Pán zla došel k černovlasému chlapci, který se vystrašeně přikrčil.

"Opovážil ses mě podvést," zavrčení.
"Ne!"
"Lžeš..." Pán zla se hmátl po mladíkovi a strhl ho na zem ke svým nohám.
"Ni-nic jsem neudě-neudělal," zalykal se Potter, zvedaje se ze podlahy.

Lucius opodál tiše zasténal. Harry vystrašeně pohlédl na Temného pána a vrhl se k Malfoyovi.

Klesl na kolena k zkrvavenému tělu smrtijeda.
"Co ti to udělal," tiché zoufalství.

Lucius měl pootevřené oči, hleděl na Harryho, ale vlastně ho ani neviděl. Nebyl ve stavu, kdyby si uvědomoval kdo je tam s ním...

"Luciusi," jemně jej pohladil po tváři.
"Neodpoví ti," Voldemort popošel k chlapci, chytl jej za rameno a odtáhl od Luciuse.
"Proč jsi mu to udělal?!" Harry se odtáhl od Pána zla a se směsicí rozhorčení, děsu a zoufalství na něj hleděl.
"Jsem Pán zla, chápeš ten pojem?! Já se nedělím! S nikým!"
"Ale on přece..."

"Harry..." Lucius tiše zaševelil.

Potter se vrhl dopředu, pevná ruka Lorda Voldemorta jej zastavila.
"Pusťme!"
"Nepůjdeš za ním!"
"Tome, prosím," úpěnlivým tónem.
"Neříkej mi tak." Pěst Pána zla dopadla na už tak rozbolavělý obličej mladého chlapce.
Harry skončil na podlaze. Po tvářích mu tekly slzy bolesti v vzteku, mísily se s krvavým pramínkem, který mu vytékal z úst.

"Nenechám vás žít oba," pronesl náhle Pán zla.
"Cože?" nechápal.
"Jeden z vás zemře, můžeš si vybrat," Úšklebek.
Potter se postavil na lehce roztřesené nohy.

"A co se stane s tím druhým?" opratrně se vyptával chlapec.
"Nic, bude žít."
"A to ti mám věřit?!"
"Budeš muset."
"Nechápu to... Proč musí jeden umřít, proč?!"

"Pán zla by nestrpěl, kdybych žil a měl k tobě přístup. To tě radši zabije..." ozval se mátožný hlas.
Harry se prudce otočil. Lucius Malfoy se nějak dostal ke stěně a teď seděl, opíral se o zeď za sebou a s polozavřenýma očima hleděl na dvojici před sebou.
"Ale to... Ne..."
"Vyber si," zlověstně se usmíval Pán zla.

Harry přejel pohledem po ztýraném těle Luciuse Malfoye, bylo mu jasné, že dlouho nevydrží. A co, když vybere sebe, jakou má naději, že Voldemort Luciuse stejně nezabije. Nebo že ho zde nenechá napospas osudu..?
Ale co když má šanci, že bude žít? Má snad on, Harry, právo mu tu šanci vzít a přivlastnit si jeho život? Má?
Nejistě pohlédl na Temného pána, který si pohrával z hůlkou.

"Dobře, zabij mě."
"Opravdu?" v rudých očích se nesouhlasně zablísklo.
"Ano!" odhodlaně.
"Ne..." zaševelil Lucius.
"Copak, Luciusi, máš na to snad jiný názor?" podivil se Pán zla.
"Neza-nezabíjejte ho," Malfoyovi se mluvilo stále hůř a hůř.
"Ale, měl bych snad místo mého drahého milence zabít tebe?" ušklebek.
"Ano..." bolestivé vydechnutí.
"Dobrá."

Pán zla s pozvedlou hůlkou přistoupil k Malfoyovi.

"Ne! To nemůžeš!"
"Crucio," líně pronesl Pán zla.
Kletba Pottera zasáhla zcela nepřipraveného. Sesunul se zpět na zem. V házel sebou v bolestivých křečích, křik mu unikla z hrdla zcela neovladatelně.

"Nepleť se mi pod nohy," zavrčel Pán zla a otočil se od chlapce, který ztěžka oddechoval na zemi, na věrného smrtijeda.
"Avada kedavra!"
"Né!"

Kouzlo narazilo do zdi nad Luciusem.
Pán zla se rozlobeně zvedl ze země, kam jej srazil Harryho výpad. Rozhořčeně pohlédl na mladíka, který stále ještě ležel na zemi.
"Udělal si chybu," temné zavrčení.
"Nezabíjej ho, prosím."
"Tolik ti na něm záleží?" lehce udiveně, zlost v něm však stále kolovala.
"Ano, ne... Záleží mi na tobě, ale prosím, nezabíjej ho. Je to přítel. Ty jsi můj partner, ale prosím..." Harry se zvedl ze země a přistoupil k Voldemortovi.
"Fajn, postarej se o něj, když ti na něm tak záleží," zavrčení.
"Opravdu?" nevěřícně.
"Ano, samozřejmě. Postarej se o něj, ale nečekej, že k tobě budu stejně milostivý, až se vrátím," s tím Pán zla opustil místnosti, zanechávaje za sebou naprosto nechápajícího chlapce a zakrváceného smrtijeda.

***

Smrtijedí útok. Nebyl plánovaný, ale Pán zla si nějak musel vybít zlost na mladého milence a smrtijeda, který už dávno neměl žít.
Temný pán netušil, jak je možné, že se nechal uprosit a Malfoye nezabil. Jak je to možné? Vždyť jej chtěl zabít. Chtěl zabít, pak jít a ponížit svého milence, chlapce, který směl patřit jen jemu.
Vedl útok. Vybíjel si vztek. Vraždil, týral, mučil, ubližoval, ale neuspokojovalo ho to. Proč? Stále myslel na chlapce a smrtijeda, kteřé zůstali sami na hradě. Co asi dělali? Kdyby věděl, že Lucius nebyl vážně zraněn, byl by se otočil, vzal by zpět své rozhodnutí a zabil by ho.
Proč ho nezabil, cožpak už nebly tak zlý, jako dřív? Nebo za to mohl snad Harry? Ano, mohl. Nechtěl chlapci ublížit, ne doopravy. Ano, mohl ho zranit, ale když viděl pohled, který mladík vyrhl na Luciuse. Ne... Nemohl mu takhle ubližovat.
Ale to chlapec nemusel vědět. Až se vrátí na hrad. Až se dostatečně uklidní, tak Potter dostane to, co si za svou drzost zaslouží...

***

Harry seděl v křesle. S nevyzpytatelným pohledem hleděl na muže před sebou. Lucius Malfoy spal.
Byl pod vlivem lektvarů, který chlapec našel kdesi na hradě a smrtijedovi je podal.
Harry se jej pokusil co nejlépe vyléčit, avšak nebyl v kouzlech tak zběhlý, aby se mu to úplně podařilo, doufal tedy, že lektvary udělají své.

Nechápal, co se stalo. Proč Voldemort tak náhle začal šílet, proč začal Luciuse podezřívat z něčeho tak absurdního? Vždyť přeci musel vědět, že by to nikdy nebylo proveditelné. Nejen, že Lucius jako věrný smrtijed by si ani pomyslet nedovolil na něco, co patří jeho Mistrovi, ale Harry? Vždyť on přece nebyl ten typ, který měl tendence někoho podvádět. Tedy, ano napadlo jej, že by mohl zkusit jaké to je s někým jiným. Ale pomyslet, to přece ještě neznamená, že by to udělal. Tak proč Pán zla náhle přišel a rozbil to, co se tak pracně dávalo dohromady.

Harry netušil, co bude teď. Bude tady ještě moci zůstat? Vždyť kam jinam by šel? Ano, mohl jít do Bradavic, ale jak by vysvětlil, kde byl. A jak by se mohl vrátit do Bradavic, vždyť by tam byl sám.
Bodlo jej u srdce. Jeho přátelé. Všichni byli mrtví. Za několik posledních hodin na ně ani jednou nepomyslel, o to horší to nyní bylo, když si uvědomil, že vlastně nemá kam jít. Zůstal sám. Mohl se tedy jen tak zvednout a on Pána zla odejít? Vždyť on byl to jediné, co teď měl...
Pravda, byl tady ještě Fénixův řád, ale mohli mu pomoci? Vždyť by stačilo aby zjistili, kde trávil poslední měsíce a zavrhli by jej. Co by mu pak zbylo. Nic.
Musel zůstat tady... Jen doufal, že Lucius přežije. V dobách, kdy měl Voldemort své temné nálady byl Malfoy jediné co chlapce drželo při zdravém rozumu. Neuměl si představit, že by teď o tuhle záchranu měl přijít. Navíc to byl i cenný zdroj informací o tom, co se děje venku. Pán zla by mu to nikdy neřekl. Nechal by jej, aby si počkal na poslední bitvu a pak aby čekal, zda se vrátí smrtijedi jako vítězové, nebo bystrozoři s tím, že on půjde do Azkabanu.

Azkaban. Děsila jej ta představa, že by tam mohl skončit. Ale mohl? Jistě, byl přece milencem Pána zla... Třeba by se mohl ještě nějak obhájit...

Povzdechl si. Upřel svou pozornost na muže ležícího v posteli. Potichu se zvedl a zamířil ke dveřím. Nemusel se bát nechat zde smrtijeda samotného, měl by spát ještě minimálně pár hodin.

Zamířil do pracovny Pána zla. Doufal že tam bude, museli si promluvit.

Zaklepal.

Po pár minutách téměř neslyšně otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Nikdo tam nebyl. Mladík se zamračil. Kde mohl Pán zla být? Dělo se snad něco o čem on opět nevěděl?

Vstoupil do místnosti. Rozhlédl se kolem. Věděl, že by zde sám neměl co pohledávat. Ale kde jinde měl čekat na návrat svého milence, než právě zde?
Vždyť kdyby se mu Pán zla chtěl vyhnout, tak tím, že bude zde, mu to znemožní.
Museli si promluvit, opravdu museli. Už nikdo další nemohl, nesměl, trpět kvůli tomu, že se oni dva nedovedou shodnout.

Sedl si do křesla v rohu místnosti a čekal.

***

Skoro už usínal, když plameny v krbu náhle zezelenaly a ven vystoupila temná postava zahalená v plášti.

"Co tady děláš?" zavrčel Pán zla, který ihned zaregistroval přítomnost mladého Nebelvíra.
"Přišel jsem za tebou, ale nebyl jsi tady," Harry se nejistě postavil a popošel k Voldemortovi.
"Co chceš?"
"Měli... Měli bychom si promluvit."
"Proč? Co tady chceš? Myslel jsem, že se budeš starat o svého přítele," chladně.
"Lucius spí... Chci se bavit s tebou... Chci být s tebou," něžně se přitiskl na tělo Pána zla.

"Kdes byl?" s poněkud vyděšným výrazem kousek poodstoupil a poprvé od doby, kdy Pán zla vstoupil do místnosti, si jej prohlédl. Hábit Lorda Voldemorta byl na několika místech potřísněn krví, bylo zřejmé, že není Pána zla.
"To tě nemusí zajímat," další zavrčení. Temný pán zamířil ke dveřím ven z místnosti.

"Nestojíš už o mě?" zklamání zaznělo v hlase černovlasého mladíka.
"Cože?" Pán zla se nevěřícně otočil.
"Nestojíš už o mě? Nemiluješ mě, to vím, ale nestojíš už o mě jako o svého partnera, milence..?"
Voldemort stál na místě, netušil, co se chlapci před ním honí hlavou. On o něj snad ještě stál, po tom co mu udělal? Z čeho o obvinil? Zabil mu přátele a Harry si teď myslí, že to on o něj nestojí?

Pán zla si během dnešní bitvy pár věcí ujasnil. Nechtěl o Harryho přijít. Bylo jedno proč, ale musel ho mít u sebe. Tím, co se během posledních dnů stalo si byl celkem jist, že chlapce ztratil, že už k němu nebude cítit, co vlastně? Lásku? Nemyslel, že by ho chlapec miloval, ale něco k němu cítit musel, jinak by tu přeci teď nestál a nebyl zoufalí kvůli tomu, že on projevoval málo zájmu.

Přistoupil k Harrymu. Jemně jej objal. Přitiskl jej k sobě. Ještě před pouhými pár hodinami se na něj neuvěřitelně zlobil, ale teď. Něco se v něm ozvalo. Něco co tam vždycky bylo, ale bylo to zaslepeno žárlivostí, která se stále více objevovala, když se v Harryho přítomnosti ukázal někdo jiný.
Objímal lehce se třesoucí tělo chlapce, bylo mu jasné, že Harry pláče. Netušil proč a bylo mu to jedno. Chtěl tu jen být pro něj. Teď v tenhle okamžik mu bylo jedno zda vyhraje válku, zda zabije vůdce strany dobra. Nyní pro něj byl prvořadý Harry, jeho Harry.