Prázdniny po prvním ročníku

Byl 5. Červenec 1992. Dracovi bylo před měsícem dvanáct let. Oslava proběhla, ale teprve před několika dny. Opět dostal drahé koště, nejnovější model Nimbusu- Nimbus 2001. Spoustu drahých hábitů z té nejkvalitnější látky. A několik dalších drahých dárků. Inu pro Malfoye pouze to nejkvalitnější, jak často slýchával od svého otce.

Otec. Pořád s ním nebyl spokojen. Vyžadoval od svého syna jen ty nejlepší výsledky, jenže tu byla ta mudlovská šmejdka. Jakmile se otec dověděl, že není nejlepší z ročníku a mudlovská šmejdka je lepší než on, nastalo doma peklo. Žádné prázdniny. Celý čas strávil s najatými učiteli, kteří ho neměli co naučit. Draco byl velmi inteligentní, Merlinžel Hermiona Grangerová byla inteligentnější. Posledních třináct dnů neslyšel nic jiného než, že se musí zlepšit. Každou večeři se ho otec ptal, jak pokročil ve svém prázdninovém vzdělávání.

„Dobře otče." To bylo jediné, co mu Draco odpověděl. Lucius se spokojeně usmál a nezapomněl mu pohrozit, že pokud o vánocích neuvidí výsledky, čekají ho ne zrovna příjemné svátky. Draco poslušně přikývl. Tak jak se na hodného a poslušného syna sluší a patří. Věděl, že odporovat nemá cenu a navíc nechtěl otce rozzlobit. To by nedopadlo dobře.

Jeho matka seděla při večeři tiše a naslouchala rozhovoru. Ostatně jako vždy. Nikdy se do konverzace příliš nezapojovala a nikdy nebránila Draca před otcem. Samozřejmě že ho měla ráda, je přeci jejím synem, ale Lucius je jejím manželem. Narcissa měla z Luciuse občas strach. Svého času byl pravou rukou Temného pána. Věděla, že použít Nepromíjitelnou kletbu pro něho není problém. Také věděla, že Lucius Draca miluje, Merlinžel to dával najevo velmi zvláštním způsobem. Snažila se Dracovi vynahradit lásku otce dárky. Docílila pouze toho, že ho rozmazlila. Povzdechla si. Zbytek večeře proběhl už v klidu. Po večeři se Draco omluvil, že si půjde ještě přečíst něco na zítřejší hodinu Přeměňování. Oba rodiče pochvalně kývli hlavou.

„Vše bude v pořádku. On se zlepší. Uvidíš." Řekla Narcissa Luciusovi, když osaměli. Ten pouze kývnul. Přemýšlel, jestli to doopravdy nepřehnal. Narcissa se omluvila a odešla do svých pokojů. Chvilku na to kráčel Lucius do své pracovny. Potřeboval si připravit nějaké podklady na zítřejší schůzku na Ministerstvu, jeho myšlenky ovšem pořád utíkaly k Dracovi. Nakonec se přeci rozhodl.

„Zítra si uděláme výlet do Francie. Cisse se tam také líbí a Draco bude nadšený. Už dlouho jsme tam nebyli a já potřebuji skontrovat vinice." Pospíchal za svým synem, aby mu sdělil svůj plán na zítřek. Neobtěžoval se ani zaklepat. Vtrhl do Dracova pokoje jako velká voda.

„Draco! Jak ti jde učení?"

„Dobře." Zakoktal se mladý Malfoy a snažil se přitom schovat knihu, ze které si četl. To ovšem neušlo Luciusově bystrému pohledu.

„Co to vlastně čteš synu?" vzal Dracovi knihu a jeho zakoktání si vůbec nevšímal. „Co to má být?" rozkřičel se. „Ty přitáhneš špinavou mudlovskou knihu do mého domu! Co si to dovoluješ?" Lucius běsnil, odmalička mu vštěpoval, že mudlové jsou podřadní a k ničemu se nehodí. A teď nachytá svého synáčka s mudlovskou knihou. Selhal. Zklamal svou rodinu. Tohle se musí utnout už v zárodku! „Co mi k tomu hodláš říct?"

„Otče, já…" slzy mu stékaly po bledých lících.

Namířil na knihu hůlkou.

„Incendio!" Z knihy zbyl jen popel. „Malfoyové nepláčou. Pláčou pouze zbabělci a ubožáci. I když jak se tak na tebe dívám." Řekl arogantním hlasem. „Tvůj trest ti sdělím zítra." A odešel.

Draco se schoulil do klubíčka. Slzy pořád stékaly po jeho tvářích. Byl na sebe naštvaný. Ne, protože mu otec knihu sebral, ale protože ho zklamal. Zradil. Zradil svého tatínka. Znovu. Vysílen pláčem Draco Malfoy usnul.