Když se Barbara poprvé dozvěděla, že byla vybrána do speciální jednotky, neměla ani tušení co jí vlastně čeká. Na tento okamžik se připravovala celý život a teď tu stála, v kanceláři velitele pluku, naplněná nedočkavostí ale i nervozitou spolu s dalšími čtyřmi vybranými vojáky.
„Generále." vytrhl ji z myšlenek hlas jejího nadřízeného a ihned se postavila do pozoru.
„Pohov." zavelel generál, který právě vešel a pokračoval.
„Nespočetněkrát jste prokázali svou sílu, odvahu a především odhodlanost bránit svou zemi. Za svou loajalitu jste byli vybráni do přísně tajného programu v Cheyennské hoře. Odjíždíte za hodinu, všechny detaily se dozvíte až na místě." promluvil na přítomné vojáky a pak pohledem sklouzl k Barbaře, jediné ženě ve vybraném týmu.
„Věřím, že mne nikdo z vás nezklame, protože vím, že jsem vybral jen ty nejlepší z vás." pokynul k ní hlavou.
„Ano, pane." odpověděli všichni a unisono zasalutovali.
„Odchod." rozkázal velitel pluku a všichni se otočili ke dveřím.
„Cheyenská hora, chápete to?" pronesl jeden z mužů když odcházeli směrem k ubikacím, aby se sbalili na cestu.
„Co tak speciálního tam může být." odvětil další.
„Vím, že tam provádí zkoumání hlubokého vesmíru." pronesla Barbara do jejich diskuze.
„No skvělé, takže budeme hlídat bandu vědců, aby se jim nerozbila sklíčka v dalekohledech." zasmáli se ostatní, ale dál už je moc nevnímala. Popravdě také přemýšlela, proč jí zařadili zrovna tam.
Byla už skoro noc, když dorazili k hoře. Vytáhla si svůj batoh s věcmi z auta a následovala ostatní k hlavní bráně. Mlčky sledovala bezpečnostní kontroly a ve výtahu, který mířil do nejnižších pater hluboko pod zemí už začala cítit nepřekonatelnou zvědavost.
„O co tu sakra jde?" pomyslela si pro sebe když vystoupili z výtahu do celkem rušné chodby v komplexu.
„Zítra v 8:00 proběhne meeting s generálem Hammondem, který vám předá veškeré info, které potřebujete. Ode dneška je vaším nejvyšším velícím důstojníkem. Teď vás zavedeme do vašich ubikací, následující dny nesmíte opustit komplex." oznámil jim major, který všechny převzal u brány a pomalu je směroval dál chodbou, aby je tu provedl.
Barbara se cítila čím dál tím víc zmatená, ale zároveň i maximálně vzrušená z myšlenek na to, co se zítra dozví.
Nedočkavostí nemohla ani spát a proto se hned brzy ráno, ještě před meetingem, vydala do jídelny pro hodně silnou kávu. Bylo ještě brzo a na základně byl klid a ticho. Seděla v rohu místnosti, ruce si ohřívala o horký hrnek, zatímco usrkávala kávu a hlavou se jí honilo spoustu myšlenek na to, co se bude dít.
„Hej B.J.!" probral jí hlas jednoho z vojáků, kteří také přišli na rychlou kávu.
Zvedla k němu oči a když si mezi dveřmi poklepal na hodinky, ihned jí došlo, že je čas vyrazit na meeting.
„Jdu, díky." odpověděla a rychle dopila. Vyběhla z jídelny a vydala se směrem na místo, kde jí sdělili, že má být zasedací místnost. Na vteřinku shlédla dolů na hodinky, aby se ujistila, že jde včas, ale zrovna v ten moment z poza rohu vyšel muž v kožené bundě a než stačila jakkoli zareagovat, vrazila přímo do něj.
„Ou…" ozval se nad ní hluboký hlas a ihned kolem sebe ucítila pevné paže, díky kterým neskončila na zemi.
Chytila se ho aby získala balanc a pomalu zvedla hlavu, ale jakmile spatřila jeho tvář, čas jakoby se v tu chvíli zastavil. Díval se jí zpříma do očí a pevně ji držel přitisknutou k sobě. Zachycena v jeho pronikavém pohledu a obklopena jeho mužnou vůní, nebyla schopna slova.
„Jste v pořádku?" zeptal se ji po chvíli, aniž by jí pustil ze svého náručí.
„Ano… promiňte, já… neviděla jsem vás." Barbara konečně promluvila, ale stále nedokázala odtrhnout svůj pohled od jeho hlubokých hnědých očí.
„Fajn." odpověděl jí tišším hlasem a lehce povolil své sevření.
Konečně dokázala sklopit zrak k zemi a postavila se zpět na nohy.
„Díky." špitla nervózně a zvedla k němu zpět pohled, když ji úplně pustil.
Beze slova jí pokynul na odpověď a krátce se jí znovu zadíval do očí, než se otočil a pokračoval chodbou dál. Chvíli se za ním dívala, plná smíšených pocitů, než také pokračovala do zasedací místnosti.
Dorazila tam jen tak tak, aby se přidala k ostatním, protože hned po ní vešel do místnosti i generál spolu s Danielem a Carterovou.
„Vítejte. Jsem generál Hammond." promluvil generál jakmile všichni zasalutovali na pozdrav.
„Vše co se zde dozvíte podléhá přísnému utajení a proto je nutné, abyste všichni nejdříve podepsali slib mlčenlivosti, než se dostaneme dál." poukázal na papíry, které ležely na stole.
Vojáci se po sobě překvapeně podívali, ovšem ihned a bez otázek podepsali. Jejich nadšení a nulová váhavost ho rozesmála.
„Skvělé, nyní mi dovolte abych vám představil doktora Jacksona a majora Carterovou, členy našeho vlajkového týmu SG-1. Vysvětlí vám, co vás zde čeká. Věřte mi, že to zcela změní váš život a vaši budoucnost, proto doporučuji, abyste se na to posadili." usmál se a pokynul stále více překvapeným vojákům ke křeslům.
Barbara se mlčky posadila s ostatními, ale její myšlenky byly stále u toho neznámého muže. Kdykoli jen na vteřinu zavřela oči, měla před sebou jeho tvář a ty nejhlubší hnědé oči, které kdy viděla. Cítila jak jí po šíji přejel mráz až na záda, při vzpomínce na jeho pevné sevření. Zhluboka se nadechla a nenápadně zatřásla hlavou.
„Vzpamatuj se!" v mysli okřikla samu sebe a snažila se soustředit na dění v místnosti.
„V roce 1928 došlo v Gíze k objevu neznámého zařízení pohřbeného pod pískem pouště…" z myšlenek ji vytrhl hlas doktora Jacksona, když se ujal vysvětlování co je obsahem tohoto projektu.
„Až v roce 1998 se mi podařilo rozluštit symboly na bráně, znázorňující různá souhvězdí, které dokážou ve správném pořadí udat adresu místa v časoprostoru. A za pomoci tady majora Carterové jsme dokázali bránu ránu poprvé otevřít."
„Bránu?" přerušila ho a nadzvedla obočí.
„Jde vlastně o zařízení, které dokáže spojit dva body umístěné kdekoli ve vesmíru vytvořením stabilní červí díry a tím nám umožňuje cestovat z výchozího bodu do cílového i na vzdálenost několika světelných let během pár vteřin. Říkáme tomu Hvězdná brána." odpověděla ji Sam.
Barbara si připadala jako ve snu. V životě by ji ani nenapadlo, že je něco takového vůbec možné, natož že se někdy stane součástí takového programu. A když Daniel otevřel průhled do prostoru s bránou, všichni se postavili a s úžasem si ji prohlíželi.
„První tým vedený plukovníkem O'Neillem se vydal na planetu jménem Abydos. Tam doktor Jackson objevil jakousi kartuši, kde byly popsány adresy umístění hvězdných bran po celé galaxii. Také jsme zde ale narazili na nepřátelskou mimozemskou rasu nazývanou Goa'uldi." vložil se do výkladu i generál Hammond.
„Mimozemská aktivace." ozvalo se z intercomu a v tu chvíli vojáci nadskočili jak se brána aktivovala.
„Do háje…" unikl ji výdech úžasu z úst, načež se modré světlo rozlilo po místnosti a s otevřenými ústy sledovala, jak se SG-4 vrací z průzkumné mise.
„Cílem tohoto programu je průzkum cizích planet a udržování diplomatických styků s mimozemskými rasami, které nám pomáhají ve válce proti Goa'uldům. Ode dneška je to i vaše práce." pokračoval Hammond.
Barbara se musela štípnout do ruky, aby se ujistila že to vše je opravdu skutečné a není to jen divoký sen.
„Fajn, v 10:00 vyrážíte." otočila se k nim Sam a ukončila tím meeting.
„Cože?" vydechli překvapením skoro všichni najednou.
„Vaše první mise bude na stanoviště Beta, kde bude pokračovat výcvik. Na průchod horizontem si musíte zvyknout, není čas čekat." usmála se.
„Odchod." zavelel generál, vojáci opět unisono zasalutovali a doslova vyběhli z místnosti.
Barbara se ještě otočila zpět na bránu a zhluboka se nadechla, než je následovala.
„Snad jim to nadšení vydrží." podotkl Daniel a všichni se jen pousmáli.
„Sakra, viděli jste to?" křikl jeden z vojáků, jen co dorazili do šaten.
„B.J., hluboký vesmír jo? To jsi trefila." otočil se jeden z nich k Barbaře, ale ta se jen s pozvednutým obočím pousmála.
Stále se ještě nedokázala probrat z údivu, tolik nových informací najednou, musela si urovnat myšlenky.
„Jdu se najíst." oznámila do prostoru, ale ostatní jí moc nevnímali.
„Tohle bude velký, věřte mi." plácali jeden druhého po rameni, když odcházela z místnosti.