Sam s Danielem vedli cestu, zatímco skupinka nováčků včetně Barbary se drželi spíše pohromadě uprostřed a Jack s Teal'cem šli jako poslední
„Nad čím přemýšlíš O'Neille?" promluvil po chvíli do ticha Teal'c, když si všiml jeho zamyšleného výrazu.
Věděl jak neměl rád tyhle tréninky, pro Jacka nebylo jednoduché přijmout mezi sebe někoho nového.
„Hej!" ozval se jeden z vojáků před nimi, jak se mezi sebou pošťuchovali jako děti ve škole.
„Že tohle bude dlouhý týden…" povzdechl si.
Všiml si ale, že Barbara se od ostatních drží stranou. Neúčastnila se jejich přihlouplých vtípků ani nesdílela jejich dětské nadšení z „nové hračky". Jako jediná z nich se naopak chovala jako opravdový voják a to se mu líbilo. Aniž by si to uvědomoval, celou cestu z ní nespouštěl svůj pohled
„Vítejte na stanovišti Beta." vytrhl ho z myšlenek až hlas Carterové, jakmile asi po hodině cesty dorazili na základnu.
Z budovy před nimi vyšlo několik mužů a ihned salutovali na pozdrav.
„Plukovníku, vítejte." promluvil jeden z nich, když se Jack zastavil kousek před ním.
„Majore." odpověděl mu Jack a pokynul hlavou na pohov.
„Tohle je major Higgins. Hlavní velící důstojník na této základně." představil ho vojákům jakmile se otočil zpět k nim.
„Pane." všichni v pozoru zasalutovali a Jack pokračoval.
„Tohle, je naše nová naděje lidstva. Pomáhej nám Pánbůh." ukázal na vojáky a jen se znechuceně ušklíbl.
„Dobrá, major Carterová vám ukáže vaše ubikace. Za 30 minut nástup zde v plné polní. Odchod!" zavelel a vojáci se pomalu vydali za Carterovou.
Barbara se ještě vteřinku zdržela a pozorovala ho, jak se domlouvá s majorem Higginsem, když se najednou podíval i on na ni. Jen pokynula hlavou a rychle se otočila aby doběhla ostatní.
Slunce celkem neúprosně pálilo, když se seřadili před hlavní budovou. Všichni měli na zádech těžký batoh s kompletní výstrojí, kolem krku jim vysela MP-5 a na sobě měli bundu s taktickou vestou a přilbu.
„Připadám si jako kuře v troubě." utrousil jeden z vojáků když si upravoval popruh u batohu.
Barbara se jeho poznámce zasmála zrovna v momentě, kdy ze dveří vyšel O'Neill také v plné polní.
„Nějaký problém, seržante?" zastavil se přímo před ní a všichni se ihned postavili do pozoru.
„Žádný, pane." odpověděla a dívala se mu přes rameno do prostoru.
„Fajn." nasadil si kšiltovku a podíval se na hodinky.
„Pro začátek si dáme 10 kilometrů poklusem. Ve dvojicích za mnou." zavelel a rozeběhl se po prašné cestě směrem k lesu.
„Cože?" překvapeně se po sobě vojáci podívali.
Barbara na nic nečekala a beze slova se rozeběhla za Jackem, ostatní ji neochotně po dvojicích následovali. Jack celou dobu udržoval stejné tempo a i když se ostatní vojáci po pár kilometrech začali postupně vzdalovat, Barbara se stále držela jen dva kroky za ním. Když ale konečně zastavil, byla ráda, protože déle už by jeho tempo zřejmě udržet nedokázala. S úlevou se předklonila a rukama se chytila kolen, aby se mohla v klidu vydýchat. Jack se podíval na hodinky a pak na ni.
„5 kilometrů za 38 minut? Skvělý výkon, seržante." pronesl uznale udýchaným hlasem.
Barbara se znovu narovnala a rozepnula si přilbu.
„Nápodobně, pane." sáhla po své lahvi s vodou a napila se.
Jacka její odpověď překvapila a s lehkým úsměvem ji děkovně pokynul, načež se opět podíval na hodinky.
„10 minut odpočinek, než vyrazíme zpět." sundal si čepici a dlaní si projel vlasy.
Pouze přikývla a zatímco pil ze své láhve, fascinovaně ho pozorovala. Vlasy měl vlhké a jemně rozcuchané, slunce se třpytilo v drobných kapkách potu stékajících po jeho opálené tváři a žíly tepající na jeho krku jí bránily v přemýšlení.
„Konečně." probral ji jeho hlas, když se objevili ostatní.
„45 minut. Nic moc pánové." podotkl, jak postupně zadýchaní dobíhali až k nim.
„Za 4 minuty vyrážíme zpět." oznámil jim a poodešel od skupiny dál.
„Se zbláznil? Nás chce zabít, ne." vrčel jeden z nich.
„Tohle má být trénink na boj s mimozemšťany?"
Jack je s úsměvem zpovzdálí nenápadně poslouchal, ale při další větě zpozorněl.
„Akorát další zelenej mozek, co si žehlí ego. Co B.J.?" podotkl Tom a podíval se na Barbaru.
„Aspoň ten mozek má, na rozdíl od tebe…" znechuceně mu odpověděla a odešla od nich.
"Jacka její reakce mile překvapila a i když nerad, musel uznat že i potěšila. Otočil se a rozešel se směrem k nim.
„Dobrá, nejsme tady na výletě. Vztyk, vyrážíme!" zastavil se až u Barbary, která už stála vpředu celé skupiny.
„Připravena, seržante?" tiše se jí zeptal, když si zapínala helmu a upevňovala popruhy na batohu.
„Jistě, pane."
„Zkuste na základnu doběhnout ještě dneska." otočil se na zbytek týmu a pak se s úsměvem podíval zpět na Barbaru.
„Ve dvojicích, poklusem vpřed!" zavelel a oba se tentokrát rozeběhli společně.
Ostatní je z výrazy nelibosti následovali.
Jack s Barbarou po svém boku, doběhli na základnu samozřejmě jako první. Ostatní se postupně trousili a klopýtali daleko za nimi.
„Seržante." pokynul ji Jack když se zastavili a sám se tentokrát musel chytit vlastních kolen, aby udržel balanc.
Oba dva skoro lapali po dechu a Barbara mu jen přikývla, protože ani nebyla schopna mluvit.
„Pane?" objevila se za ním Sam.
Jack si znovu sundal čepici a ještě se několikrát nadechl, než se konečně narovnal.
„Začínám na tohle být starý." s těžkým výdechem odpověděl a Carterová se zasmála.
„Ve vší úctě... pane…" ozvala se zadýchaná Barbara a oba se na ni podívali.
„Jestli vy jste starý…" vydechla, ukazujíc směrem k blížící se skupince vojáků, kteří vypadali, že těch pár metrů už ani nedoběhnou.
„Co jsou potom oni?" pokračovala a svou lichotkou ho donutila se zasmát.
Líbilo se mu, když mu někdo lichotí, ale nesnášel, když se mu někdo snažil podlézat.
„Jsem polichocen, seržante." podíval se zpět na ní zkoumavým pohledem.
„Ale body vám to u mě nezíská."
Barbara se po jeho dovětku jen zasmála a zakroutila hlavou.
„S tím jsem ani nepočítala, pane. Je mi jasné, že vy nejste takhle laciný." její odpověď ho opět mile překvapila.
Chvíli si ji zamyšleně prohlížel, zatímco se jeho dech zklidňoval.
„Pane…" zalapal po dechu jeden z vojáků v momentě kdy doběhl až k nim.
Ostatní ho následovali a zadýchaní postupně padali před Jacka na zem jako švestky.
„No to je dost." stroze pronesl a podíval se na hodinky.
„Dvě hodiny rozchod. Dejte se dohromady a v 15:00 na stanovišti."
„Mám takový pocit, že nás nemá rád." vydechl Tom po tom, co Jack odešel společně s Carterovou.
„Mě přijde, že nemá rád nikoho." odpověděl mu John.
„Řekl bych, že to s ním bude peklo."
„To teda! 5 kiláků cesta od brány, skoro žádný odpočinek a hned 10 kiláků poklusem a ještě v plné polní. Chce nás odrovnat hned od začátku." stěžoval si Tom, ale to už se do rozhovoru vložila i Barbara.
„Tak ses měl přihlásit na kurzy vyšívání a ne do armády." její odpověď rozesmála všechny ostatní, kromě Toma.
„Trhni si B.J.." zavrčel a zvedl se ze země.
„Nevím jak vy, ale já jdu do sprchy a něco sníst, než nás zase zapřáhne." pobídl je John a ostatní souhlasně přikývli.