Lucius stále před pokojem, kam byl umístěn Remus Lupin. Ano, nenechávali jej ve vězení, přeci jen to nebylo zrovna nejvhodnější místo k tomu, aby tam měl s někým sex, hlavně, pokud se měl Lucius pokusit o to, aby to bylo o něco více intimní.
Tak co nyní, měl vejít? Musel, to mu bylo jasné, kdyby nešel a neudělal to, co mu Pán zla nařídil, tak by jej to stálo život. Tak moc si jej Temný pán přestal vážit. Ovšem Lucius se chlácholil aspoň tím, že to dělal pro Nebelvírského hocha, který byl nyní neznámo kde, nebo známo kde, ale bez jejich případné pomoci.

Plavovlasý koluzelník vstoupil do pokoje. Pohled jantarových očí jej provázel hned od začátku. Malfoy si jej snažil příliš nevšímat. Pohledem zkontroloval, zda vlkodlak vše snědl a má v sobě tedy dostatečnou dávku lektvaru. Podle Pána zla by měl působit okamžitě. V to Lucius také doufal, nevěděl jak moc by zvládl, kdyby to, co má za úkol, měl dělat častěji.

"Malfoy," oslovil jej Lupin, který se mezitím zvedl z postele a pomalu šel vstříc plavovlasému muži.
"Proč jsem tady?" Zdál se něčím oblblý, ale stále při svých vlastních smyslech. Lucius byl poučený, že lektvar začne úplně působit až poté, co se sním pomiluje.
Takže to musel udělat násilně. Sakra...

Stále vlkodlaka ignoroval. V mysli hledal způsob jak to udělat. Nebyl násilník, aspoň tedy v tomto smyslu, tak proč zrovna on to měl za úkol. Byl to snad nějaký druh trestu ještě za to, že si dovolil bavit se s Potterem?

Odhodlaně se otočil k Lupinovi, který jej stále nejistě pozoroval.
"Víš... Pán zla si myslí, že bys-"
"Nebudu vám pomáhat! Nemáte právo tady Harryho držet, ubližovat mu-"
"Zmlkni! Chceš, aby tě někdo slyšel? Víš, co by se ti stalo, kdyby se doneslo Pánovi zla, že o něm mluvíš, jako by Potterovi ubližoval?"
"A nedělá to snad? Jistěže, vždyť on je určitě velmi milý na chlapce, který jej má zabít, že," ironicky se ušklíbl vlkodlak.
"Nevíš o čem mluvíš. Pán zla mu nechce ublížit, on jen..."
"Co? Co chce? Chce s ním snad splodit armádu svých mocných přívrženců a pak jej zabít? Nebo si myslíš, že mu jde o něco jiného, než o vlastní prospěch?"
"Pán zla je přesvědčen o tom, že se věštba nemusí vyplnit. Mohl by pak s Potterem žít a-"
"A co? Milovat se navěky věků?!" štěkl Remus.
"Kdo je tady ten naivní? Voldemortovi nikdy nešlo o nic jinýho, než o to, aby vyhrál válku, aby zničil Brumbála spolu s Harrym. Myslíš si, že někdy měl nějaké city, že by snad něco mohl cítit k Harrymu? Nevím, co jste Harrymu napovídali, jak jste jej přesvědčili, aby tomu věřil, bude se ještě muset naučit, že ne vše, čemu je rozhodnutý věřit je pravda. Harry příliš dlouho hledal někoho blízkého, že je teď ochotný uvěřit, že tím někým by mohl být i Voldemort. Ale to není pravda a ty to víš!"

Lucius udělal jedinou věc, která se mu nyní zdála vhodná. Netušil, jak jinak by prostořekého vlkodlaka zastavil, jak by mu měl jinak zabránit říkat věci, které si i on ve skrytu duše myslel.
Přitáhl si jej k sobě a políbil jej na rty. Byl to jen rychlý polibek, ale i ten stačil k tomu, aby se Remus zasekl ve své zlobné mluvě a nevěřícně na Malfoye zíral.

"Co si sakra myslíš, že-" Vzpamatoval se.
Lucius ale získal kuráž a opět jej políbil, tentokrát o něco déle. Když se od vlkodlaka oddálil s mírným usměvem jej pozoroval.
Lupin na něj lehce znechuceně, lehce pohoršeně zíral. Jak si to jenom mohl dovolit a co to vlastně mělo znamenat. Co si Malfoy o sobě vůbec myslí?!

Malfoy se rozhodl, musel to udělat a musel to udělat teď, jinak už by k tomu nemusel najít odvahu.

Bez okolků začal popostrkovat Lupina k posteli, k jedinému kusu nábytku, kromě stolku, na kterém byly nádoby od jídla.
Remus začal protestovat. Stále mu sice ještě plně nedošlo, co Malfoy zamýšlí, ale i tak, nebyl připraven na podobnou situaci.

Lupin dopadl na postel, ihned se zvedl a úmyslem bránit se. Konečně mu došlo, co aristokrat plánuje.
Lucius však vytáhl hůlku, kterou až do teď měl schovanou v hábitu. Copak mohl být vlkodlak opravdu tak bláhový a myslet si, že by sem přišel bez ní? Ušklíbl se, když viděl děs v jantarových očích.

"Buď hodný a nic se ti nestane. Nakonec by se ti to mohlo i líbit..."
"Proč..?"
"Mylíš si, že to snad dělám dobrovolně? Že mě baví znásilňovat kr
vezrádce, nebo špinavé vlkodlaky?! Ne. V téhle situace jsme na tom stejně, nebo spíš podobně, tak se snaž spolupracovat." Namířil na něj hůlku. "Nech mě." Lupin se snažil vzdorovat. I když jeho mírumilovná povaha mu říkala, aby Malfoye nechal dělat to, co chce a pak v klidu odejít, že pak bude mít pokoj, tak jeho krvelačná část se nechtěla nechat jen tak ovládnout plavovlasým smrtijedem.

Odstrčil od sebe Malfoye a rozeběhl se ke dveřím. Ne že by věřil, že bude otevřeno, spíš doufal, že jej napadne nějaká jiný možnost úniku.
Lucius vztekle cosi zavrčel, Lupin mu to opravdu neusnadňoval.

"Crucio!" Nemusel jej hned zranit, ale jeho pokus o útěk aristokrata vytočil.
"Řekl jsem, abys spolupracoval, že to bude lepší pro oba, nebo snad ne?!" Došel k tělu, které ztěžka oddechujíc leželo na zemi.
"Vstaň."
Remus se na něj jen, téměř prosebně zadíval.
"Řekl jsem abys vstal. Neopovažuj se mě ještě neposlechnout!"
Lupin se postavil. V dalším okamžiku se vrhl na smrtijeda.

Lucius pod váhou vlkodlakova těla klesl k zemi.
Lehce zpanikařil. Jestli se Lupin zmocní jeho hůlky, tak se mu podaří utéct. To by pak byla jeho jasná smrt, další omyl by mu Pán zla již neprominul, zvláště, když nyní zde není nikdo, kdo by za něj orodoval.

Schodil ze sebe vlkodlaka dříve, než se mohl začít sápat po hůlce.
"Neměl ses o to pokoušet," zavrčel na něj. Vstal ze země.Remus ležel na zádech na zemi, opřený o lokty, hleděl na Malfoye.
""Vstaň!"
Lupin stále setrvával na zemi.
Lucius jej chytl za ruku, vytáhl jej na nohy.
"Jdi." Popostrčil jje před sebou k posteli. Hůlku stále v ruce, držel se dostatečně daleko od Lupina, kdyby se rozhodl na něj opět zaútočit. Bylo mu jasné, že se nemá nechat ukolébat Lupinovou pokojností. Přeci jenom stále to byl vlkodlak.

Remus si sedl na postel. Pohledem probrtával smrtijeda. Doufal, že jej jen zastrašuje, že to neudělá. Nebo, že se on plete a Malfoy to vůbec v plánu nemá.
Lucius na něj hleděl. Remus nebyl tak ošklivý, jak se stále přesvědčoval. Ano, byl to vlkodlak, to nejpodřadnější, co mohlo být. Ale stále to byl zatraceně pěkný kouzelník. Pozorně si jej prohlížel. Mohl pominout, že se měsíčně mění na krvelačnou šelmu a pak, co by zbylo..? Hnědovlasý muž v nejlepších letech, sice vypadal strhaně, ale těch několik vrásek, jizvy na obličeji a vše, co hyzdilo jeho tělo, to vše mu přidávalo nějakou tu temnou auru krásy.
Ano, Lucius si byl jistý, že nebude takový problém se s mladším kouzelníkem vyspat, když přehlédne několik nepříjemných faktů.

"Lehni si!"
Remus na něj nevěřícně hleděl.
Opravdu po něm chtěl, aby... To snad ne! Přece si nemohl myslet, že to vážně udělá...
"Dělej!" Lucius do něj strčil, hůlku stále v druhé ruce.
"Proč to děláš?"
"Musím a ty taky nemáš na výběr, tak dělej, ať to máme za sebou a já můžu jít."
"Co bude semnou?"
Lucius se zamyslel, ne snad, že by jej až tak zajímalo, co bude s vlkodlakem potom, co se s ním vyspí a on splní co po něm Pán zla chce, ale přeci jen...
"Nevím."
"Nezajímá tě to..?"
"Ne."

Lucius použil několik jednoduchých kouzel, které mu měly zajistit, aby mu vlkodlak opět neutekl. Opravdu to chtěl mít co nejrychleji za sebou a zbytečný přemlouvání Lupina mu k tomu nepomohlo.

""Nechci s tebou nic mít!"
"To mě ale nezajímá."
"Luciusi..." Pokusil se o jiný tón, o jinou formu přesvědčení.
"Mám rozkaz a musím jej splnit." Zatímco mu poutal ruce k posteli.
"Nemusíš..."
"Zabil by mě." Vlastně ani nevěděl, proč mu to říká, proč se mu svěřuje, ale něco mu říkalo, že to tak bude lepší. Aspoň trochu se tak zbavil své viny na tom, co nyní dělal.

"Luciusi..." Marně zaškubal pouty, která jej svazovala na posteli, zabraňuje mu tak utéci.
"Ne." Odvrátil od něj pohled.
"Nemůžeš přeci dopustit, aby se dostal k Harrymu."
"Nezáleží mi na tom."
"Luciusi, prosím. Harry si nezaslouží takhle žít. Nedovol mu to."
"Nemám důvod starat se o to, co se komu stane a už vůbec ne o to, co Pán zla udělá Potterovi."
"Vím, že ti na tom záleží. Podívej se na mě..."

Malfoy stál u postele se svázaným vlkodlakem. Hleděl z okna a přemýšlel. Musel to udělat. Musel... Neměl na vybranou. Navíc, co by mu mělo co záležet na tom, co se s vlkodlakem stane...

Odhodlaný vyšel ze dveří. Zavolal si jednoho z nižších smrtijedů. Dal mu jednoduchý úkol. Připravit pro něj vlkodlaka.
Zatím si musel dojít pro lektvar. Nebyl si jistý nakolik by zvládl splnit přání Pána zla, kdyby mu do toho Lupin stále mluvil. Jistě by to nebylo nijak vzrušující.

V laboratoři našel lektvar, který měl podpořit jeho touhu. Sice nebyl tak dobrý jako ty, které dělal Severus. Ale teď, když měli jiného lektvaristu, musel se spokojit s tím, co bylo.
Na ex vyprázdnil malou lahvičku a vydal se zpět do pokoje v němž na něj již čekal přichystaný Lupin.

Vstoupil. Smrtijed, kterého sem poslal tu již nebyl.
Pohlédl k posteli.

Lupin ležel nahý na břiše. Obličejem otočeným k oknu, takže mu do něj Luciu neviděl.
Popošel k němu. Cítil jak lektvar začínal působit. Pomalu se přestával ovládat. Jediné na to teď myslel byla jeho živočišná touha, chtíč. Pocit jediného a to neuspokojení, které musel naplnit.

Lupin tiše vzlykl, když cítil, jak postel o něco klesla.
Po tvářích mu stíkala lekpkavá rudá tekutina. Smrtijed, kterého sem Lucius poslal se s tím rozhodně nepáral. Vybil si na Lupinovi zlost z toho, že měl za úkol připravit Luciusovi jeho hračku, jako by byl jeho poskokem. Nemohl však vzdorovat, věděl, že za to by se mu dostalo zloby Pána zla, Lucius byl stále jeho pravá ruka.
Lupin se snažil nevzdorovat. Ovšem nenávisti smrtijeda stejně neušel.

Bledá ruka mu přejela po tváři. Ulpělo na ní několik kapek vlkodlakovi krve.
Lucius tiše zavrčel. Nemyslel si, že by smrtijed byl nějak něžný, ovšem až tak hrubý být rozhdoně nemusel. Rozhodl se si to s ním později vyřídit. Teď měl ale práci...

Svlékl se. Oblečení odkopl z postele. Jeho touha se zvyšovala.
Naběhlý penis mu bolestivě pulsoval, musel se uspokojit.

Nenamáhal se s nějakou přípravou těla pod sebou. Proč by taky měl..? Nezáleželo mu na něm.

Hrubě do něj vstoupil. Remus zavzlykal. Pevně sevřel víčka, i přesto mu po tváři steklo několik slziček bolesti. Zuřivě se kousal do rty, nechtěl nechat Malfoye, aby jej zcela pokořil a aby slyšel jeho prosby, bolest...

Lucius se začal pohybovat. Nezáleželo na tom, co cítil Lupin. Tišené vzlyky skoro ani nevnímal. Zcela se soustředil na vlastní uspokojení.
Pomalu dosahoval vrcholu.
Horké sperma zaplnilo Lupinovi útroby. Další tichý vzlyk opustil vlkodlakova ústa.

Plavovlasý aristokrat vyčerpaně klesl na postel. Pak zcela impulsivě k sobě přitáhl Lupinův obličej. Setřel mu několik slz spolu s krví, která mu vytíkala v rány nad obočím. Odčaroval pouta, která jej svazovala. Přitáhl si k sobě rozlámané tělo mladšího kouzelníka.
Políbil jej. Vášnivě, hluboce, ochutnávaje jeho sliny, olizujice krev z rozkousaných rtů.

Vlkodlakovi oči se na okamžik zamlžily. Lucius si toho nepovšiml.
Náhle začal polibek oplácet. Nejdřív nejistě.
Malfoye to poněkud zarazilo. Usmál se, když cítil vlkodlakovi ruce na svém těle.

***

Voldemort seděl ve svém pokoji. V pokoji, který ještě nedávno obýval spolu s černovlasým mladíkem. Kéž by jej měl opět u sebe.
Co k němu vlastně cítil? A jak je možné, že byl schopný něco cítit? Bylo to snad tím, že jeho nové tělo nebylo ještě schopno odfiltrovat lidské pocity? Netušil.
Vlastně v tomto okamžiku mu to bylo i jedno. Měl potřebu a tou potřebou byl Harry Potter. Byl rozhodnutý udělat cokoliv, aby měl chlapce opět u sebe.

Nyní, když byl Lucius u Lupina měl jakousi šanci. Ne, to byla jistota. Nepochyboval, že vše bude fungovat tak, jak si naplánoval. Lektvar bude působit a vlkodlak půjde a vydá mu Harryho...

Teď jen čekat na to, až Lucius splní to, pro co byl vybrán. Čekat až mu přijde podat hlášení...