Následující scény vám nebudou dávat asi moc velký smysl, pokud jste neviděli film... Aspoň myslím...
„Píchněte mu víc drog."
„Může ho to zabít. Jeho srdce to nevydrží."
„Vydrží. Potřebujeme z něj dostat ty informace dřív, než ho odpojí."
„O to se má postarat zrádce."
„Zrádce je idiot. Píchněte mu víc drog."
„Něco se děje."
„Co něco?"
„Nemáte sluchátko, proč nejste připojený?"
„Co se děje?!"
„Došlo k narušení bezpečnosti."
- - o - -
„Takhle jsem výtahem ještě nejel." prohodí Sherlock, když i s Johnem vyjde na střechu.
„Zvykej si." ušklíbne se John.
Jenže to už k nim míří dva muži, kteří stáli u vrtulníku.
Blonďák neváhá, vytáhne jednu ze svých zbraní a zatímco Sherlock kus stranou od něj, aby nezavazel při střelbě, míří k jejich dopravnímu prostředku, John zastřelí dva policisty v zásahových oblecích a zahodí nepotřebnou pistol stranou.
Ani jeden ze dvou teroristů si nevšimne pilota v kokpitu, který sebou zacloumá a v mžiku se promění na agenta.
Teprve, když je Sherlock pár metrů od vrtulníku, tak agent s ledovým výrazem vystoupí a namíří na něj zbraní. A začne střílet.
Než se dlouhán s vlnitými vlasy stačí rozhodnout, kam uhnout, zareaguje jeho tělo automaticky a zakloní se dozadu, aby uhlo kulkám, které mu míří na hruď a na hlavu.
Místo děravých prsou získá Sherlock jen dvě škrábnutí, jedno na paží, druhé na stehně, než zafunguje gravitace a on se zaskučením dopadne na záda.
A o vteřinu později stojí agent nad ním, pistol namířenou na Sherlockovu hlavu.
Dlouhán nemá šanci a čas ani sáhnout po některé z vlastních zbraní, natož je použít.
Na rovné střeše se rozlehne další výstřel.
Kudrnatý dlouhán jen překvapeně vykulí oči a pootevře pusu, když agent, který ho chtěl zabít, nebo spíš jen jeho tělo, dopadne na zem vedle něj, v hlavě díra.
A za ním stojí John s kamenným výrazem ve tváři a rukou se zbraní napřaženou.
Tělo dopadne na zem a nikdo na střeše se na okamžik ani nehýbe.
A pak John schová zbraň a napřáhne k Sherlockovi ruku a napětí je zlomeno.
„O mně říkají, že dělám různý šílenosti, ale tohle jsem ještě neviděl." povídá John, když Sherlock zase stojí na nohách a rukou gestikuluje k jeho tělu a mrtvému muži vedle nich. „Bylo to úžasné."
„Ale pomalé." namítne Sherlock a opatrně si prohlíží svá zranění. Naštěstí povrchová.
„Stejně to bylo úžasné. A neuvěřitelně rychlé." nedá si John vzít svůj názor, zatímco jde ten zbytek cesty k vrtulníku.
„Ty říkej něco o rychlosti." zabručí Sherlock nespokojeně. „Jak ses sakra dostal od dveří k tomu agentovi? Na to jsi neměl čas."
„Asi štěstí." pokrčí John neurčitě rameny, než si přiloží ruku k uchu, ve kterém má sluchátko. „Molly, potřebuju umět lítat s touhle mašinou."
„Žádný problém." ozve se mu v uchu.
Vzápětí musí John zavřít oči, když se mu do hlavy hrnou informace o pilotování.
To už Sherlock nastupuje do zadní části vrtulníku a chystá si zbraň a lano.
- - o - -
Molly se zatajeným dechem sleduje obrazovky před sebou.
Strachy si skoro začala kousat nehty, když Sherlock začal kulometem střílet do místnosti, kde drží Mycrofta a ona se děsila toho, že trefí i jejich kapitána a celá tahle mise půjde do háje. Ale snad zázrakem zůstal Mycroft nezraněn.
A Sherlock svého vážně zfetovaného bratra unesl oknem z místnosti plné mrtvých policistů.
„Dva agenti!" zařve Molly do sluchátka, kterým je spojená s Johnem a on okamžitě zamíří pryč.
Za sebou na dlouhém laně táhne své dva kolegy a míří s nimi vzhůru a pryč.
Jenže agenti už jsou v místnosti a míří rovnou k rozbitému oknu, odkud střílí.
Molly nemůže vidět, na co míří, ale Sherlockovi i Mycroftovi životní funkce zůstávají beze změny. Je netrefili.
Vše začne Molly dávat smysl, když jí na obrazovce začnou naskakovat poškozené funkce vrtulníku.
„To ne. To ne. To ne!" opakuje si Molly dokola, ale ze svého místa nemůže nic dělat. Jen čekat.
„Molly!" ozve se jí v uchu Johnův hlas. „Nouzové přistání! Najdi novou lokaci pro návrat! K původní se nedostaneme!"
„Jistě." přikývne Molly rozhodně na souhlas a její prsty se rozeběhnou po klávesnici.
- - o - -
Sherlock je génius, ale i kdyby nebyl, neměl by potíže zjistit, co znamenají podivné zvuky z vrtulníku nad nimi. Střelba agentů jim poškodila dopravní prostředek.
Kdyby je chtěli zabít, stříleli by do nich, a že byli s Mycroftem snadný cíl. Jenže oni chtějí kapitána lodě, chtějí kódy od Ráje. Chtějí je živé.
Johnovi se podaří nadletět nad jednu rovnou střechu a to dost nízko, aby na ni Sherlock a Mycroft mohli přistát.
Sherlockovi se podaří uložit Mycrofta na zem, ale pak se lano, které ho poutá k vrtulníku znovu napne a začne ho táhnout za sebou.
Sherlock se vyděšeně podívá na černý stroj, který pomalu ale jistě padá přes okraj domu, na kterém vysadil náklad. S Johnem pořád v kokpitu.
Sherlock se okamžitě zapře nohama, skoro leží na zádech, zatímco ho vrtulník stahuje s sebou, jako by snad doufal, že takto jeho pád zastaví.
„Jen iluze, jen iluze, jen iluze." drtí Sherlock skrze zuby a snaží se ignorovat rychlost, s jakou se blíží k okraji.
Mohl by rozepnout skobu a byl by v bezpečí. Nemusel by se bát smrti pádem. Jenže na druhém konci lana je vrtulník a v tom vrtulníku je jeho John. A někoho takového se Sherlock nemíní vzdát.
- - o - -
John se sprostou nadávkou pustí řízení ve chvíli, kdy proletí kolem okraje střechy a je jisté, že neztroskotá na dvou bratrech. Vrhne se k lanu, na kterém visel Sherlock a zkouší rozepnout skobu, ale nejde to. Nemůže s ní hnout.
S další sprostou nadávkou John vytáhne pistol. S jednou rukou pevně chycenou lana a s krátkou modlitbičkou, ať se Sherlock lana pořád drží, rozstřílí hák a skobu, které drželi lano připevněné k vrtulníku.
A o vteřinu později už letí opačným směrem, než jeho zničený letoun.
A vrtulník za doprovodu kakofonie nárazů a hřmotu narazí do budovy, ovšem toho si blonďák nevšímá, jak se pevně drží lana a doufá.
Setrvačnost jeho pohybu ho pošle proti stěně, ale na to už je muž připraven, a tak náraz aspoň částečně utlumí chodidly. I tak do tvrdého povrchu vrazí celým tělem.
„Kurvadopiči." zaskučí John s bolestivou grimasou a přes popraskané skla brýlí se podívá vzhůru.
Na samém okraji střechy, na úzké římse stojí Sherlock a drží lano.
„Vydrž!" křikne dlouhán jen, než se pomalu vydá směrem od okraje střechy.
- - o - -
„Ještě pořád nevěříš tomu, že jsi Vyvolený?" ptá se blonďák, když zvedá ze země napůl bezvědomého velitele.
„Nejsem." přikývne tmavovlasý rozhodně a konečně se zbaví skoby a lana, které k ní bylo připojené.
Blonďák jen zavrtí hlavou, než promluví do sluchátka ve svém uchu.
„Tak jo, Molly. Kam?"
„Nejbližší je zastávka metra. Je to jen za křižovatkou. Ale pospěšte si. Blíží se policie i agenti."
- - o - -
Zastávka metra je špinavá, šerá a úplně prázdná. Ale to třem mužům v černém nevadí. Spíše dvěma mužům, třetí narezlý, kterého i přes výškové rozdíly (blonďák je o hlavu menší než ostatní) nesou mezi sebou, není při vědomí. Vypadá, že by potřeboval lékařskou pomoc a to co nejrychleji, ovšem to není důvod, proč se tato zpocená a špinavá trojice žene k osamělému veřejnému telefonu.
Ten začne zvonit zhruba ve chvíli, kdy jsou v polovině cesty mezi schodištěm a přístrojem.
Rychle překonají i zbytek vzdálenosti.
Volnou rukou blonďák zvedne sluchátko telefonu a přitiskne ho k uchu svého bezvědomého kolegy. Jeden nejistý výdech a nádech později narezlý muž zmizí beze stopy jako pára nad hrncem a blonďák zase zavěsí.
Tmavovlasý dlouhán vedle něj si dlouze oddechne. Je neuvěřitelně bledý, vlasy rozcuchané, zpocené a špinavé, stejně jako jeho oblečení. Kabát stejně jako společník nechal ve výtahu, který pak odpálili, záda košile jsou rozedřená po jeho sjezdu za lanem přes celou střechu a na dvou místech má krvavé šrámy po střetu a agentem. Je skoro nepodobný oné představě muže, který vstoupil do Matrixu.
Přesto na něj blonďák hledí, jako by byl tou nejkrásnější osobou na světě.
„Půjdeš první." řekne blonďatý, zatímco upírá pohled na mlčícího dlouhána.
„Ne."
„To nebyla otázka." zamračí se John a obrátí se na svého společníka celým tělem.
„Já vím." přikývne dlouhán.
„Tak se nehádej. Mám tě chránit."
„Já vím, Mycroft ti dal rozkaz." přikývne kudrnáč.
„Ne, ty idiote. Chráním tě, protože jsi moje priorita. Protože tě miluju." zavrtí blonďák hlavou.
Sherlock otevře pusu, aby něco řekl, ale přeruší ho zvonění telefonu.
„Zvedni to." rozkáže John, jenže dlouhán jen zavrtí hlavou a neposlouchá.
„Mycroft potřebuje doktora. Jdi první."
John se zatváří naštvaně, ale pak jen jednou rozhodně přikývne na souhlas.
S jednou rukou na Sherlockově hrudi se postaví na špičky, aby ho mohl políbit, zatímco druhou rukou sebere plastové sluchátko zvonícího telefonu.
Sherlock mu políbení bez zaváhání vrátí, oči přivřené.
A vzápětí sebou překvapeně trhne, když na uchu ucítí studené sluchátko.
Ve vteřině je malá zastávka metra naprosto prázdná, až na blonďatého muže, který s povzdechnutím zavěšuje telefon.
A na nevysokého černovlasého muže v nažehleném obleku, který stojí na spodním okraji schodiště, v ruce zbraň, kterou míří na blonďáka.
John v jednom pohybu vytáhne svou zbraň, poslední součást jejich původního arzenálu a uskočí od telefonu, který se vzápětí rozletí na všechny strany, když ho trefí kulky z agentovi pistole.
Oba muži střílí po tom druhém a míří stejným směrem, aby se o pár okamžiků později schovali za jeden z několika širokých sloupů poblíž okraje nástupiště.
„Kurva." zamumle blonďák a se vzteklým výrazem zahodí svou zbraň mezi koleje. Bez nábojů je mu k ničemu. Proti agentovi a v téhle situaci je mu k ničemu i s plným zásobníkem.
Teď mě tak napadá, že kdyby nebyli ti dva idioti a nehádali se ve snaze chránit jeden druhého, že by to možná stihli domů dřív, než se objevil agent Moriarty. Ovšem to je jen spekulace, příběh se odvíjí jinak.