Kapitola 6. Radosti a strasti

Draca nikdy nenapadlo, že těhotenství může být tak náročné, tak vyčerpávající.

Posledních pět týdnů nedělal sice nic jiného, než jedl a spal, ovšem cítil se vyřízený jako po famfrpálovém zápase s Nebelvírem. Krom toho ho Hermiona, která se stala jeho vrchní léčitelkou, podrobila snad milionům vyšetření. Nutno dodat, že ne všechna byla příjemná. Vážně to bylo únavné. Sice mu Hermiona říkala, že tahle únava rychle odezní.

Ale U Salazara bylo to už kolik týdnů! Co podle ní je teda rychle?

Teď po pořádné koupeli se vyloženě těšil na svou postel. Vyšel z koupelny v chundelatém županu. Pyžamo měl nachystané na posteli. Tedy spíš jen nohavice, kabátec už ho příliš obepínal. Shodil ze sebe župan a natáhl se pro kalhoty. Zrak mu padl na zrcadlo, kde se odrážela jeho už poněkud zaoblená postava. Opravdu už to bylo vidět, samozřejmě, že pod hábitem se leccos ztratí, ovšem teď mohl jasně vidět jemnou oblinu svého břicha. Znechuceně se ušklíbl. Přešel k zrcadlu a ze všech stran se natáčel a prohlížel si tak své tělo.

„Nechutné! „ Ušklíbl se. Dítě jakoby ho slyšelo a odměnilo ho drcnutím do ledvin. „Potomek svého otce, opravdu." Řekl hořce s odkazem na Harryho.

Před pár dny zburcoval Hermionu, když se dítě začalo poprvé hýbat. Samozřejmě, že ho nenapadlo, že se ten malý vetřelec v jeho těle pouze pohybuje. Myslel si, kdo ví, co se neděje. A sice by si to nepřiznal, ale měl strach. Hermiona ho upokojila, že se o nic nejedná a předepsala mu další lektvar! Jakoby jich už neměl dost!

S povzdechem odstoupil od zrcadla, navlékl si nohavice a uvelebil se k spánku.

„Dostatek spánku je základ. Stejně tak zdravá a pravidelná strava." Ještě teď slyšel hlas té vševědoucí čarodějky. S povzdechem se převrátil na pravý bok a usnul spánkem spravedlivých.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Ráno se probudil a Světe div se! nebylo mu špatně! Nevolnosti odeznívali docela rychle, přesně jak Hermiona slíbila. Draco tomu byl velmi vděčný. Mohl tak sníst snídani, aniž by se musel obávat jejího návratu. Taky měl teď daleko větší apetit. Samozřejmě už před otěhotněním si potrpěl na dobrá jídla. Přeci jen je Malfoy! Ovšem pozoroval, že poslední dobou toho spořádá jako stádo hyppogrifů a často ještě nemá dost.

„Jestli to takhle půjde dál, budu vypadat jak ten bradavický tupec." Povzdechl si nad šálkem džusu a šestým toustem při vzpomínce na Hagrida. Jistěže se pokusil jíst méně, ovšem po tom mu bylo daleko víc špatně, připadal si jako po jízdě na tom mudlovském vynálezu. Lokotoči nebo jak se to jmenuje. Navíc dostal hodinové kázání od Grangerové. Po dalším určitě netoužil. Alespoň v nejbližší době určitě ne.

Dosnídal, nádobí dal do dřezu. Skřítek už se postará. Vzal si jednoho z Manoru docela nedávno. Sám si neuvařil a neustále si nechat pro něco posílat se mu vážně nechtělo. Vyřešil to tedy skřítkem. Jeho matce chybět nebude, má jich tam ještě nejméně deset.

V práci si vzal dovolenou. Jak Hermiona slíbila, vysvětlila vše jeho nadřízenému a zavázala ho slibem mlčenlivosti. Ne, že by zůstal naprosto bez práce. I Hermiona chápala, že by se unudil k smrti.

Jednání s Iry dopadlo nad očekávání dobře, takže už stačily opravdu jen doladit detaily a bylo. To byla ovšem otázky dvou dnů před třemi týdny. Od té doby mu pan Hughes dával podobné věci, smlouvy připravené na podepsání, které bylo nutné ještě zkontrolovat a případně poupravit. Práce to nebyla těžká, ale náročná na přesnost. A pořád lepší než se ukousat doma nudou.

Dnes ho čekalo procházení smlouvy ohledně dovozu dračích zubů z Čínského ohniváče. Tihle draci byli velmi choulostivý, co se týče prostředí, a proto se nemohli chovat jen tak někde. Jejich domovinou, jak už jejich jméno napovídá, je Čína a právě s tou se rozhodlo Britské Ministerstvo Kouzel uzavřít smlouvu ohledně dovážky zubů. Čínských ohniváčů totiž rapidně ubývalo a smlouva měla zajistit legální dovážení a tudíž i zvednutí jejich počtu.

Draco vstal od kuchyňského stolu a přešel do obývacího pokoje, který mu sloužil jako pracovna. Rozložil před sebou pergameny s návrhem smlouvy a dal se do pročítání. Nečetl ovšem nijak dlouho než se zezelenaly plameny v krbu a před ním se zjevila jeho matka.

„Oh, Draco miláčku!" smetla ze svých drahých šatů neviditelnou vločku popela a zamířila ke svému synovi.

„Matko!" Draco byl velmi velmi překvapený. Nemluvil s ní už hodně dlouho, a tudíž její návštěvu trochu očekával. Ovšem doufal, že bude lépe připraven. „Co tu děláš?" snažil se najít ztracenou jistotu.

„Dlouho jsi mě nenavštívil." Pokrčila elegantně rameny. „Tudíž jsem si řekla, že tě navštívím já." Usmála se na své jediné dítě.

„Eh, jistě. Sedni si." Máchl rukou k pohovce. „Dáš si čaj nebo kávu?" Správně Draco. Dělej jako nic. Vůbec nejsi těhotný a matka si toho určitě nevšimne. „Dosi!"

Lup!

V pokoji se objevil skřítek. Po objednání dvou oolongů se skřítek přemístil do kuchyně a ani ne za pět minut byl zpět. Na tácku levitujícím před ním stála konvička a dva šálky. Na dezertním talířku byla kupka sušenek.

Dosi položil tác na stolek a s tichým Lup! byl pryč.

Narcissa si vzala šálek do rukou a zadívala se na svého syna. Ten si překřížil ruce na břiše a zahleděl se na koberec pod svýma nohama. Najednou mu přišel velmi zajímavý.

Nenápadnost Draco! Buď nenápadný! Lehce se to řekne, ale těžko vykoná. Alespoň Dracovi to tak přišlo.

„Slyšela jsem, že jsi skončil s prací na Ministerstvu." Zeptala se Narcissa jakoby nic.

„Cože?" Vyhrkl naprosto vyjevený Draco. „Já ne! Pracuji pořád na Ministerstvu. Jenom jsem si teď vzal nějakou lehčí práci." Ruce křečovitě svíral před svým břichem. „Ta smlouva s Irskem byla opravdu náročná a i pan Hughes řekl, že si zasloužím menší dovolenou." Nervózně se usmál.

„Oh, jistě. Věřím ti. Lucius…" Narcissa se zarazila. O Luciusovi příliš nemluvila. Pořád to bolelo, i když to bylo už toliko let. „Tvůj otec se vracel z Ministerstva často velmi unavený." Dodala s nostalgickým úsměvem na rtech, když se alespoň trochu vzpamatovala.

Luciuse zabili poslední volní Smrtijedi. Bylo to několik týdnů po Velké bitvě. Všichni si mysleli, že už je bezpečno. Opak byl pravdou. Luciuse zastihli na cestě za manželkou na Příčné ulici. Bystrozoři přiběhli pozdě. Viníci sice pykali v Azkabanu, ale život Luciusovi tím nevrátili. Narcissa se stáhla do sebe. Naštěstí tu byla její sestra a malý Teddy Lupin. Několikrát se s nimi setkal i Draco, v pozdějších časech ovšem měl čest Teddyho i hlídat, protože Harry byl jeho kmotr. Ne, nebudu myslet na Pottera! Vynadal si v duchu. Takovou radost mu neudělám. Pomyslel si a snažil se obrátit svou pozornost zpět ke své matce.

„Vídáš se s někým?" zeptala se ho matka jen tak mimochodem.

Draco se zakuckal čajem, který zrovna usrkl. Oči vyvalené a neustále kuckající šermoval rukama.

„Anapneo!" Vykřikla Narcissa. „Jsi v pořádku?" Tázaný sice stále lapal po dechu, ale už chytal svoji přirozenou bledost, na rozdíl od modravého tónu pokožky, který měl před chvílí.

„Ano. Ano. Jsem v pořádku. Zaskočil mi čaj." Omluvně se podíval.

„No a vídáš se s někým?" Zopakovala Narcissa svoji otázku.

„Ne. Nemám nikoho." Řekl Draco tiše.

Narcissa pouze přikývla. Nechtěla to rozpitvávat. Samozřejmě viděla, jak její syn trpí rozchodem s Harrym. Merlinžel, nemohla nic dělat. Tohle byla jejich věc, a kdyby se do toho pletla. Nadělala by víc škody než užitku. Draco jí neřekl, proč se rozešli. Ovšem tušila, že to nebylo nic pěkného. Její syn si zasloužil někoho po svém boku. Někoho, kdo ho bude milovat.

„A jak se máš ty?" přerušil tok jejích myšlenek Draco.

„Říkala jsem si, že bych mohla navštívit Benátky. V tuhle roční dobu je tam nádherně. Nechtěl bys jet se mnou?" Napadlo ji náhle. Italové jsou pěkní mladíci. Třeba by sis vybral. Poslední dvě věty samozřejmě neřekla nahlas.

„Ne, děkuji. Já myslím, že by mi cestování nedělalo dobře." No mně by to nevadilo, ale tomu parazitovi jo. Dítě ho zase koplo.

Konverzace matky se synem pokračovala až do oběda, kdy jim domácí skřítek naservíroval oběd. Poté se Narcissa omluvila, kvůli setkání s kouzelnickým kadeřníkem z Francie, který prý umí zázraky. Rozloučila se se synem a odletaxovala se na Malfoy Manor. Draco konečně zasedl ke své smlouvě o Čínských ohniváčích. Ještě večer posílal svůj poupravený návrh panu Hughesovi. S pocitem dobře odvedené práce si šel lehnout. Ovšem nemohl usnout, něco nebo spíš někdo mu neustále chyběl.