Kapitola 2. Blázním?

Hermiona se poslední čtyři hodiny úspěšně schovávala mezi dětmi svých bratranců a sestřenic. Ne snad že by jí to skýtalo nějaké zvrhlé potěšení, ale Darren Melroy přišel asi před dvěma hodinami a většinu času strávil s jejím otcem v knihovně mezi knížkami o letadlech a o válkách. Popravdě Hermiona tuhle zálibu s otcem rozhodně nesdílela. Neil se jí snažil naočkovat, jak se dalo, ale tohle nebylo nic pro Hermionu. Brával jí s sebou do muzeí věnovaných podobným tématům. Ale ani to nepomohlo. Sussane se zase jako správná hostitelka věnovala svým hostům a rozbalování dárků. Oslava byla v plném proudu.

Popravdě Hermionu ale už dětská společnost pomalu ale zcela jistě ubíjela jako hodiny Věštění. Opatrně vykoukla ze dveří, aby se vzápětí srazila se svou matkou, za kterou povlával její otec a za ním. Za ním.

„Malfoyi?" zírala na mladého muže před sebou s otevřenými ústy. Viděla pro ni něco naprosto surrealistického. Draco Malfoy byl v domě jejích rodičů!

„Prosím zlato?" zeptala se zvědavě její matka. Hermiona nebyla schopna slova, dál zírala s vytřeštěnýma očima na mladíka před sebou. „Oh jistě, Hermiono, tohle je Darren Melroy. Darrene tohle je naše dcera Hermiona." Usmála se paní domu.

„Těší mě." Napřáhl k ní Darren ruku. Hermiona na ni nejistě zírala, než se vůbec odvážila podat mu svou. „Hodně jsem toho o Vás slyšel. Vaši rodiče o Vás pořád mluví." Snažil se zapříst rozhovor se stále konsternovanou Hermionou.

„Ale Darrene, přeci nebudeš Hermioně vykat." Zasmála se její matka a Hermiona jí měla chuť zakroutit krkem. Bezradně se podívala se svého otce, ten ovšem pokrčil rameny a odešel k nějakému příteli, kterého zahlídl. Ticho.

„No já." Darren byl v rozpacích.

„Vždyť jste stejně staří." Namítla Sussane. V duchu plesala, vypadalo to nadějně!

„Tak pokud to slečně nebude vadit." Usmál se velmi pěkným úsměvem. Hermiona se zmohla jen na přikývnutí.

„Tak vidíte, že to jde." Obdařila oba Sussane zářivým úsměvem. „Tak myslím, že bych už mohla servírovat večeři že? Hermiono pomůžeš mi?"

„Jistě."

„Omluv nás." Otočila se Sussane na Darrena.

„Nechcete pomoct?" otázal se ještě. Sussan to samozřejmě zamítla a společně s Hermionou zamířila do kuchyně.

„Mami, co vlastně Darren dělá?" zeptala se Hermiona nenápadně, poté co se alespoň trochu vzpamatovala ze šoku. V prvním okamžiku si vážně myslela, že vidí Draca Malfoye, ale teď? Darren měl tmavší vlasy. Rozhodně ne tak platinově bílé jako Draco, pouze o něco světlejší než byly její. A oči měl taky jiné, tmavší než Draco. Byla vážně zmatená. Při tom by dala svoji hůlku, že tohle je Draco Malfoy!

„Myslím, že pracuje v nějakém výzkumném ústavu nebo něco podobného." Zamyslela se její matka. „Ale co přesně dělá, nevím." Pokrčila rameny a odnášela mísu zeleninového salátu. „Můžeš se ho na to zeptat. Sedíte přeci vedle sebe. To sem ti už říkala." Stačila ještě říct, než odešla z kuchyně.

„Ne, to jsi mi neřekla." Povzdechla si Hermiona a chopila se dalšího z báječných pokrmů své matky. A poněkud znechuceným krokem se vydala vstříc svému osudu.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

„Hodně štěstí zdravííí!" Neslo se sborově ztemnělou zahradou. Sussane sfoukla svíčky a ozval se bouřlivý potlesk. Oslavenkyně se chopila nože a začala krájet dort.

„Tak eh, Darrene, co vlastně děláš? " zeptala se Hermiona jen tak mimochodem. S postupujícím večerem a se zvýšenou hladinou alkoholu v krvi se jí už podoba mezi jejím bývalým spolužákem a Darrenem Melroyem nezdála být tak velká. Navíc nemohla uvěřit, že tenhle milý atraktivní mladík by mohl mít něco společného s tím atraktivním sobcem Malfoyem!

Než jí odpověděl, očistil si ubrouskem ústa. „No to není tak jednoduché." Usmál se na ní. „Ne, neboj se, nejsem žádný tajný agent nebo něco takového." Ušklíbl se. Úšklebek mu opětovala. „Jen se to celkem těžko vysvětluje." Povzdychl si. „Vlastně pracuju v laboratoři." Hermiona zkameněla, aby ovšem byla ihned uklidněna. „Pracuju na vývoji léků, především na psychické poruchy. Snažím se o přírodní léčiva bez takřka použití chemických přípravků. Tak ve zkratce zhruba." Podíval se na ní.

„To nezná tak složitě." Pokrčila rameny. Hodil po ní ublíženým pohledem. Hermiona si toho ihned všimla. „Teda promiň, já myslela, že sem to pochopila. Nechtěla jsem nijak zesměšňovat natož znevažovat tvoji práci. Já jen… Chjo." Zajela si nervózně do vlasů.

„V pořádku, já to chápu." Chápavě se smál,šťasten, že situaci vyhodnotil špatně.

„Vážně se omlouvám, věřím ti, že to není jednoduchá práce. Když jsme měli ve škole Lek…" zarazila se. Fajn už nesmím pít. Udělala si v duchu poznámku. „Když jsme měli na škole Laboratoře, tak to nebyl žádný med. Pořád někomu něco bouchalo." Pokusila se o úsměv.

„Jo to chápu." Zazubil se na ní. V tu chvíli jí opět připomněl Draca. Ten škleb. Přesně takhle se tvářil, když mu prošla nějaká nepravost. Tuhle myšlenku okamžitě vytěsnila z hlavy. Ne, tohle prostě není Malfoy. Malfoy by se se mnou nemohl nikdy takhle bavit. Přemýšlela, zatímco jí Darren osvětloval náplň své práce. Pomáhal si přitom rozličnými gesty, které u Draca nikdy neviděla. Ne, tohle prostě není on. Uzavřela tak své přemítání.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

„Moc jsem se bavil. Tvoji rodiče jsou moc hodní. " řekl s mírným úsměvem na tváři Darren, při tom si oblékal bundu. Léto už ohlásilo svůj příchod, ale noci byly pořád poměrně studené.

„Já se taky bavila." Opětovala mu Hermiona úsměv.

Ze začátku když zjistila, že jí matka posadila vedle něho, měla strach, že to bude jednoduše propadák. Ale on dokázal konverzovat velmi nenuceně a Hermiona se někde mezi třetí a čtvrtou skleničkou vína uvědomila, nejenom že jí je konverzace s ním příjemná ale taky jí baví. A to už bylo co říct. Rozhovor s Ronem nebo Harrym se většinou točil kolem jídla nebo famfrpálu, popřípadě náplně jejich práce. Prostě z toho puberťáckýho věku ještě nevyrostli. S Darrenem se bavila o knihách, co kdy četla, o jeho práci, o práci Hermiony, i když v poněkud jiném znění a o spoustě dalších věcí, které jak se zdálo, mají společné. Popravdě Hermionu to až trochu děsilo. Ne, že by z něho měla špatný pocit, ale mohla takřka vycítit to něco, co jí k němu táhlo. A to jí děsilo. Ale pěkně děsilo.

„Víš, říkal jsem si, že…" začal nervózně Darren. Hermionina zatoulaná mysl se ihned vrátila do přítomnosti. V hlavě jí začal blikat červený majáček. „Říkal jsem si, jestli bys nechtěla někdy někam zajít. " Hermiona už chtěla protestovat, ale Darren se evidentně nemínil vzdát. „Počkej, já nemyslel jsem tím hned rande, ale třeba já nevím." Rozhodil rukama. „Třeba bychom mohli jít do kina nebo někam na nějakou výstavu?"

Hermiona si povzdechla, promnula si kořen nosu. „Darrene, já se vážně skvěle bavila. Hanebně přiznávám, že jsem se bála, že se z tebe vyklube někdo úplně jiný, ale… Vážně jsem se skvěle bavila. " Odmlčela se. „Víš, já před nedávnem jsem se rozešla s klukem, se kterým jsem chodila docela dlouho a je to těžký. Nechci teď nic uspěchat. Přestěhovala jsem se zpátky k našim, abych byla s nimi a ne, protože jsem si chtěla najít kluka." Pohlédla na něho. Čekala, že odejde a neřekne ani slovo, že se urazí a nechá jí stát na verandě rodičů jen tak.

„Dobře. Já to chápu. " usmál se na ní jemně. „Ale kdybys chtěla někdy zajít do kina nebo bys chtěla někdy společnost, stačí říct." Zašklebil se na ní. Znovu jí tím tak moc připomněl Draca.

„Budu si to pamatovat." Usmála se na něho.

„Ahoj a dobrou." Rozloučil se a odešel.

„Dobrou." Zopakovala Hermiona šeptem. Dneska ale dobrá teda určitě nebude. V hlavě se jí toho honilo tolik. Pochybovala vůbec, že usne.