„Ježíši! Jdi ode mě dál! Smrdíš jak tři dny mokrý ponožky držený v igeliťáku!" Sam zabořil nos do obvazu na svém předloktí.

Starší z Winchesterů si zatáhl za triko a ani si k sobě nemusel přivonět – žaludek se mu zhoupnul v pokusu zdrhnout na čerstvý vzduch jeho vlastními ústy. Polkl. „Nemýlíš se."

„Po celou tu dobu si odsud nevytáhnul paty. Já…"

„Hej, budeš tohle jíst?" Dean nadzvedl plastový poklop, pod nímž byl ukryt Samův oběd. Momentálně ho zajímalo víc to, co je pod ním, než to, že se mu Sam pokouší něco říct. V nastalém tichu, kdy stále čekal na odpověď (a při tom už měl jeden z mini párků nacpaný v puse) k němu zvedl hlavu a setkal se s pohledem plným neuvěření a počínající netrpělivosti.

Polkl. „Uhmmm, pokračuj," udělal rukou vstřícné gesto ve snaze to nějak zamáznout.

Sam nebyl z těch, kteří by bratrův nezájem brali jako urážku – spíše to přisuzoval z padesáti procent nedostatku disciplíny v přístupu k jídlu, v druhých padesáti jako Deanův manévr se vyhnout tomu, co prostě poslouchat nechtěl.

Sam nebyl ani z těch, kteří by si nechali takovýmto chováním svůj úmysl vzít.

„O všechno ses tu postaral – teď je čas, abys věnoval taky trochu pozornosti a péče sám sobě, brácho. Vypadáš hrozně. A smrdíš. Dej se dohromady, odpočiň si, prospi se… cokoliv, co z tebe udělá zase homo sapiens."

„Pořádnej panák!"

„Heh, vážně? Není na to trochu brzo?"

„A co chceš, abych pil? Vodu?"

Samovi chyběla vůle tohle komentovat. „Hele, cokoliv. Jen ti chci říct, že já… budu v cajku. Teď už to vím," sklopil pohled k prstům pravé ruky a donutil je pohnout se. Jakoby potom, co byl vyřčen závěr jeho vyšetření, najednou ožily a spolupracovaly. Anebo Sama prostě přestal ovládat ochromující strach. „Vážně," zvedl od nich oči zpátky k bratrovi, na rtech šťastný úsměv.

„OK, tak jo." Dean mu jeho argumenty lehce uznal. Otočil se na patě a zamířil k Tonymu, který se zápalem kreslil, a v tom pekelným soustředění mu vylézala špička jazyka přes horní ret.

„Uhmm, tak jo?" Sama tenhle rychlý souhlas překvapil. Očekával – ani vlastně nevěděl, co… jen zauvažoval, že konečně Deana, teď když tady není Charlie, se kterou by otevřeně flirtoval a jeho vlastní zdravotní stav se rapidně zlepšil, dohnala nechuť k takovému místu. „Hmm. Tak… jo," pokrčil v neznalosti, co jiného by k tomu měl říct, rameny. Přivítal bratrův nekonfliktní přístup k věci – cítil se vyčerpaně a další argumentace by jeho touhu a nutnost si odpočinout posunula o sto slov a dvacet minut dál.

„Hotovo," zahlásil malý kreslíř a zamával čtvrtkou. Dean si jí převzal.

„To je velkolepý! Vážně! A… co to je?" udělil pochvalu a položil otázku v jedné a té samé vteřině.

Otočil výtvor na Tonyho, aby mu ho popsal.

„To ši ty, to Sammy a to šem já," ukázal na tři postavičky vedle sebe. Všechny byli sice stejně velké a vypadali, jakoby šli z flámu, páč se divně a různými směry nakláněli a ke všemu jim ruce a nohy vyrůstaly rovnou z hlavy. Ovšem barva vlasů odpovídala – žlutá, hnědá a oranžová.

„To je Dex. Špí."

„Aha. To proto je namalovanej úplně dole? Jakože leží?"

„Jo. Todle je suníško."

„Ňáký šišatý. A co tyhle čáry vedle?"

„To še šměje."

Dean si to musel natočit zpátky k sobě. „Heh a proč má teda pusu mimo obličej? Nemělo by to bejt uvnitř tý šišky?"

Tony rozpřáhl v omluvě ruce a pokrčil ramínky. „Jo. Ale já šem eště malej. Neumim to."

Dean se uchechtl. „Dobře, juniore. Proti tomuhle argumentu se protiargument hledá těžko. Tohle zelený je trávník, to poznám. A tady je asi nějakej mravenec nebo brouk, ne?" Dean ukázal na černé cosi schované v trávě.

Tony se začervenal a stydlivě se přikrčil, plachý úsměv na bezbarvých rtech. „Ne. To še mi jenom nepovedlo."

Teď byla řada na Samovi, aby se zasmál. „Omluv bráchu, Tony. Občas se nechává unést svou fantazií."

„Sklapni, blbečku."

Dean se snažil rozpoznat aspoň dvě poslední… cosi… kohosi… bájná stvoření?

„Koška a pešek," bylo mu vysvětleno poté, co své úsilí vzdal.

Obočí mu vystřelilo v nechápavém údivu až do vlasů. „COŽE?!"

„To je koška, to pešek," malý prstík mu to názorně pojmenoval.

„Kristova hnáto! Vypadá to jako kříženec krakena a helikoptéry…" Dean se na čtvrtku nekulturně šklebil. Hned, jak si však všiml Tonyho ublíženého pohledu, nasadil výraz mentora, který je s výtvorem svého svěřence nadmíru spokojen. Odkašlal si a kritickým okem (což znamenalo, že si obrázek odtáhl od obličeje a tvářil se… kriticky) si ho znovu změřil. „No jo, je to tam, teď to vidím – jasná kočka a pejsek. Vylepím ten majstrštyk do nohou Sammyho postele. Takhle se na něj bude moct koooouuukat celý hodiny."

„Jó-óó," Tony zvedl ruce do vzduchu v čistém a naprostém nadšení z tohohle Deanova nápadu.

„Vidíš Sammy, takhle se přijímají návrhy velkýho bráchy. Ty to v hloubi svý duše dobře víš, jen se bráníš tomu, si to uvědomit. Lazare!"

„Pamatuju si jeden z tvých nápadů – bylo mi dvanáct, když si přines tu videokazetu. Chtěl jsem se na ní koukat s tebou v domnění, že jde o nějakej cool trhák, o kterým bych pak mohl vyprávět ve škole. Jenže si mě zamknul v koupelně s tím, že se musíš nejdřív přesvědčit sám, jestli v tom nejsou závadný scény."

„Ha, taky jsem byl zodpovědnej! Na mě je spoleh!"

„Bylo to porno, Deane!"

„Uhmmm, no jo no – měl jsem tě tenkrát na to nechat koukat. Aspoň by si nebyl teď takovej… vopožděnej."

Jerk!"

Bitch!"

„Biš."

0-0-0

Vygooglil si motel v blízkosti nemocnice, připevnil Tonyho dílko na konstrukci postele lékařskou náplastí a posbíral si svých pár věcí.

„Odvedu Picassa juniora nahoru a pak si půjdu po svým."

Sam zívl. „Už vypadni."

„Jsi si jistej, že tu budeš v pohodě?"

„Deane, nenech mě prosit…"

„OK, ale hned tak se mnou nepočítej…"

„Prosím tě."

Předtím, než vyzvedl Tonyho z křesla a posadil ho do toho na kolečkách, v kterém sem Sama přitlačil, se rozhlédl po pokoji v tichém ujištění, že vše potřebné má bratr na dosah. V jeho případě telefon a hodinky, po kterých se tak zoufale sháněl.

„Kdyby něco, neboj se mě zavolat," kladl mu na srdce z půlky v legraci, z té druhé – a možná o ždibec větší – s důrazem na NĚCO a ZAVOLAT.

„Jistě." Tohle znělo od Sama až moc odevzdaně. Možná začal pochybovat, jestli odsud Dean vůbec odejde.

Oba si nutně potřebovali oddechnout a dát jeden druhému prostor. Sam si toho byl, tak jako tolikrát, vědom jako ten první.

Jenže i Dean to měl v plánu. Více méně kvůli návštěvě dětského oddělení, kde přislíbil spolupráci a nehodlal tam přijít jak zasmrádle-zanedbaný jedinec. Protože sestra Rafana – uhm, Joana – by ho byla schopná kopat do řiti celou cestu k výtahům a přitom dávat děckám přednášku o osobní hygieně. Tahle sestra – no, byla na jeho vkus příliš… nekompromisní ve své snaze vychovávat nejen děti, ale i jeho.

„Jedeme," Tony usazený v kolečkovém křesle jako netrpělivý pasažér zakopal nohama a chytil se područek.

„Hele, ještě předtím se tě musím, ač nerad, zeptat, jestli se ti nechce na záchod," Dean už zažil tu hoňku, kdy si mladej vzpomněl, že musí – a vždy to bylo urgentní a na poslední chvíli.

„Neci čulat," Tony si byl tentokrát neoblomně jistý. Pak jen vzdychl. „Bych nic nevycural."

„Ty si šéf," i od Deana to znělo odevzdaně a hned poté znejistěl, jestli ho tohle rezavý lišče nemá příliš omotaného kolem prstu.

„JEDEME!"

„JEDEME!"Sotva stačil udělat pár kroků, když se hned na to ozval další příkaz. „Šťop! Šťop! Šťopka!"

Trhnutím zastavil a jen kontroloval, jak se ten špunt odvážlivě spustil z křesla a rozeběhl se k posteli. „Naholu," zvedl ruce.

Než se Dean vůbec rozhoupal, Sam se posadil a zahákl předloktí prckovi do podpaží a vyzvedl ho k sobě. Hned na to dostal od Tonyho mokrou pusu na tvář.

„Hotovo," dětský hlas oznámil konec akce.

Byl spuštěn zase na podlahu a Dean ho jen smířeně sledoval, jak to mete zpátky k němu.

Takže není jediný, kdo je již omotán.

Tony se usadil v křesle tak, jak to měl rád – jako král. Chytil se područek – ruce doširoka rozpažené, aby na ně dosáhl, nohy divoce kopající, v pobízejícím znamení, aby už se jelo.

Dean ho roztlačil, což bylo doprovázeno radostným vypísknutím.

Udělali jedno okružní kolečko po pokoji, jakoby před neexistujícím závodem zahřívali pneumatiky.

„ Čuz, nudo!" Dean se na bratra zašklebil s loučícím se pozdravem těsně předtím, než vyrazil ze dveří.

O dvě vteřiny později to schytal na chodbě od nemocničního personálu. „Zpomalte – vždyť to dítě zabijete!"

TBC