„Už jsou tam!" zvolá Greg s jasně patrnou úlevou v hlase.
Sally jen přikývne, i když ji její nadřízený nemůže vidět, když má pohled přilepený k obrazovce a postaví se, aby se vydala ke křeslům. Někdo musí navrátilce odpojovat od křesel a obvykle to bývá její práce.
Jenže sotva se žena postaví a otočí, ztuhne uprostřed pohybu.
Kus před ní stojí Dimmock, v ruce zbraň, kterou míří na šedovlasého pilota.
„Ne!" zařve Sally a chce se na ozbrojence vrhnout, jenže ten je rychlejší a vzápětí ženu odhodí pryč střela určená pro chobotničky.
Greg se vyděšeně otočí, sluchátka stále na hlavě, ale to už Dimmock míří i na něj. Pilot a spojovatel se pokusí uhnout, ale střela ho trefí do boku a on zůstane bez hnutí ležet na zemi.
„To by bylo." ušklíbne se tmavovlasý a pustí zbraň na zem.
Bez nějakého ohledu k tělu hlavního pilota strhne šedovlasému muži s obrovskou zčernalou spáleninou na boku z hlavy sluchátka a nasadí si je. Je slyšet jen obsazovací tón, žádné vytáčení, takže Greg ještě nemohl volat. To znamená, že ještě nikoho neodpojil.
Dimmock se krátce podívá ke křeslům, jedno na svých obrazovkách ukazuje pouze rovné čáry, další zběsilé poskakování pulsu a dechu těch, kteří v nich leží.
Dimmock vytočí číslo a vydá se ke křeslům.
Zajímalo by ho, kdo sluchátko zvedne. Vzhledem k tomu, že je Mycroft zajatec agentů, je teď velitelem John. Kohopak asi pošle domů jako prvního? Komu dá sluchátko nejdřív? Vyvolenému nebo Molly? Podělaný hrdina a dobrodinec. Normální člověk by se chtěl odpojit, co nejdřív by to šlo, ale svatý John ne. Svatý John nejdřív musí zachránit ostatní, i když má za zadkem agenty.
Bože, jak toho chlapa nesnáší.
- - o - -
„Půjdeš první." řekne John, zatímco upírá pohled na mlčící telefon.
„Ne."
„To nebyla otázka." zamračí se John a obrátí se na Shelrocka.
„Já vím." přikývne dlouhán.
„Tak se nehádej. Mám tě chránit, Mycroft mi tě dal na starost."
„Proto mě chráníš?" zeptá se Sherlock, hlas naprosto nečitelný.
„Chránil bych tě, i kdyby mi to zakázal. Jsi moje priorita." povídá John.
„Protože jsem Vyvolený?"
„Ano."
„Jenže já nejsem Vyvolený. Paní Hudsonová řekla, že nejsem." zavrtí Sherlock hlavou a smutně na Johna hledí.
„Jsi Vyvolený. Musíš." zamračí se John. „A proto půjdeš první."
Sherlock otevře pusu, aby se hádal, ale přeruší ho zvonění telefonu.
„Zvedni to." rozkáže John, jenže dlouhán místo toho ustoupí o krok dozadu. „Sherlocku!"
„Ne! Nejdřív ty, prosím."
Na moment je ticho, jen telefon zvoní.
„Fajn!" řekne John nakonec. S pohledem upřeným na Shelrocka zvedne sluchátko a přiloží si ho k uchu.
„Ano?"
„No to bych vážně nečekal, že uslyším nejprve tebe." ozve se v telefonu překvapený hlas.
„Dimmocku?" vyhrkne John nevěřícně. „Ty nejsi spojovatel."
„Ne, nejsem. To máš pravdu." souhlasí muž na druhém konci spojení. „Ale to nevadí, protože já vás nejdu odpojit."
„Co tím myslíš? Kde jsou Greg a Sally?!"
„Zastřelení." odpoví Dimmock s klidem.
„Co se děje?" zeptá se Sherlock s obavami a přejde až k Johnovi.
„Dimmock zastřelit Sally a Grega." hlesne John tiše. „Proč?!" zařve vzápětí do telefonu.
„Protože překáželi." řekne Dimmock s klidem. „Přece si od nich nenechám pokazit svůj plán? Kdo si myslíš, že vás vyzradil agentům? Ten tvůj milovaný Sherlock měl pravdu, že chci odejít. Jenže ne na jinou loď. Chci zpátky do Matrixu. Já jim dám Mycrofta, oni mě znovu napojí. To zní fér, ne?"
„Ty ses musel zbláznit." zmůže se John na odpověď.
- - o - -
Dimmock se ušklíbne, když slyší nevíru a šok v Johnově hlase.
„Já nejsem blázen." zavrtí muž hlavou, zatímco se staví k Billyho křeslu a odpojuje mrtvého kolegu. Všechny jeho obrazovky hned zhasnou.
„Ale musel jsem být, když jsem si od Mycrofta bral tu zkurvenou pilulku. Sliboval mi lepší život a co jsem dostal? Jen tuhle díru a plno práce!" rozkřikne se Dimmock a nenávistně se podívá na lehce se cukající tělo rezatého velitele lodi. Agenti nebo policie ho musí mlátit, aby sebou jeho tělo takhle trhalo.
„Mycroft sliboval jen pravdu, nic víc." hádá se John. „Věděl jsi, do čeho jdeš."
„To teda nevěděl!" zařve Dimmock vztekle. „Nejradši bych toho namyšlenýho parchanta odpojil! Jenže proč mu zkracovat utrpení? Ať si s ním agenti pohrají, když chtějí. Já si taky můžu praštit." Snad aby doprovodil svoje slova, nebo aby je dokázal, praští černovlasý muž několikrát pěstí do obličeje nehybného muže. Do ucha mu přitom huláká John, ať toho nechá. Ať přestane.
„Víš, nemůžu teď odpojit Mycrofta. Nebo spíš nechci." řekne Dimmock trochu zadýchaným hlasem. „Ale můžu odpojit někoho jiného."
„To ne!" křičí mu John do ucha.
Dimmock se otočí zády k Mycroftovi a podívá se na křeslo vedle něj. Na něm leží Molly, prsty jí cukají, frekvence dechu i srdce jsou neuvěřitelně vysoké.
„Tady Molly tečou i slzy po tvářích. Řekni, Johne, brečí i v Matrixu?" zeptá se Dimmock.
Odpovědí mu je jen ticho.
„Mlčení je souhlas." zazubí se Dimmock. „Malá sladká Molly. Tak sladká a milá, až se z ní kazí zuby. A tak ukecaná. Povídala i o tobě a o Sherlockovi. No, už povídat nebude." dořekne Dimmock chladně, než vytáhne kabel, který mířil do týla hnědovlasé ženy.
Všechny obrazovky zhasnou a Molly dlouze vydechne, než znehybní.
Ale to Dimmock nevidí. Nač sledovat smrt přítelkyně, když si může praštit do svatého Johna nebo do Vyvoleného Sherlocka?
- - o - -
„Co udělal?" zeptá se Sherlock, když vidí Johnův nevěřícný výraz.
„Odpojil Molly." řekne John tiše. „Když odpojíš někoho, kdo je ještě v Matrixu, zabiješ ho."
„Ale ona-" začne Sherlock, jenže John si hned přiloží ukazovák ke rtům a zavrtí hlavou. Sherlock okamžitě zmlkne.
Dimmock odpojil Molly od křesla, protože si myslel, že je ještě v Matrixu. Myslí si, že zabil, ale jen tím umožnil Molly opustit křeslo. Otázka jen, jestli jim to k něčemu bude.
„Co dělá?" zeptá se Sherlock, když si všimne, že na něj John bez mrknutí hledí, ve tváři trochu vyplašený výraz.
„Chce, abych ti řekl, co mi řekla Vědma." vysvětluje.
„On to ví?" diví se Sherlock a trochu se zamračí. John to řekl Dimmockovi, ale jemu nechtěl?
„Ví to od Molly." vysvětluje John a na moment uhne pohledem, než se Sherlockovi zahledí do očí a začne mluvit.
„Vědma mi řekla, že se Vyvolený objeví, až se zamiluje. A že budeme úžasný pár." povídá John nejistým hlasem. „A já se zamiloval do tebe. Proto vím, že jsi Vyvolený."
Sherlock zůstane ohromeně stát a bez mrknutí zírá na muže před sebou.
John je do něj zamilovaný.
John je do něj zamilovaný!
Jenže on není Vyvolený, Vědma říkala, že není a nikdy nebude.
John má být zamilovaný do Vyvoleného, ale to on není.
Jak do něj může být John zamilovaný, když on není Vyvolený?!
Z kolotoče myšlenek ho vytrhne Johnův hlas. Dimmock se ho musel zeptat na jeho reakci.
„Nic neříká. Jen – stojí a mlčí." řekne John tiše, pohled upřený do strany. Vzápětí se mu obličej zkřiví zlostí a bolestí.
Není těžké si vydedukovat, že se mu Dimmock vysmívá.
„Johne." osloví ho Sherlock a udělá krok blíž k blonďákovi.
Ten na něj nereaguje, jen jeho postoj ztrne.
Než může Sherlock říct nebo udělat cokoliv jiného, John sebou škubne a trhnutím si oddálí sluchátko od ucha.
„Co se stalo?" zeptá se Sherlock ustaraně.
„Najednou strašně zařval." zamumle John zmateně, než si sluchátko znovu přiloží k uchu.
A čeká.
- - o - -
Dimmock byl tak zaujatý škodolibou radostí z Johnových zhrzených citů, že si vůbec nevšímal okolí. Proč by taky měl, když lidi kolem něj jsou buď napojení na Matrix nebo mrtví? A to je pro Molly obrovská výhoda.
Bála se, že ji Dimmock taky praští nebo udělá něco jiného, čím by odhalil, že ji Greg stihl odpojit z Matrixu, ale nakonec se Dimmock spokojil s urážkami a její vraždou.
Pohybovat se nehlučně pro ni nikdy nebyl problém, takže ani sklouznutí z křesla a cesta ke zbrani, kterou Dimmock nechal ležet na zemi, nebyly problém, i když se Molly celou dobu bála, že se Dimmock otočí od Johna a uvidí ji.
Jenže Dimmock byl příliš zaujatý posměšky, aby se rozhlížel.
Molly se nezdržovala křičením urážek nebo něčím podobným. Ve chvíli, kdy dostala zbraň do ruky, střelila.
Dimmock nikdy nezjistil, kdo ho zabil.
Molly strhne z jeho hlavy sluchátka a ještě si do něj kopne, než se rozběhne k pilotům a cestou si sluchátka nasadí.
„Johne?" řekne tázavě.
„Molly!" vyhrkne John s úlevou.
„Hned tě odpojím." povídá mladá brunetka.
„Nejdřív Sherlocka." hádá se John.
„Nejdřív ty." rozhoduje Molly. „Greg potřebuje doktora."
„Dobře." souhlasí John. „Jdeš hned za mnou." pokračuje blonďák, ale tyhle slova nepatří Molly, ale Sherlockovi.
Stačí zmáčknout jednu klávesu a blonďák v křesle otevře oči.
Molly ho hned odpojí a rozběhne se k počítači, aby znovu vytočila číslo. Než to zvládne, než Sherlock zvedne sluchátko a než ho Molly odpojí z Matrixu i z křesla, klečí už John u šedovlasého pilota a ohledává jeho zranění.
Greg žije, i když je v bezvědomí, ale zvládnou mu pomoct.
Sally bohužel schytala přímou ránu do hrudi. Již jí není pomoci.
Víte, původně se Sally těšila do Ráje, protože tam na ni čekal chlap, o kterém čekala, že se během její nepřítomnosti rozejde se ženou. Tak trochu Anderson, ale toho jsem nechala jako Sherlockova kolegu v Matrixu, takže jiný týpek. Sally má prostě smůlu na chlapy. Tenhle by samozřejmě ještě pořád byl se svou drahou polovičkou s tím, že to nějak ukecá u Sally. Měla jsem v plánu ji nechat, ať chlapa věřejně seřve nebo mu aspoň jednu ubalí (pořádnou). Měla jsem v plánu ji tam aspoň na chvíli najít někoho slušného, i když teď nemám v plánu psát crossover i s dalšími filmy z trilogie, ale to nevadí.
Tohle mělo Sally všechno čekat, aspoň v mojí hlavě. No a pak najednou Dimmock Sally zastřelil. Já ani nevím, jak se to stalo! Ona neměla umřít! Ona prostě- Chápete, jak mi je, když mi začnou pstavy umírat neplánovaně?! Už tak jsem hnusná, že jsem zabila Billyho (Dimmock si to tady zasloužil), ale Sally?! A co když se to stane ostatním?! Prostě píšete a píšete a najednou zjistíte, že vám logika příběhu nedovolí je zachránit! Že vám logika příběhu a průběh děje zabil postavu! To je strašný!