Sherlock s výkřikem otevře oči do mírného osvětlení lodě Sherrinford. Hned se chce posadit, ale nemůže dosáhnout na kabel, kterým byl napojen na Matrix a bezpečně se odpojit. Musí počkat, až k němu příjde Molly, jenže ta je podle cvakavých zvuků momentálně přilepená k počítačům.
„Molly!" rozkřikne se Sherlock naštvaným hlasem.
Chce pryč z tohodle křesla. Chce pryč z tohodle křesla a uškrtit tělo nevědomého blonďáka vedle sebe anebo chce zpátky do Matrixu, aby ho mohl uškrtit v umělé realitě. To je jedno kde. John měl jít první, aby byl v bezpečí. Sherlock může být amatér, co se týče celého Matrixu a jeho fungování, ale i tak je mu jasné, že jsou policie a agenti blízko. Proto měl jít John první. John je mnohem důležitější než on, měl jít první. Nemůže se mu nic stát.
A místo toho ho podvede.
A Sherlock se jako největší idiot nechal rozptýlit pouhým polibkem. Že to byl polibek od Johna, by mohla být polehčující okolnost, ovšem ne v takovédle situaci.
„Molly!" zařve Sherlock znovu na mladou ženu, která si cosi starostlivě mumle pod nosem.
„Zklapni." ozve se vedle něj chraplavý hlas.
Na momnet si Sherlock myslí, že to promluvil jeho bratr, ovšem ten je stále v bezvědomí, byť na něj Sherlock nemůže vidět, aby si to ověřil. Místo zrzka se mu v zorném poli objeví pilot lodě s šedozeleným obličejem a čelem oroseným potem.
Ve chvíli, kdy ho Greg odpojuje od křesla, Molly u počítače vyděšeně vyjekne.
Sherlock je okamžitě na nohách a míří k brunetce.
„Co se děje?!" křikne na ni.
„Je tam agent." špitne žena vyděšeně.
„Cože?!" zařve Sherlock, až sebou Molly trhne. „Dostaň ho z tama!"
„Telefon je zničený." brání se Molly, oči přilepené k obrazovce.
„Tak mě pošli za ním!" rozkazuje Sherlock.
„Ani náhodou." zamračí se Molly. „Je tam agent a John je jediný, kdo má šanci. Ty ani to. Nemáš ani dokončený výcvik."
„Tak mi aspoň řekni, co se tam děje!" rozhodí dlouhán zoufale rukama.
„Jsou oba na zastávce. Oba jsou beze zbraní, bojují jen holýma rukama."
„Pro pána." vydechne Greg, který se mezitím dopotácel k nim, než si sedne či se spíše zhroutí na své křeslo.
„Co?!" křikne Sherlock ustaraně. Je to špatné? Má John problémy? Prohrává? Je raněný?
„Jsou vyrovnaní." hlesne Greg s nevírou a ohromením v hlase. „Pět minut max a agent tě zabije, ale John- On bojuje a jde mu to."
„To si piš, že bojuje." prohodí Sherlock, v hlase hrdost a obavy. „Jestli se mu něco stane, tak ho zabiju."
„Jenže- John nevydrží dlouho." povídá Molly vyděšeným hláskem. „Agenti jsou mnohem silnější, rychlejší a všechno a mají větší výdrž. Rozhodně má víc sil, než má teď John."
„Zvládne to." přesvědčuje Sherlock Molly i sebe.
Na moment ještě přešlapuje za Mollyným křeslem, ale pak se sebere a vyrazí ke křeslům. Bezvědomého a nemocně vypadajícího bratra a velitele lodi si skoro nevšímá a rovnou se vrhne ke svému příteli. Chytne blonďáka za ruku a nakloní s nad něj, napůl ho obejme.
„Opovaž se prohrát, Johne." hlesne směrem k bolestí a soustředěním podmračenému obličeji. „Jestli prohraješ, tak tě zmlátím a už tě nikdy nepolíbím, jasné? Takže se opovaž prohrát. Já tě totiž chci líbat."
- - o - -
John nechápe, jak mu v takovéto situaci mohou myšlenky odbíhat k Shelrockovi, nicméně se tak děje.
Agent Moriarty s ním hodil proti zdi takovou silou, že v ní vytvoří kráter, ale Johnovi myšlenky místo k pochroumaným žebrům míří k Sherlockovi a představují si ho, jak stojí u jeho křesla a nadává mu, že nesmí prohrát.
Ovšem dopad na zem a vykašlání trochy krve ho zase přivede do přítomnosti.
Snění o hlubokém hlasu mu nepomůže. Teď musí jen vymyslet způsob, jak se odsud dostat. A jak kontaktovat Molly, protože sluchátko, které měl, bylo ztraceno a pravděpodobně i zničeno během boje.
- - o - -
Sherlock sebou trhne stejně jako blonďák pod jeho rukama, jehož tělo reaguje na vše, co se s ním děje v Matrixu. Svaly sebou trhají, dech i tep jsou na vysokých číslech, čelo je orosené, vlastně celý se potí.
„Johne, prosím. Vrať se nebo já půjdu za tebou. Prosím." mumle si zoufalý dlouhán s kratičkým ježkem na hlavě. „Johne, prosím."
Molly u obrazovky vyděšeně vypískne a rukama si zakryje pusu.
Ve stejném okamžiku sebou John znovu trhne.
„Co se děje?!" křikne Sherlock na dvojici u počítačů. Šel by k nim, ale to by znamenalo pustit Johnovu ruku a vzdálit se od něj. A to je nepřípustné.
„Bojují." odpoví Greg v krátkosti.
Sherlock jen vztekle zavrčí, protože se mu nedostalo přesnějších informací. Ovšem od Johna se nevzdaluje.
Nějakou dobu Sherlock vydrží v klidu, ovšem stačí, aby sebou John znovu prudce trhnul a Sherlock ztratí nervy.
„Pusťte mě za ním!" křikne na dvojici u řízení lodě.
„Nemůžeme." zavrtí Greg hlavou.
„To je mi jedno! Pošlete mě za ním! Musím mu pomoct!"
„Ne!" křikne Greg a konečně se na něj obrátí, v obličeji, co je málem šedivější než jeho vlasy, jasně viditelné, jakými bolesti právě trpí. „Každou chvíli můžeme přijít o Johna. Nebudu riskovat i tebe."
„Ale nějak mu musíme pomoct!" hádá se Sherlock, zuřivě přitom gestikuluje volnou rukou.
„Není jak!" zavrtí Greg hlavou. „Není jak." dodá skoro šeptem, než se se zklamaným výrazem obrátí zpět k obrazovkám.
Sherlock se musí kousnout do rtu, aby něco nezakřičel, i když sám netuší, co by to bylo.
Chvíli jen nehybně stojí na místě, ale pak se opět vrhne k Johnovi.
„Vrať se, ty idiote."
- - o - -
Snad náhodou, snad díky štěstí se Johnovi podaří zkopnout Moriartyho do kolejiště akorát ve chvíli, kdy na stanici vjíždí souprava metra.
Agent neměl kdy uhnout z kolejí zpátky na perón.
John se otočí na patě a utíká pryč ze zastávky.
Je asi v polovině schodiště, když posprejovaná souprava zastaví.
John se nezdržuje.
Nezpomaluje.
Musí pryč.
Musí se zachránit.
Musí utíkat, i když ho vše bolí a jeho vlastní tělo ho chce zradit a upadnout a už se nehnout.
Musí, v patách je mu agent.
Nevěří, že by metro toho muže, ten výtvor v obleku doopravdy zabilo. Agentovi stačí chtít a převtělí se do někoho jiného a tenhle na to měl určitě víc než dost času.
- - o - -
„Utekl mu!" vykřikne Molly s nadšením, až sebou všichni na lodi trhnou. Dokonce i do teď bezvědomý Mycroft.
„Molly!" zavolá Shelrock a gestem ruky mávne ke křeslu, ve kterém leží jeho bratr.
Mladá žena hned pochopí a rozběhne se ke svému pacientovi. O Johna si v tento okamžik nemusí dělat starosti, Greg se o něj postará.
„Jste – idioti." zachraplá Mycroft namáhavě, když nad sebou uvidí svou podřízenou.
„Taky tě ráda vidím." usměje se na něj Molly šťastně.
„Johne!" křikne najednou Greg. „Dva bloky! Hotel Unit, třetí patro, pokoj 36!" vychrlí ze sebe spojovatel.
„Jak to, že s ním mluví?" nechápe Sherlock.
„Mobil." vysvětluje Molly, zatímco pomáhá Mycroftovi si sednout. „Můžeme přes ně komunikovat, ale není to moc bezpečné. A na odpojení stejně potřebuješ pevnou linku."
Dlouhán přikývne na znamení, že rozuměl a dál už se neptá. Jen se znovu obrátí čelem k blonďákovi a pevněji sevře jeho ruku.
„Vyznali se." šeptne Molly směrem k veliteli, který se na bratra udiveně dívá.
„V čem?" nechápe Mycroft.
„Komu." opraví ho Molly s protočením očí. „Vyznali si lásku. Oba dva." usměje se. Krátce, ale šťastně.
„Takže je to on." oddechne si Mycroft s úlevou.
„On to popírá." informuje ho Molly dál, než Mycroftovi pomůže na nohy.
Ale nestačí nikam dojít. Nestačí udělat ani krok, když se směrem od řídícího pultu ozve plynulý proud nejrůznějších nadávek.
„Co se děje?" zeptá se Molly s obavami. „John?"
„Chobotničky. A blíží se." vysvětlí Greg.
„Stihne to?" zeptá se Mycroft.
„Ne dřív, než ty potvory."
Všichni se podívají ke křeslu, ve kterém leží John.
„Ani na to nemyslete." zasyčí Sherlock vztekle a ochranitelsky se postaví tak, aby posádka na blonďáka viděla, co nejmíň.
„Neodpojíme ho, dokud nebudeme muset." řekne Mycroft vážně. „Ale musí utíkat."
Molly nejistě přeletí pohledem mezi bratry, ale nic neříká. Místo toho se rozběhne pryč z můstku, aby všem přinesla zbraně.
S Gregem a Mycroftem, kteří se sotva drží na nohách, se Sherlockem, který z těchhle zbraní nikdy nestřílel a s ní jako jediným provozu schopným střelcem bude obrana Sherrinfordu složitá.
- - o - -
John popoháněný strachem z agentů, občasnou střelbou jeho směrem a Sherlockovým neodbytným hlasem konečně vyběhne do třetího patra. Pravda, onen hlas, který ho popohání nebo mu nadává, můžu být jen jeho představivost, ale to neznamená, že není jako motivace účinný.
Jen krátký běh béžově vymalovanou chodbou s kobercem barvy slonová kost, než uvidí dveře, které hledá.
„Stůjte!" zakřičí za ním neosobní hlas agenta.
John ještě o něco zrychlí.
Jenže pak ho kulka trefí do hrudi a srazí ho k zemi.
Přímo před dveřmi s číslem 36, za kterými zvoní telefon.
Konec části MATRIX