Kapitola 4. Zopakuj to?

Poslední tři měsíce byly pro Draca peklo. Měl problémy se spaním. Skoro nejedl a cítil se neustále slabý a nemocný. Začaly ho trápit žaludeční vředy, protože jeho strava rozhodně nebyla taková, jaká by měla být. Tedy alespoň si myslel, že to jsou vředy. Navíc ho často bolela hlava. To pro změnu připisoval neustálé práci a nadměrnému přísunu kofeinu.

Byl naplno ponořen do své práce a nechtěl slyšet o ničem jiném. Smlouva s Irskem ohledně ostrova Man se zdála být na spadnutí. Pokud se to opravdu podaří, čeká Draca příjemná prémie a zřejmě i povýšení.

Draco podepsal poslední pergamen na svém stole. Bylo deset hodin večer a on byl pořád ještě v práci. Přemístil papír do správných desek a spokojeně se usmál nad vydařenou prací. Jednání ohledně sedmilístků a ostrova Man bylo a je náročné, teď to vážně vypadá ovšem nadějně. Promnul si spokojeně ruce.

Sedmilístky byly vzácná přísada do lektvarů, jež rostla pouze na ostrově Man. Tím pádem kdo bude vlastnit ostrov, bude vlastnit právo prodávat tuhle, dle Dracova mínění, nehorázně pitomou kytku.

Zničehonic mu zakručelo v žaludku. Uvědomil si, že dneska měl pouze tři černé kávy a asi dvě sušenky, které mu přinesla jeho sekretářka. Paní starší asi o deset let. Moc milá, poslední dobou spíš vlezlá. Oběd, který mu donesla asi před deseti hodinami, ležel studený na tom nejvzdálenějším koutu stolu.

„Když na to zakouzlím ohřívací kouzlo, nic se stát nemůže." Usoudil a vykonal jednoduché kouzlo. Z pokrmu začala stoupat pára a kancelář provoněla vůně ryby v těstíčku s bramborovou kaší. Draco tohle jídlo takřka miloval. Začaly se mu sbíhat sliny. Nabral na vidličku první sousto a strčil si ho do pusy. Dvakrát skousl a musel rybu vyplivnout do ubrousku.

Okamžitě co si vzal to malé sousto, se mu udělalo špatně. Odstrčil jídlo a nechal ho zmizet. Snažil se rozdýchat nenadálou nevolnost. Jídlo nevypadalo zkažené, ale dobré teda určitě nebylo.

„No jo co bys taky chtěl. Teplé jídlo jsi měl před více než…" zamyslel se a pak raději mávl rukou. Rozhodl se, že pořádný spánek bude daleko lepší. Přivolal si k sobě hábit, oblékl si ho a zamířil ke krbům připojeným k letaxu. Odletaxoval se do pronajatého domu a uvelebil se ke spánku. Pocit nevolnosti pomalu odezníval.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Ráno nebylo po nevolnosti ani památky. Draco vstal pomalu z postele. Došoural se do koupelny, kde provedl nejnutnější ranní očistu a rozhodl se udělat něco, co neudělal už pěkně dlouho a totiž nasnídat se!

Snídaně to sice nebyla v plném slova smyslu. Jenom černá káva a toust, on ovšem neměl na nic jiného chuť a taky měl tak trochu strach, aby se mu neudělalo opětovně zle. Po posledním soustu odlevitoval šálek a talířek do dřezu s tím, že o tohle se postará později.

Odešel zpět do ložnice, kde se oblékl a zamířil ke krbu. Nabral si letax a se zvoláním Ministerstvo kouzel vstoupil do krbu. Nikdy neměl problémy s cestováním po letaxové síti. Nikdy. Tak proč když vystoupil na Ministerstvu, se mu zatočila hlava a on málem upadl. Naštěstí ho zachytil procházející kouzelník, který si mrmlal něco ve smyslu, že mladý pán to asi trochu přepískl a měl by se z té opice vyspat. Draco nechápal, o jaké opici to mluví, ale to nebylo to nehorší. Hlava ho bolela jako střep a pořád se mu točila. Opřel se o kamenný krb a zkoušel náhlou indispozici rozdýchat. Po pár minutách a několika pohrdavých pohledech od kolemjdoucích se mu to povedlo a on mohl opustit krb a zamířit do své kanceláře.

„To bude zase dneska den!" povzdechl si, když usedal za stůl. A ani nevěděl, jak velkou má pravdu.

Ťuk. Ťuk.

„Dále." Odpověděl Draco na klepání a věnoval se pergamenům před sebou.

„Pane Malfoyi," hlas jeho sekretářky zněl zvláštně. Draco Zpozorněl. „Jsou tu zástupci Irska. Jedná se o ost…"

„Jedná se o ostrov Man, o co jiného že?" povzdechl si Draco vyřízeně. „Dobře, zaveďte je do jednací síně a nabídněte jim kávu." Usmál se zničeně Draco, tedy usmál, spíš ušklíbl. „Co zase chtějí!" zajel si rukou do vlasů div, že si pramen nevytrhl. Začínal toho mít plné zuby.

Chtěl zmizet. Pryč. Možná až dořeší tuhle nedořešitelnou záležitost s Iry, mohl by si vzít dovolenou a nějak zajet. Jo přesně to udělá. Rozhodl se. Vstal tak prudce až se mu na chvíli zamotala hlava a před očima měl černo. Chytil se desky stolu a počítal do desíti, než se mu hlava uklidnila a on viděl něco jiného než temnotu.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

„Dobrá teda pane Ó Tuathail. Jsem velmi rád, že jsme se domluvili. Návrh na novou smlouvu Vám pošleme řekněme zítra. Ano?" Draco byl na sebe pyšný, teď už to vážně musí klapnout! Tohle už vyjde! Tři hodiny sedí s irským Ministrem kouzel a konečně se snad dokázali dohodnout. Skvělé!

Draco ignoroval točení hlavy, když se zvedl a potřásl si rukou s ministrem Ó Tuathailem.

„Přeji pěkný zbytek dne a nashledanou." Rozloučil se Draco, přeci jen byl vychován v rodině, která dbala na etiketu.

Dveře se otevírají a dovnitř vstoupí jeho sekretářka.

„Pane Malfoyi, nechcete jít něco sníst? Kdy jste jedl naposledy? Snědl jste včera aspoň ten oběd, co jsem Vám přinesla?" Draco zakroutil hlavou v negativním gestu. „To jsem si myslela! Měl byste něco sníst. Nebo byste měl navštívit léčitele!" řekla trucovitým hlasem. Měla Draca Malfoye ráda. Ano, samozřejmě, že měl své chvilky, ale většinou s ní jednal na rovinu a snažil se jí ve všem vyhovět.

„Rebeko, děkuji za starost, ale nic mi není. Jsem pouze unavený. Poslední dobou mám problémy se spaním a navíc všechna ta práce." Věnoval jí úsměv. Nesouhlasně přikývla.

„Měl byste jít k tomu léčiteli." Na to se otočila a odkráčela za svou prací mrmlajíc si něco nelichotivého o Dracovi.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

„Rebeko, dnes jdu už domů. Vážně mi není dobře." Draco za sebou zavřel dveře kanceláře a měl se k odchodu.

„Pane Malfoyi, vždyť Vy vypadáte jak nezralá mandragora." Vyděsila se Rebeca při pohledu na Draca. „Je mi jedno, jestli nechcete, ale k tomu léčiteli vás doženu." Skoro ječela. Draca už po několikáté udivilo jednání ženy, která se často pokládala div ne za jeho matku, a při tom bylo pouze o deset let starší.

„Potřebuju se jenom vyspat. Potom mi bude líp." Snažil se jí Draco přesvědčit. To by se mu ovšem nemohlo zrovna teď zatmět před očima a on by nesměl skončit na zemi. Rebeca k němu přiskočila a pomáhala mu zvednout se.

„Tak co, teď už mi věříte?" Nasadila zase ten mateřský hlas. Draco roztržitě kývl. Na nic jiného se nezmohl, hlava se mu pořád ještě točila jako po divoké jízdě na hypogrifovi. „Tak jdeme." Zavelela Rebeca. Vzala si z věšáku hábit. Popadla Draca silou, kterou od ní nečekal a táhla ho směrem k letaxové síti.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

„Pane Malfoyi potřeboval bych konzultaci od jedné naší specialistky." Divže nekoktal léčitel. Něco ho evidentně rozrušilo. Draco si toho postaršího léčitele pamatoval. Po tom, co jejich rodinný léčitel zemřel, často navštěvoval právě tohohle. Jeho tón se mu ale vůbec nelíbil.

„Konzultaci? Co mi je?" Draco začínal být nervózní. Tohle nevypadalo pouze na obyčejnou únavu a stres. „Je to něco závažného? Jestli ano, chci, abyste mi to řekl na rovinu." Zavrčel Draco. Hlavou mu běželo, že má třeba už jen pár měsíců života. Ano, kouzelníci byli odolnější vůči nemocem, ovšem nebyli nesmrtelní.

„Pane Malfoyi, bude lepší, když zavolám odbornici. Nerad bych Vás vylekal nebo podobně." Léčitel už našel svůj klid a vyrovnanost, přesto Dracovi přišlo, že mu něco tají.

„Dobrá, zavolejte jí." Kývnul Draco. Léčitel odešel z vyšetřovny a zavřel za sebou dveře. Nechal tak Draca napospas ne zrovna veselým myšlenkám. Hlavou mu běžela jedna nemoc za druhou a vzpomínal na symptomy, které mají. Žádná ovšem nesplňovala všechny jeho neduhy. Zkusil se postavit a alespoň se projít, ovšem jen co vstal, začala se mu zase motat hlava. Raději si tedy sedl na lůžko a čekal.

„To by byl ovšem první případ za posledních deset let." Zněl ženský hlas, který Draco dost dobře znal.

„Grangerová?" Byl zmatený. „Co tady děláš?"

„Oh, tak vy se znáte. To je skvělé. Slečna Vás tedy pane Malfoyi vyšetří a následovně budeme znát příčinu vaší ehm nemoci." Zakoktal se na posledním slovu.

„Ale ty jsi přece ženská léčitelka! Co se tu děje?" Draco prudce vstal, aby vzápětí klesl zpět na lůžko. Oba léčitelé k němu přiskočili, aby mu pomohli. „Nechte mě! Co to znamená?" Dožadoval se odpovědi.

„Draco, já tě prostě vyšetřím a pak se můžeme hádat ano?" Hermiona se snažila o klidný vyrovnaný tón, ovšem samotná byla docela vyvedená z míry, že se jedná o Draca. Draco unavený ze všeho co se poslední dobou stalo, už neměl sílu odporovat. Přikývl. „Lehni si prosím."

Draco si lehl na lehátko. Hermiona mu nad břichem opsala složitou křivku. Nad Dracovým břichem vyvstali nějaké znaky. Hermiona si sama pro sebe něco mrmlala. Poté opsala další křivku. Nad břichem se mu zjevila podivná hýbající se mlha. Hermiona rozevřela doširoka oči.

„Promerlina!" se zaujatou tváří sledovala pohyb nad Dracovým břichem.

„Sakra co to je?" Zděsil se Draco a trhl sebou. Obraz se na chvíli rozplynul, poté se ovšem ustálil.

„Tohle je čtyřměsíční plod." pronesla Hermiona neustále zaujatá sledováním pohybující se mlhy.

„Zopakuj to?" řekl Draco vyděšeně, rovněž sledujíc pohybující se mlhu nad jeho břichem.