o studiu, rodný list a zdravotní pojištění." řekne Starkovi.

„Takže ty se jmenuješ Elizabeth?" prohodí Anthony.

„Říkají mi Tony." odpoví mu dívka.

„To je přece mužské jméno. Proč ti tak říkají?" diví se Stark.

„To vymyslela máma. Prý jsem stejně geniální a protivná jako vy." řekne Tony s klidem.

Stark na ni chvíli podezíravě hledí, ale pak rozloží dokumenty na desce baru.

„Jarvisi, ověř to."

- - o - -

Zatímco Jarvis ověřuje veškeré dokumenty, které Elizabeth Holmesová, řečená Tony, přinesla, mohla dívka zůstat v domě. Jarvis jí sice nedovolí navštívit jakoukoliv jinou místnost kromě obývacího pokoje a koupelny, ale to jí vůbec nevadí. Nějakou dobu stráví opečováváním pokojovky, která se po zalití trochu vzpamatovala, ale pak se vydá ven. Se sluchátky MP3 v uších se prochází kolem domu a nakonec se usadí na okraji útesu a hledí na moře.

Ví, co je v dopise, který dala Starkovi. Četla ho několikrát, než mu uvěřila a vydala se na cestu sem.

Může si jen gratulovat, že slavný Anthony Stark zrovna není v New Yorku nebo někde ve světě kvůli Stark Industries nebo Avengers. Nemá peníze ani na to, aby se sem nechala dovést taxíkem z nejbližšího města a jinde než tady by Starka hledat nemohla. Maximálně by mohla čekat před dveřmi na jeho návrat, pokud by přišel dřív než její potenciální smrt hladem a žízní.

Ta myšlenka jí připomene, že dnes ještě nic pořádného nejedla.

Dívka se postaví a pomalu se vrátí do domu.

„Jarvisi, kde je Stark?" zeptá se stropu.

„Je v dílně a nechce být rušen." informuje ji Jarvis klidně.

„A má tady něco k jídlu?" zeptá se dívka zvědavě.

„Mohu vám objednat pizzu, pokud byste chtěla."

„Nemám peníze."

„To nevadí, slečno Elizabeth. To zařídím já."

„Díky, Jarvisi. Ale neříkej mi slečno Elizabeth."

„A jak vás mám oslovovat, slečno?" zeptá se Jarvis zdvořile.

„Říkej mi Tony." navrhne Elizabeth s drobným úsměvem. „Tak mi říkala máma." dodá tiše.

- - o - -

„Tys vážně vzal do domu nějaké dítě?" zeptá se Pepper nevěřícně.

„Podle toho, co zjistil Jarvis, tak to není jen nějaké dítě." řekne zamračený Stark. „Její matka, Victorie Holmesová, byla podle všeho moje nevlastní sestra."

„Cože byla?!" zarazí se Pepper na obrazovce.

„Otcův melouch, o kterém se nezmínil." začne jí Stark vysvětlovat a pohodlněji se opře na židli. „Zabezpečil svou dceru dost dobře pod podmínkou, že nikdy nevyzradí, že je s námi příbuzná. Ta si pak pořídila dceru Elizabeth, je jí čtrnáct, je geniální v oblasti biologie a botaniky a dokonce to dálkově studuje na nějaké universitě. Na matčino jméno. Jenže ta teď umřela při bouračce a o holku se teď nemá kdo starat." shrne Anthony životopis své neteře a její matky.

„Jestli je to pravda, tak je mi té Elizabeth líto." povzdechne si Pepper.

„Elizabeth." odfrkne si Anthony. „Víš, jak jí doma říkali? Tony. Prý proto, že je stejně drzá jako já."

„Jistou logiku by to mělo." připustí Pepper s drobným úsměvem. „Ale co s ní teď budeš dělat?"

„To netuším, proto ti volám." pokrčí Stark rameny. „Přece jenom tady nežiju sám."

„Ty se ptáš na názor své rodiny?" usměje se Pepper. „Neměla bych k poradě pozvat i Roberta?"

„Nevolám ti, aby sis ze mě mohla dělat srandu." zamračí se Stark. „Jarvis všechno několikrát ověřoval a potvrdil a ta holka je moje příbuzná. Ale netuším, co s ní."

„Tak ji nech tam, kde je. Postarej se o ni. Pokud je geniální, jak říkáš, bude jí tohle prostředí vyhovovat."

„Mně biologie nic neříká." namítne Anthony.

„Nech si těch výmluv a vem ji do Stark Toweru. Najdeme jí tady bydlení a školu. A taky ji seznámíme s Robertem."