Hotch se zhluboka nadechl. Dokázal se smířit s tím, že je jejich původní podezřelý nejen nevinný, ale i rozhodnutý pomoct jim chytit pravého vraha, a navíc je zřejmě něco jako mimozemský cestovatel v čase, pravděpodobně s mírnou slabostí pro planetu Zemi, vzhledem k tomu, že se tady objevoval tak často, jak naznačovaly všechny ty doklady o jeho návštěvách a to, o čem mluvil on – a kdoví, kolikrát se tady objevil v budoucnosti (Objevil se v budoucnosti? Sakra, to vážně znělo podivně.) – a že si zřejmě bral na cesty lidi. Minimálně tedy Donnu, ale mluvil i o nějaké Rose a Harkness se taky zmínil o tom, že s ním nějakou dobu cestoval, ale nejspíš jich bylo víc. A navíc to vypadalo, že je má upřímně rád, podle toho, jak se k nim choval.

A pokud se nemýlil, s Harknessem měli nějakou dobu dost intimní vztah a nebylo něco takového, no, právně ošetřeno?

I když, asi ne.

Ale co, tohle všechno bral. Co sakra mohla Garcia objevit tak špatného, že to klasifikovala jako problém?

„Co se děje?" zeptal se Garciové.

Ta si prohrábla vlasy, jako by váhala, co má vlastně říct. „Dostala jsem info, že se podařilo identifikovat druhou oběť. Při pitvě se ukázalo, že měl kolenní náhradu, následek úrazu někdy v pubertě, s vyraženým sériovým číslem. Podle lékařských záznamů je to Neil Richards, dvaačtyřicet let. Odpovídá i srovnání DNA."

Hotch přikývl a zamračil se.

Morgan se zatvářil zmateně. „Proč je to problém?"

Ostatní zírali na Garciovou, jak taky čekali na odpověď. Dveře konferenčky se tiše otevřely a dovnitř vešel Harkness, zaujatý Garciovou stejně jako všichni ostatní. Garciová se tázavě podívala na Hotche, když ale na Harknessovu přítomnost nijak nereagoval, pokrčila rameny a pokračovala.

„Chtěla jsem o něm něco najít, rodinu a přátele, nepřátele a peníze a podobné věci," vysvětlovala, „to, co dělám vždycky, a našla jsem tohle." Položila na stůl vytištěný novinový článek s fotkou blonďáka někde na té horší straně čtyřicítky. „Ten článek je aktuální, vyšlo to dneska a fotograf, kterému jsem mimochodem volala, abych si to potvrdila, mi řekl, že fotka je ze včerejška. Naše oběť vůbec není mrtvá."

Hotch trhnul hlavou a snažil se pochopit, co se jim snaží říct.

„A nejen, že není mrtvý," protáhla Garciová významně, „dokonce se začal angažovat –"

„V politice, že?" Harkness si odfrkl. „Nevím, co to s těmi Slitheeny je, ale všichni jdou do politiky."

Reid se krátce podíval na Hotche, jako by čekal na potvrzení, že může promluvit, ale Hotch nic neřekl. Taky mu nic nezakázal. „Takže ty dvě vraždy má na svědomí mimozemšťan?" zeptal se Reid a bylo na něm vidět, jak se mu ta myšlenka příčí.

„A jiný než ten, kterého máte zavřeného ve výslechové místnosti." Harkness přikývl.

Rossi rozhodil ruce, aby na sebe upozornil. Dlouze si povzdychl a Hotch teď opravdu viděl, proč Rossimu všechny jeho manželky říkaly, že se chová teatrálně. Vážně se tak uměl chovat, když chtěl. Nebo potřeboval. „Slitheen?" zopakoval po Harknessovi. „Tak jste to říkal, ne? Už jste se s nimi někdy dřív setkal?"

Harkness na něj překvapeně hleděl, evidentně příjemně potěšený tím, že mu pro změnu věří.

„Ano," souhlasil. „Už jsem je potkal. Jsou… no, většinou jim jde o to zničit planetu. Občas tu naši. Takže to, že je tady Slitheen, znamená, že máme pořádné problémy, pokud ho co nejrychleji nezastavíme." Důrazně se po nich rozhlédl. Nikdo neprotestoval, i když Reid se vůbec netvářil nadšeně. Harkness trhnul rameny. „Jak jsem říkal. Slitheen si udělal oblek z Neila. Dost nechutné, ale oni to tak dělávají, aby mohli ovládnout svět. Myslel jsem, že ta z Cardiffu už byla poslední. Zvláštní. Jsou trochu jako Dalekové, vždycky se znovu objeví." Zakroutil hlavou. „Každopádně, když nám budete muset tak jak tak dát za pravdu, můžu vám ukázat, kdo je vrah."

Všichni se zatvářili zmateně, tím spíš, když si vyhrnul levý rukáv a začal si hrát s tím tlustým náramkem, až odkryl malou klávesnici, která v něm byla schovaná, a začal mačkat klávesy…

Emily přimhouřila oči. „Co to…?"

„Manipulátor víru."

Morgan se zamračil. „Jakého víru?"

Harkness se na něj ani nepodíval. „Časového víru, samozřejmě," opravil ho nepřítomně a pořád něco mačkal na té miniaturní klávesnici. „Tak," prohlásil nakonec. „Tady ho máte. Vašeho vraha."

Z jeho náramku vytryskl proud světla a ve vzduchu mezi agenty se objevila zářivá postava, větší než kdokoli z nich, s hubeným krkem, velkou hlavou a obrovskýma černýma očima, povislým břichem a dlouhýma rukama zakončenýma zatracenými drápy.

Emily zalapala po dechu. Morgan ohromeně pootevřel pusu. Reid zíral na napůl průhlednou postavu a neměl slov.

„To je hologram?" zeptal se Hotch šokovaně.

Reid zatřásl bezmyšlenkovitě hlavou, ještě než stačil Harkness odpovědět, pohled upřený na… kdoví, co to bylo. A Hotch to docela chápal, protože Reidovi se právě teď muselo dost závratným tempem hroutit všechno, o čem byl přesvědčený, že ví o světě. „To nejde. Není možné vytvořit hologram, musel by mít pevný podklad, na kterém by se záření lámalo, aby mohlo tvořit obrazec…"

Jeho slova vyšuměla do ztracena.

Harkness na něj zaujatě hleděl. „Máte pravdu," přikývl klidně.

Morgan natáhl ruku k obrazu a se zatajeným dechem udělal krok dopředu. Dlaň prošla skrz.

„Reide," zamumlal tiše. Hlas měl trochu chraplavý. „Nechci nic říkat, ale… Tohle je hologram."

Reid dvakrát otevřel a zase zavřel pusu, naprázdno, než našel řeč. „Ale jak?" zeptal se nechápavě a tázavě se podíval na Harknesse.

„Teď neumíte dělat hologramy." Pokrčil Harkness rameny. „Naučíte se to. Jednou. V budoucnosti. V padesátém prvním století bude manipulátor víru standardní výbavou časového agenta." Koutkem úst se na Reida usmál. „Vyrobili to lidé, od teď za tři tisíce let."

Reid na něj šokovaně zíral.

„Dá se s nimi něco udělat?" zeptala se JJ vážně, se stopami strachu v hlase. Zírala na Harknesse, jako by ho prosila, aby řekl ano. „Dají se zastavit?"

„Máte kuchyňku?"

Hotch zamrkal, vyvedený z míry náhlou změnou tématu. „Cože?"

„Máte tady kuchyňku?" zopakoval Harkness netrpělivě, znovu něco nacvakal na svém manipulátoru víru a nechal příšeru zmizet.

„Ano," odpověděla Emily a nedůvěřivě si ho měřila.

„Ocet?"

Garciová přikývla.

Harkness si nápadně povzdychl nad jejich nechápavostí. „Slitheenové jsou životní formy založené na vápníku." Pokrčil rameny. „Jsou skoro celí tvoření vázaným vápníkem. Přidejte k tomu kyselinu octovou, a co vám vznikne?"

Reid se tiše a trochu hystericky zachichotal. „Kyselina octová vyváže vápník," prohlásil a ramena se mu rozechvěla tlumeným smíchem. „Chcete zachránit svět pomocí octa." Potřásl nevěřícně hlavou. V hrudi mu bublal smích.

Hotch se podíval na Harknesse, hlavu mírně nakloněnou na stranu.

„Kde je Doktor?" zeptal se a doufal, opravdu doufal, že se Doktor nesebral a někam neutekl, protože i když byli teď přesvědčení, že ty dvě vraždy neměl na triku on, pořád by byl radši, kdyby ho měl hezky tady a na očích, než aby pobíhal někde venku.

Harkness pokrčil ramenem. Dlouhý kabát se mu u kotníků zavlnil. „Šel pro Donnu."

Hotch souhlasně přikývl a Harkness se rozhlédl po agentech. „Takže, když teď máme všechno vyřešené…" Zářivě se usmál. „Jdeme si chytit mimozemšťana?"