Epilog

„Tak co Draco?" zeptá se okamžitě Sussane, když dotyčný vyjde z pokoje. Na tváři má mírný úsměv. Nikdy nebyl šťastnější.

„Kluk." Odpoví na otázku s úsměvem od ucha k uchu. Oba novopečení prarodiče se mu vrhnou okolo krku a nestačí gratulovat. S Dracem Malfoyem se točí celý svět. „Chcete je vidět?" docela hloupá otázka, ale jemu to jednoduše nemyslí. Připadá si jako by vypil celou lahvičku Felix Felicis.

„Samozřejmě!" vyhrkne Neil se Sussane současně. A už se ženou do dveří. Draco si sedne na židle, ze které před chvílí vstal Neil. Potřebuje si aspoň trochu utřídit myšlenky.

Před chvílí se stal otcem! Merline, může být svět nádhernější? „Ne." Řekne už nahlas. „Nemůže." Zasněně se usměje. Kdyby ho viděl teď někdo z jeho bývalých spolužáků, poslal by ho na vyšetření ke Sv. Mungovi a to v tom lepším případě v tom horším by zkrátil jeho utrpení Avadou.

Myslel si, že nejšťastnější byl, když požádal Hermionu o ruku a ona řekla ano. O pár měsíců své mínění přehodnotil. Hermiona byla ve svatební den okouzlující. Anděl! Říkal si, že tohle je zaručeně jeho nejšťastnější den. Tohle tvrzení měnil přesně o sto dní později. Hermiona mu jednoho krásného nedělního odpoledne oznámila, že je těhotná. Pamatoval si, že tehdy mu vypadl hrnek s čajem a koukal na ní jako na zjevení. A teď svoje mínění měnil zase. Po chvilce plné uculování si uvědomil, že už je tu až moc dlouho a měl by se podívat na svoji manželku a syna.

Zaklepal na dveře a tiše vešel dovnitř. Klučina byl právě v náručí pyšného dědečka a Sussan je oba obskakovala a ňuchňala na malého. Draco se podíval na Hermionu, která to vše sledovala s klidným, ale unaveným výrazem.

Začátky jejich vztahu nebyli rozhodně jednoduché a idylické. Jako Darren byl Draco vůči mudlům daleko ohleduplnější. Potom co se stal zase Dracem, to nebylo tak jednoduché. Nedokázal zničehonic změnit podstatu své osobnosti, ve kterou ho vychovali rodiče. Oba museli udělat hodně ústupků a podstoupit několik obětí. Ale on by rozhodně neměnil a troufal si říct, že Hermiona taky ne. Několikrát to dokonce vypadalo, že je mezi nima konec. Ale vždycky to nějak dopadlo.

Často přemýšlel, jestli to byla náhoda, která je k sobě svedla nebo jestli to bylo nějaké řízení osudu. K ničemu nedospěl, ale to mu bylo jedno. Hermiona mu otevřela oči. Ano, prvních několik měsíců bylo hodně těžkých. Lidé se na něho pořád koukali skrz prsty a on si musel vydobýt své místo ve společnosti znovu. Ještě teď pro něho bylo hodně dveří zavřených, ale on věděl, že teď má pro co bojovat a tím, že uteče od problému, ho nevyřeší.

„V pořádku?" zeptal se Hermiony, přisedl si k ní a zlehka jí políbil do vlasů.

„Samozřejmě, jen jsem unavená." Stiskla mu ruku.

„Víte, že jste nám vlastně neřekli, jak se tenhle chlapík jmenuje?" zeptala se zvědavě Sussane.

Tázaní se na sebe podívali a současně odpověděli.

„Darren."