Elizabeth má na sobě bundu, ale ta jí proti vytrvalému studenému dešti není nic platná. Skrýše před deštěm jsou plné newyorských bezdomovců a mezi ně se Tony rozhodně nechce, a tak jen dál chodí ulicemi Manhattonu. V jedné ruce drží květináč s lopatkovcem Sufi a druhou vede kolo. Krom toho si ze Stark Toweru odnesla jen svou peněženku s několika dolary.
Nemá kam jít, ale vracet se jí nechce.
Bez ohledu na to, jak je ta ženská podobná její mámě, tak to není ona. Nemůže. Její máma nebyla agentka. Netuší, kde si ta ženská o ní všechno zjistila, ale určitě lže. Victorie Holmesová nebyla tajná agentka a Tony není její špeh. Nepřišla ke Starkům slídit.
Nakonec Tony zastaví u jednoho bistra. Zamkne kolo ke stojanu a vejde. Nějak se jí podaří najít v rohu místnosti volný stůl, kde se svým kvitkem není zas tak nápadná. Její finanční zásoba jí stačí akorát na porci lívanců a jedno slabé kafe.
Když unavená servírka, která jí přinesla objednávku, odejde, přisedne si k Tony nějaká žena.
„Ahoj." řekne žena tiše.
Tony sebou trhne, když uslyší známý hlas a s vystrašeným výrazem se na ženu podívá. Vypadá úplně jako její máma, ale to přece nemůže být ona.
„Kdo jste?" zeptá se Tony podezíravě.
„Tvoje máma." řekne žena a trochu nechápavě se zamračí.
„Máma je už měsíc mrtvá." řekne Tony chladně.
„Necháš mě, abych ti to vysvětlila?" zeptá se Victorie klidně.
Tony na ni jen chvíli hledí, ale pak pokrčí rameny.
„Pracovala jsem jako agentka pro jednoho vědce. Nevím, čím se zabíval, já jen dělala ochranku." pustí se Victorie do vysvětlování. „Pak toho chlapa zatkli a já utekla. Nebyla jsem jediná. Ostatní si našli práci jinde, ale já měla tebe. Změnila jsem si jméno na Holmesová a odstěhovala jsem se na západ. Jenže nedávno si mě našli. Byla to úplná náhoda. Musela jsem zmizet, tak jsem předstírala autonehodu a ztratila se." brání se žena.
„A co bude se mnou, to ti bylo jedno?" zeptá se Tony naštvaně.
„Postarala jsem se o tebe." brání se žena. „Nechala jsem ti všechny ty doklady. Věděla jsem, že jsi dost chytrá, aby ses dostala ke Starkovi."
„A co kdyby mě k sobě nevzal? To bych zůstala na ulici? Nebo skončila v děcáku?" hádá se Tony a naštvaně při tom gestikuluje.
„Tony, nech toho. Nemohla jsem nic dělat. Byla bys radši, kdyby tě našli cizí agenti a použili tě jako rukojmí? Nebo tě rovnou zabili?" rozhodí Victorie rukama. „Dostala ses ke Starkovi a to je hlavní, ne? I když tě teď vyhnali. Bála jsem se, že tě rovnou zatknou."
„Tak proč jsi jim říkala, že ti pomáhám? Kdybys jim to neřekla, nikdy by mě zavřít nechtěli." zlobí se Tony a uhne pohledem. „Teď mě mají za zrádce." dodá tiše.
Na chvíli se obě odmlčí, dívka se tváří sklesle, žena netrpělivě.
„Jak to, že jsi tady? Vždyť tě zatkli." řekne Tony udiveně a podezíravě se na mámu podívá.
„Utekla jsem. A nebudu ti říkat podrobnosti. Pořád po mně jdou ale- Chtěla jsem tě zase vidět, tak jsem teď na Manhattonu, i když se nemůžu moc zdržovat." řekne Victorie klidně.
„Už jsi zase Victorie Crieffová, tak co budeš dělat? Utíkat před zákonem?" zamračí se Tony.
„Tak nějak. Na nějakou dobu zmizím a až se uklidní situace, tak se zase objevím. Ale to bude nějakou dobu trvat." povídá Victorie.
Tony jen pokýve hlavou, ale nic neříká. Vlastně tuhle odpověď čekala.
„Máš ještě svůj telefon?" zeptá se Victorie s nadějí.
„Ne. Nechala jsem ho tam. Bála jsem se, že by mě podle něho našli. A krom nich mi stejně nikdo volat nebude." zavrtí Tony hlavou.
„To bylo chytré." pochválí ji Victorie a začne se přehrabávat ve své tašce. „Já- Dám ti svůj telefon. Není napíchnutý a já jsem jediná, kdo zná číslo. Občas se ti ozvu, když budu v New Yorku. Dám ti i nějaké peníze, ale víc toho pro tebe udělat nemůžu. Sama jsem na útěku." řekne Victorie a položí na stůl mobil a peněženku.
„Dávej na sebe pozor, Tony." rozloučí se krátce a odejde.
Tony za ní chvíli hledí, ale pak se podívá na věci na stole. Schová vše do kapes a podívá se na zelené kvitko vedle sebe.
„Co mám dělat, Sufi?" zeptá se truchlivě. Peníze doopravdy potřebuje, ale má pocit, že tím, že si je vezme od Victorie, přiznává zradu, ze které ji obvinili. Ale do Stark Toweru se vrátit nemůže a bez peněz bydlení nenajde.
Možná bude lepší někde přespat a nad budoucností uvažovat až ráno. Teď stejně nic nevymyslí.
