Kapitola 4. Sama?

Zaklapla desky svého posledního vyřešeného případu. Od události, která jí zkomplikovala život, uplynulo už několik měsíců. Několik strašných měsíců. Hermiona se naplno ponořila do práce. Od rodičů odešla ihned následující ráno. Strávila několik dní v Děravém kotli a poté si našla pěkný podnájem na Příčné ulici. Nebylo to tam kdovíjak velké, ale jí to bohatě stačilo. Stejně trávila většinu času prací a na tu moc místa nepotřebovala. Vlastně potřebovala jen postel a sprchu.

Rodiče se divili, co jí to popadlo, ale ona jim odmítla cokoli říct. Stejně tak nepochodila Sussane u Darrena, který byl ze všeho zmaten ještě víc než samotní rodiče. Popravdě nevěděl, co si myslet. Asi nejvíc ho vykolejilo Hermionino přemístění. Už předtím okolo ní bylo docela dost záhad, ale tohle vše jen korunovalo. Její zmizení ten večer popíralo všechny zákony logiky, na kterých si tak zakládal. Ani její rodiče mu nedokázali dát uspokojující odpověď.

Nic nebylo uspokojující!

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Hermiona vstala od stolu s myšlenkou, že to dnes přeci jen stačilo a je čas jít domů a přetrpět další noc. Ty poslední měsíce nemohla jednoduše spát. Pokaždé, když usnula, zdál se jí sen o Darrenovi. A s tím souvisely výčitky.

Vše co tu noc udělala, udělala ve vzteku. Postupem času jí ovšem napadlo, že by Darren mohl být klidně moták. Četla případy, kdy i ten největší moták prokázal nějakou magii, když se jednalo o život jeho nebo jeho nejbližších. Ale jak to dokázat? Jak dokázat, že je moták a ne její nepřítel z dětství?

Přemístila se domů. Vyhodila květiny, které dostala od Harryho k narozeninám a zapnula konvici na čaj. Vždycky jí daleko víc chutnal čaj připravený po mudlovsku než ten vyčarovaný. Na jídlo bylo už trochu pozdě a stejně neměla hlad. Zalila čaj, nechala ho několik minut louhovat a přemístila se na pohovku s knihou v ruce. Dostala jí už poměrně dávno, ale zatím neměla čas si jí přečíst. Pouze jí ve spěchu prolistovala. Otevřela jí připravená na pěkný příběh na dobrou noc. Ta se ovšem nekonala. Z knihy vypadla fotka. Fotka jí a Darrena na oslavě její matky. Tenkrát ani nevěděla, že je někdo fotil. Až po čase jí matka strčila fotku do ruky, s tím jak jim to spolu moc sluší. To už ovšem měli za sebou několik společných nocí. Hermiona si tenkrát fotku vzala s protočenýma očima, v duchu ale jásala, že má nějakou fotku Darrena.

Obou jim to tam moc slušelo. Měli na tváři lehký úsměv a vedli zdvořilou, nicméně zábavnou konverzaci. Fotka nebyla samozřejmě kouzelnická, nehýbala se. Hermioně vběhly slzy do očí. Zatoužila Darrena obejmout. Políbit ho. Být s ním.

„Takhle to nejde! Musím s tím něco udělat. Musím vědět, jestli jsi Malfoy nebo ne! " zašeptala do tichého bytu a přejela prstem po Darrenově tváři. Odložila knihu, sedla si ke kuchyňskému stolu, ze šuplíku vytáhla čistý pergamen a inkoust, namočila orlí brk, který pamatoval už daleko lepší časy, a napsala jeden velmi důležitý dopis.

Malou sovičku dostala od Harryho a Ginny k narozeninám před měsícem. Koukala z okna na odlétající sovu a nadávala si, co to zase vyvedla.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Stála před branou Bradavic. Nebyla tu od doby svého ukončení studia. Moc jí to tu chybělo. Každé místo hradu provázela nostalgickým pohledem, dokonce i učebnu lektvarů, když mířila do sklepení za jeho legendárním obyvatelem.

Nepovažovala se za sebevražedný typ, ovšem teď musela svoje mínění trochu přehodnotit. Asi byla blázen, že se dobrovolně rozhodla navštívit Severuse Snapea a ke všemu na jeho půdě. Jinak to ovšem nešlo. Po Dracu Malfoyovi se slehla zem. Nikdo o něm nic nevěděl. Zeptala se přímo Harryho, který měl přístup i k poněkud choulostivějším materiálům kouzelnického světa. Ovšem ani tady nepochodila. Jakoby Draco Malfoy neexistoval. Jeho rodiče byli po smrti. Otec zemřel v Azkabanu a Dracova matka zřejmě nebyla silná začít nový život bez něho. Údajně jí našli v manželské posteli předávkovanou lektvarem na spánek. Co je na tom pravdy, nevěděla.

Došla ke dveřím Snapeova kabinetu. Hluboký nádech. Zaklepala na okované dveře. Dutý zvuk se zlověstně roznesl sklepením. Otřásla se. Proč jsem sem lezla?

Dveře se otevřely a hluboký hlas jí vyzval, ať jde dál. Nejdřív v šeré místnosti neviděla nikoho. Poté co se její oči přizpůsobili, zamířila ke stolu, za kterým rozeznávala postavu tolik obávaného pedagoga. Bezeslova jí pokynul na nepohodlně vypadající židli. Sedla si. Nastalo ticho. Prohlížel si jí zpoza dlaní spojených do stříšky. Pohled mu nejistě opětovala.

„Nuže slečno Grangerová, proč jste mě poctila svou návštěvou?" zazněl do tiché místnosti jeho nezaměnitelný sarkastický hlas.

„Chci Vás požádat, jestli byste byl tak laskav a dal mi kontakt na Draca Malfoye." Odpověděla popravdě. Jestli to Severuse překvapilo, nedal na sobě nic znát. Jeho tvář byla bezvýrazná jako vždy. Hermiona si ho prohlížela. Zestárl, ale kdo ne. Dokonce mohla v jeho černých neustále mastných vlasech rozeznat počínající šediny. Jizva, kterou mu způsobil Naginny, nebyla vidět. Nosil tak vysoký stojáček, že mu zakrýval celý krk. Hermiona se při vzpomínce na událost v Chroptící chýši zatřásla.

„Ne." Zněla odpověď.

„Ne?" Hermiona čekala, že bude vyzvídat, proč chce vědět zrovna tohle. Čekala všemožné otázky, ale ne tuhle prostou odpověd. „Ale počkejte, Vy mi to musíte říct!" pronesla rozrušeným zvýšeným hlasem.

„Slečno Grangerová,já Vám nemusím říct vůbec nic." Protahoval každé slovo a své rty stočil do posměšného úšklebku.

„Profesore, já vím, že mě nemáte rád. To je vzájemné." Jestli mě teď neprokleje, tak už asi nikdy. Pomyslela si. „Ale já to opravdu potřebuju vědět. Je to osobní záležitost." Věděla, že Snapeovi jsou osobní záležitosti putna, ale co kdyby.

„Slečno, i kdybych věděl, kde se pan Malfoy nachází, neřekl bych Vám to, je to jeho věc. A teď pokud nemáte na srdci ještě nějakou důležitou otázku, musím opravovat výtvory mých nynějších svěřenců. A to půjde rozhodně lépe, pokud opustíte můj kabinet." Pohled stočil na kupku pergamenů v pravém rohu stolu a nepěkně se ušklíbl.

„Darren Melroy." Pronesla Hermiona do tichého kabinetu. Severus sebou nepatrně škubnul. Ovšem Hermioně to neušlo. „Znáte to jméno?" snažila se zeptat ledabyle. No moc se jí to nepovedlo. „Co to je Kouzlo? Lektvar? Myslím, že spíš ten že? Jste přeci Mistr!" Dodala posměšně. Dost dobře věděla, že dráždí zmijozela bosou nohou a že by se jí to mohlo velmi šeredně vymknout z kontroly, ale ona potřebovala vědět pravdu. „Ano, určitě je to Lektvar. Hmm tipovala bych Odvar Zapomnění nebo možná spíše Oblivio tinkturu? Nebo nějaký jiný zakázaný?" upřela na Snapea Hermiona svůj pohled.

„Proč chcete vědět, kde je Draco?" zeptal se tiše Snape. Tohle se mu přestávalo líbit.

„Říkala jsem Vám, že k tomu mám dost vážné osobní důvody." Ošila se Hermiona. Očima se vpíjela do těch Severusových, které byly jako trnky. Ucítila, jak jeho mysl vklouzla do té její. Věděla, že nemá cenu se bránit. Základy Nitrobrany ovládala poměrně dobře, ale proti tak skvělému Nitrozpytci jako je Severus Snape nemá šanci.

Před očima jí běželi vzpomínky na společné chvilky s Darrenem. Poněkud trapné seznámení. První společné kino. První polibek. Samozřejmě, že se nešlo vyhnout ani poněkud intimním vzpomínkám, jež zaplavily její mysl. Ty ovšem pokaždé odehnal. Nepotřeboval vidět Grangerovou v její intimní chvilce. Co ho ovšem překvapilo, bylo, že mohl cítit touhu, vášeň a další podobné pocity z jejích vzpomínek. Nebylo to moc známé, taky nepříliš mnoho Nitrozpytců dokázalo vidět nejenom obrazy ve vzpomínkách. Menšina dokázala i cítit pocity konkrétních osob. A musel si přiznat, že tyhle hřejivé pocity cítil nejenom z její strany.

Opatrně vyklouzl z její mysli. Viděl toho až moc. Hermiona zrychleně dýchala. Příšerně jí třeštila hlava. Severus vytáhl ze zásuvky malou skleněnou lahvičku naplněnou fialovou tekutinou.

„Vypijte to." Podal jí Hermioně. Ta mlčky odstranila zátku a lektvar do sebe vyklopila.

„Je to on." Nebyla to ani tak otázka jako prosté konstatování skutečnosti.

Sotva patrné přikývnutí z Severusovi strany.

Hermiona zakvílela jako bánší a skryla obličej v dlaních.

„Já doufala, že není. Že to je jen moták. Co jste mu dal?" tvrdě se na něho podívala.

„Chtěl to sám." Řekl tiše Severus, stejně jako Hermiona i on byl rozrušený, jen to dokázal daleko lépe skrýt. Tohle se nemělo nikdy stát.

Spustila ruce z obličeje a nevěřícně se podívala na Snapea.

„To Vám mám věřit?"

„Věřte si, čemu chcete Grangerová. Co k tomu Draca vedlo je jen a jeho věc. Několik měsíců po smrti své matky za mnou přišel a poprosil mě o uvaření lektvaru. " zadíval se na její opuchlé oči tvrdě. Co si ta malá žába myslí? Koukala na něho nevěřícným pohledem, plným vzteku a něčeho co nedokázal identifikovat.

„Jakého?" zeptala se tiše.

„Versatio vetustas."

„Ten neznám."

„To skoro nikdo. Draco ho našel v knihovně na Manoru. Ve zkratce funguje, tak že osobě podáváte po malých dávkách lektvar a to několik let. Je to poměrně zdlouhavé, zato zcela nenávratné. Ovšem musíte lektvar podávat v přesných dávkách každý den. Pokud vynecháte byť jen jednu dávku, celý proces se zvrátí. A dotyčná osoba si následující den po vynechání dávky pamatuje vše, co po celou dobu dělala." Pohlédl na ní.

„ Pamatuje si vše?" Přikývl a se zájmem si jí prohlížel. „Jak dlouho musí být lektvar podáván, než dojde k trvalé změně?" Zeptala se napjatě.

„Třicetšest měsíců." Zněla odpověď.

„Jak jak dlouho …" skoro se bála zeptat.

„Třicettři měsíců." Odpověděl, oči zabodnuté do těch jejích.

„Takže, je tu možnost zvratného procesu?" Zeptala se plná nadějí.

„Není."

„Ale právě jste řekl, že…" její hlas zněl zmateně.

„Jsem si moc dobře vědom, co jsem řekl. Ovšem Draco mi řekl, že si vyloženě nepřeje proces přerušit." Odsekával jednotlivá slova.

„Běžte k čertu! To mě vůbec nezajímá! Já krucinál Snape! Já ho miluju!" Řvala na celou místnost a z opuchlých očí jí kanuly slzy.

„Vaše emocionální výlevy mě nezajímají. Něco jsem Dracovi slíbil a hodlám to dodržet." Nenechal se vyvést z míry.

Hermiona si frustrovaně zajela rukama do vlasů.

„Prosím." V tom slově byla všechna její bolest, Všechna její touha. „Musím vědět, jestli to, jestli to myslí vážně. Nemůžu milovat někoho, kdo ani neví, kdo ve skutečnosti je. Zničíte život nám oběma." Podívala se do jeho černých očí.

„Víte, o co mě žádáte?" podíval se na ní vážně. Hermiona cítila, že teď je to Severus Snape, přítel Draca Malfoye, který pro něho chce jen to nejlepší. Teď to nebyl profesor Snape, postrach bradavických studentů.

„Myslím, že vím. Pokud chcete, podívejte se mi do mysli. Uvidíte, že to myslím vážně. Není to nějaký můj rozmar. Já miluju Darrena Melroye a chci vědět, jestli jsem schopná milovat Draca Malfoye a jestli je on schopen milovat mě. Prosím."

Sklonil svůj pohled. Hermiona skoro nedýchala. Po neuvěřitelně dlouhé době, alespoň Hermioně to tak připadalo, přikývl.

„Lektvar mu dává domácí skřítek. Každý den do jeho večerního čaje. Řeknu mu, že má zítřejší dávku vynechat."

Hermiona nedýchala. Nevěřila vlastním uším. Asi musela umřít a ocitnout se v nějakém jiném světě.

„Vy ani nevíte, co to pro mě znamená. Asi nikdy Vám to nebudu schopná oplatit. A nejsem ani schopná vyjádřit své díky." Usmála se na něho. „Děkuji." Vstala a zamířila ke dveřím poněkud nejistým krokem.

„Grangerová," Hermiona se otočila, „nezklamte jeho ani sebe. Tohle by mi nikdy neodpustil." Zcela vážně jí řekl. Hermiona horlivě přikývla a doslova vyběhla ze dveří. Musí si naplánovat zítřejší ráno.

Severus sledoval postavu opouštějící jeho pracovnu a doufal, že alespoň jeden z bývalých Smrtijedů bude v dalším životě šťastný.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Draco ten večer nespal dobře. Měl několik nočních můr. Lektvar přestával působit a on byl ještě pořád z poloviny Darren. Obrazy, které vytvářelo jeho podvědomí, mu proto nedávaly zcela smysl. S odfrknutím se otočil a otevřel oči. První věc, kterou viděl byla.

„Hermiono!" prudce se posadil. Zamotala se mu hlava a on se poroučel zpět do pokrývek.

„Draco! Jsi v pořádku?" Ihned k němu přispěchala.

„Jak jsi mi to řekla? Jak to víš? " uvědomil si hned, že jeho tajemství je prozrazeno.

„Snape." Řekla jednoduše. „Vážně je ti dobře?" Jsi nějaký bledý.

„Ale jak? Co? Já jsem použil náhodnou magii! Ten večer!" Uvědomil si okamžitě. Životy dvou lidí mu splývají v jeden. Nehorázně ho rozbolí hlava.

„Ano." Přisvědčila. „Myslím, že si musíme promluvit Draco Malfoyi."