„Ahoj," Dean položil lokty na pult recepce. Charlie finišovala s papírováním, do konce dvojité směny jí už odtikávaly poslední minuty.
Proto k němu vzhlédla jen na vteřinu. „Ahoj."
Chvíli jakoby na něco čekal. „Hm, ani se mě nezeptáš, jak mi je? Začíná mi to scházet."
„Nechci ti na tom vypěstovat závislost."
„Jo tak – já myslel, že ti došla dobrá vůle," zhoupl se na špičkách přes lokty směrem k ní a natlačil svou střapatou hlavu skoro až pod tužku. „Co to píšeš?" byl zvědavý jak dítě.
„To je tajemství," zapíchla mu konec propisky do vlasů a mírným tlakem ho vrátila zpátky na plná chodidla.
„Chápu!" uculil se s pokývnutím. „Je to taková ta holčičí věc – milý deníčku, dneska jsem políbila toho neuvěřitelně sexy týpka z patnáctky -"
„Ježíši Kriste! Ještě víc nahlas – v kantýně tě neslyšeli!" vytřeštila na něj oči.
„MILÝ DENÍČ -"
„Šuš!" zacpala mu pusu dlaní. „Zbláznil ses?" rychle se rozhlédla, jak dalece jsou na recepci sami. O soukromí se sice mluvit nedalo, ale bezprostřední ohrožení odposlechu také nehrozilo. Vše však bylo jen otázkou času – střídaly se směny a odcházející personál bude tomu čerstvému předávat informace. Během sekundy to tu může být jak na pouti.
Vrátila k němu zpátky svou pozornost. „Lékařské tajemství – to jsem měla na mysli," hodila očima k papírům před sebou. „Ne…tohle…tajemství," teď zrozpačitěla a rychle stáhla svou ruku zpátky. „A pak…" nevědomky se uculujíc začala propiskou vybarvovat logo nemocnice na formuláři „…bylo to vzájemný."
Dean vzal z kelímku obyčejnou tužku a začal šedivě vyplňovat to samé logo na tom samém formuláři, ale od konce.
„Takže…já mám tajemství se slečnou vrchní. Bůh mě za mou trpělivost odměnil," pokukoval po ní.
Nad tím se pousmála. „Trpělivost? Zkoušel jsi to na mě už od první chvíle! Dalo mi práci tě udržet v patřičných mezích. Ještě, že mám smysl pro morálku!" rychle vyčmárala písmenka, která ji dělila od toho Deanova a posunula ruku směrem k němu.
„Tvá morálka je jak Alcatraz!" mírně kývl hlavou v souhlasu. Hned na to našpulil rty. „Ale i přes to mám takovej nejasnej pocit, že jsem byl od tebe líbnutej už před tím naším společným tajemstvím."
Propiska se vedle jeho obyčejné tužky na nepatrný moment zasekla. Jak mechanický psací stroj, když se mu zkříží raznice s písmenky.
„Dáš na nejasnej pocit?" Charlie se snažila ta pomyslně zadrhnutá ramena s písmeny uvolnit. Hrot její tužky se zpátky rozjel.
„Ani nevim. Ale ptal sem se Tonyho. Je jak radar – chytá všechno a zpětně vypouští zakódovaně zpátky do éteru."
„Vyzvídal jsi na tříletým?"
„Někde jsem začít musel."
„Proč tě to tak zajímá – to, kdo s tím začal?"
Přestal vybarvovat. „Bylas to ty!" vyznělo to hodně nadšeně. „Wow! Líbí se mi holky, co si jdou za svým."
Protočila nad jeho samolibostí oči. V jeho podání to vypadalo, jakoby ho doteď uháněla a on byl ten, kdo musel odolávat. Ráda by s ním hrála tuhle hru, jen kdyby na ní měla čas. Přála si být po tolika náročných pracovních hodinách už doma, na druhou stranu se však neměla k tomu, aby ho tu nechala, po tom, odkud ho vytáhla před několika minutami, úplně bez dozoru.
Stál si za svými výmluvami, vše zlehčoval pokaždé, když se ho ptala, jak mu je. Veškeré lékařské vyšetření odmítl, měl na to právo. Ani ona sama si však nemyslela, že by něco zásadního odhalilo – její instinkty jí napovídaly, že jeho indispozice má původ mimo okruh lékařské vědy. Měla by pro něj v tomhle smyslu něco udělat ještě dřív, než opustí budovu.
„Co je?" Ani si neuvědomovala, že ve svém přemýšlení na něj strnule zírá. Hned ho napadla teorie proč. „Chtěla by ses na mě zase vrhnout? Já to chápu – voním božsky a chutnám rajsky. Ale - zkus odolat, než budeme sami – nechci se tu dostat do řečí!" tvářil se totálně vážně.
Jestli čekal, že tím vyprovokuje slovní přestřelku, měl smůlu. Ne, že by nechtěla – zrovna teď se kousala do jazyku, jak jí svrběl v potřebě mu odpovědět, jenže znovu postavila své povinnosti před chvilku zábavy.
Vrátila se zpátky ze svého růžového výletu na zem a tužku k těm správným kolonkám. „Možná by sis tedy měl odstoupit dva kroky od pultu – kvůli své vlastní bezpečnosti."
A taky té její – jeho přítomnost dávala jejím zásadám pěkně na zadek.
0-0-0
Ani nevěděl, jak se dostal zpátky. Pamatoval si počáteční bolest, pak to bylo hodně zamlžené a hned na to se díval do medových očí. To třetí bylo rozhodně nejlepší. I když měl hlavu ztěžklou jako po celonočním flámu, v jejích rukách se jí dostávalo úlevného objetí. Její obličej se vznášel kousek nad jeho s výrazem něžné netrpělivosti. Jakoby se nemohla dočkat, až se vzbudí. V tu chvíli ho nezajímaly příčiny, které je takto dostaly k sobě. Konečně všechno neviděl jako ve snu, konečně mohl přestat snít o její blízkosti. A když jí na tváři prokmitl výraz obavy, rychle jí přesvědčil, že je vše v pořádku.
Kdyby se Tony na jeho klíně nevrtěl a nevyrušoval, jistě by si tu několikasekundovou společnou pidi soukromou chvilku protáhli. Před tou další ho bude muset zaměstnat něčím hodně složitým – třeba ho hodit na hrb Samovi.
Přemýšlel a zkoušel si vzpomenout na ty momenty, které následovaly po jeho kolapsu (před Charlie to popisoval jako mírnou motanici po tom, co se moc prudce zvedl a proto, v rámci bezpečnosti zdraví – a to zvláště zdůraznil - si zase rychle sedl). Pátral v zamlžené paměti, sledoval nitky, které však vedly a ztrácely se v divném oparu.
Pokud se mohl spolehnout na svůj nejasný dojem, že ho Charlie políbila ještě předtím, než otevřel oči, proč se, kruci, nemůže dobrat událostí, které tomu předcházely?
Ať se to pokoušel vzít z jakékoli rozmazané strany, vždycky jeho mysl skončila u Charlieiných rtů. Tahle vize byla naštěstí dost jasná.
Vzdal to. Možná, když nebude tlačit, jeho podvědomí to vyplivne samo.
Ovšem to, že podcenil svou připravenost vůči té hlodavé mrše a ona se mu do hlavy zahryzla s o to větší vervou, to se mu už stát nesmí.
Zahrabal v bundě a přesunul tubu s prášky hluboko do přední kapsy kalhot. Stačil zadoufat, že ať už jsou ty syntetika jakéhokoli původu, nejsou aspoň radioaktivní – jakožto elitní střelec by nerad v budoucnu střílel slepýma – když k němu z chodby dolehl hlas vrchní sestry.
„Buď ti v prádelně vypraly mundůr na stoosmdesát nebo se ve tvých rukávech usadily balony, Sully! Chci okamžitě kontakt na fitko, kde se tohle fasuje!"
Deana tahle obdivná poznámka vyřčená z úst, které před chvíli líbal, nemohla nechat chladným. Vytáhl mobil, došel s ním mezi otevřené dveře pokoje a v předstírání urputné manipulace se zastavil a se skloněnou hlavou, ale přesto šmírujíc prostor recepce, natahoval uši.
Na stejném místě, kde stál před několika minutami on, se opíral o lokty nějaký mladý floutek ve stejných nemocničních hadrech, jako měl personál.
„Heh! Spíš to jsou balonky – jak pro dětskou párty!" uchechtl se pro sebe Dean.
„Pozorná jako vždycky – a to jsem se to snažil skrývat," mlaďoch se teď tahal za okraje rukávů.
„Tak to ti půjde lehce! Už z pár metrů není nic vidět," Dean to komentoval skloněný do telefonu.
„A není to škoda? Ženským se líbí vypracovaný ruce," Charlie zakládala dokončenou administrativu a při tom se usmívala.
Dean se našponoval. Jeho vlastní svaly se při těch slovech samovolně zatnuly – hlavně bicepsy. Mobil v jeho rukou zavrzal pod návalem testosteronu.
„Deane?"
I toho obluzovače u pultu to napumpovalo. Povytáhl se do prostoru. Dean zakroutil hlavou.
„To je mamlas!"
„Deane!"
Otočil se popuzeně do pokoje. „Vážně zrovna teď, Same? Celou dobu si tuhej a když mám důležitej business tak máš nejvíc práce!"
„Očumuješ svý vlastní ruce!"
„JÁ to nemám zapotřebí!" načepýřil se. A upnul pozornost k pultu. Už ani nepředstíral manipulaci s telefonem. Prostě šmíroval.
V průběhu tohoto prostoje mu musel utéct kus konverzace, protože si mezitím Charlie zastrčila pravou stranu vlasů za ucho. Kruci! Jak tohle mohl zmeškat?
„Moc jsem se snažila. A - " teď sklopila oči, aby je hned upřela na mamlase. „Děkuju za úžasnou podporu."
„CO? Kde jsem byl poslední dvě vteřiny?" Deana málem schvátil pocit promarněné dekády – bylo to stejné jako tenkrát, když zmeškal jeden jediný díl Městečka Twin Peaks – a byl out.
„Hernajs! Klidně se mohli i vzít za těch pár sekund…Same!" vytřeštil na něj oči.
A v jakém časovém úseku se stalo tohle?
Bratr seděl, dlouhé nohy přehozené přes okraj postele, bosé chodidla položené na studené podlaze. Vypadal nervózně, obvázané ruce položené v klíně a se stále napíchlou kapačkou shlížel starostlivě před sebe na zem.
Teď, při Deanově zvučném oslovení, povyskočil. Vyčítavě se k němu obrátil.
„Kam si myslíš, že se chystáš?!" Dean tu vzdálenost dveře-lůžko zdolal několika rychlými a ráznými kroky a postavil se před něj. Sam musel zvednout hlavu. Se svýma přeleženýma vlasama a vyplašenýma očima, které na něj upíral, vypadal na šestnáct. A Dean se cítil, jak se tam tak nad ním přísně tyčil jako rodič a ne jako bratr. Div, že si nedal ruce v bok. Ale tenhle Samův nerozum si vyžadoval kárný přístup!
„Musím si odskočit," hlesl pod ním.
„TY nikam skákat nebudeš!"
„Ale je to urgentní! Nebyl jsem už…" zadrhl se, najednou vypadal ztraceně. „Jak – jak jsem tu dlouho? Co je za den, kolik je hodin?" automaticky se podíval na levé zápěstí, pak se rozhlédl po pokoji. „Kde mám hodinky?"
Dean zvedl ruce v ´brzdícím´ gestu. „Wow! Zpomal – takový množství otázek jsi měl naposledy, když ses ptal, jestli jsou slzy pitný a proč se nedá chytit voda. Bylo ti šest a já tím nechci procházet znova!"
„A já nechci vědět, cos mi tenkrát odpověděl," utrousil Sam.
„Tak jako vždycky jsem k tvým zvídavě-pitomým dotazům přistoupil zodpovědně…"
„Deane…" zvedl k němu prosebně oči.
„Tak jo – někoho zavolám. Ale příště mi řekni, než začneš s těma prostocvikama," zmáčkl tlačítko vedle hlavy postele.
Sam ho obdařil ´upozorňoval jsem na sebe, jenže ty ses díval na sebe´ pohledem.
0-0-0
Dorazila Charlie, což Deana potěšilo, avšak hned v závěsu se za ní objevil ten týpek od recepce.
Aniž by jí musel něco říkat, odhadla to. „Potřebujete na toaletu, Same?"
„Tý jo, je dobrá – pozná to jen z toho, že sedíš," Dean v uznání pokýval hlavou.
„A nebo z toho, že už jsem nebyl věčnost," Sam se zavrtěl.
Sjel ho pohledem. „První varianta je pravděpodobnější."
„Proč? Protože si ji vymyslel? Ta moje je zase logická!"
Dean si založil ruce. „Hm. Nebo ti močák tlačí na mozek."
Sam se na něj znechuceně podíval.
„Zařídím to," mlaďoch kývl na Charlie a odešel.
Dean jí uvolnil místo, když přistoupila k Samovi a sedl si vedle něj.
„Jak se cítíte, Same?"
„Je to lepší."
„Máte bolesti v rukou?"
„Jen – divný škubání."
„Je tady pořád možnost, že vám zmírníme dávkování…"
„Ne. Nechci to zpátky!"
„Dobře. Odpojím vám kapačku a bratr Sully vám pomůže na toalety…"
Deanovi se rozlil po tváři široký úsměv.
„Aháá, tak on je tvůj bratr!"
„Kdo?"
„No, ten Sully-boy."
Teď byla chvíli zmatená Charlie. Sam k ní omluvně vzhlédl. „Uhm, on zamrzl v letech, kdy se striktně rozdělovala práce na mužskou a ženskou. Do dneška se s emancipací nevyrovnal, proto na něj mluvte pomalu a srozumitelně."
Zvedla obočí. „Jo tak. Myslíte, že by ho to mohlo vyplašit?"
„No, když zjistil, že Petera Pana hrála holka, celý film proklel."
„Wow! Vypadá to, že tu máme genderistu…"
Dean přeskakoval očima z jednoho na druhého. „Hele, já sedím hned vedle!"
Charlie se na něj smířlivě obrátila. „Sully je zdravotní bratr, Deane."
Co to je za blbost? „Co to je za blbost?" opakoval nahlas to, co si myslel.
„Je to normální profese…"
„…a já jsem svatej!"
Pokrčila rameny. „Sully mě střídá na směně. Pokud chceš mít u Sama toho nejlepšího, je to právě on. Pokud budeš mít pocit, že své povinnosti zanedbává, stěžuj si u vedoucího směny – jo počkej – tak to je taky on. Vidíš? Jednodušší už to nebude."
V Deanovi se vzdouvala vlna nevole. Bojoval s tím, aby nevyplivl to něco, co ho pálilo na jazyku a čím by ze sebe udělal totálního homofobika.
Hořce svou poznámku spolkl, když Sully vmanévroval do místnosti s kolečkovým křeslem. Zaparkoval ho před Sama, který byl oproštěn od veškerých hadiček.
„Ready? Pomůžu vám s přesunem…"
„Jediný bratr, který na něj bude sahat, jsem já!" zavrčel výhružně Dean.
Div Sullyho neporazil, jak se před něj vecpal. Ten jen zvedl ruce, jakoby se vzdával. „Jistě."
Deanova bitch face se v momentě změnila ve starostlivou, když se sehnul k Samovi, aby mu bratr mohl položit paži okolo ramen a on ho vzít kolem pasu.
„Můžeme?"
„Jo."
„Pomalu, ať se vám nezamotá hlava," Sully to raději jistil bezdotykově z druhé strany.
Dean na sobě pocítil bratrovu váhu, když mu pomáhal se zvednout a to ho vrátilo do vzpomínek na neúnosnou tíhu jeho bezvládného těla, které objímal ještě dlouho poté, co zemřel. Srdce mu sevřela ledová dlaň a zbavila ho i po téměř roce, dechu. Málem zakolísal, když se mu ten okamžik, kdy si uvědomil, že už s ním Sam není, vrátil.
Zatnul zuby a násilím vypudil tyhle ukrutnosti z hlavy. Bohužel Sam znovu čelil situaci, kdy měl jednu nohu položenou za prahem tohoto světa, a i když ji vrátil zpět, pořád neměl vyhráno. Čekal ho boj, který byl stejně tak jeho jako Deanův.
Podíval se mu do obličeje. Sam se tolik soustředil na to, aby zůstal stát rovně – bylo na něm vidět, že se mu dělají mžitky před očima, které se snažil rozmrkat. Dean mu pro větší jistotu opřel dlaň své druhé ruky o prsa. „Držím tě."
A nepustím, dokud budu dýchat.
TBC
