Kapitola 8. Pravda a zase pravda
Harry okamžitě stáhl ruku. Chvíli na sebe s Dracem zírali. Harry poté pohledem sklouzl k Dracovu břichu.
„Co tu chceš, Pottere?" Prolomil trapné ticho Draco.
„Já eh, Hermiona mě sem pustila. Já Draco, ty jsi těhotný?" Harry nebyl schopen vypravit ze sebe kloudnou větu.
Draco strnul. On ví! Začínal panikařit.
„Vypadni!" řekl ostře.
„Jsi nebo ne?" Trval na své otázce Harry. Draco se nervózně ošil. „Jsi, že." Prosté konstatování skutečnosti. „Je to moje?" Další logická otázka.
„Ne!" Vyhrkl až příliš rychle Draco.
„Nevěřím ti." Podíval se na něj Harry přivřenýma očima. „Víš, určitě jsou možnosti, jak se to dá ověřit." Harryho hlas nabyl zvláštní tón. Vypočítavý a chladný.
Takhle Harry nikdy nemluví! Přemítal Draco. Nikdy.
„A i kdyby to bylo tvoje. Může ti to být jedno. Hodlám TO dát k adopci."
„Takže je to moje dítě?" vydechl Harry. „U Godrica! Já budu táta!" na tváři se mu usadil stupidní úsměv. „Vždycky jsem chtěl rodinu a Draco my budeme rodiče!" Objal blonďatého kouzelníka v očekávání. Už se s Dracem viděl na procházce v parku, jak houpe kočárek.
„Pusť mě. Jsi snad hluchý? Řekl jsem jasně, že to dítě nechci a nechci ani tebe! Nechci ani jednoho z vás!" Vrátil Harryho zpět do reality.
„Ale… Draco… To dítě…to dítě je naše!" Harry nechápal. Nepoznával Draca. Věděl, že z dětí není příliš odvázaný. Návštěvy Teddyho Lupina probíhaly většinou v době, kdy Draco nebyl doma. Ale tohle je přeci i jeho dítě!
„Pottere, aby bylo mezi námi jasno. Nesnáším tě!" zadíval se Draco do zelených očí. „Nemám tě rád a to děcko nechci!" Ucítil kopaneček do žeber. Prcek uvnitř něj si to asi bral příliš osobně. „To děcko dám k adopci a hotovo. Teď bys mohl zvednout ten svůj přeživší zadek a vypadnout odsud. Jsem unavený." Zakončil Draco svou řeč a otočil se k Harrymu zády.
„Já se toho dítěte nevzdám. Vezmu si ho sám." Odpověděl Harry Dracovým zádům a odešel z místnosti.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Zavřel za sebou dveře, opřel se o ně a přejel si rukou přes obličej.
„Merline!" zašeptal. Bylo toho moc. Hlava se mu motala. Mozek pracoval na plné obrátky a přeci stále nemohl plně pochopit nastolenou situaci.
„Harry?"
„Hermiono. Tys to věděla." Obvinil ji.
„Harry, je mi to moc líto. Jenže já ti nemohla nic říct. Víš, že jsem vázána léčitelským tajemstvím." Snažila se obhájit před svým nejlepším kamarádem. „Draco ani nechtěl, abys to věděl. Dokonce mi řekl, že to miminko není tvoje."
„Je moje. Já to vím." Prohlásil Harry pevně.
„Myslela jsem si to." Přikývla.
„Jsou vážně v pořádku?"
„Ano, to přemístění sice zvedlo Dracovi tlak, ale dostal lektvar a myslím, že bude moct nejpozději pozítří odejít. Je pouze vyčerpaný a to hlavně psychicky. Moc stresu mu teď nesvědčí." Usmála se na něho.
„Jasně." Kývl na srozuměnou. „Ty Hermiono, ví ještě někdo jiný, že je Draco… No však víš." Zajímal se Harry.
„Myslím, že ne. Já to nemůžu nikomu říct a pochybuju, že se Draco chlubil. Možná jeho matka, ale nevím. To se musíš zeptat jeho."
„On to dítě nechce." Informoval Hermionu.
„Já vím." Přitakala smutně.
„Chci si ho vzít." Pronesl rozhodně.
„Och Harry!" Hermiona byla v první chvíli překvapená, poté si uvědomila, že pro Harryho je rodina vším. Věděla jaký vztah má Harry ke svému kmotřenci a jak mu vždycky svítila očička, když byli spolu. „Já nějak nevím, co říct." Přiznala v rozpacích.
Harry se na ní usmál. „Myslíš, že dělám blbost?" V obličeji se mu usadila starost.
„Ale ne. Samozřejmě, že ne. Je to přeci tvoje dítě. My ti s Ronem rádi pomůžeme." Nabídla se okamžitě.
„Díky." Usmál se. Úsměv mu vrátila.
„Za chvíli končím, nechceš jí k nám na večeři? Myslím, že bychom to měli oznámit Ronovi."
„Rád." Přikývl.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Draco se nudil. Pekelně nudil. Hermiona mu zakázala jakoukoli činnost s tím, že má odpočívat. Jenže Draco nedokázal nic nedělat. Sakra to by si snad povídal i s Potterem jen aby se tak nenudil.
On o Nebelvíru a Nebelvír za dveřmi.
Harry otevřel dveře a vešel dovnitř. Draco se v duchu proklínal.
„Pottere, já s tebou mluvit nebudu!" Demonstrativně se otočil.
„Přinesl jsem papíry ohledně adopce." Nevzrušeně řekl Harry, čímž si zasloužil Dracovu plnou pozornost, ruka mu zase sjela na vypouklé břicho.
„Skvěle, kde to mám podepsat."
Harryho to trochu zaskočilo.
„Ty to dítě vážně nechceš?" Zeptal se nevěřícně.
„Nechci nic, co je jakkoli spojený s tebou." Odsekl blonďák.
„Nechceš ho nikdy vidět? Vždyť je to taky tvoje dítě."
„Pottere, kdyby to šlo, to dítě by už nebylo. Jenže bylo pozdě na to zbavit se toho." Odpověděl chladně. Ucítil, jak ho dítě koplo, Teď to nebyl žádný kopaneček, ale pořádný kopanec.
Harry šokovaně vykulil oči. Tohle mu Hermiona ze zřejmých důvodů neřekla.
„Ty ses chtěl zbavit našeho dítěte?" Nevěřícně zakroutil hlavou Harry. Draco pokrčil ledabyle rameny.
„Tvého dítěte! Pokud mi dáš podepsat ty papíry konečně." Natáhl se po nich Draco. Harry to celé nějak nepobíral.
„Ale je to tvoje dítě! Nosíš ho. Musíš ho cítit. Já to já to nechápu." Zakroutil bezradně hlavou.
„O to tě ani nikdo neprosí. Tak co bude s těma papírama?"
„Jistě." Harry si sedl na židli u postele a ukázal Dracovi, kde přesně má papíry podepsat.
Po podepsání zbývalo oznámit Dracovi jednu podstatnou drobnost.
„Mimochodem, mám právo tě navštěvovat a popřípadě ti pomáhat."
„Cože?" Naježil se Draco.
„Je to v té smlouvě. Mám právo být ubezpečen, že se s dítětem po čas těhotenství zachází dobře. Že ty sám se sebou zacházíš dobře. " Vítězoslavně se zatvářil Harry.
„Vypadni!" Okolo Draco mohl Harry cítit narůstající pole magie. „Vypadni! Rozumíš!" Běsnil Draco.
„Zatavím se tu zítra, až tě pustí, abych ti pomohl domů." Dodal zvadající se Harry se stále trvajícím vítězným úsměvem.
„Padej!" Okolo Draca se objevilo několik jisker. Harry zamířil ke dveřím. Otevřel je.
„Opatruj se." Rozloučil se a zavřel dveře. Mohl slyšet Dracovi kletby proklínající Harryho do desátého kolene.