Tuhle kapitolu věnuji Caiře, která věrně komentuje a tím mi dělá tu největší radost ze všech.

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Kapitola 23: Skrytý jed

Harry přimhouřeně pohlédl vzhůru, když cítil, jak Lucius přešel kolem něho. Mladík se na něho nepodíval. Harry potlačil další zasténání. Už to trvalo nějakou chvíli, co ho Voldemort mučil. Když o sobě odmítl říci jediné slovo, použil Voldemort kletbu Cruciatus. Napadlo ho, jestli to bude pokračovat stejným způsobem, jaký si pamatoval z předchozích, tomuto podobných scén.

„Pojď si stoupnout vedle mně, Luciusi. Smím ti říkat Lucius?"

„Samozřejmě," následovala krátká pauza, „můj pane." Harry nemusel ani vzhlédnout, aby poznal, že se Voldemort usmívá. K čertu s ním! Z nějakého důvodu mu ta slova, která od Luciuse slyšel, rozproudila krev v žilách. Zněl přesně jako on, stejně jako Smrtijed Lucius Malfoy, a Harry nechtěl, aby se jeho Lucius stal tím mužem. Nechtěl, aby jeho Lucius snášel roky otroctví, mučení, věznění! A všechno ostatní, co sebou Voldemortovo znamení přinášelo.

Harry se zhluboka nadechl a pokusil se své tělo posunout, aby viděl na dvojici na konci místnosti. Ztuhlost z kletby v něm ustupovala jen pomalu. Zřejmě už stárne, protože si zřetelně vzpomínal, že posledně se zotavoval rychleji.

„Profesor Valen je zřejmě němý, pokud jde o jeho původ a Vánoční incident na Malfoy Manor," řekl Voldemort. „Co myslíš, že bych měl udělat, abych mu rozvázal jazyk?"

„Podle mého názoru profesor nebude citlivý na bolest," poznamenal Lucius. „Je příliš silný." Voldemort si zamyšleně broukal, ale nezdálo se, že by Luciusova slova nějak vážně zvažoval.

„Crucio," zasyčel náhle a Harry vykřikl, když ho kletba zasáhla. Vnímal jen bolest, a ani si neuvědomoval, jak se celé jeho tělo třese a jeho výkřiky jsou stále hlasitější a hlasitější. Když prokletí konečně skončilo, zalapal po dechu a jeho tělo se nekontrolovatelně roztřáslo. Ještě jedenkrát a bude to nejvíce Cruciatů, které v tak krátkém časovém úseku zažil. Napadlo ho, jak dlouho může trvat, než začne přicházet o rozum. Pomalu si začínal uvědomovat hlasy Voldemorta a Luciuse. O něčem diskutovali.

„Je opravdu unikátní," zamumlal Voldemort. „Nepochybně cenný majetek."

„Rozhodně," řekl Lucius.

„Děkuji, že jsi mě na to upozornil," řekl zlehka Voldemort. Být Harry v trochu lepším stavu, tak by si nad falešnou zdvořilostí toho muže odfrkl.

„Můj pane." Tohle nebyl Luciusův hlas. Harry konečně zvedl hlavu a šokem otevřel ústa. Voldemort seděl ve svém křesle, Lucius stál vedle něho a oba studovali plášť přehozený přes Voldemortův klín. Neviditelný plášť. Něco uvnitř Harryho spadlo do prázdné jámy, ve kterou se proměnil jeho žaludek. Lucius mu odevzdal plášť, ačkoli mu Harry výslovně řekl, jak je důležitý ... Proč? Co se to děje? Lucius studoval plášť, jako by ho nikdy předtím neviděl …

Jeho pozornost upoutalo zalapání po dechu a Harryho oči se prudce stočily k Smrtijedovi, který držel za rameno Jamese klečícího na kolenou. Zdá se, že muž zabořil prsty hluboko do Jamesova těla, což vysvětlovalo chlapcovo bolestné zasténání. V Harrym vzplanul vztek. Voldemort se na dvojici podíval.

„Nech nás o samotě. Postarej se o hlášení ostatních, až dorazí." Smrtijed se uklonil, hrubě Jamese srazil na zem a vyšel ven. Nebelvír se znovu zvedl na kolena a nepřátelsky se díval na Voldemorta, i když Harry mohl říct, že Jamesovy ruce se třesou strachem. Chtěl svého studenta varovat, že odvaha mu v této situaci nepomůže. Harry věděl, že tahle zkušenost může Jamesem velmi otřást.

Naštěstí Voldemort právě teď oba vězně ignoroval, protože dovnitř přispěchal muž nesoucí pohár nějakého neznámého nápoje.

„Ochutnej," přikázal Temný Pán. Muž, s divokými, nemytými vlasy a ve špinavém oblečení, se poslušně napil. Voldemort počkal pět vteřin, přitom pozorně sledoval, jestli se na muži neobjevují jakékoliv známky otravy. Když se nic nedělo, vzal pohár a mávnutím, jako nějaký vladař, poslal muže pryč. Moták pelášil pryč. Voldemort Harrymu posměšně pokynul, jako v přípitku, a pak se zhluboka napil. Poté se spokojeným povzdechem postavil prázdnou číši vedle sebe na zem. Když se opět podíval do svého zajatce, oči se mu zaleskly.

Harry se děsil toho, co se Voldemort chystá udělat, ale protože se stále snažil zpracovat skutečnost, že Lucius odevzdal ten plášť, tak si skoro nevšiml, když Temný Pán vstal ze svého trůnu.

„Myslím, pane profesore," řekl ledabyle, když přecházel k Jamesovi, „že vím, kde je vaše slabina..." Svou hůlku namířil na mladého Nebelvíra.

„Ne!" Harry zalapal po dechu.

„Crucio." James okamžitě vykřikl, upadl a začal se svíjet. Jeho křik, který se rozléhal snad celým domem, projel Harryho vnitřnostmi jako nůž.

„Dost!" vykřikl Harry a snažil se vstát. Voldemort ho obdařil pohledem a pak znovu líně mávl hůlkou. James se viditelně schoulil do klubíčka, třásl se a kašlal. Převalil se na bok, oči vytřeštěné hrůzou a šokem. Harry věděl přesně, co chlapec cítí: to náhlé poznání, že něco může být tak bolestivé a přesto vás nechá přežít.

Harry zaťal zuby, když Voldemort na chlapce s nechutí pohlédl a znovu mávl hůlkou. Magická síla smýkla Jamesem po podlaze, přesunula ho a zanechala napravo od Harryho.

„Jamesi," zašeptal Harry. Chlapcovy oči se prudce zvedly a setkaly se s těmi Harryho. „Dostanu tě z toho," slíbil divoce starší muž. James, jehož mladší tělo se z prokletí zotavovalo rychleji, několikrát polkl a přikývl.

„Jak dojemné," posmíval se Voldemort, když se prakticky loudal přes místnost. Sklonil se a drapl Jamese za vlasy, takže chlapec vykřikl překvapením. „Profesor slibuje, že zachrání svého studenta." Bledá ruka zmizela v hábitu Temného pána a vynořila se s ostře vyhlížejícím nožem. Přitiskl ho k Jamesovu krku. „Teď vám položím otázku, profesore, a pokud neodpovíte, bude to váš student, kdo to nezvládne, pochopil jste?"

„Nezabiješ ho," prohlásil Harry. Voldemort zvedl překvapeně obočí.

„Ne? Jste na to ochoten vsadit život svého studenta?"

„Pokud zabiješ Jamese Pottera, patnáctiletého čistokrevného z dobré rodiny, zatímco se ode mě snažíš získat informace, přijdeš ve svých plánech o mnohem víc, než jsi ochoten ztratit. A to jen kvůli informacím, o kterých ani nevíš, jestli jsou cenné, nebo ne." Voldemort nad Harryho bystrým prohlášením přimhouřil. Harry beze strachu muži vracel pohled, takže nemohl vidět, jak se Jamesovy oči rozšířily obavou a přeskakovaly z Harryho na Voldemorta. Pravděpodobně odhadoval, kdo tento spor vyhraje.

„A ty si myslíš, že chlapcova smrt bude někdy spojována s mojí záležitostí?" kontroval Voldemort s úšklebkem. „Jediné co se veřejnost dozví, bude, že jeden dospělý, nedávno příchozí profesor Černé magie z Kruvalu, opustil Bradavice s jedním ze svých studentů. Student později skončil mrtvý, a ten druhý ... nebude nikdy nalezen." Ve Voldemortových očích se zablesklo vítězství, ale Harry ještě neskončil. Vracel mu pevný pohled.

„Ředitel mě zná, Riddle. Bude přesně vědět, co se stalo, a zajistí, aby to také věděla veřejnost." Voldemortův vítězný úšklebek se proměnil v pohrdavý výraz.

„Přijde čas, kdy Brumbál nebude víc než starý blázen," zamumlal a na malou chvíli zatlačil nůž do Jamesova masa. Jeho úšklebek se náhle vrátil v plné síle a Harry pochopil, že muž vymyslel něco hrozného. „Tak dobře, nezabiju ho," řekl velkodušně Temný Pán, ale Harry věděl, že lže. „Rozhodně ho udržím naživu, dokud neprozradíš každé jedno ze svých tajemství … Počínaje tím, jak jsi se na Malfoy Manor osvobodil z vlivu hlasu Sirény ... teprve pak ho zabiju." Vstal, opět mávl hůlkou a svázal Jamesovi zápěstí. Další pohyb hůlkou a chlapec se zvedl, jako kdyby byl k jeho spoutaným rukám připojený neviditelný řetěz. James pevně zavřel oči a potlačil zasténání bolesti, které mu působily jeho paže, jak držely celou váhu. Jeho tělo se vznášelo jen centimetr nad podlahou.

„Zbývá rozhodnout jedinou věc. Jak rychle zemře, a jak bolestivé to bude." Voldemort k němu přistoupil s nožem v ruce, a použil ho, aby chlapcův oděv rozřízl až dolů k pupku a odhalil tak štíhlou hruď s viditelnými žebry kvůli napjaté pozici. James, s očima upřenýma na Voldemorta, se otřásl, když jeho kůže přišla do kontaktu se studeným vzduchem, a jeho ukázka odvahy zakolísala.

Pak Voldemort zvedl nůž na Jamesův hrudník, jako by pozvedl štětec při nanášení barvy na plátno, a udělal dlouhou červenou linii přímo uprostřed. Chlapec zatínal zuby, ale nakonec mu unikl výkřik. Harry cítil, jak v něm vře vztek. Postavil se.

„Incarcerous," ozval se Voldemort. Kolem Harryho se omotalo silné lano a on okamžitě s žuchnutím spadl zpátky na zem.

„Sakra, Riddle, nech toho!" zaječel Harry. Zoufale se snažil vymyslet, jak se z téhle situace dostat. Nemohl nechat Jamese mučit, ale také nemohl připustit, aby Voldemort zjistil pravdu, jinak se budoucnost nikdy nestane a oni všichni mohli být stejně tak mrtví. Bojoval proti svému svázání, ale bylo to bolestivě utažené. Voldemort se tiše zasmál a otočil se zpět ke své oběti.

„Víš," řekl konverzačním tónem, když vedl další hlubší ránu dolů přes Jamesovu pravou bradavku, díky čemuž chlapec vykřikl, „neměl bych zapomínat mučit lidi tímhle způsobem. Ruční přístup je to o tolik zábavnější." Naklonil hlavu, když zkoumal způsobené škody. Jamesova hruď byla téměř úplně rudá; rány byly natolik hluboké, aby vykrvácel, pokud tomu něco nezabrání. „Co takhle nějaká hořící kletba? Spálené maso mi připadá tak ... stimulující."

„Můj pane," vstoupil do toho náhle Lucius. Voldemort i Harry se k němu otočili, přestože téměř zapomněli, Zmijozel byl stále tady. „Jsou to Nebelvíři, oba by raději zemřeli, než aby se podvolili mučení. Jistě Nitrozpyt nebo …"

„To stačí," přerušil ho Voldemort. Lucius sklonil hlavu, když na něho Temný Pán pohlédl. „Jsi tu nový, takže nevíš, jak to chodí, proto tě za tvůj další přestupek ušetřím trestu. Kromě toho si myslím, že to mládě zde dlouho nevydrží."

James, jemuž krev stékala po hrudi, zhluboka nasál vzduch a zvedl hlavu.

„Při famfrpálu jsem utržil už horší výprask," prohlásil. „A profesor se tobě nikdy nepoddá."

„Jamesi," řekl Harry, tiše tak chlapce žádal, aby byl zticha. Provokovat Voldemorta nebylo něco, co byste chtěli dělat, jak Harry věděl z vlastní zkušenosti. Harry se neodvážil pomyslet, co by se stalo, kdyby byl kvůli němu zlomen Jamesův duch, všechno by to byla jen jeho vina.

Voldemort už zase přejížděl špičkou nože podél Jamesovy čelisti, v jeho očích prokmitl šílený záblesk. „Docela hezký obličej. Škoda, že bude zničen jen proto, že tvůj profesor odmítá odpovědět na několik jednoduchých otázek ..."

Harry zavřel oči a Voldemortovo blábolení ustoupilo do pozadí, jak se zaměřil na svůj vztek, svou pohlcující touhu zachránit Jamese. „Musím ho zachránit, musím získat svobodu. Svobodu. Relashio. Finite Incantatem," opakoval si v mysli znovu a znovu.

Pronikavý výkřik Harrym otřásl až do morku kostí, a on cítil, jak jeho magické jádro vzplanulo. S pocitem, že překročil propast, přestal Harry myslet na konkrétní kouzla a nechal svou magii zdivočet. Ta se okamžitě vymrštila, prořezala se skrz jeho pouta, uvolnila Jamese, srazila Voldemorta z jeho trůnu a jednoduše ho odhodila přes celou místnost.

Harry zalapal po dechu, z náhlého odlivu energie se mu trochu točila hlava. Otevřel oči a přehlédl scénu. Vrávoravě se postavil na nohy a natáhl ruku.

„Accio hůlka Harryho Pottera!" Hůlka jeho příkaz bez váhání poslechla a vylétla z Voldemortovy kapsy. Harry ji chytil do pevného sevření. „Accio neviditelný plášť." Popadl oděv, který k němu letěl, a ztuhl při pohledu na Luciuse, který se celou dobu ani nepohnul. Chvíli, ne delší než úder srdce, zírali jeden druhému do očí, a pak se Harry prudce vrátil do akce, rozhodnutý Zmijozela ignorovat. Upřímně řečeno, neměl tušení, co Lucius udělá, ani na čí straně teď je.

Poklekl ke svému studentovi a budoucímu otci, který s lapáním po dechu ležel na zemi a snažil se udržet svou horní část těla tak, aby jeho břicho nepřišlo do kontaktu s podlahou. Krev již smáčela parkety.

„Jamesi, obrať se, rychle." Harrymu se podařilo otočit chlapce na záda a provést rychlá kouzla, která udrží rány částečně uzavřené, než ho bude moct uzdravit řádný lékouzelník. Pak začal chlapci pomáhat na nohy.

„Kurva," zaklel James a chytil se za břicho, jako by se bál, že mu vypadnou vnitřnosti. Ztěžka se opřel o svého profesora.

„Vezmi si to a proklouzni ven," přikázal Harry a strčil Jamesovi plášť.

„Cože?" zeptal se chlapec slabě.

„Vezmi si to a vypadni," opakoval ostře Harry, ohlédl se za zvukem Voldemortova zasténání. Muž se probouzel, Lucius je jen sledoval. Harry násilím přetáhl Jamesovi plášť přes hlavu, chlapcovy Nebelvírské protesty ignoroval. „Hned," zasyčel a doufal, že chlapec - teď už neviditelný - udělá, co říká. Rychle se otočil a zvedl hůlku. Voldemort se blížil, jeho tvář byl obraz nekontrolovatelného vzteku a šílenství.

„Jak jsi to udělal?!" dožadoval se.

„To bys rád věděl?" odsekl Harry. „Protego!" stačil se ochránit před Voldemortovou kletbou.

„Crucio!"

„Expelliarmus!" Voldemort se zasmál zpoza svého štítu. Oplatil mu dost temnou kletbou, ale Harrymu se podařilo odkulit stranou, pak okamžitě vyskočil na nohy a další kletbu prostě odrazil zpět.

„Jamesi, doufám, že už jsi na cestě ven!" vykřikl Harry, právě když se mu podařilo zaštítit proti hnusné krev-vařící kletbě. Byl příliš unavený, než aby to vydržel dlouho. Voldemort si to zřejmě uvědomil a jeho oči se leskly poznáním, když nemilosrdně vrhal stále silnější kouzla a kletby, jedno za druhým.

Harry měl právě na rtech jednu z protikleteb, ale místo toho byl donucen vykřiknout bolestí, zasažený nečekanou pálící kletbou. Prudce se otočil a uviděl dva Smrtijedy, jak se vrhají do místnosti. Zvedl hůlku, aby se ochránil.

„Expelliarmus!" zakřičel Voldemort a Harrymu vklouzla hůlka z prstů.

„Crucio!"

„Incarcerous!" Harry vykřikl, když byl znovu svázán.

„Najděte toho kluka!" slyšel ve vzdálené části své mysli, když začala ustupovat bolest z ukončeného prokletí.

„Zavřete dveře! Nenechte ho uniknout!" Harry otevřel oči a spatřil, jak se jeden ze Smrtijedů natáhl. Jeho ruka něco popadla a zatáhla; v zorném poli se objevila Jamesova hlava. Oba drželi plášť pevně a tak vypukla jakási válka v přetahování, ale díky svému zranění nebyl James příliš silný.

„Diffindo!" zařval najednou další Smrtijed. Plášť byl rozseknutý přímo v půli, takže oba kouzelníci, kteří ho drželi, spadli dozadu.

„Ne!" zařval Voldemort. Vykročil vpřed a zvedl zničený oděv. Upřel pohled smrti na toho, co vrhl kletbu. „Mohlo to být užitečné," zasyčel, všechen jeho nahromaděný vztek se zaměřil na provinilého Smrtijeda. „Vyřídím si to s tebou později. Oba vypadněte ven." Dvojice Smrtijedů rychle spěchala ven a za sebou nechali rozzuřeného Voldemorta, svázaného Harryho a Jamese sténajícího bolestí. Lucius, který se zapojil do akce pouze při hledání Jamese, stál nepovšimnutý u dveří.

Voldemort si povzdechl a nechal plášť proklouznout mezi prsty společně s částí svého hněvu, ale Harry k tomu mohl jen říct, že ten muž byl labilní. Prudce se otočil a upřel pohled na Luciuse.

„Můj pane," řekl mladý muž. „Valen mě bezhůlkově odzbrojil, jinak bych vás ihned probudil." Přešel rovnou k Harrymu, který ležel svázaný na podlaze. Voldemort sledoval každý jeho pohyb. Lucius si klekl a Harry cítil, jak pod něho sáhl. Lucius, se zručností hodné Zmijozela, zpod Harryho vytáhl svou hůlku, i když ta během bitvy vůbec neopustila Luciusovu kapsu. Harry byl velmi zmatený a vůbec netušil, co si o tom má myslet, ale přesto se za všechny ty pochybnosti ohledně Luciusovy loajality cítil provinile. I když, ten plášť ...

„Crucio," řekl Voldemort a Harry byl šokovaný, když Lucius s výkřikem klesl na kolena. Temný Pán jednoduše mučil svého nejnovějšího přívržence, když pro nic jiného, tak pro své vlastní pobavení. Když byla kletba zrušena, ležel Lucius na podlaze a lapal po dechu. Voldemort vypadal klidnější, jako kdyby jeho hněv konečně klesl na zvládnutelnou úroveň. „Jdi mi z očí," nařídil. Lucius se vyškrábal na nohy a bez dalšího slova vyšel ven ze dveří. Harry si nemohl pomoct, ale při pohledu na mučení svého milence cítil bolest, i když Luciusovo jednání nechápal.

„A teď," zamumlal Voldemort, jeho pohled byl ostrý. Znova přešel k Jamesovi, pravděpodobně si přeci jen svůj předchozí vztek ještě nezchladil. V tichém zamyšlení se díval dolů na chlapce. Harry se pohnul při pokusu odpoutat pozornost Temného pána od jeho studenta. Muž se ohlédl.

„Samozřejmě jsem tě podcenil," konstatoval Voldemort. „Ale to se nebude opakovat." Přešel k Harrymu, zastavil a tyčil se nad ním. „Použil jsi neverbální a bezhůlkovou magii. Divokou magii, jakou jsem nikdy dřív necítil. Chci přesně vědět, kdo jsi a čeho jsi schopen, a chci vědět, jak ses naučil, jak to udělat." Mávl hůlkou směrem k Jamesovi.

Chlapec zaklel, když byl opět tažen po podlaze. Jeho rány se znovu otevřely a on se je tlakem rukou pokoušel držet. Zastavil přímo vedle Harryho, oči sevřené bolestí.

„Řekni mi, co chci vědět. Nebo zemře. Teď hned."

Harryho mysl běžela o závod, snažil se sebrat síly na další výbuch divoké magie, ale věděl, že je příliš vyčerpaný. Voldemort ho tím odzbrojujícím kouzlem porazil příliš snadno. Voldemortova hůlka mířila přímo na Jamesovu hlavu a Harrymu bušilo srdce až v uších. Co by mohl udělat? Lana kolem něho se utáhla, zřejmě aby mu prostě připomněla jeho beznadějný stav. Dech se mu zrychlil a Voldemort se usmál.

Kde je kurva vlastně Lucius? Harry si zoufal. Byl hned vedle? Proč kvůli plášti obrátil … a pak nebojoval? Harry se absolutně nestaral o Luciusovo krytí, když jeho budoucí otec, jeho student a jeho rodina! … zemře. Přece musí existovat způsob, jak ...

Voldemort otevřel ústa, na rtech zformoval „Av…"

„Tak jo," vydechl Harry. „Odpovím na tvoje otázky." Docházely mu možnosti.

„Dobrá," pronesl Temný Pán. „Myslím, že dvojitá dávka Veritaséra bude to pravé. Mám na požádání dodavatele z Ministerstva. Nebude to hned. Mám takový pocit, že se proti Nitrozpytu dokážeš chránit, a já už z téhle hry začínám být unavený." Přešel ke dveřím a otevřel je. „Přiveďte mi Rowleho! A také zavolejte Mulcibera." Zase dveře zabouchl a odkráčel zpátky ke svým vězňům.

Harry měl práci se soustředěním na svou Nitrobranu a vymýšlení všech možných lží, kterými by mohl Toma Riddla nakrmit. James hned vedle něho sténal bolestí a jeho dech byl stále namáhavější. Snažil se tvořit slova, ale Harry je nedokázal slyšet.

„Pokud zemře," vydechl trhaně Harry, stále unavený a roztřesený námahou a Cruciatem, „nic ti neřeknu." Voldemort se podíval na Jamese, zřejmě přemýšlel, jak dlouho bude chlapec žít.

„Jeho smrt je nevyhnutelná," řekl.

„Potřebuje dokrvovací lektvar," vycedil skřípavě Harry. „Jinak nepromluvím."

„Budeš mluvit," prohlásil sebevědomě Voldemort. „V opačném případě ho uzdravím a znovu budu mučit." Harry potlačil frustrované zavrčení.

„Nebelvíra bolest nezajímá," odsekl Harry. „Ale jestli zemře, můžeš zapomenout, že tě naučím, co vím o bezhůlkové magii." Harry věděl, že nalákáním na sílu vědomostí Voldemorta dostane. Mužovy oči se zúžily podezřením. Zřejmě dospěl k nějakému rozhodnutí, protože přešel ke dveřím a začal vykřikovat nové objednávky lektvarů. Harry využil příležitosti k šeptanému rozhovoru s Jamesem.

„Jak se držíš?"

„Zkurveně to bolí," zanadával James. Podařilo se mu otevřít oči. „Neměl byste mu to tajemství říkat jen proto, abyste mě zachránil." Harry málem obrátil oči v sloup, alespoň že James není zlomený ... zatím.

„Jsem tvůj učitel," a mnohem víc, pomyslel si Harry. „Chránit tě je moje práce. Poslouchej, Jamesi, pokud se naskytne další šance, tak neváhej, jasný? Dokážu se o sebe postarat."

„Nenechám vás tady," řekl James tvrdohlavě. Rozhodně byl otec svého syna.

„Jestli ne, tak budeš mít tresty po zbytek svého času v Bradavicích, přísahám," pronesl Harry frustrovaně.

„Máme tu drobné neshody mezi učitelem a studentem?" zeptal se zlehka Voldemort. „Žádný útěk už se konat nebude, takže bych se hádáním neobtěžoval." Voldemort se sklonil a dlouhým prstem klikatě přejížděl po Harryho tváři.

„Jednoho dne tě zabiju," řekl Harry s dokonalým klidem. Voldemort se usmál. Svou pozornost obrátil k Jamesovi, dotýkal se ho stejným způsobem.

„Podobnost mezi vámi je zarážející," poznamenal muž. „Třeba to je důvod, proč ho tak chráníš? Je to fešák, ale ..."

„Nesahej na něj," zavrčel Harry.

„Nebo co?" zeptal se sarkasticky Voldemort. „Velmi pochybuji, že můžeš svůj malý kousek provést dvakrát. Je to snad tvůj mladý milenec? Vztahy mezi profesory a studenty byly za mých časů možné. Propašoval jsi ho pod tím pěkným pláštěm do své postele a šukal ho?" James znovu zavřel oči a mírně se třásl, jestli kvůli vyřčeným slovům nebo kvůli zranění, to Harry nevěděl.

„Crucio," řekl Voldemort náhle, téměř lhostejně. Místností zazněly dva výkřiky, jeden z bolesti a druhý ze zuřivosti.

„Přestaň!" křičel Harry. Voldemort kletbu zrušil.

„Copak? Žádný zázračný útěk? Dokonce i ty máš své limity, jak se zdá. Teď alespoň vím, jak jsi unikl Siréně. Řekni mi, jak dobře tu svou magii dokážeš ovládat?" Harry byl znechucený Voldemortovým dychtivým hlasem, hladem po moci. James lapal po dechu, z očí mu tekly slzy.

„Jdi do prdele," vyplivl Harry. „On umírá!"

„No dobře," řekl Voldemort unaveně, jako by to byla skutečná dřina, a líně vrhnul kouzlo, aby uzavřel rány, ale nepomohlo to tak jako předtím. „Kde je Rowle?" řekl si pro sebe. „Měl tady být ... hned ..." Harry překvapeně zíral na to, jak se Voldemortova řeč náhle zpomalila. Oči toho muže byly na půl zavřené a nakláněl se na stranu, jako by se měl převrátit. „Co je … to," zašeptal a složil se, jakmile poslední slovo opustilo jeho rty. Naštěstí nespadl na žádného ze svých vězňů.

Harry, naprosto zmatený, zíral s vykulenýma očima na nevědomého Voldemorta. Několikrát zamrkal, nebyl si jistý, jestli je skutečně vzhůru, ale Voldemort zůstal spát na podlaze.

Harry netušil jak nebo proč, ale věděl, že právě dostal druhou šanci.

„Jamesi," zašeptal zuřivě. „Vezmi jeho hůlku, rychle." James otevřel zakalené oči.

„Co?"

„Riddle usnul, je v bezvědomí, dokážeš získat jeho hůlku? A moji, rychle!" James při otáčení zasténal a plazil se k bezvládnému tělu. Se zhnusenou grimasou na tváři se hrabal v mužových šatech. Harry čekal se zatajeným dechem.

„Mám ji," řekl James a vytáhl Harryho hůlku.

„Osvoboď mě," řekl spěšně Harry. James odkouzlil lana a Harry si od něho vzal hůlku. Právě když se chystal na chlapce seslat další léčivá kouzla, zaslechl zaklepání.

„Můj pane?" ozval se hlas, ve kterém byl slyšitelný strach a nervozita. „Jsou tu Rowle a Mulciber ..."

ooOoo

Pokračování příště