Při přepisování mi došlo, že některé části jsou dost nesrozumitelné, tak jenom drobná rada. Ty části, kde je jenom dialog/monolog, tak to agenti (pravděpodobně jen Moriarty) hustí do Mycrofta, ať jim řekne všechno, co oni chtějí. Anebo to jsou agenti, jak se baví mezi sebou.
Zatímco John a Molly ošetřují a dávají dohromady Grega, Sherlock odnese Billyho a Sally do jedné z ložnic, kde je uloží na postele a celé je pečlivě zakryje dekami. Nějakou dobu uvažuje, co s Dimmockem, ale nakonec ho odtáhne do stejné místnosti a nechá ho ležet v koutě.
A pak jen čeká nad Mycroftem, který je stále ještě napojený na Matrix a v zajetí agentů.
Sherlock netuší, proč ho zajali, podle všech informací, které má, jsou agenti zabijáci bez slitování. Odstraňují hrozby a problémy na počkání.
Sherlock netuší, proč Mycrofta zajali, ale ví, proč se jeho bratr obětoval. Chtěl ochránit svoji posádku, ale hlavně chtěl chránit Vyvoleného. Vyvoleného, který neexistuje.
Zatímco stojí a čeká na návrat Johna a Molly, rozhodne se Sherlock, že zachrání svého bratra. Konec konců, o rodinu se jeden musí starat.
- - o - -
„Lidé nejsou savci. Savci žijí v symbióze se svým prostředím. Vy lidé jste paraziti. Příjdete na jedno místo, vysajete ho, a když nic nezbyde, posunete se dál. To je to, co lidé dělají."
Slova agenta Moriartyho se vtloukají a zavrtávají do Mycroftovi hlavy. Ne, že by s tímto názorem na lidskou rasu aspoň někdy nesouhlasil, ale tohle je agent. A vše, co agent dělá nebo říká, je jen nachystaný program.
Tenhle je napsaný tak, aby se dostal lidem do hlavy.
Aby se dostal do hlavy jemu.
- - o - -
„Johne." obrátí se Sherlock na blonďáka, sotva se ten objeví ve dveřích.
„Greg to přežije." hlesne doktor. „Zůstane mu nakonec jizva, bude to bolet jako čert, ale přežije. Molly je teď u něj."
Sherlock jen přikývne na znamení, že rozumí, a pak jen sleduje, jak jde John pomalu směrem k němu a očima přitom jezdí po místech, kde zemřeli jeho přátelé.
„Proč ho drží jako zajatce?" zeptá se Sherlock a znovu se zadívá na bratra.
„Je kapitán lodě." hlesne John. „Mycroft ti říkal o Ráji a o zabezpečení města, ne?"
„Tajná lokalita, vstupní kódy, zbraně." pokrčí Sherlock rameny.
„Jen piloti vědí lokalitu Ráje a piloti se nikdy nenapojují na Matrix." povídá John tichým hlasem bez emocí. „Kapitáni lodí znají polohu města a znají přístupové kódy. Jestli ho zajali, chtějí z něj dostat tyto informace. Použijí cokoliv, aby je získali a zničili nás."
„Z logického hlediska by bylo nejmoudřejší ho odpojit a zabránit úniku informací." řekne Sherlock s pohledem upřeným do bratrovi tváře.
„To bys udělal?" zeptá se ho blonďák nevěřícně.
„Ne. Chci ho jít zachránit." řekne Sherlock rozhodně.
„Jsi blázen." vydechne John. „Ať už drží kdekoliv, bude to místo opevněné. A budou tam agenti."
„To je mi jedno. Nemůžeme jim ho nechat napospas!" rozhodí Sherlock naštvaně rukama a postaví se čelem k Johnovi.
„Máš pravdu. Nemůžeme." přikývne John na souhlas a vážně se na Sherlocka dívá.
„Nemůžeš jít taky." zamračí se Shelock.
„Snad si nemyslíš, že tě nechám jít na sebevraždenou misi samotného. Mycroft může být tvůj bratr, ale je to i můj kapitán. A navíc mám za tebe zodpovědnost." řekne John s železnou jistotou v hlase.
„Myslíš si, že máš za mě zodpovědnost, protože jsem Vyvolený, jenže já nejsem!" rozhodí Sherlock rukama. „Vědma to řekla dost jasně. Nejsem, nebyl jsem a nikdy nebudu Vyvolený!"
„A mně řekla přesný opak." hádá se menší z mužů. „Zamiluju se do Vyvoleného. Proto seš to ty. Já se zamiloval do tebe!"
Na okamžik je v místnosti ticho, kdy na sebe oba muži jen hledí, oči rozšířené, dech zrychlený, tváře nejisté.
„Miluju tě." hlesne John tiše, než uhne pohledem a zadívá se do strany.
„Johne." vydechne Sherlock. Neví, co říct, jaká jsou správná slova. A tak nechá promluvit činy.
Jedním krokem překoná vzdálenost mezi sebou a blonďákem, načež ho chytne za tváře, obrátí jeho obličej k sobě a políbí ho. Nejdřív jen dva páry rtů, které se tvrdě tisknou k sobě. Ale o okamžik později se ony rty pohnou v jednomyslném tandemu. John chytne dlouhána za předek haleny a přitáhne si ho ještě blíž k sobě, zatímco se líbají.
Teprve nedostatek kyslíku je donutí, aby se od sebe odtáhli, ovšem jen na pár centimetrů.
„Johne." zopakuje Sherlock a tentokrát zní dost zadýchaně. „Já nejsem Vyvolený a nebudu. Vědma to říkala. A je mi to jedno. Je mi jedno, kdo je Vyvolený. Miluju tě. Miluju tě a nemíním se tě nikdy vzdát. Nikdy. Miluju tě."
John na to nic neřekne. Jen se zářivě usměje a znovu Sherlocka políbí. Jenže po chvilce se proti své i proti Sherlockově vůli odtáhne.
„Musíme najít Mycrofta." řeken jen, než pustí hrubší halenu, kterou muchlal v rukách a vydá se k počítači.
„Nemůžeš tam jít se mnou." zamračí se Sherlock nesouhlasně.
„Můžu a půjdu." řekne John s klidem a pokračuje v cestě, ale pak se na moment zarazí a podívá se na Sherlocka. „Kdybych tohle vymyslel já, nechal bys mě jít samotného?" zeptá se.
„Nikdy." odpoví Sherlock okamžitě.
„Tak vidíš." pousměje se John krátce, než sedne k počítači. Snaží se přitom ignorovat spáleninu na jednom z panelů.
- - o - -
„Mohl bych ti vypálit srdce z těla. Nasadit ti do hlavy představy o tom, jak tví milovaní umírají v bolestech jako trest za tvou tvrdohlavost. A nebo ještě líp. Mohl bych je přivést sem a zabít je před tebou. Jednoho po druhém. Jeden zrádce už koneckonců ve tvé posádce je. A poslouží dobře i po druhé. Stačí mu jen zamávat před nosem iluzí. Řekni sám, nejsou obyčejní lidé prostě úžasní?"
- - o - -
„Tenhle plán je jedno velké šílenství." zhodnotí Molly. „Budova uprostřed města plná policie. Tři agenti. Neustálé spojení se spojovatelem. Žádný pilot ani obrana lodě. Tohle je prostě šílenství."
„A ty to budeš řídit." ušklíbne se John pobaveně. Ten úsměv slibuje peklo všem, kteří se mu zprotiví.
„Co potřebujete?" povzdechne si jen žena.
„Tebe." odpoví ji Sherlock prostě.
- - o - -
Zatímco Molly se sluchátky na uších sedí u počítače a cosi píše na klávesnici, John chystá dvě křesla na připojení.
„Lehni si." vyzve Sherlocka, který jen stojí dva metry od něj a pozoruje ho. „Napojím tě a Molly pak napojí mě. Pak si vybereme zbraně. Ideálně spoustu zbraní. A pak uvidíme." povídá, zatímco si Sherlock sedá do křesla
„Hlavně si pamatuj, že Matrix-"
„Mě může zabít, já vím." přeruší ho Sherlock.
„To taky." souhlasí John. „Ale já chtěl říct, že je Matrix jen iluze. A ty jsou tvárné. Jen trochu a při silné vůli, ale když nic jiného nezbyde, můžeš doufat alespoň v to. Lehni si, nemáme moc času." popohání dlouhána, ale ten si nelehá.
„Johne." osloví Sherlock blonďáka jemným nejistým hlasem. „Já-" začne, ale pak jen chytne Johna za tváře a políbí ho.
„Sherlocku." zamumle John skrze políbení.
„Pro jistotu." zašeptá jen Sherlock, než si s posledním krátkým políbením lehne.
Blonďák jen přikývne na souhlas a napojí ho.
„Vy jste se vyznali." vyhrkne Molly za Johnovými zády.
„Jo." pousměje se John. „Vědma mu řekla, že není Vyvolený." dodá, zatímco si lehá do svého křesla.
„Ale ty ho miluješ, ne?" zamračí se Molly nechápavě.
„Jo. A on miluje mě." usměje se John šťastně a krátce se podívá na tmavovlasého muže vedle sebe, než se pořádně uloží a kývne na Molly.
„Až se vrátíte, chci všechno slyšet." rozkazuje Molly.
„Dávej na nás pozor." řekne John, než zavře oči.
A vzápětí je v jiném světě.
- - o - -
John i Sherlock stojí naproti sobě v úplně bílém prostoru, oblečení kompletně v černém. Pevné boty, úzké kalhoty, košile (v případě blonďáka triko), sluneční brýle, kabáty.
„Zvedáš si límec?" neodpustí si John, když dlouhán naučeným pohybem upraví svůj kabát ke kolenům.
Odpovědí mu je vyhýbavý pohled.
„Vypadáš víc cool." prohodí blonďák, čímž si od Shelrocka vyslouží skoro skandální výraz.
„Tak jo, Molly. Ukaž, co máme v arzenálu."