"Tome..." zamumlal černovlasý mladík a pomalu začal otevírat oči.
Pán zla se pousmál, takhle mu chlapec neřekl od doby, kdy ztratil paměť.

"Harry," jemně s Potterem zatřásl, když viděl, že chlapce opět usíná.
"Hmm," tiché brouknutí.
"Potřebuji, aby ses na mě podíval. Co si pamatuješ?"

Potter se s povzdychem podíval na Temného pána.

"Co bych si měl pamatovat?"

"Zamysli se, na jakou poslední věc si vzpomínáš?" naléhal Pán zla, doufajíc, že to kouzlo, které do chlapce před chvílí narazilo nebylo zase nějaká paměťová kletba, která by mu ještě víc oddálila srdce jeho andílka. Ale zatím to tak nevypadalo. Vždyť mu řekl 'Tome', to už neudělal tak dávno...

"Vzpomínám si na..." mladík se zamyslel.
"No..." Pán zla netrpělivě bubnoval prsty o sebe.
"Co na tom záleží," rozverně prohodil chlapce a přivinul se k Voldemortovi.
"Záleží, tak prosím, na co?" vzdychl Pán zla.
"No jo no... Na tebe..." pousmál se chlapec, doufajíc, že tím Voldemorta umlčí.
"To je sice pěkné, ale na co?" pokračoval Pán zla ve vyptávání.
"Ale no tak, to se budeme stále bavit o takových zbytečnostech," hraně si povzdychl chlapce a dráždivě políbil Pána zla na krk.
"Harry, prosím, tohle je důležité! Na co si vzpomínáš naposledy?" Voldemort jej chytl za ruce a jemně jej od sebe odtáhl, hledíc mu tak do očí. Ne snad, že by se mu mladíkova hra nelíbila, ale teď opravdu potřeboval vědět, jestli se chlapci něco nestalo a jestli si na všechno vzpomíná.

"Pamatuji si na tebe, na Luciuse a na to jak jste zabili Snapea, stačí?" nabroušeně odpověděl Potter.
"Ano, stačí," s úsměvěm jej k sobě přivinul Pán zla, šťasten, že aspoň na chvíli má andílka takového jaký byl před tou podivnou ztrátou paměti.

"Nevadí ti to?" lehce udiveně.
"Nikdy jsem Snapea neměl rád," prohlásil chlapec a ještě více se přitulil k Temnému pánovi.
Voldemort se sám pro sebe usmál, pokud takhle reagoval na smrti, byť nenáviděného profesora, nebude až takový problém jej převést na stranu zla, na Voldemortovu stranu.
Ano, Harry sice byl jeho milencem, ale o tom na jaké je teď straně se spolu vlastně nikdy nebavili. Pán zla ani moc nedoufal, že by chlapce změnil stranu, ale třeba... Třeba se nakonec nebude muset svého andílka vzdát.
Třeba jej nakonec nebude muset zabít, jen aby mu nebránil v cestě. Třeba nakonec půjdou tou cestou společně.

"Čemu se směješ?" Harry se trošku odtáhl, hledíc tak do rudých očí Pána zla, který se stále ještě usmíval.
"Jsem rád, že tě mám," přitáhl si k sobě chlapce a něžně jej políbil.

Voldemort sjel polibky na mladíkův krk. Jemně chlapce kousl. Pokojem se roznesl mladíkův zvonivý smích. Pán zla se pousmál, tak moc mu chyběl tenhle Harry, jeho andílek, jeho všecko...

"Miluji tě," zaševelil chlapec a přitiskl své rty na bledá ústa Pána zla.
Voldemort si vychutnával polibek. I kdyby mohl, tak by stejně chlapci neodpověděl stejnou větou. Ještě ne, ještě nebyl ten správný čas.

Temný pán obejmul chlapcovo tělo, jakoby se bál, že mu každou chvíli zmizí. Ještě líbl Harryho do černých, rozcuchaných vlasů a nechal jej opět usnout.

Pán zla sledoval spícího chlapce. Pramínek neposedných černých vlasů spadl chlapci do tváře. Voldemort jej se zasněným úsměvem zastrčil zpět za mladíkovo ucho, něžně jej políbil. Spokojeně si lehl vedle něj a , s tak netypickým, spokojeným, úsměvem pro Pána zla, usínal.

***

Lucius rozmrzele procházel hradem. Nijak nespěchal. Sice jej k sobě volal Pán zla, ale ten teď byl v sedmém nebi z toho, že je jeho milenec v pořádku, že si těžko povšimne toho, že Malfoy přišel později, než mu nakázal.

Plavovlasý aristokrat byl nad míru znechucen tím, co musel předcházející dny dělat. Stále ještě uklízel sklepení. Jakoby nestačilo, že musel zlikvidovat Snapeovo tělo, ještě mu Pán zla přidal pomoc ostatním smrtijedům a uklízet sklepení a kobky, kde již nějakou dobu byla tlející těla vězňu na které si nikdy nikdo neudělal čas, aby je vyslechl.

Lucius nepochyboval, že je to jeho trest za to, že se v době, kdy si mladý Potter nic nepamatoval, s ním trochu sblížil. Ale vždyť to nebylo nic vážného, to by Pán zla měl brát přece v úvahu ne neměl by nutit jeho, aristokrata, k uklízení mrtvol!

***

"Jdeš pozdě!" zavrčel Pán zla, když Lucius konečně vstoupil do dveří. Malfoy zvedl zrak od země a pohlédl na svého pána. Vedle něj zaregistroval další pohyb. Udiveně se tam zadíval.
Vedle Pán zla seděl černovlasý chlapec a s úsměvem Luciuse sledoval.

Malfoy netušil, co všechno si chlapec pamatuje z doby, kdy neměl pameť, ale podle toho úsměvu nepochybně vše. Aristokrata zamrazilo, kolik z toho řekl chlapce Voldemortovi?

"Mám pro tebe nový úkol. Úklid sklepení nech na nováčcích, ty se postaráš o něco lepšího," ušklíbl se Pán zla.
"Ano, Mistře."
"Zjistíš, jestli ještě někdo donáší Brumbálovi, nebo Ministerstvu, kdybys měl jakékoliv podezření, můžeš toho dotyčného ihned zabít."
"Ano, Mistře, ale vždyť Snape říkal, že už nikdo nedonáší," namítl Malfoy.
"Jistě, ale od té doby už uplynula nějaká doba. Prostě bude sledovat každého smrtijeda, hlavně ty nově naverbované a každé podezření mi budeš hlásit, nebo jej budeš hned sám řešit, je to jasné?!" v rudých očích se zablísklo, Pán zla nesnesl odpor a Lucius už si v předcházejících dnech dovolil víc, než dost. Tohle byla jeho poslední šance jak se odvděčit. A Malfoy to věděl. Teď nesměl zklamat, musel aspoň jednoho zrádce najít a přivést ho Mistrovi, nejlépe už mrtvého...

***

"Nemusíš být přece tak zlý," namítl Harry.

Byla už hluboká noc. Právě se vášnivě pomilovali, ale černovlasý chlapec byl myšlenkami jinde. Pán zla vedle něj pomalu usínal, ale on ne a ne usnout. Stále přemýšlel nad příliš mnoho věcmi.

"Neříkej, že je ti ho líto, vždyť je to jen řadový smrtijed."
"Ale on si to nemyslí," namítl chlapec a otočil se na bok, aby tak mohl sledovat tvář svého partnera.
"Je mi naprosto jedno, co si Lucius myslí a co ne, je to jen smrtijed, jen cháska! Nemá právo si stanovovat jakékoliv požadavky," Pán zla otevřel oči, věděl, že chlapec s debatou nehodlá jen tak přestat.
"Ale bez smrtijedů bys byl nikdo," přemýtal mladík, nemysleje na to s kým vlastně mluví.
V rudých očích se zablísklo vztekem. Kdyby to nebyl jeho andílek na místě by jej zaškrtil. Tohle mu říct! To si nikdo ještě nedovolil.

"Proč se tak zajímáš zrovna o Luciuse, nějak moc jste se sblížili, není-liž pravda?" zavrčel Pán zla.
"Cože? To teda ne!" chlapec se nadzvyhl na lokti.
"Tak mi pak vysvětli ten tvůj náhlý zájem o jeho blaho?"
"Měl bys mít spokojené své věrné služebníky, jinak ti přerostou přes hlavu," odvětil stále ještě naštvaný chlapec.

Jak si jen může myslet, že bych něco měl s Malfoyem...

"O to se ty nestarej, já si smrtijedy zvládnu ohlídat," zavrčel Pán zla a zavřel oči, dávajíc tak najevo, že považuje debatu za ukončenou.

"Jak se dostanu do Bradavic?" ozval se po chvíli Harry.
"Cože?" Voldemort opět s povzdechem otevřel oči a zadíval se na chlapce na jehož tváři mohl jasně spatřit nejistotu.
"No do Bradavic, do školy. Jak se tam dostanu? A nebude to podezřelé?" vyptával se Potter.
"Proč by ses měl dostávat do Bradavic?"
"Musím se tam přece vrátit! Ještě nemám ukončené studium," zoufale se na Pána zla zadíval černovlasý mladík. "Nic nemusíš! Do Bradavic se nevrátíš a konec, tečka. Spi už..." Voldemort opět zavřel oči a po chvíli usnul.

Jak nevrátím? To přece nejde...

***

Lucius stále opět před Pánem zla. Napůl ucha poslouchal jeho příkazy a sám podával záporné hlášení o tom, co zjistil a zda našel nějakého zvěda z Ministerstva či od Brumbála.

Koutkem oka pak sledoval černovlasého chlapce, který opět seděl po boku Voldemorta. Teď vypadal nějak sklíčeně. Co se mu asi mohlo stát?
Ani Pán zla dnes neměl svůj dne. Na každého křičel. Cruciata rozdával na potkání. Jen na svého andílka skoro nepohlédl.

Lucius přemítal, co si asi tak mohli udělat. Ať už to bylo cokoliv, Malfoy byl rád, že se Pán zla udržel a chlapci něco neudělal, přece jen za tu krátkou chvíli, kterou strávil v mladíkově přítomnosti se mu chlapec dostal pod kůži.

***

Voldemort ležel v posteli, čekal až se Harry osprchuje a konečně přijde.
Zdálo se, že to chlapec dneska nějak protahuje. Konečně se otevřely dveře. Pára z koupelny pronikla do pokoje a ven vyšel černovlasý mladík.
Narozdíl od předchozích dní byl však zahalený v županu. Pán zla se ušklíbl, to mu tím snad chce dát najevo, že se dnes nechce milovat?
Tak to teda ne, jako milenec Temného pána by si měl uvědomit, že i on má nějaké povinnosti a uspokojení Pána zla po těžkém dni k nim patřilo.