„Ahoj, Harry? To jsem já."

„Já vím, že jsi to ty, Johne. Bože, že ti ale trvalo, než jsi zavolal!"

„Promiň."

„A to jsem ti dokonce dala telefon, a vůbec! Smyslem toho bylo, abys mi volal. Nebo psal. Nebo něco. Zvedl to, když já volám. Zůstal v kontaktu, víš."

John se zdvořile zdržel poukázání na to, že hlavní důvod, proč telefon dostal, byla velice zuřivá a velmi opilá hádka, která skončila Harryiným odchodem od Clary. No, jedna z takových hádek. Obzvlášť ošklivá.

„Hele, je to docela nouze." Zhluboka se nadechl, rozhlédl se po svém pokoji, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá (ano, byl tam sám, ale být obezřetný nikomu neublíží), a drmolil dál. „Jak poznáš, že po tobě chlap jede?"

Harry se zasmála, hlasitým, ječivým smíchem čirého potěšení, který Johna přinutil držet telefon dál od ucha. „Stává se z tebe snad najednou gay, bráško?"

„Ne, nestává!"

„To by byla šupa, kdyby ano. Byli bychom konec Watsonů, my dva. Je to srandovní, Johne, vážně je, buď tak hodný a ber to trochu s nadhledem, jo?"

„Z mojí pozice to není srandovní, Harry."

„A proč se vlastně ptáš mě? Mně se líbí ženy, pokud sis nevšiml."

„Mívala jsi kluky."

„A proč se vlastně vůbec ptáš?"

„To – můj spolubydlící." John pokrčil bezradně rameny. „Byl – byl to dost divnej týden."

„Co, ten šílenej detektiv, jak o něm píšeš blog?"

„Já – ano, Harry. Sherlock, jmenuje se Sherlock."

„Myslíš, že po tobě jede?"

„Vynikající dedukce, Harry." Kristepane, vážně to řekl? „Promiň. Jsem jen trochu vycukanej."

„Jo, no já tě taky mám moc ráda. Takže. Tvůj šílenej spolubydlící detektiv jménem Sherlock. Tak co provádí, hopsá před tebou nahej?"

„Ehm." John měl nepříjemný záblesk vzpomínky na povlávající modrý ručník. Pár neuronů mu při tom přenosu nejspíš umřelo. „No. Skoro. Měl na sobě jenom ručník." Chtěl se zmínit o tom pití vody, ale věděl, že jeho závažnost by nejspíš nedokázal vylíčit. „Hele, omlouvám se, nejspíš o nic nejde. Ani nevím, proč jsem ti volal."

„No, já jsem ráda, žes to udělal." Do Harryina hlasu se vloudil náznak výčitky. Johna bodl pocit viny a měl chuť se nakopnout. „Ale koukni, pokud se jenom prochází po domě jako holoprcka, nemusí to nic znamenat. Jste spolubydlící. Není nevyhnutelný, že nakonec jeden druhého uvidíte nahého? A mimochodem, je roztomilej?"

Holoprcka? Existuje to slovo vůbec? „Pokud Sherlock něco rozhodně není, pak roztomilej. A já myslel, že tě kluci nezajímají."

„Zkouším si představit, jak bys vypadal s chlapem. Takže teda není roztomilej, ale je sexy?"

„Harry!"

„Ještě něco dalšího kromě procházení se v ručníku?"

„No, udělal nákup. On nikdy nenakupuje. A uvařil mi čaj, i když musel provést něco divného se sušenkami. A včera jsme byli na večeři a…" Nevěděl, jestli dokáže vysvětlit, jak bylo podivné, že se Sherlock choval skoro normálně.

„Ty si myslíš, že je tvůj spolubydlící možná gay a pokouší se tě sbalit, a jdeš s ním na večeři? Johne Watsone, co blbneš? Rozdal sis to s ním potom?"

„Měl jsem hlad!"

„A tak sis to ty rozdal s ním?"

„Ne!"

„Tak pusa, dali jste si pusu?"

„Boha jeho, Harry!"

„Nedělali jste nic?"

„No, ne, nedělali." Ale byla to zábava. Kdyby to bývalo bylo rande, první rande, bylo by pak i druhé. Do tohohle se John vážně nechtěl pouštět.

„Hmph." Harry byla chvíli zticha, jako by ji to zklamalo. „Jak je to dlouho, co sis naposledy vrznul?"

„Harry!"

„Dobře, dobře. Poslouchej, tenhle tvůj Sherlock má, myslím, nárok chodit po svém vlastním bytě oblečenej, jak se mu zlíbí, a když jsi náhodou jeho spolubydlící, máš holt smůlu, ale to neznamená, že se tě pokouší svést. A spolubydlící spolu chodí na večeře. To se stává. Tohle si myslím."

„Dobře." John se zhluboka nadechl. „Dobře. Díky, Harry."

„Není zač. Jsem ráda, žes zavolal."

„Jak se vede?"

„Vede se – no – všelijak. Asi dobře. Když se to vezme kolem a kolem."

John se už skoro zeptal na Claru, ale vzpomněl si právě včas, že by neměl.

„Každopádně jsem si s tebou ráda popovídala, brácho. Přijdu pozdě. Měl bys na mě být pyšnej. Jdu k terapeutovi."

„To je – doufám, že to pomáhá, Harry."

„Dobře, no, co už. Neupejpej se. Zavolej, i když si nebudeš myslet, že se tě tvůj šílenej spolubydlící detektiv Sherlock pokouší svést. A Johne?"

„Ano?"

„Chci, abys věděl, že by mi ani trochu nevadilo, kdybys byl gay."

„Já nejsem!"

„Jen říkám. Víš, že tě mám ráda. Pá!"