Kapitola 7. Pozdvižení v Příčné
„Sakra Potterre! Kde se válíš!" Začal na Harryho, sotva vešel do dveří, řvát jeho parťák Alex.
„Vždyť jsem byl pryč jen minutu." odsekl Harry. „Co se děje?"
„Ale nic moc, jen Smrtijedi napadli Příčnou." Odvětil ironicky Alex.
„Doprdele! Jdeme! Rychle!" Harry popadl plášť a hnal se pryč z kanceláře. Alex mu byl v patách.
Na Příčnou se dostali v rekordním čase. Smrtijedi z ní už ovšem stačili udělat kůlničku na košťata. Prakticky všechny obchody měly roztříštěnou výlohu a to na tom byly ještě dobře. Z některých stoupal dým a v nově otevřeném obchodu Kouzelná cukrlátka -u nás si pochutnával i Merlin viděl Harry i plameny. Namířil hůlkou na budovu.
„Aguamenti!" Zakřičel. Z hůlky vytryskl proud vody a uhasil počínající požár. Ihned potom se začal rozhlížet po Smrtijedech.
„Je tu hodně kouzelníků." Přiběhl k němu Alex a upozornil ho na zcela evidentní věc.
„Jo, umíš vyčarovat přenášedlo?" Zeptal se Harry. S Alexem nepracoval příliš dlouho a ještě o sobě navzájem nevěděli hodně věcí. Tohle byla jedna z nich. Alex přikývl na souhlas. „Supr." Harry vzal kousek nějakého hadru, který dřív dozajista býval nějakým kouskem honosného oblečení z obchodu U Keprníka a Frivolitky. Zamumlal příslušnou formuli a podal přenášedlo ustrašeným kouzelníkům tisknoucím se na roku ulice. S Alexem zopakovali vytvoření přenášedla ještě několikrát, a jakmile poslali poslední kouzelníky do bezpečí, rozprskla se na zdi za nimi Avada.
Samozřejmě, že tam nebyli pouze oni dva jako Bystrozoři. Harry napočítal alespoň dalších šest známých tváří. Nepromíjitelné kletby se jim tříštily nad hlavami. Na domluvené znamení začali Bystrozoři tlačit Smrtijedy před sebou. Už dříve si zkontrolovali, že není možné se přemístit. Vypadalo to slibně.
Konečně je chytíme! Běželo hlavou snad každému z nich.
„Stanley! Pozor na ty vlevo!" Upozornil Harry svého kolegu na možnou prasklinu v plánu.
„Stůjte!" Promluvil náhle jeden ze Smrtijedů. „Pokud chcete, aby tahle roztomilá žába,"ukázal na děvče, které zničehonic odněkud vytáhl, „nastoupila někdy do Bradavic. Necháte nás odejít. Jinak se holka může rozloučit s tou svou rozkošnou hlavinkou." Chraplavě se zasmál a na důkaz svých slov vyslal kouzlo na poslední nerozbitou výlohu v Příčné. Děvče vyjeklo.
Bystrozoři zastali v pohybu. Nestávalo se moc často, že by si Smrtijedi brali rukojmí. Většinou všechny hned zabili.
„Co teď?" zeptal se Bystrozor, u kterého si Harry nebyl jist jménem. Všechny oči se upínaly na něho.
Sakra proč já? Blesklo mu hlavou. Teď není čas na blbosti. Věděl, že musí jednat rychle.
Bystrozoři ovšem nepočítali s tím, že nejsou na Příčné ulici sami se Smrtijedy. Zcela náhodou si byl Draco Malfoy kupovat nové hábity, protože do těch starých se už nevešel. Jakmile zaregistroval, že Příčná ulice byla napadena. Zakouzlil na sebe Maskovací kouzlo a snažil se odsud vypadnout, přemisťování mu Hermiona zakázala minulý týden. Merlinžel Smrtijedi se blížili jeho směrem a bylo takřka nemožné se okolo nich proplížit a to i pod kouzlem. Proto zůstal schovaný ve výklenku obchodu s kouzelnickou zvířenou.
Znenadání děvče vykřiklo bolestí. Draco viděl několik jisker zakusujících se jí do paže.
„U Salazara, vždyť je to dítě!" zašeptal Draco. Tohle není správné. Nevědomky si hladil vypouklé břicho. Najednou se mu zjevila před očima představa zelenookého blonďatého děvčete namísto nazrzlé tmavooké dívky ve spárech Smrtijedů. Aniž by si uvědomil, co dělá, pozvedl hůlku a namířil na Smrtijeda držícího děvče. Z hůlky vytryskl proud nafialovělého světla a Smrtijeda omráčil.
Nastala panika.
Někteří Smrtijedi okamžitě vyslali kletby Dracovým směrem, někteří běželi směr Obrtlá ulice, zachránit si kůži. Bystrozorům stačila vteřina, aby se vzpamatovali. Někteří pronásledovali prchající Černokouzelníky. Harry a Alex zůstali na místě. Harry zamířil k vystrašenému děvčeti, kdežto Alex se šel podívat směrem, odkud vyšlo Omračující kouzlo, hůlku v pozoru.
„Neboj, už je to v pohodě." Utíral Harry slzičky z tváře dítěte. Dítě se k němu přitisklo a rozplakalo se naplno.
„Harry! Pojď sem!" Zavolal Alex rozrušeně.
Harry vzal děvče do náručí a šel se podívat, co mu Alex chce. To co uviděl, ale rozhodně neočekával.
„Draco!"
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Harry se přemístil s Dracem ke Sv. Mungovi kde už o napadení Příčné ulice věděli. Alex s děvčetem jim byli v patách.
„Co se mu stalo?" Ukázal léčitel na Draca.
Harry pokrčil rameny. „Vyslal na Smrtijedy nějaké kouzlo, ale nevím jaké." Léčitel přikývl a začal opisovat křivky kolem Dracova těla. Harry by si to nikdy nepřiznal, ale měl strach. Strach o Draca. „Bude bude v pořádku?" Vykoktal ze sebe.
„Vy se znáte?" zeptal se nedůvěřivě léčitel. Harry přikývl.
„Musím ho vyšetřit a poté můžu dělat nějaké závěry pane ?"
„Potter." Pohled léčitele nabyl ještě větší nedůvěřivosti.
„Pane Pottere, uděláte líp, když počkáte venku." Vypoklonkoval ho z místnosti léčitel. „Ještě snad jedna drobnost. Nevíte, kdo je ošetřující léčitel pana…"Léčitel si až teď uvědomil, že nezná Dracovo jméno.
„Jmenuje se Draco Malfoy a kdo je jeho léčitel nevím."
Nynější Dracův léčitel si povzdechl. Opsal hůlkou tři obloučky a pronesl: „Indexo Draco Malfoy!" Před ním se zjevil pergamen obsahující veškeré Dracovi zdravotní záznamy. „Ach Hermiona Weasleoyvá. Estel, zavolejte paní Weasleyovou." Obrátil se na mladičkou kouzelnici. Ta okamžitě odběhla.
Za to Harry se nemohl hnout z místa.
„Hermiona Weasleyová? Ale ta pracuje na porodním oddělení." Namítl Harry po chvíli, kdy byl schopen řeči.
„Pane Pottere? Vy jste ještě tu. Řekl jsem, ať počkáte venku." Řekl léčitel ostřejším hlasem. Harry ovšem nemohl.
„Co se tu děje?" Promluvil rozzlobeně.
„Ach výborně Hermiono." Pozdravil přicházející kouzelnici léčitel. Ta mu kývla na pozdrav a okamžitě se hnala ke Dracovi.
„Hermiono!" Upozornil na sebe Harry. Tázaná se polekaně otočila a vykulila oči.
„Harry! Co tu děláš? Chci říct ahoj… já. Promluvíme si později. Musím vyšetřit Draca ano." Koktala stále ještě překvapená z přítomnosti Harryho.
„Ne," Harry byl vážně rozzlobený, „chci vědět, co se tu děje."
Ovšem než se mohl Harry dozvědět pravdu, zasáhl léčitel. „Estel, vyprovoďte pana Pottera ven. Děkuji." Mladá léčitelka, spíše ošetřovatelka, vzala Harryho pevně pod paží a vyvedla ho ven. Harry se vlastně ani moc nebránil. Znaveně si sedl na lavičku před vyšetřovnou a čekal.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Nevnímal nic okolo sebe. Někdo mu vnutil do rukou kelímek s vodou. Tak se napil. Hlavou mu běželo snad milion věcí najednou.
Proč ho ošetřuje Hermiona? Bude v pořádku. Musí! A co to kouzlo. Nikdy nic podobného neviděl. Omračující kouzlo má červený paprsek, ne fialový přece!
„Draco." Vydechl už nahlas. Ztracen ve svých myšlenkách ani nepostřehl, že se dveře z ošetřovny otevřely a vyšla Hermiona.
„Harry?" Přisedla si k němu a opatrně mu položila ruku na koleno.
„Hermiono! Co to má znamenat? Bude v pořádku? " Vyhrkl ze sebe. Tázaná si povzdechla. Unaveně si promnula obličej.
„Jo, Draco je v pořádku. To, že ses s ním přemístil mu teda nepřidalo, ale bude v pořádku." Věnovala mu úsměv.
„A proč ho ošetřuješ ty? Vždyť ty se specializuješ na těhotné ne?"
Trefils hřebíček na hlavičku. Pomyslela si, jenže léčitelské tajemství je léčitelské tajemství.
„Myslím, že na to by ses měl zeptat Draca." Odvětila po chvíli. Harry si povzdechl.
„Nebude mě chtít vidět. Vždyť víš…" šermoval rukama.
„Když mi slíbíš, že ho nerozrušíš, můžeš ho jít navštívit." Řekla tiše. Harry překvapeně zvedl hlavu.
„To myslíš vážně?" Jeho hlas zněl nevěřícně. Přikývla.
„Ale pokus se ho moc nerozrušit. Měl by teď odpočívat." V jejím hlase zazněl opět ten mateřský tón, který Harryho občas až děsil. Harry rychle přikývl, než si to Hermiona rozmyslí.
„Kde leží?"
„Na šestce." Zněla odpověď a rukou naznačila směr. Harry se zvedl a odešel čelit tváří tvář těhotnému Zmijozelovi.
Důvod, proč tohle všechno Hermiona dovolila, byl jednoduchý. Měla závažné podezření, že jí Draco lhal ohledně druhého otce dítěte. Nevěřila, že by Draco Harryho podvedl. Rozhodla se proto zahrát si na dohazovače. A rozhodně nechtěla, aby dítě jejího nejlepšího přítele vyrůstalo u cizích lidí.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Harry otevřel dveře a tiše vešel dovnitř. Přešel k Dracovi, který byl ještě pod účinky lektvarů a posadil se na židli vedle postele. V tom všem zmatku si Draca nemohl ani kloudně prohlédnout. Navíc měl na sobě oblečen kouzelnický hábit, který skrýval jeho tělo. Za to v nemocničním úboru mohl vidět Dracovo poněkud zaoblené tělo jasně a zřetelně. Vypadal zdravě a spokojeně. Prohlížel si Dracovu tvář, která díky těhotenství dostala oblejší tvary. Vlastně celé Dracovo tělo bylo kulatější, uvědomil si Harry. Pohledem sjel až na Dracův podbřišek, který upoutal jeho plnou pozornost. Klenul se totiž o hodně víc, než by měl. Kdyby Harry nevěděl, že je Draco muž, myslel by si, že je těhotný.
Absurdní představa.
Draco měl na břiše položenou ruku a Harry měl buď halucinace, nebo byl Draco opravdu těhotný. Jeho břicho se totiž hýbalo. Harry natáhl ruku ve snaze dotknout se toho zvláštního výjevu.
„Co si myslíš, že děláš, Pottere?" Ozval se ledový hlas.