Následující den se toho Sherlock naučil spoustu.

Zjistil, co jsou zač chobotničky; zabijáčtí zvědové strojů schopní během chvíle rozpárat loď na kusy.

Zjistil, že jedinou obranou proti nim je velké červené tlačítko na dosah Gregovi ruky, po jehož zmáčknutí se usmaží veškerá zapnutá technika a elektronika v dosahu. Zbraně, které nesla Molly, jsou jen pojistka, kdyby byly chobotničky rychlejší nebo vyvinutější, než čekali. Ovšem ideální je dělat mrtvého brouka, protože útok je příliš nebezpečný a mrtvé chobotničky jen přivolají další stroje.

Další věc, co se Sherlock naučil, je, že ho John obdivuje pro jeho dedukce. Sherlock mu řekl, že musel mít v Matrixu sestru, o kterou se staral (toliko bratrský vztah k Molly a v Ráji John nikoho takového nemá), a že už tam chtěl být doktorem (vědomosti a vrozená starostlivost o druhé), řekl mu o zraněném rameni i o psychosomatickém kulhání (následek zranění, které vzniklo v Matrixu; není reálné, ale jeho mozek si myslí, že ano). John mu všechno odsouhlasil a měl pro Sherlocka jen slova chvály a obdivu.

Ta další věc, kterou se Sherlock ten den naučil, byla, že zas tolik věcí se mimo Matrix nezměnilo – John je jediný, kdo na jeho dedukce reaguje kladně.

- - o - -

Sotva Sherlock vejde do jídelny, všichni v ní, tj. celá posádka krom Grega a Mycrofta, ztichnou a podívají se na něj.

„Vzhledem k tomu, jak se tváříte a chováte, je jasné, že jste mluvili o mně, tak mi můžete rovnou říct, o čem přesně." prohodí Sherlock s klidem, než si sedne na lavici vedle Johna.

Po blonďákově druhé ruce sedí Billy a naproti nim Sally, Molly a Dimmock.

„Řekl jsem jich o tvých dedukcích." řekne John po pravdě. „Nevěří mi ani slovo."

„To si piš, že nevěříme." přikývne Sally. „Poznat, co kdo dělal v Matrixu jenom tím, že se na něj podíváš? Možná seš v Matrixu Vyvolený a neporazitelný, ale tohle není Matrix, tohle je realita."

„Předveď jim to, zdedukuj je." vyzve John dlouhána.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad." zavrtí Sherlock hlavou. „V Matrixu lidi reagovali jinak, než ty."

„A jak?"

„Řekli mi, ať odprejsknu."

„Idioti." zhodnotí John s úsměvem a zavrtěním hlavy, ale hned pokračuje v přesvědčování. „Tohle není Matrix, tady můžeš mluvit normálně."

„Nebo se cuká kvůli tomu, že to doopravdy neumí." rýpne si Sally.

„Neboj, my nejsme křehké květinky." přidá se Billy.

Sherlock se po pětici rozhlédne zkoumavým pohledem, než se zeptá.

„Všichni souhlasíte s tím, že vás budu dedukovat?"

„Jo." přikývne čtveřice a John se nadšeně usměje.

„Fajn." vydechne Sherlock, než se podívá na Billyho.

„Když jsi nejistý nebo nad něčím víc přemýšlíš, máš tendence si škrábat loketní jamky, jako by tě svědily. To je časté u drogově závislých, kteří používají intravenózní aplikaci drog. Ruce máš bez poskvrnky, tady nic nebereš, takže jsi fetoval v Matrixu. Jsi nejstarší člen posádky, ale nikdy jsi o vůdcovství nestál, i když inteligenci na to máš. Mnohem radši než to máš normální manuální práci." vychrlí ze sebe Sherlock, než se obrátí na Sally.

„Pocházíš z Ráje a jsi dost zahořklá, ovšem nebude to Rájem, tam se totiž těšíš. U žen zahořknutí většinou způsobí zhrzená láska. Měla jsi o někoho zájem a z nějakého důvodu to nevyšlo. Nemám dost informací, ale tipoval bych, že ti toho dost nasliboval, aby nakonec šel za jinou. Ve své práci jsi dobrá a líbila by se ti vedoucí pozice, tedy ta Gregova, ovšem máš Grega v úctě, nechceš ho vyšoupnout z jeho místa. Máš tak trochu dilema. Chtěla bys být hlavní pilot a spojovatel, na což pravděpodobně máš, ale tady je Greg a na jiných lodích zase není tahle posádka."

Snědá žena má ve tváři skoro zhrozený výraz, ale Sherlock si toho nevšímá a jde dál.

Teď je na řadě Dimmock.

„V Matrixu jsi musel vést docela spokojený život, pravděpodobně i s dostatkem peněz a komfortu, ale odešel jsi sem. Jenže ona slibovaná pravda není to, co sis představoval. Nejsi tady zrovna nejšťastnější a to i přesto, že sis našel přítelkyni, snad proto, že tě v mnoha ohledech překonává. A ani to s ní nemyslíš vážně. Původně možná ano, ale teď už ne. Něco jí tajíš. Ne, něco tajíš před všemi, i když nevím co. S největší pravděpodobností chceš změnit pozici a-"

„Dost!" křikne Molly a prudce se postaví. Na chvíli na ni všichni u stolu jen překvapeně hledí, ale vzápětí se Molly rozběhne pryč.

Sherlock se rozhlédne po zhrozených, rozčílených a nervózních obličejích u stolu, než se také postaví a beze slova odejde a zmizí v kajutě, kterou sdílí s Johnem a Billym.

Reakce místních je stejná jako reakce lidí v Matrixu. Nesnáší ho. Krom Johna. John si myslel, že jsou jeho dedukce úžasné a neobyčejné, ale teď nejspíš změní názor. Jenže Sherlock nechce, aby změnil názor a nejen proto, že ho chválil. On nechce, aby ho John nesnášel.

Sherlock padne na postel, obrátí se čelem ke zdi a stočí se do klubíčka. Teď nechce o nikom vědět.

Jenže dveře místnůstky se stejně otevřou.

„Sherlocku?" osloví ho John jemně, než za sebou zavře a přejde k posteli. Když mu dlouhán neodpovídá, usadí se na okraji jeho lůžka a položí mu ruku na paži.

„Jsi v pořádku?" zeptá se blonďák se starostmi v hlase.

„Neměl by ses na tohle ptát spíš ostatních?" zeptá se Sherlock a ještě víc se nahrbí.

„Sally a Dimmock jsou nasraní, Billy tvrdí, že co se týče Dimmocka, tak si i on některých věcí všiml a Molly se zavřela v ložnici a brečí." prohlásí John s klidem.

Na chvíli je ticho, než doktor znovu promluví.

„Omlouvám se. Neměl jsem tě nutit, ať dedukuješ. Říkal jsi, že na to lidi reagují spíš špatně a to několikrát a mě upřímě nenapadlo, že na ně vytáhneš všechnu špínu, ale i tak promiň. Chtěl jsem se tebou chlubit."

„Ty ses mnou chtěl chlubit?" zeptá se Sherlock nevěřícně a obrátí se čelem k Johnovi.

„Samozřejmě. Ne každý se přátelí s čistokrevným géniem." zazubí se John vesele.

Sherlock se na něj trochu nevěřícně dívá, ale pak se i on pousměje.

Na chvíli jen sedí, hledí na sebe a usmívají se. A pak do místnosti vrazí Billy.

„Hej, hrdličky, máte službu v kuchyni."

- - o - -

„V pořádku?" zeptá se John Molly, zatímco se spolu probírají zdravotnickým vybavením a sepisují vše, co bude nutné v Ráji doplnit. Vlastně tuhle inventůru dělají vždy po návratu, ale doktor potřeboval argument, kterým by svou kolegyni donutil k rozhovoru.

„Ale jo." povzdechne si Molly. Nezní zrovna nadšeně, ale do pláče má její hlas taky daleko. Zní spíš zklamaně.

„Jen to, co řekl Sherlock-" žena si znovu povzdechne. „Já vím, že nám to už s Dimmockem neklape jako na začátku, ale říkala jsem si, že je to jenom tím, že opadlo takové to prvotní nadšení. A pak najednou Sherlock řekne, že mi Dimmock něco tají, a že to něco je, že chce odejít." rozhodí Molly naštvaně rukama.

„Naštvalo mě to. Že se to dovídám od Sherlocka a ne od Dimmocka, že mi nechce říct ani něco takhle důležitého! Vždyť jsme partneři! A když jsem se ho zeptala dneska, neřekl mi nic! Ani se mnou nechce mluvit, zmetek!"

„Molly." řekne jen John, než kolegyni obejme a přitiskne k sobě.

Brunetka na chvíli neví, jestli má brečet nebo se dál vztekat, ale nakonec jen Johna pevně obejme a zaboří tvář do jeho ramene. Na dlouhou chvíli jen stojí takto a nic neříkají, ani se nehýbou, ale pak se Molly přece jen odtáhne.

„Díky." řekne jen.

Oba se vrátí k inventuře. Skoro půl hodiny žádný neřekne ani slovo. Jsou se svoji prací skoro u konce, když žena znovu promluví.

„Vážně je Sherlock Vyvolený?" zeptá se opatrně.

„Jo." přikývne blonďák s jistotou na souhlas.

„O, Johne! To je skvělý!" rozzáří se Molly okamžitě. „A už jsi mu to řekl?"

„A co? Že je Vyvolený?" nechápe muž.

„Ale nedělej se." mávne Molly rukou. „Já vím moc dobře, co Vědma řekla o tobě a o Vyvoleném."

Po těchhle slovech John zrudne a uhne pohledem.

„Tak co, řekl?" zopakuje Molly po chvíli svůj dotaz.

„Ne. Nic jsem mu o tom neřekl." zavrtí John odmítavě hlavou a s obvazy v ruce si sedne vedle bedny, kterou se probíral. „Já- Nejsem si jistý, jak by na to zareagoval. Jestli to – cítí stejně." povídá tiše a trochu neochotně.

„Jestli?!" vyhrkne Molly nevěřícně. „Seš jedinej, s kým mluví, na koho se dívá, na koho se usmívá! My jsme vybavení lodě, ale ty seš pravděpodobně důvod, proč si vybral červenou."

„Nepřeháníš to trošku?" zeptá se John pochybovačně.

„Ani bych neřekla." založí si Molly rozhodně ruce na prsou, ale pak se pousměje. „Jste do sebe zabouchnutí." prohodí skoro zpěvavě.