Sherlock si nepamatuje, kdy naposledy brečel. Emoce jsou něco, co během svého život v Matrixu neuznával. Emoce přišly až s Johnem. A zoufalství a bolest, které cítí a slzy, které mu tečou po tvářích, ty jsou také vina malého blonďáka.
Dlouhán horní polovinou těla leží na Johnovi, čelo opřené o jeho ramneo, jednu dlaň přes jeho oči. Takto ho chránil před letícími troskami, ale to už teď nebude třeba.
Všude kolem vládne klid.
Někdo konečně zmáčkl ono rudé tlačítko a zabil chobotničky. A přerušil spojení mezi lodí a Matrixem.
Z logického hlediska Sherlock ví, že to byla nejrozumnější věc, která se dala udělat. Bylo třeba zastavit chobotničky dřív, než úplně zničí loď a pozabíjí zbytek posádky. A podle posledních zpráv, které poskytli Greg a obrazovky u křesla, střelili Johna do zad a touhle dobou už byl John dávno mrtvý. Zemřel na následky svého zranění.
Ovšem to té nově objevené emocionální části Sherlocka nebrání, aby necítila bolest a nenávist.
Nenávist vůči Dimmockovi, který je zradil a vydal agentům.
Nenávist vůči strojům, proti kterým bojují.
Nenávist vůči tomu, kdo zmáčkl ono tlačítko a připravil ho tak o naději a iluzi Johnova návratu.
Nenávist vůči agentovi, který Johna střelil, protože policie je příliš neschopná, aby ho trefili, na to byl John až příliš dobrý.
Nenávist vůči sobě, že nedokázal Johna zachránit a jen tady stál a hysterčil.
Nenávist vůči Johnovi, který ho podvedl a poslal ho z Matrixu místo sebe.
Nenávist vůči Johnovi, který z něj během jednoho odpoledne udělal nejšťastnějšího muže na světě, aby z něj pak udělal největšího zoufalce.
Nenávist vůči všemu, co zabránilo jeho budoucnosti s Johnem.
„Vrať se, ty idiote. Neopouštěj mě." šeptne Sherlock mezi vzlyky.
Někdo ho chlácholivě hladí rukou po zádech, ale to je Sherlockovi jedno. Ať si svoji lítost nechají pro sebe, ta je mu k ničemu.
- - o - -
Greg pustí z rukou zbraň, sesune se z klávesnice a obrazovky, kam uskočil před chapadlem a dopotácí se k Mycroftovi, který leží na zemi kus od něj a snaží se zastavit krvácení z rány na stehně. Následky posledního útoku chobotniček.
„Sundám ti vestu." informuje pilot velitele, než mu začne rozepínat oblečení a s jeho spoluprací mu ji i vysvleče. Ani jeden už víc nemluví, když Greg seskládá vestu na pruh, aby z ní udělal provizorní tlakový obvaz na Mycroftovu ránu.
„Molly." řekne jen zrzek s nezdravě bledým obličejem.
Sám si drží obvaz na noze, zatímco se Greg potácí k mladé ženě, která stále leží na zemi u zadní stěny místnosti. Není v bezvědomí. Jen leží nehybně na boku a očima plnýma slz kmitá pohledem po troskách hlavní místnosti.
„Molly." osloví ji Greg, než si pracně klekne vedle ní. Je vyčerpaný, rána na boku bolí k nesnesení a ty další mu náladu taky nezlepšují.
„Co se to dneska stalo?" zeptá se Molly tiše. V hlase jí zní čiré zoufalství a slzy už jí volně tečou z očí dolů.
„Co se to do háje stalo?" rozbrečí se nahlas, než se vrhne Gregovi kolem krku.
Ten jí objetí vrátí a nic neříká, i když ho vše bolí a její gesto ho skoro srazilo k zemi. Ani on netuší, jak se obyčejná cesta k Vědmě mohla tak strašlivě zvrtnout.
Dlouho ani jeden z nich nic neříká, ani se nehýbe. Jen klečí naproti sobě, objímají se a hledají útěchu v přítomnosti a náruči toho druhého.
Je to šedovlasý pilot, kdo nakonec promluví, i když se za to nesnáší. Molly je z nich nejmladší, je jako jejich malá sestřička a on ji ani nemůže nechat truchlit, protože ostatní jsou zranění.
„Molly, potřebujeme lékaře." osloví ji Greg váhavě. „Zvládneš to?"
Brunetka v jeho náruči ztrne, ale o okamžik později cítí, že příkývla.
„Mycroft krvácí z nohy." řekne jí Greg, než se od ní odtáhne.
„Víš, kde jsou obvazy a všechno?" zeptá se Molly a kotníky zápěstí si utírá oči a tváře.
„Přinesu to." přikývne Greg. Pracně se postaví na nohy a kulhavě se vydá tam, kde je lékařské vybavení.
Cestou upírá pohled jen na velitele lodi. Z jedné strany se chce ujistit, že je Mycroft ještě pořád při vědomí a v takovém pořádku, v jakém jen v dané situaci může být a z druhé strany leží Mycroft na druhém konci místnosti, než jsou křesla, takže se Greg nemusí dívat tím směrem. Tím směrem, kde je John a Sherlock. John, kterého naposledy viděl na obrazovce umírajícího a Sherlock, jehož tiché vzlyky jde v tichu lodi slyšet snad až příliš jasně.
- - o - -
Sherlock se pořád nezvedá, ale otočí hlavou do strany, takže úplně leží na Johnově hrudi. Jedním uchem poslouchá pravidelné dup-dup, dup-dup, druhým mumlání, které se k němu nese od řídících panelů. Ruka na zádech ho pořád hladí od ramen dolů a zpátky a on ji pořád ignoruje.
Aniž by je doopravdy vnímal, sleduje Sherlock trojici na zemi.
Molly s Gregovou pomocí ovázala Mycroftovu nohu tlustou vrstvou obvazů. Jindy by asi Mycroft s jednou nohavicou kalhot uříznutou přišel Sherlockovi aspoň trochu směšný, ale teď ne.
Molly znovu převáže Gregovi jeho postřelený bok, který má od Dimmocka a on jí na oplátku ošetří rozseknuté čelo. Navzájem se takhle ošetřují a pečují o sebe. Krom instrukcí během ošetřování nemluví. Ani jeden z nich se nedívá jeho směrem.
Ruka na jeho zádech se zastaví a zůstává ležet položena přes jeho ramena, ale Sherlock se ji snaží ignorovat. Zavře oči a s povzdechnutím se zaposlouchá do pravidelného chlácholivého dup-dup, které slyší. Čím déle se nebude hýbat, tím déle bude moct ignorovat realitu a skutečnost. Realitu, kde jeho John není.
Tři nádechy. Tři nádechy, než se Shelrock jedním prudkým pohybem postaví, oči vytřeštěné, pusu pootevřenou nevírou.
- - o - -
Molly pečlivě sbalí poslední kus nepoužitého zdravotnického materiálu a zavře víko bedny, ale zůstává sedět, stejně tak Mycroft a Greg, ovšem není to kvůli jejich zraněním. Aspoň úplně ne. Dokud sedí, můžou ignorovat svět kolem.
Až se zvednou, budou se muset vypořádat s rozbitými chobotničkami, polozničenou lodí, mrtvými členy posádky.
Až se zvednou, budou muset Greg a Mycroft odletět s lodí jinam, kde budou moct nechat rozbité stroje. A pak budou muset i přes svůj stav odpilotovat Sherrinford do Ráje.
Až se zvednou, bude muset Molly odpojit Johna od křesla a se Sherlockovou pomocí ho odnese k ostatním. Buse se muset postarat o fyzická zranění i o Sherlocka, i když by sama potřebovala pomoc, protože one je teď zdravotník a tohle patří k jeho práci.
Nikdo z nich se nechce zvedat, ale musí.
Mrtvé chobotničky a onen výboj, co je usmažil, sem můžou přilákat další stroje, a tak bude lepší zmizet dřív, než se objeví.
A i přesto se nikdo z nich nezvedá.
Greg hledí do země, jednu ruku přitisknutou k raněnému boku. Mycroft sedí opřený o panel, hlavu obrácenou k předním oknům, oči zavřené, ruce složené v klíně. Molly klečí na patách, pořád svírá v prstech víko od bedny s pomůckami a klapky, které ono víko drží na místě. Dívá se na ně, ale nevidí je. Částečně pro slzy, které se jí mlčky hrnou z očí, částečně pro děsivé vzpomínky na události dnešního dne.
Jeden den. Jedno odpoledne a svět je najednou vzhůru nohama. A svět je najednou mnohem děsivější místo.
Přesto je to právě Molly, kdo se pohne jako první.
Opře se rukama o bednu, postaví se, a pak onu bednu položí na jeden z vypnutých pultů, než se obrátí ke svým kolegům. Nejdřív pomůže na nohy Gregovi, který se trochu zapotácí, ale nakonec zůstane stát. Společně pak vytáhnou do stoje i Mycrofta. Ten má jednu nohu nepoužitelnou, ale i když by se na druhé udržel, stejně ho Molly s Gregovou pomocí co nejrychleji usadí v křesle druhého pilota.
Greg hned padne do toho svého. I tato trocha pohybu ho vyčerpala, ale i když by dal i svou funkci a pravou nohu za možnost si jít lehnout a spát, nemůže. Je jediný pilot na lodi, a i když Mycroft zná mapy, sám tuhle kocábku neodpilotuje. A už vůbec ne, když je poškozená. Ještě si nemůže dovolit odpočívat.
Nikdo z nich.
„Můžeme?" osloví ho Mycroft tiše.
„Jo." otevře Greg oči, které nevědomky zavřel a sedne si rovně. Nebo tak rovně, jak mu to jeho dobité tělo dovolí.
Molly sebere svou bednu, aby ji uklidila a Greg se natáhne po řídícím pultu, aby nastartoval motory, když se lodí rozlehne výkřik.
„Ty jeden zasranej hajzle!"