Je to jen malý byt uprostřed anonymního sídliště, který má krom kuchyně a koupelny jen dvě další místnosti. Obývací pokoj je plný knih a krabic, papírů a složek, které se válí snad na všech vodorovných plochách včetně podlahy, knihovny, stolu, gauče a křesel. Závěsy jsou zatažené, ale ne úplně, takže do místnosti proniká trocha světla z pouličních lamp, ovšem o moc víc už toho v pokoji k vidění není.

Druhá místnost je menší a měla by sloužit jako ložnice, ovšem spíš připomíná doupě hackera, i když většinu místnosti zabírá rozházená postel. Okno i závěsy jsou pevně zavřené. U stěny stojí stůl s počítačem, od kterého se táhnou kabely i k dalším krabicím, jejichž účel není nezkušenému oku znám. Na obrazovce svítí několik otevřených oken, ale u počítače nikdo nesedí.

Celá jedna stěna je polepená ústřížky z novin, články z internetu a fotografiemi. Na stole pod stěnou jsou knihy plné informací a dalších článků nebo možných stop. Vše se týká jednoho muže, který vystupuje pod jménem Mycroft.

Z koupelny se ozve zvuk splachování a o chvíli později do ložnice vejde majitel bytu. Vysoký, velice hubený a skoro až nezdravě bledý muž s chumlem zvlněných černých vlasů a s neuvěřitelně světlýma očima. Oblečený je do vytahaného šedého trika, kalhot od pyžama a modrého županu, který mu padá z jednoho ramene, což ovšem unaveně vypadajícího muže nijak netrápí.

Krátce se zastaví u prapodivné nástěnky a zahledí se na jednu z fotek. Tahle zobrazuje dvě děti, přesněji dva chlapce. Jeden má rezaté vlasy a na zádech aktovku. Snaží se zvednout na ruky o dost mladšího, tentokráte tmavovlasého chlapce, což se malému dle jeho výrazu moc nelíbí.

Vedle této fotografie je jedna novější, byť černobílá. Zobrazuje dva muže. Jeden vyšší, u jehož hlavy je napsané jméno Mycroft. Druhý menší s otazníkem namísto jména. Oba na sobě mají černé oblečení a sluneční brýle a tváří se nepřístupně.

„Co jste zač? Jak tě najdu?" zeptá se muž tichým hlubokým hlasem, než po zádech padne na svou postel.

Než stačí zavřít oči, ozve se zvuk příchozí zprávy. Jen na zlomek vteřiny zaváhá, než se zvedne a sedne si před počítač.

'Uživatel ThreeContinentWatson je online' hlásí titulek nad krátkou zprávou, která mu byla doručena.

ThreeContinentWatson – Stačí se jen zeptat na cestu

Muž se trochu zamračí, než odepíše.

Hat-man – Proč bych se ptal?

Odpověď příjde vzápětí.

ThreeContinentWatson – Protože hledáš někoho, kdo se ztratil

Hat-man – Každý někoho ztratil

ThreeContinentWatson – Ale ty ho můžeš najít

Hat-man – Proč si seš tak jistý?

ThreeContinentWatson – Protože on tě taky hledá

Muž s internetovou přezdívkou Hat-man se trochu zamračí.

Hat-man – Kdyby mě hledal, přišel by

ThreeContinentWatson – Hledaní lidé nedělají zdvořilostní návštěvy

ThreeContinentWatson – Ani kvůli rodině

Muž se na chvíli zarazí a hledí na poslední zprávu. Kdo to sakra je? Co ví o jeho rodině? O jeho životě? Co chce?

Hat-man – Co chceš? Co jsi zaš?

ThreeContinentWatson – Jsem posel

ThreeContinentWatson – Nemůže přijít sám, bylo by to příliš riskantní pro všechny strany

Muž se na chvíli zarazí a přeletí pohledem mezi obrazovkou počítače a polepenou stěnou. Osoba jménem Mycroft patří oficiálně mezi nejhledanější teroristy světa. Takoví lidé nepříjdou na čaj a na koláč.

Hat-man – Když jsi posel, tak bys měl přinést vzkaz

ThreeContinentWatson – Správně

ThreeContinentWatson – Perníková chaloupka

Hat-man – Pohádka? To má být vzkaz?

ThreeContinentWatson – Nápověda

ThreeContinentWatson – Sleduj drobečky a zavedou tě tam, kam chceš

Hat-man – Jaké drobečky?

Tentokrát je muž u počítače doopravdy naštvaný.

ThreeContinentWatson – Pink

Hat-man – Co to má být?!

ThreeContinentWatson – Ťuk! Ťuk!

'Uživatel ThreeContinentWatson je offline'

„Co to má do háje-?" začne muž vztekle, ale nedopoví. Přeruší ho dvě hlasitá ťuknutí do dveří.

„Ťuk, ťuk." hlesne muž tichým hlasem, skoro šepotem. Vzápětí se zvedne a rychlým krokem vyrazí z ložnice.

Ťukání se ozve znovu.

Muž odemkne a otevře dveře na šířku sotva deseti centimetrů.

Za dveřmi stojí snědý chlapík a dvě ženské s přílišnou vrstvou make-upu v příliš uplých a krátkých šatičkách.

„Speedy." kývne majitel bytu na pozdrav. „Máš snad novou zakázku?"

„Shezzo, no tak! Přišel jsem jako kámoš." usměje se chlápek až nepřirozeně bílým úsměvem.

„Neříkej mi tak." zamračí se bledý muž.

„Omlouvám se, pane Holmesi." nakrčí Speedy nos, ale vzápětí se zase usmívá. „Hele, já a Rachel jdeme na párty a naše kamarádka Jennifer nemá společnost, tak jsme jí řekli o tobě. Je z toho celá nadšená a chce jít s tebou pařit, kámo." povídá Speedy. Jednu ženskou obejme kolem pasu a přitiskne ji k sobě, zatímco druhou rukou mává k poslední z trojce návštěvníků.

Je to blondýnka v kompletně růžovém oblečení, která cosi píše do stejně růžového mobilu a absolutně nejeví nějaké známky toho, že by si chlápka ve dveřích vůbec všimla. Toliko k jejímu nadšení.

Holmes už jim chce zabouchnout dveře před nosem, když se zarazí a znovu se na onu Jennifer podívá.

Růžová.

Pink.

Drobeček.

„Víš co, Speedy? Asi přece jen půjdu."

„Tak se hoď do gala, Shezzo." zazubí se snědý muž nadšeně, než se dveře zavřou a on se obrátí na svou společníci. „Zlato, říkal jsem ti, že ho Jennifer vytáhne ven."

„Říkala jsem to já. Tys tvrdil, že je asexuál." plácne ho Rachel zlehka po hlavě, než ho políbí.

- - o - -

Klub, kam Speedy a jeho tři společníci přišli, je temná místnost plná blikajících barevných světel, hlasité hudby se silnými basy a polonahých lidí, kteří se lepí jeden na druhého.

Holmes stojí sám stranou davu a ve svých tmavých kalhotách a košili zde působí poněkud nepatřičně. Jako slušný hošík, který zabloudil na diskotéku. Jeho tři průvodci zmizeli v davu a s jistotou se pohybují mezi tanečním parketem a barem. Na dlouhána očividně zapomněli.

Několik lidí po něm dost nepokrytě pokukuje, ale on se je snaží ignorovat.

Najednou se z davu vynoří mladá žena, skoro ještě dívka, v černobílých šatech a s hnědými vlasy pod ramena. Vesele se na Holmese usměje. Přejde až těsně k němu a obejme ho kolem krku, ovšem musí se postavit na špičky, aby mu mohla šeptat do ucha.

„Jdi k baru, Hat-mane." řekne žena, než ho pustí.

„Kdo jsi?" zeptá se jí muž trochu zmateně, trochu podezíravě. Jak ví o jeho přezdívce?

„Jsem jen další drobeček." usměje se žena a zase zmizí v davu.

Dlouhán za ní chvíli hledí, ale pak se dle instrukcí vydá k baru. Ten je obklopen osamělými ženami i muži, dvojicemi i skupinkami, které popíjejí různé druhy alkoholu. Holmes pohledem propátrává dav a snaží se zjistit, kdo je jeho další drobeček. Není moc pravděpodobné, že by hledaný Mycroft byl právě tady.

A pak ho uvidí.

Zády k baru sedí blonďatý muž o pár roků starší než on s pivem v ruce a tváří se znuděně. Holmes ho okamžitě identifikuje jako osobu, která doprovází Mycrofta. Dle fotografií, které pracně získal, tak dost pravidelně.

Snad ve stejnou chvíli, kdy muže pozná, zvedne blonďák hlavu a podívá se přímo na něj.

Holmes překvapeně zamrká. Nikdy neviděl oči tohodle muže, vždy nosí sluneční brýle, ale stejně by ho nikdy nenapadlo, že budou mít tuhle barvu, dokonce i v příšerném osvětlení u baru jsou jeho oči neuvěřitelně (krásné) modré.

Holmes se pohne, aniž by vědomě dal nohám nějaký příkaz a bez přerušení očního kontaktu dojde až k plavovlasému muži.

„Kdo jsi?" zeptá se dlouhán tiše, ale blonďák ho i přes hlasitou hudbu slyší.

„Posel." odpoví mu neznámý.

„ThreeContinentWatson?"

„Mimo jiné." pousměje se muž.

„Zavedeš mě za ním?" zeptá se Holmes a snaží se na blonďáka vyloženě necivět. Moc úspěšný pravděpodobně není.

„Proč ho hledáš?" zeptá se muž. „Nebo spíš. Hledá ho detektiv inspektor Holmes nebo ho hledá Sherlock?"

„Vždycky ho hledal jen Sherlock." zamračí se dlouhán a trochu podezíravě se na muže podívá.

Jeho společník chce něco říct, ale nedostane příležitost. U dvojice se objeví ona mladá žena v černobílých šatech. Tentokrát má ve tváři místo úsměvu vážný výraz.

„Blíží se. Musíme hned jít." řekne poslovi a zmizí.

„Kdo se blíží?" zeptá se Holmes vážně.

„Velice nebezpeční lidé. Půjdou i po tobě, když neodejdeme." řekne blonďák velice vážně a postaví se. Překvapivě je skoro o hlavu menší než Sherlock.

ThreeContinentWatson chytne dlouhána jednou rukou za krk a stáhne ho k sobě blíž, jako by ho chtěl políbit. Ovšem mine ústa poněkud rudého Holmese a začne mu šeptat do ucha. Jeho rty jsou jen pár milimetrů od boltce a tmavovlasý muž cítí, jak ho jeho dech lechtá na uchu a na krku. Poněkud mu to zhoršuje soustředění.

„Dávej si pozor, půjdou po tobě a budou tě chtít zničit, pokud zjistí, že je něco špatně. Že něco víš." povídá posel. „Zítra se ti ozveme, ale teď musíme jít."

„Tak mě vemte sebou." hlesne Holmes trochu chraplavě. Má pocit, jako by se mu nedostávalo dechu a ne jen nebezpečnou situací.

„Teď je to příliš nebezpečné, už o nás vědí. Zítra." odpoví mu ThreeContinentWatson, než se pomalu odtáhne. Chce jít pryč, ale Holmes ho drží za boky. Není to moc silný stisk, ale přesto blonďáka na okamžik zastaví.

„Dávej na sebe pozor." řekne posel starostlivě s pohledem upřeným do světlých šedomodrých očí a vzápětí je pryč.

Vysoký bledý muž se pomalu otočí, ale je jasné, že blonďáka ani jeho společnici už neuvidí. Alespoň ne dnes.