Interview pro novináře je něco, co DI Holmes nesnáší. Stejně jako nesnáší byrokracii, nadřízené, podřízené a lidi všeobecně. Na svou pozici to dotáhl jen díky své genialitě a je s podivem, že se na ni i přes své chování zatím udržel.
Momentálně je DI Holmes zavřený v jedné místnosti se svými dvěma podřízenými a bandou hladových novinářů. Snaží se jim vysvětlit postup policie během vyšetřování několika navzájem propojených vražd, jako by snad vše nebylo jasné na první pohled.
Jeho krátký monolog je přerušen zvukem oznamujícím příchozí zprávu.
DI Holmes se krátce podívá na obrazovku svého mobilu, ale zprávu neotevírá, je z neznámého čísla
„Máte mít vypnutý telefon." zasyčí jeho kolega s ulíznutými černými vlasy. Holmes ho ignoruje a znuděným hlasem pokračuje ve vysvětlování.
Vzápětí mu příjde druhá zpráva a hned po ní třetí.
„Neměl byste odpovědět?" zeptá se jedna novinářka pobaveně.
„Ne. Není to důležité." oznámí jí DI klidně.
Další sms nepříjde jen Holmesovi, ale doslova všem. Toliko k povině vypnutým telefonům.
„Píše se tu 'špatně'." řekne jeden z tisku.
A vzápětí další vlna zpráv.
„'Odpověz'?" přečte Holmesův kolega trochu zmateně.
O vteřinu později začne Holmesův mobil zvonit. Tentokrát ho muž neignoruje, ale příjme hovor.
„Okamžitě odejdi." ozve se v telefonu neznámý hlas. I když vlastně ne, zní trochu povědomě. Ale odkud ho zná?
Dlouhán se trochu zamračí.
„A důvod?" zeptá se. Kdo mu to sakra volá? Odkud má jeho číslo? A co po něm chce?
„Jestli tě chytí, tak tě s největší pravděpodobností zabijí, stačí tohle?"
Detektiv nespokojeně sevře rty a postaví se.
„Co se děje?" zeptá se ho jeho kolega s ulíznutými vlasy a postaví se mu do cesty.
„Uhni, Andersone." zavrčí Holmes. Když se jeho podřízený nehne, strčí do něj a bez ohledu na protesty nebo pohoršené výkřiky výjde z místnosti.
„Kdo jste?" zeptá se volajícího.
„Posel." odpoví mu hlas.
To jediné slovo tmavovlasého muže zastaví na místě. ThreeContinentWatson.
„Utíkej, jdou si pro tebe." řekne muž v telefonu.
„Kdo si pro mě jde?" zeptá se Holmes rozčíleně.
„Jdi po druhém schodišti. A utíkej. Za chvíli budou i tam." povídá muž, který se opět představil jako Posel.
„Co jsou zač?" ptá se dlouhán.
„Utíkej!" rozkáže hlas v telefonu a vzápětí je hovor ukončen.
Tentokrát Holmes poslechne a rozběhne se vpřed. Míří k druhému schodišti, jak mu poradil neznámý (podle hlasu a všeho to určitě je ThreeContinentWatson, ale i tak je to pro něj neznámá osoba) a o zlom krk míří do přízemí. Neví, kdo ho honí, ale je si jistý, že se s nimi nechce setkat. Ovšem ve chvíli, kdy rozrazí dveře do přízemí, objeví se před ním dva muži v nažehlených černých oblecích a se slunečními brýlemi na nose.
„Pan Holmes?" osloví ho jeden z agentů, co vypadají jako bodyguardi.
„Nemám teď čas, takže když dovolíte." řekne dlouhán chladně a chce kolem mužů projít, ale oni mu to nedovolí.
Jeden z nich ho chytne za rameno a druhý nad loktem.
„Myslím, že bude nejlepší, když půjdete s námi. A dobrovolně."
„Jenže já za vámi nechci nikam jít." ohradí se Holmes.
„Na tom nezáleží. Jdeme." řekne agent hlasem bez emocí.
„Co jste zač?" zeptá se Holmes podezíravě a snaží se ignorovat stále rostoucí stisk jejich rukou.
Ti muži jsou schopní mu zlámat kosti a ani nevypadají, že by vynaložili nějaké úsilí. S takovými lidmi je lepší se nehádat.
Bez dalšího slova z jakékoliv strany je DI Holmes odveden do naleštěného černého auta s tonovanými skly, které ho odveze neznámo kam.
- - o - -
Mycroft sedí na židli s vysokým opěradlem a v šeru místnosti sleduje tři ploché obrazovky, po kterých běhají desítky sloupců čísel. Vypadá, jako by v číslech četl a byl tím naprosto pohlcen. A pak z ničeho nic promluví.
„Gregu, Sally, čím vám můžu pomoci?" řekne zrzek tiše.
Vchodem bez dveří vejde šedovlasý muž a snědá žena.
„Máme trochu starosti." řekne příchozí muž vážným hlasem, který donutí velitele se otočit. „Je to – moudré, chtít ho přivést?"
„Je to nezbytné." odpoví mu zrzek klidně.
„Jenže taky nemožné." upozorní ho žena trochu rozčíleně. „Nikdo starší patnácti let nikdy nepřežil odpojení a on je hodně přes tuhle hranici."
„Nemůžu se zbavit toho, že toho chlápka vedeme na smrt. Navíc jsme ho v podstatě předhodili agentům." rozhodí Greg rukama.
„Vědma nepřímo řekla, že je Vyvolený." řekne Mycroft tiše. „Máte pravdu s tím, že od určitého věku je odpojení smrtelné, ale jestli je vyvolený, pak to přežije."
„A jestli není, tak ho to bude stát život." řekne šedovlasý muž vážně.
„Přežije to." řekne velitel s železnou jistotou v hlase.
- - o - -
DI Holmes je ve výslechové místnosti zavřený už několik hodin, když se otevřou dveře a dovnitř vejde další z agentů. Je první osobou, kterou tady potkal. Středně vysoký, bledý s ulíznutými černými vlasy v přesně padnoucím obleku a s tmavými brýlemi. Z jeho vzhledu se nedá nic vyčíst, všechno křičí 'agent' a 'povinosti'.
„Hádám, že nemá smysl na vás vytahovat práva zatčených." prohlásí dlouhán u stolu klidně.
„Hádáte správně, pane Holmesi." řekne agent se slabým irským přízvukem. „Jsme agent Moriarty a mám na vás pár otázek, pane Holmesi. Nebo bych vám měl spíš říkat Hat-mane?"
„Proč zrovna Hat-mane?" zeptá se Holmes s pozvednutým obočím. „Dáváte všem zatčeným přezdívky?"
„Tato přezdívka je vaše. Hat-man je už dlouho hledaný hacker, který se naboural do počítačů několika světových bezpečnostních agentur, aby si stáhnul dokumenty o jisté teroristické skupině." povídá agent tichým chladným hlasem. „Onen Hat-man jste vy, pane Holmesi."
„Předpokládám, že pro tohle své tvrzení máte i nějaké důkazy." řekne dlouhán s vlnitými vlasy klidně. „Jinak byste mi tyhle bludy nevykládal."
„Důkazů je spousta." řekne agent, aniž by projevil jakoukoliv emoci. „Tento týden. Nabourání do systému NSY a upravení několika trestních rejstříků. Vymazání několika bankovních účtů, z nichž všechny legálně či přes bílé koně patřily bankéři Sebastianu Wilkiesovi. Prodej obchodních dat třem různým firmám. Kontaktování oné teroristické skupiny, kterou tak zoufale hledáte."
„Myslím, že máte bujnou fantazii." usoudí Holmes klidně a dál se na agenta dívá.
„Pane Holmesi. Myslím, že jste se zapletl do složitější hry, než jakou zvládnete hrát."
„Jenže pokud vím, tak já se do ničeho nezapletl." pousměje se DI chladně. „A teď. Necháte mě, ať můžu jít dělat svoji práci nebo máte nějaké další směšné otázky?"
„Jistě, že vás necháme jít, pane Holmesi." přikývne agent Moriarty na souhlas. „Ovšem nejdřív vám dáme něco, co se nám bude hodit, až se zase setkáte s Mycroftem a jeho lidmi."
„Proč bych vám měl chtít dělat špeha?" zeptá se Holmes bez zájmu.
„Kdo říká, že budete chtít?" ušklíbne se agent Moriarty.
Vzápětí se otevřou dveře místnosti a dovnitř vejdou další dva agenti s bledými obličeji a nažehlenými černými obleky. Jeden z nich nese v rukách cosi, co připomíná futuristickou zbraň z kresleného seriálu pro děti.
„A tohle má být co?" zeptá se Holmes s pozvednutým obočím.
Agent Moriarty si převezme onen podivný nástroj a noví agenti přejdou k detektivovi.
„Pane Holmesi, postavte se, prosím." vyzve ho agent Moriarty.
Než se zatčený stačí začít divit, co se děje, dva agenti ho chytí za paže a doslova ho zvednou na nohy.
„Co to-?!" začne Holmes naštvaně, ale to už s ním agenti smýknou a násilím položí nebo spíš hodí Holmese na stůl. DI se chce zvednout, ale jeho křik ani zmítání nebo kopání mu proti ocelovému stisku agentů nepomůžou. Ti ho drží, jako by byl bezvládný hadrový panák a ne dva metry bránící se živé váhy.
K Holmesově šoku mu stáhnou stranou sako a začnou mu rozepínat košili.
„Ležte klidně, pane Holmesi." řekne agent Moriarty křičícímu detektivovi.
Ten leží s úplně rozepnutou košilí a nemůže se bránit, když mu agent přiloží jeden konec (hlaveň, opakuje si panikařící DI v hlavě) futuristického přístroje k břichu. Najednou ze tří míst na hlavni vytřelí bodce a zaboří se Holmesovi do těla. (Pod pokožku, hlouběji ne, analyzuje Holmes v té části mysli, která není ochromená hrůzou.) O zlomek vteřiny později se cosi ze středu zbraně zaboří Holmesovi hluboko do břicha a něco je vstřeleno dovnitř. Něco, co i na ten zlomek vteřiny vypadalo děsivě živě.
„Hotovo." řekne agent Moriarty chladně, a pak je jen tma.
- - o - -
Sherlock se s výkřikem posadí a rozhlédne se kolem sebe. Je ve své ložnici, která je osvětlena svitem několika obrazovek počítačů, ovšem známé prostředí právě probuzeného detektiva moc neutišilo. Místo zklidnění ze sebe Sherlock skoro serve vytahané šedé triko a rukama i očima prohledává svoje břicho, které je naprosto bez poskvrnky.
„Kurva." vydechne Sherlock po chvíli a snaží se zahnat vlnu nevolnosti, kterou cítí. „Ježiši Kriste. Co se to kurva děje?" mumle si pro sebe, zatímco se pomalu škrábe z postele.
Je ještě brzo na to, aby vstával do práce, ale spánek je to poslední, co teď chce. Na další takový sen (byl to sen?) nemá žaludek. Něco takhle šíleného se mu ještě nezdálo.
Sherlock si znovu promne břicho a pupek.
Co se to sakra děje?
Pokud nevíte, tak NSY je zkratka pro New Scotland Yard.
Pokud se některé věci neshodují s informacemi z filmu Matrix, je to tím, že poslední shlédnutí tohoto filmu mou osobou bylo asi tak v minulém století, takže se omlouvám skalním fanouškům a pedantům, ale smůla, mi se to hodí/stačí takhle.