Kapitola 5. Proč já?
„Pokud tohle má být nějaký vtip, není vtipný." Řekl rozzuřeně budoucí otec. „Dělat si ze mě legraci nebudeš!"
„To není vtip. Podívej, tady můžeš vidět hlavičku a tady jsou nožičky." Máchala hůlkou jako ukazovátkem.
„Grangerová! Tohle není vtipné, já nejsem těhotný!" Prudce se posadil, čímž přerušil zobrazovací kouzlo a mlha se tak nenávratně rozplynula.
Hermiona se nadechla. Tohle bude zlé.
„No myslím, že jsme oba viděli důkaz toho, že jsi." Zkusila nasadit profesionální hlas. „Osobně jsem se s mužským těhotenstvím ještě nesetkala, ale četla jsem o něm snad vše, co bylo vydáno." Odmlčela se. „Je to zázrak Draco." Usmála se pitomě.
„Já. Nejsem. Těhotný." Odsekával jednotlivá slova. „Nemůžu být! To nejde! Ne!" z křiku přešel do tlumeného zasténání.
„No mužská těhotenství nejsou tak častá, ale vyskytují se. Moc se o nich nemluví, ale čas od času se případ objeví. Draco je to přece úžasné." Snažila se ho povzbudit. „Musíš to říct Harrymu!"
To Draca spolehlivě probralo. „Potterovi? Nikdy! Dej mi nějakej lektvar, ať se toho můžu zbavit a bude vše vyřešeno." Zatímco tohle pronesl, si stačil obléci hábit a zamířil ke dveřím.
„Lektvar? Ty to nechceš říct Harrymu? Draco! Tohle nemůžeš myslet vážně!" Hermiona nevěděla co říct jako první. „Ty to nechceš říct Harrymu? On má právo to vědět!" Tohle Hermiona opravdu nečekala. Když jí přišel říct léčitel Harris, že potřebuje konzultaci u jednoho mladíka, popravdě div nevyskočila do stropu. Těhotný muž! Její sen. Ani v té nejděsivější noční můře jí nenapadlo, že by se mohlo jednat o Draca.
„Potter nemá právo nic vědět. Je to pouze moje věc a nikoho jiného." Přetrhl Hermioně její myšlenky naprosto ledovým hlasem, divže jí po něm nevyskočila husí kůže.
„Ale je to přece i Harryho dítě!" argumentovala.
„Jsi si jistá? Teď mi prosím dej lektvar a já půjdu." Zvedl k ní dlaň s naprosto lhostejným pohledem.
„Žádný lektvar ti nedám." Teď pro změnu málem naskočila husí kůže Dracovi. Sklonil nataženou ruku. „Samozřejmě, že je přerušení těhotenství možné." Začala pomalu.
„Ano, proto chci ten lektvar!" Vyjel na ni.
„Nechej mě domluvit prosím. Těhotenství je možné přerušit. U mužů je to poněkud komplikovanější, ale jde to také. Bohužel nebo spíš naštěstí pouze do druhého měsíce. Poté už se dítě natolik ztotožní s tvou magií, že provést potrat je nemožné, aniž bychom ohrozili tvou magii nebo dokonce i život. Navíc, ty bys vážně dokázal zabít svoje vlastní dítě? Protože tohle už není pouze shluk buněk. To dítě už slyší, co říkáš! Za chvíli se ucítíš, jak se hýbá." On to myslel vážně! Promerlina! Tohle ne, tohle mu nemůžu dovolit.
„Takže se toho nezbavím?" Zeptal se pomalu.
„Toho?" Zakroutila hlavou. „Neznám léčitele, který by něco takového udělal." pokrčila rádoby lhostejně rameny. „Myslím, že bys to vážně měl říct Harrymu." Draco chtěl protestovat. „Draco, on mi říkal, co se stalo. Vždyť jsi ho vůbec nevyslechl! Aspoň to jsi měl udělat, než si ho odsoudil."
Posměšně si odfrkl. „Už jsem ti říkal, že Pottera to zajímat nemusí."
„Ale…"
„Není to jeho." Doufal, že zůstal natolik nad věcí, aby Hermiona neprokoukla jeho lež.
„Cože?" Vykulila oči.
Pokrčil rameny. „Když mohl on, můžu i já ne?" Sakra, jestli se bude vyptávat ještě chvilku, už to asi nezvládnu.
Hermiona se na něho zadívala. „Jistě." Řekla nakonec rezervovaně. „Víš, pokud to dítě nechceš, můžeš ho po porodu dát k adopci." Nabídla jiné východisko.
„Proč já?" zasténal. Posadil se na židli a hlavu složil do dlaní. Neměl daleko k pláči. „Proč se tohle musí stát mně? Víc podělat se to už nedá!" šeptal svým dlaním. Hermioně ho bylo líto. Tohle určitě nebyla lehká situace pro ženu natož pro muže.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Draco se vrátil do bytu naprosto vyřízený. S Hermionou se nakonec dohodli, že se nebude dítěte snažit zbavit a po porodu ho dá k adopci. Samozřejmě také dostal přednášku na téma těhotenství až do takových detailů, které opravdu nechtěl vědět. Patřil k tomu i Hermionin monolog na téma zdravé stravy a stresu. V práci si bude muset vzít dovolenou. Hermiona slíbila, že mu napíše posudek a on ho dá nadřízenému.
„Skvělé, už se nemůžu dočkat pohledu svého šéfa!" Takhle si vážně svůj život nepředstavoval. Zmoženě se posadil na kuchyňskou židli. Na stole stál tác s jeho večeří. Když matka zjistila, že se rozešel s Harrym. Posílala každý večer do jeho bytu domácího skřítka s večeří. Zaškrundalo mu v břiše. S povzdechem sundal víko a kuchyň zaplavila vůně rostbífu a hořčicové omáčky. Draco čekal, že se mu opět udělá špatně. Tahle vůně dítěti ale evidentně nevadila. „Aspoň něco." S úšklebkem si Draco přisunul talíř a dal se do večeře.
Tu noc usínal kupodivu dobře a ani noční můry ho moc netrápili.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Za to Harry tu noc nespal dobře. Stejně jako Draco i on se naplno ponořil do své práce. Noční můry, které ho nepronásledovaly od války, se vrátily snad ještě s větší intenzitou. Snad každou noc od rozchodu s Dracem se budil zbrocený potem a nejednou dokonce i s výkřikem.
V práci se mu také příliš nedařilo. Ne a ne přijít Smrtijedům na stopu. Poslední měsíc vystoupili dokonce veřejně v Příčné ulici. Jenže než se tam stihli přemístit Bystrozoři, Smrtijedi byli pryč. Zbylo po nich několik rozbitých výloh, ale hlavně tři mrtvá těla kouzelníků, kteří se je bláhově snažili zadržet.
Samozřejmě Fiasko na Příčné, jak to nazval tisk, Bystrozorům na slávě nepřidalo a obzvláště Denní Věstec si na nich a konkrétně na Harrym nehorázně smlsnul. Dostal dokonce několik Huláků!
Při tom on byl ve všem nevinně! Ve všem!
Zkoušel Dracovi po incidentu v jeho kanceláři napsat dopis. Vrátil se mu zpět, neotevřený a s ním ještě jeden. Ještě teď má nutkání se škrábat, když si vzpomene na tu vyrážku, co mu naskákala po otevření. Ani nevěděl, jestli ho víc ranila kletba na něho uvalená nebo obsah samotný. Kvůli těm mokvajícím bolákům musel dokonce za Hermionou, která mu je ošetřila.
Hermiona, Harry nevěděl, co by si bez ní počal. Necítil k ní milenecký vztah to rozhodně ne. Byla pro něj milovanou kamarádkou a často i rádkyní. Ovšem, když se dověděl, že byla za Dracem. Zuřil. Později pochopil, že se mu snažila pouze pomoci, sic neúspěšně. Vztek ovšem tenkrát převyšoval zdravý rozum.
Harry se už asi po padesáté převalil v posteli. S povzdechem, že dnes mu není spánek dopřán, se rozhodl vstát a alespoň dopsat nějaké pergameny do práce. Došoural se do kuchyně, udělal si hrnek silného čaje a zasedl ke stolu. Před sebou měl kouzelnické fotky Příčné ulice i jiných míst, postižených útoky. Ať se na ně koukal, jak dlouho chtěl, nic neviděl. S hlubokým povzdechem odložil fotografie stranou a přitáhl si formuláře na hlášení. Otevřel lahvičku s inkoustem, namočil brk a začal zcela mechanicky vypisovat jednotlivé kolonky. S takovou ho zastihlo za pár hodin svítání.
Paprsky ozářily kuchyni a Harry si náhlou asociací vzpomněl na dovolenou ve Skotsku. Dracova matka jim tam zařídila pronájem nádherného zámečku. Byl to týden plný muchlování a sexu.
Konkrétně si vzpomněl na ráno, kdy se probudil po promilované noci a Draca nenašel ležet vedle sebe. Posadil se na posteli a spatřil Draca opřeného o okno na balkon. Světlo mu takřka prostupovalo bledou pokožkou. Paprsky mu utvářely okolo hlavy aureolu. Harry nikdy neviděl nic tak kýčovitého a zároveň tak… Zároveň tak nádherného. Nemohl uvěřit, že Draco je jeho. Nemohl.
Harry už notnou dobu nepsal, oddal se zcela svým vzpomínkám. Po té poslední mu ovšem do očí opětovně vhrkly slzy. Zuřivě se je snažil zahnat mnutím očí, ovšem neúspěšně.
Když s Dracem začínali žít, bylo to, no těžké je slabé slovo. Bylo to strašné! Neustále se hádali a byli na sebe protivní. Časem se ale vše srovnalo. Začali respektovat prostor toho druhého, a když Harry viděl zavřené dveře do pracovny, nechodil tam. Stejně tak Draco respektoval Harryho touhu mít čas pro sebe.
„Byli jsme spolu přes tři roky a všechno bylo v prdeli za tři minuty!" Smetl lahvičku s inkoustem ze stolu. „Kvůli pitomý náně, co si chtěla užít! " Slzy ho pořád pálily. „Nechci být sám." Zakňoural o chvíli.