Velké díky za komentáře. Užijte si kapitolku, a pokud mě chcete odměnit komentářem, nebráním se. :-D

HMHMHMHMHMHMHMHMHMHMHMHMHMHMHMHMHMHMHM

Kapitola deset: Živé vzpomínky

O několik dní později Harry přecházel během přestávky po pozemcích a snažil se pohybovat trochu plíživě, aby se mohl pokradmu dostat ke studentům a stihnout tak odhalit, kdyby se snažili něco skrývat. Nic zajímavého se nedělo, no… Tím měl na mysli, že se nedělo nic, za co by musel strhnout body. Slunce bylo za silnou vrstvou mraků, takže bylo trochu chladno, ale Harry měl na sobě dobrý plášť. Byl mile překvapený, že všechny jeho šaty měly normální barvu, vzhledem k tomu, že mu je pořídil Brumbál. V dohledu nebyla ani jedna Zlatonka, půlměsíc nebo šťastné sluníčko. Spokojeně si vykračoval po trávě, usmíval se a kýval hlavou na studenty, kteří mu mávali. Právě se pozdravil s dvěma Mrzimorskými šesťáky, když něco přímo nad párem upoutalo jeho pozornost. Bylo to trochu výš, směrem k hradu.

Shromáždila se tam poměrně velká skupina studentů a Harry zaslechl hihňání a posměšky. Neviděl, kolem čeho se shlukli, ale až k němu doléhal povědomý hlas a žaludek se mu sevřel mírným zděšením.

„Kdo chce vidět, jak Srabusovi stáhnu kaťata?" Davem se převalila vlna smíchu a Harryho tvář se zachmuřila. Prochvátal kolem Mrzimorů a zamířil do kopce. Ještě za chůze slyšel, jak se scéna rozvíjí, a když uslyšel Lilyin hlas, zrychlil. Historie se, když ne rovnou opakovala, tak alespoň nabírala podobný směr, a Harry by nesnesl, kdyby stejně i skončila. Uvědomil si, že to neprobíhá úplně přesně, protože nebyli na stejném místě jako v myslánce, a ani Pobertové nebyli stejně oblečení.

„Nepotřebuju tvoji pomoc, mudlovská šmejdko," zamumlal Severus, právě když si Harry razil cestu davem, který byl mnohem větší, než ve vzpomínce. Viděl, jak Lily ztuhla a zamumlala „dobře" těsně před tím, než se otočila na podpatku a utekla pryč. Jakmile k nim Harry dorazil, dav ustoupil, protože všichni chtěli mít jistotu, že je Harry nebude podezírat. Oba Poberty obdařil přísným pohledem. Všiml si, že se Remus a Peter snažili ztratit v davu. Severus ještě stále klečel na zemi, kam spadl.

„Pottere, Blacku, takové chování je nepřijatelné," řekl jim Harry. Přemýšlel, jak k nim přistupovat, a přestože se nedomníval, že by školní trest nebo odebrané body zabraly, věděl, že něco udělat musí.

„Byl to Sra-Snape, kdo si začal!" protestoval Sirius.

„Jo, koukněte na moji tvář!" zvolal James a ukázal na škrábanec na obličeji. Harry si pomyslel, že to, upřímně řečeno, sotva mohl cítit.

„Odebírám dvacet bodů Zmijozelu za poškození veledůležité tváře pana Pottera," odůvodnil Harry. James sklapnul pusu a zrudl, zatímco Sirius jen zíral. Pár jedinců v davu se tiše zahihňalo. „Teď, pokud jde o vás dva, dvacet bodů dolů za každého a trest se mnou. Potter v sobotu a Black v neděli. V osm hodin."

„Cože? To není fér," zakňučel Sirius. „Nechtěli jsme mu ublížit! Zranil Jamese!"

„Co kdybyste ztratil koncentraci a pustil pana Snapa přímo na hlavu, možná mu dokonce zlomil vaz?" zeptal se Harry a zvedl obočí. James zbledl, zatímco Sirius jen zabručel a rozmrzele se odvrátil. „Útok na jiného studenta, z jakéhokoliv důvodu, je nepřijatelné chování," prohlásil Harry tak vážně, jak jen to šlo. Přelétl pohledem přes dav. „Vraťte se dovnitř, začíná vám vyučování!" Studenti se rozprchli, jako když střelí do vrabců, a Harry trhnutím hlavy naznačil Pobertům, že by se měli taky pohnout. Udělali to a cestou těsně minuli Snapa, který se oprašoval.

„Nepotřebuji vaši pomoc," zamumlal Snape, zatímco si očišťoval rukáv hábitu. Harry protočil oči.

„Jsem učitel, pan Snape, je to moje práce. Pokud vás to utěší, kdybych na takovou scénu narazil na ulici, pravděpodobně bych neudělal nic," zalhal. Snape vzhlédl a přikývl, dokonce se zdálo, že ho to potěšilo.

„Mohl jsem Pottera dostat," řekl náhle. „Oni se proti mně spolčili." Dřív, než se Harry stačil zarazit, odfrkl si. Snape ztuhl a zíral na Harryho.

„Ne, že bych omlouval souboje mezi studenty, ale vzhledem k vašemu úsilí ve třídě velmi pochybuji, že byste byl schopen porazit dokonce Pettigrewa, i kdyby měl ten chlapec klacek místo hůlky." Snapovy oči se nad tou urážkou v šoku rozšířily a Harry viděl, že je připraven mu ji oplatit, ale on promluvil jako první. „Jediné, co děláte v mých hodinách je, že mi odporujete a uvádíte zcela směšné teorie."

„Jenom proto, že jim nevěříte …"

„Nevěřím jim, protože jsem vaše argumenty prostudoval a zavrhnul," přerušil ho Harry. Snape se odmlčel a zadíval se do země. Harrymu se skoro se zdálo, že chlapec trucuje. Povzdechl si. Jedna věc mu šla hlavou stále častěji. Snape byl známý jako mistr soubojů. Harry sám by byl nervózní, kdyby mu musel čelit v boji. Ale tenhle chlapec … nebyl dobrý. Vůbec nebyl dobrý.

„Mám hodinu," řekl Snape a začal se vzdalovat. Pak se zastavil a podíval se zpět. „Opravdu mi strháváte dvacet bodů?"

„Zranil jste ho," poukázal Harry. „Nemůžu být předpojatý vůči jedné koleji. Buďte rád, že nemáte trest." Snape si povzdechl, ale k Harryho mírnému překvapení chlapec přikývl a zamířil dovnitř. Harry ho následoval a přemítal nad tím, jak ze Snapa udělat dobrého duelanta.

XXX

Harry se rozhlédl po třídě, přičemž se zaměřil na každého jednotlivého studenta. Havraspáři a Zmijozelové. Snape seděl jako obvykle vzadu a Harry se zamyšleně zamračil. Všichni se na něho dívali a čekali, až začne přednáška, kromě Snapa. Zíral mrzutě do stolu, takže nic nového. Harry si odkašlal a pak byl překvapený a potěšený, když Snape s mírně rozšířenýma očima vzhlédl, jako by byl skutečně připravený naslouchat.

„Dnes vás chci naučit něco, čím jsem měl školní rok začít," řekl pomalu. Došlo k výměně několika zvědavých pohledů a Snape se zamračil. „Bylo to ode mě velmi nedbalé, ale nebyl jsem si vědom, co všechno jste se už v předchozích letech naučili." Harry se rozpačitě pousmál. „A to navzdory tomu, že sám jsem na to přišel až ve svém šestém ročníku. Doufám, že jednoho dne se to bude v hodinách OPČM vyučovat od samého začátku." Odmlčel se a začal zvolna přecházet sem tam, protože projev neměl připravený předem. Takovému způsobu dával přednost. Zprudka se zarazil a obrátil se na studenty, kteří všichni dychtili po jeho slovech. Vždycky ho mírně rozrušilo vědomí, že si ho oblíbili a poslouchají ho.

„V tomto předmětu se učíte kouzla obranná i útočná, stejně jako znalosti, které vám pomohou vypořádat se s nebezpečnými situacemi a tvory. Přesto se však klade malý důraz na detaily, které vám pomohou v souboji zvítězit. Konkrétně ... pohyb hůlkou." Harry nenápadně sledoval Snapa, ale na jeho tváři se objevilo jen mírné zamračení. Dobrá, takže zatím se nad tou myšlenkou neušklíbal. Jedna Havraspárská dívka zvedla ruku. „Ano?"

„Ale my všichni se učíme pohyb hůlkou ke každému kouzlu, pane," podotkla. „Jinak bychom kouzlo vůbec nezvládli."

„Zcela správně, slečno Richardsonová," řekl Harry a přikývl. „Ale já chci, abyste měli něco navíc, co obrátí šance ve váš prospěch. Význam některých detailů byl v těchto hodinách opomíjený, a možná i ve vašem vzdělání obecně." Znovu se podíval na Snapa, jestli to vůbec bude fungovat. Otočil se bokem a vytáhl hůlku. „A teď, v mé hodině byste se neměli bát trocha toho mávání hůlkou. Pohyby mohou být drobné nebo rozsáhlé, v závislosti na kouzlu." Mávl rukou v malém oblouku a vylétly jiskry ve všech barvách duhy. Na konci dodal mírné bodnutí vpřed a všechny jiskry se okamžitě proměnily v písek a pokropily podlahu. Pomalu kroužil svým zápěstím a pak do toho pohybu zahrnul celou paži. Písek se zvedl, točil se jako by byl ve víru a zhoustl. Harry natáhl druhou ruku, zatímco tou první pokračoval v pohybu hůlkou. Z písku se stal téměř pevný balón. Harry švihl hůlkou směrem vzhůru, čímž mírné kroužení ukončil. Balón zazářil a pomocí částečné magické proměny z něho byla najednou dokonalá skleněná koule. Harry kouli vzal a zvedl ji nad třídu. Všichni byli trochu vykulení a bylo naprosté ticho, tak jak tomu bylo i po celou dobu jeho demonstrace. Harry se usmál.

„To byl samozřejmě jen trik," řekl a položil kouli na stůl. „Pokud se kouzelník nebo čarodějka chce stát kvalifikovaným pro souboj, on nebo ona se musí naučit pohyby nikoli myslí, ale tělem. Je to velmi podobné jako … u Mistra lektvarů." Harryho oči se nedívaly přímo na Snapa, ale koutkem svého oka viděl, jak se kluk narovnal a výrazněji svraštil obočí. „Pokud někteří z vás budou mít někdy to ... potěšení sledovat při práci skutečného Mistra lektvarů, pak uvidíte, jak se on nebo ona pohybuje. Vše je provedeno s lehkostí a bez zaváhání. Paže se mu netřese ani při přidávání těch nejmenších kapek. Ruka počítá množství míchání prakticky sama od sebe." Harry si vzpomněl, že během války viděl profesora Snapa více než jednou se sklánět nad kotlíkem. Když se muž jeho přítomností nenechal rozptylovat, nebo ji dokonce nevnímal, Harry si jeho společnost téměř užíval. Téměř.

„Podívejme se na rozdíl, jaký vliv mohou mít pečlivěji naučené pohyby na jednoduché kouzlo. Odzbrojující kouzlo." Harry se podíval na mladou Havraspárku, která seděla v první řadě. „Slečno Richardsonová, mohla byste mi asistovat?" Dívka, mírně červená v obličeji, přikývla a vstala. Postavila se na stranu, kterou jí ukázal, a zvedla hůlku. „Na tři," řekl Harry. „Budeme se snažit zneškodnit navzájem." Vypadala vyděšeně, a tak se Harry pokusil o konejšivý úsměv. Odpočítal to a oba současně udeřili.

„Expelliarmus!" Slečně Richardsonové dle očekávání vyletěla hůlka z ruky a Harry ji chytil. Usmál se a podal ji zpět, zatímco dívce pokynul, aby se posadila. „Děkuji vám. A teď, co jsme dělali odlišně?" Setkal se s mnoha prázdnými pohledy. Po chvíli se zvedlo několik rukou. Harry si vybral zmijozelského chlapce.

„Jste samozřejmě silnější," napůl se ušklíbl chlapec. Harry se jen usmál.

„Magická zdatnost je samozřejmě rozhodujícím faktorem, ale přemýšlejte o tom." Harry vykročil, jako skoro vždy, když přednášel. „Jeden z kouzelníků drží svou hůlku tak, jak se to naučil ve škole. Předpisově mávne hůlkou a použije při tom své zápěstí, stejně jako slečna Richardsonová. Kouzlo funguje perfektně, tak jak by mělo. Jeho soupeř však nechá svůj pohyb vyjít z ramene a ven, má pak pevnější stisk a na konci vlnovky téměř úder, čímž bude i přesnější. A teď ..." řekl Harry a opět se postavil čelem k nim. „Co myslíte, kdo z nich přijde o hůlku, a tím i o vítězství v souboji?" Zvedl obočí a několik studentů se po sobě podívalo. „Pokud se jednou chcete stát mistrným duelantem, je velmi důležité naučit se jemným způsobům, jak zdokonalit kouzlo, a s trochou cviku dosáhnout, aby se pohyb stal přirozený." Harry nakonec nechal své oči znovu přistát na Snapovi a spatřil něco, co u něho vyvolalo úsměv. Snape byl zaujatý a Harry nepochyboval, že bude soubojové techniky pročítat celou noc.

„Samozřejmě neočekávám, že z každého z vás bude Mistr, a svá NKÚ snadno získáte i bez toho. Ale doufám, že tomu všichni budete věnovat trochu pozornosti a úsilí, a to zejména s ohledem na dobu, ve kterém žijeme." Oči studentů se naplnily překvapením a trochu i obavami. Harry si přál, aby jim nemusel říkat, ať jsou připraveni, ale také věděl, že zatímco tu mluví, Voldemortova moc roste. Bylo ironické, že obávaným duelantem se jako jediný v této třídě stane právě ten student, který se připojí k Voldemortovi. Což Harry nevěděl, a tím mu ta ironie unikala.

XXX

V pátek večer, o několik dní později, stál Harry za svým stolem a přerovnával písemnosti, které se právě chystal odložit a jít dolů na večeři. Vtom někdo zaklepal na dveře a otevřel si, aniž by čekal na odpověď. Harry vzhlédl, a když dovnitř strčil hlavu Lucius Malfoy, snažil se zůstat neutrální.

„Pane profesore, mohu jít dál?" Harry by studenta s takovou žádostí neodmítnul, takže to Malfoyovi nemohl dost dobře odepřít, přestože se v jeho přítomnosti necítil zrovna v pohodě.

„Pojďte dál," vyzval ho. „Posaďte se," dodal, zatímco si sám sedal. Lucius vstoupil, ale místo k sezení nepřijal.

„Nezaberu vám mnoho času," řekl klidně. „Jsem tady, jen abych vám řekl, jak jste svými novými soubojovými lekcemi zapůsobil na studenty." Harry zvedl obočí a snažil se nedat najevo, jak je potěšený tím, co slyší.

„To jste šel celou cestu až do mé kanceláře jen proto, abyste mi řekl tohle?" Lucius se lstivě usmál a pohnul se dopředu. Něco Harrymu říkalo, že chce jít kolem stolu až k němu. Při pohledu do Luciusových očí polkl.

„Vlastně jsem vás chtěl vyzvat na souboj." Harry mírně ztuhl. Jeho mysl okamžitě vykouzlila staré obrazy Luciuse Malfoye na bitevním poli. Odhodlání a schopnosti, které zářily v očích blonďatého muže, působily Harrymu mrazení v zádech. Vzpomněl si, jak byl rád, že Malfoy přešel na druhou stranu. Teď v těch očích bylo odhodlání zase, ale také byly naplněné touhou, kterou z nich dokázal vyčíst i Harry.

„Pane Malfoyi, už jsem vám říkal, jaké mám pocity z vašeho ... jednání," řekl Harry a u posledních slov se zadrhl. Lucius se ušklíbl.

„Ujišťuji vás, pane profesore, že nemám vůči vám žádné ... hanebné úmysly." Harry se začervenal z toho, jakým způsobem Lucius pronesl slovo hanebné, ale rychle se zklidnil. Právě když se chystal znovu nasadit profesorský obličej, Lucius znovu promluvil. „Prosím," řekl a znělo to upřímně. „Nechtěl jsem, aby …," jeho pohled sklouzl na podlahu a najednou vypadal zranitelný a mladý, a Harry na kratičký okamžik zvažoval možnost, že je Lucius prostě jen mladík, co pošťuchuje svého profesora. Nicméně ta myšlenka byla rychle pryč, protože si připomněl, že Malfoy je Zmijozel. I tohle bylo určitě jen divadlo. „Chci se s vámi jen utkat a prověřit své schopnosti. Slibuju." Lucius zvedl hlavu a Harry v těch očích žádný klam neviděl, ale to nic neznamenalo.

„Tak dobře," řekl pomalu. „Souboj si dát můžeme. Přijďte do učebny zítra ve dvanáct hodin. Otestuji vás." Neměl ponětí, proč právě Lucius Malfoy získal jeho zvláštní zacházení, ale jedna jeho část chtěla vidět, jak dobře na tom mladý muž byl.

„Těším se na to. Děkuji." Lucius udělal svou malou úklonu hlavou, která se Harrymu líbila čím dál víc. „Nechám vás při vaší práci, pokud se tedy nechystáte jít na večeři." Harry si nemohl pomoct, ale nad tím zdvořilým tónem a otevřeným vyjádřením, se usmál. Bylo osvěžující vidět Luciuse bez úšklebku.

„Ano, zrovna jsem byl na cestě dolů."

„Mohu doufat, že to ode mne nebudete považovat ... za troufalost, když vás doprovodím?" Harry obrátil oči v sloup, ale uvnitř měl podezření, že Lucius byl jeho obviněním o Halloweenu skutečně zraněný ... nebo byl blonďák možná jenom naštvaný, protože Harry hádal správně. Ano, pravděpodobně to druhé.

„Myslím, že to přežiju. Pojďme." Harry mávl nad stolem hůlkou a poslední papíry se poskládaly do přihrádky. Odcházeli společně a Lucius zahájil diskuzi o slavných duelantech, do které se Harry rád zapojil.

Po večeři Brumbál pozval Harryho do své kanceláře. Harry tam nebyl od doby, kdy na něm ředitel prováděl testy, tak ho napadlo, že starý čaroděj možná udělal nějaký průlom. Ta myšlenka ho kupodivu touhou a nadějí nenaplnila. Ve skutečnosti, když se zdvořilým pozdravem vstupoval do kanceláře, necítil vůbec nic.

„Posaďte se, prosím," řekl Brumbál a Harry se usadil. Muž se na něho díval přes své půlměsícové brýle. „Mám novinky, ale obávám se, že to není to, v co jste doufal."

„Skutečně?" řekl Harry. „Nedokázal jste najít způsob, jak mě vrátit?"

„Ne, obávám se, že ne," přiznal Brumbál.

„Nemůžu říct, že bych byl překvapený," řekl zamyšleně Harry. Proč není zoufalý nad tím, že se nemůže vrátit? Co Draco a jeho kamarádi? A teprve tady Harry pocítil bolestivé bodnutí lítosti. Všichni jeho přátelé si budou myslet, že zmizel, možná unesený nebo zavražděný.

„Nemůžu přijít na to, jak ten Obraceč času skutečně funguje," řekl Brumbál, přičemž vytáhl mírně roztavené zařízení z kapsy a položil je mezi ně na stůl. „Oddělení záhad na tom pravděpodobně nějakou dobu pracovalo. Možná také pracují na způsobu, jak cestovat dopředu, ale já zkrátka nemám prostředky, abych provedl hlubší analýzu ... Pokud víme, tak v současnosti s tímto výzkumem zatím nezačali." Harry přikývl a přemýšlel nad tím, jak dlouho Obraceč času v té místnosti ležel.

„Neexistuje žádný způsob, jak to zjistit?" zeptal se.

„Mám na tom oddělení pár kontaktů, několik Nedotknutelných, ale bylo by trochu obtížné je přimět, aby prozradili, na čem pracují. Proto ten jejich název."

„Ani vy byste nemohl? Pokud by vám jeden z nich pomohl, dokázal byste najít způsob?"

„To bych mohl," řekl Brumbál s náznakem zaváhání v hlase. „Ale jak říkám, zatím s tím výzkumem nemuseli ještě ani začít. A znamenalo by to, že bych někomu z nich dlužil docela velkou laskavost." Harry si dokázal docela dobře představit, že Brumbálovi se nelíbilo být někomu zavázaný. Měl radši, když druzí lidé dlužili jemu. „Avšak na druhou stranu, vaše bytí v tomto čase může způsobit komplikace."

„Ano, mohl bych vytvořit paradox," zamumlal Harry a usilovně přemýšlel o tom, co dělat. Učení se mu opravdu líbilo, a taky možnost dennodenně vídat své rodiče. Vidět je každý den bylo jako dar, protože věděl, že za pouhých pár let už tu nebudou.

„Pokud se nám nepodaří najít způsob, jak vás vrátit," řekl Brumbál vážně, jako by věděl, na co Harry myslí, „budete muset odejít někam, kde nebude mít vliv na zdejší dění." Harry vzhlédl a ani netušil, jak smutně právě vypadal.

„Svůj čas tady jsem si užíval, ale pořád jsem věděl, že jsem tak či onak na odchodu." Najednou mu v hlavě vyskočil Lucius. Mladý Malfoy mu jednou slíbil, že mu pomůže vrátit se do jeho času. Harry na jejich první setkání nepomyslel věky, a teď jediné co si vybavil, byl Luciusův odhodlaný pohled a téměř směšný slib, že by mu student sedmého ročníku dokázal pomoci.

„Harry?" Vzhlédl a zjistil, že na něho Brumbál hledí s obavami. „Ptal jsem se vás, jestli chcete kontaktovat Nedotknutelné."

„Ale ne, nemyslím si, že by to mělo nějaký smysl," řekl Harry.

„Dobrá tedy ... Rád bych, abyste zůstal nejméně do jara. Bylo by těžké najít náhradu v polovině roku." Harry se smutně usmál, vnímal to jako jakousi dobročinnost, ale připomněl si, jak moc ho mají studenti rádi. Sakra, dokonce i Snape šel do sebe.

„Děkuji vám, pane řediteli," řekl Harry.

„Co kdybyste také zvážil práci takříkajíc na plný úvazek? Po Vánocích?" zeptal se Brumbál. „Vím, že všechny nižší ročníky strašně žárlí na studenty, kteří vás mají jako svého učitele." Harry se nad tou pochvalou začervenal a Brumbál na něho zamrkal. Rozpačitě si odkašlal.

„Jsem si jistý, že se chcete zaměřit na svou vlastní práci, pane řediteli, takže kdykoliv rád převezmu nižší ročníky." Brumbálovy oči se potěšeně rozzářily a Harry si uvědomil, že musí být pravděpodobně velmi zaneprázdněný.

„Výborně. Zajistím, abyste je převzal po prázdninách." Harry přikývl a po krátkém rozhovoru o technikách výuky se rozhodl, že ještě před spaním opraví několik esejů. Jeho pracovní vytížení nebylo tak velké, a byl přesvědčený, že život profesora na plný úvazek dokáže zvládnout. I kdyby to bylo jen na pár měsíců.

ooOoo

Pokračování příště

Poznámka autorky: Věci se dávají do pohybu. Příště: Zjistíme, co bylo v dopise, který Lucius obdržel na Halloween.