Kapitola 9. Pravidelné návštěvy

Draco se vyčerpaně svalil do křesla. Pouhá cesta na toaletu ho vyčerpala stejně jako famfrpálový zápas. Břicho měl tak veliké, že si neviděl už ani na penis. Už před nějakou dobou zjistil, že je lepší si na mísu jednoduše sednout.

Těhotenství je vážně vyčerpávající. Byl na konci sedmého měsíce a trpěl všemi možnými těhotenskými obtížemi od občasné srdeční arytmie až po nateklé nohy. Neměl kotníky, měl koule na nohou.

„Draco, kde jsi?" zazněl Harryho hlas ode dveří.

„V obýváku." Zazněla nevrlá odpověd.

„Hermiona tě pozdravuje a posílá ti," zašmátral v kapse hábitu Harry, „a posílá ti lektvar na… no já ani nevím na co." Usmál se a podal lahvičku Dracovi.

„Díky." Převzal si Draco lahvičku a odložil jí na stolek stojící vedle křesla. Zavrtěl se v něm ve snaze najít pohodlnější polohu, leč zcela bezúspěšně, ještě navíc syknul bolestí.

„Děje se něco? Jsi v pořádku?" otočil se na něho Harry, v očích obavy.

„Ale jo, jsem. Jen mě strašně bolí záda. Nohy mám jak Hagrid a to děcko mě pořád kope!" Ke konci svého proslovu skoro ječel a v očích se mu leskly slzy.

„No tak. Vždyť už to nebude dlouho trvat. " Snažil se ho utěšit Harry, který byl už na podobné výlevy zvyklý.

„Nebude!" Draco běsnil. „Bude to trvat ještě několik týdnů. Několik dlouhých týdnů než bude tvoje dítě venku! To je podle tebe málo?" běsnil. „Nevíš jaký to je. Nevíš nic, tak mě nech být!" Vykolébal se z křesla a odešel trucovat do ložnice.

Harry si povzdechl. Takhle to většinou chodilo každý den už několik týdnů.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Když přišel Harry další den po podepsání adopčních listin za Dracem, uvítal ho kletbou, které se Harry jen tak tak vyhnul. Draco byl Zmijozel a Harry věděl, že není radno ho podceňovat. Přesto ho taková reakce přeci jen překvapila. Draco s ním byl ochoten mluvit až další den, kdy byl propuštěn domů. Samozřejmě, že si Hermiona umanula podmínku, že ho někdo musí kontrolovat.

Někdo spíš Harry. Pomyslel si tenkrát Draco naštvaně. Musí mu tím těhotenstvím měknout mozek, protože takhle ho napálit. To je noční můra.

Leč brzy pochopil, že některé věci jsou teď nad jeho moc. Prostě na ně nestačil, byla mu ze sebe hanba a styděl se za to. Harry mu ovšem nikdy nic nevyčítal. Vždycky donesl to, co Draco potřeboval. Uvařil to, na co měl Draco chuť.

Brzy začali zapadat do denní rutiny. Harry přišel brzy ráno, udělal Dracovi snídani a většinou mu ji zanesl až do postele. Potom se Draco převlékl, osprchoval, a když měl dobrou náladu, tak si četl. Když špatnou tak jen koukal z okna a nadával na všechno okolo. Harry mezitím zkontroloval Dracovi zásoby a popřípadě skočil něco koupit nebo pro nějaký lektvar, který Dracovi předepsala Hermiona. Potom vařil oběd. Společně se najedli. Draco si šel na chvíli zdřímnout. Harry si taky vždycky odpočinul, protože poslouchat nabroušeného Draca nebyl žádný med. Okolo třetí až půl čtvrté odpoledne Draco vstal a občas se byl projít nebo si opět četl. Harry se snažil navázat konverzaci, ale Draco mu většinou odpovídal jednoslovně nebo vůbec. Harry se přesto nevzdával. K večeři dělal většinou jen salát s pečivem, protože Draco nemohl jíst na noc těžká jídla. Bylo mu po nich zle. Odcházel asi okolo jedenácté večer, když věděl, že Draco je v posteli a spí. Do té své zapadl naprosto vyčerpaný a usnul okamžitě jako nemluvně.

Samozřejmě, že nemohl být s Dracem každý den. Chodil také do práce, kde mu ovšem vycházeli vstříc, jak jen mohli. Ovšem útoky Smrtijedů byli pravidelnější a krvavější. Harry toho měl zkrátka plné brejle. Nehodlal se ale vzdát.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

Ťuk ťuk.

„Draco můžu dovnitř?" Ptá se Harry opatrně v ruce podnos se snídaní.

Nesrozumitelné zahuhlání zpoza dveří.

„Dobře, jdu dovnitř." Povzdechl si Harry a zmáčkl kliku.

„Říkal jsem, že máš vypadnout." Osopil se Draco.

„Nebylo ti rozumět." Odvětil v klidu Harry a postavil podnos se snídaní na noční stolek.

„Proč to sakra děláš? Nemůžeš mě nechat na pokoji. Nejsem neschopný. Dokážu se o sebe postarat sám!"

Harry si opět povzdechl. Tenhle den snad popáté.

„Nikdy jsem neřekl, že jsi neschopný nebo že se o sebe nepostaráš." Nasadil brýlatý muž uklidňující tón. „Jsi těhotný a některé věci ti prostě nejdou tak dobře s tím bříškem." Věnoval zmíněnému bříšku sladký pohled. Draco se mimochodem otřásl. „Nechceš snídani. Když se nenajíš, je ti přece špatně." Poslední kapka do poháru.

„Sakra přestaň se chovat jako moje matka, Pottere! Přestaň s tím vším. Děláš, jakoby se nic nestalo. Ale ono se stalo. Zapomeň, že bychom mohli být ještě někdy spolu. Co chceš? Hrát si na šťastnou rodinku?" Zeptal se s úšklebkem na tváři.

Harry zkameněl. Ano, opravdu si dělal tajné naděje, že by se mohli dát s Dracem dohromady. Právě si ovšem uvědomil trpkou realitu. Draco už ho nemiluje.

„Nasnídej se. Já musím ještě do práce. Myslím, že dnes už se neuvidíme. Pošlu ti oběd a večeři po skřítkovi. Ahoj." Vybalil na něho kvapně Harry a rychle odešel z pokoje. Sešel schody, vzal si hábit a přemístil se.

Draco si uvědomil, že přestřelil. Hodně přestřelil. „Sakra tohle jsem nechtěl." V očích ho opět tlačily slzy. Poslední dobou nějak často. Promnul si je ve snaze je zahnat, leč zcela bezúspěšně. Byl na sebe nehorázně naštvaný. Podnosu se snídaní se ani nedotkl, namísto toho strávil celý den v posteli a přemýšlel o nastolené situaci.

Už několik dní uvažoval o tom, dát Harrymu druhou šanci. Teda druhou šanci, tušil, že to co viděl té neblahé noci u nich doma, nebylo asi, tak jak si myslel. Jenže byl Malfoy a nemohl se Harrymu přece omluvit, nebo ano? Uvědomil si, že k Harrymu skrze všechno přeci jen ještě něco cítí. Nevědomky si opět pohladil vzduté břicho. Dítě bylo neklidné.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

„Draco?" Harry otevřel dveře a vstoupil dovnitř. „Něco jsem ti přinesl, kde jsi?" Držel v ruce velké balení Bertíkových fazolek stokrát jinak. Draco se po nich mohl poslední dobou utlouct.

„Jsem v kuchyni." Ozval se Dracův hlas zleva. Harry tedy zamířil do kuchyně.

„Ahoj, odpověděl zvesela Harry." Věděl, že nesmí být nabroušený kvůli včerejšku, to by žádnou dobrotu nepřineslo.

„Čau." Pronesl Draco nevesele.

„Je ti něco?" Zeptal se opatrně Potter.

„Ne, nic mi není. Já jen jsem se moc dobře nevyspal. Děcko mě celou noc kopalo a i teď je nějaké živé." Na důkaz svých slov si přiložil ruku na břicho v uklidňujícím gestu.

„Aha." Kývl Harry. „Co chceš k snídani?" Draco pokrčil rameny.

„Dobře." Povzdechl si Harry. Dneska poprvé. „Odpoledne musím odejít. Máme nějaké školení nebo co." Ušklíbl se.

„Jo, jasně." Přitakal Draco a ani nevěděl na co.

„Děje se něco? Bolí tě něco. Nemám zavolat Hermionu?" Staral se Harry.

„Ne nic mi není. Jsem vážně unavený." Ano, byla to pravda. Draco vážně nespal celou noc, ale dítě za to mohlo jen částečně. Celou noc přemýšlel o Harrym. Přemýšlel, jestli dát se znovu dohromady je dobrý nápad. Může se důvěra obnovit? Nebo ho bude vždycky podezírat? Dracovi se ze všeho motala hlava. „Půjdu do obýváku." Oznámil.

Harry přikývl, smažíc na pánvi vajíčka.

.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.

„Tak tady to je." Usmál se na něho Harry a položil před něho tác s vejci, slaninou a mlékem. Draco nesnášel mlíko. Jenže pro dítě bylo evidentně důležité.

„Díky." Usmál se na Harryho. Harry vykulil oči a zkoprněl.

Draco se usmál. On se usmál na mě! Merline díky! Rozzářil se.

„Dobrou chuť." Popřál mu a dal se do své porce. Draco ho napodobil.

Po snídani se Draco přemístil na pohodlné sofa, které koupil celkem nedávno. Bylo hodně prostorné a on se mohl pohodlně uvelebit i s velkým bříškem. Harry odnesl nádobí do kuchyně a vrátil se s pytlíkem Bertíkových fazolek.

„Něco jsem ti přinesl." Usmál se na pololežícího muže. Dracovi se rozzářily oči.

„Budu jak Hagrid." Povzdechl si Draco, přesto se natáhl po pytlíku a už ho otevíral. Strčil si do pusy fazolku červené barvy. Chvilku cucal.

„Malina." Usmál se.

„Ty máš rád." Usmál se taky Harry. Něco si pořád ještě pamatoval. Draco přikývl.

Chvilku souznění narušilo až dítě v Dracově břichu. Vybralo si tuhle chvilku pro to, aby se pohodlněji uvelebilo, což odnesly Dracovi ledviny.

„Auu!" zakňučel a třel si postižené místo.

„Co je?" Vystrašeně se ptal Harry.

„Nic, " funěl Draco, „jen dítě hodlá zřejmě jít spát a hledá si pohodlnější pozici." Hladil si břicho ve snaze dítě uklidnit.

„Ty poznáš, kdy spí?"

„Jo. A taky kdy se mu něco nelíbí, kdy má hlad, kdy se bojí… Myslím, že z něho bude skvělý famfrpálový hráč." Ušklíbl se na Harryho, když ho dítě znovu koplo. „Nechceš si sáhnout?"

Harry zkameněl. Samozřejmě, že chci! Chtěl si sáhnout od okamžiku, kdy se dozvěděl, že Draco čeká jeho dítě. Ovšem bál se byť jen zeptat. A teď mu to Draco jen tak nabídne!

„Ano." Vyhrkl.

Draco se natáhl po jeho ruce. Uchopil ji a přiložil na břicho.

„Počkej, teď se zrovna nehýbe. A už! Cítíš?"

Cítil. Dítě ho lehounce koplo přímo do dlaně. Nebyl schopen slova. Jen klečel u Draca a ruku stále položenou na jeho břichu. A zase!

Kop!

„To je úžasné. Díky Draco." Řekl dojatě. Miminko evidentně našlo pohodlnou polohu pro dopoledního šlofíka a přestalo se hýbat. „Já moc děkuji." Usmál se na blonďáka, který byl tak trochu v rozpacích.

„Nemáš za co. Je to tvoje dítě."

Harry přikývl. „Naše dítě." Zašeptal. Draco se nervózně ošil.

„O tom bych si chtěl promluvit." Šedé oči vyhledaly zelené.

„O čem?" Tvářil se Harry zmateně. Nějak nechápal, o čem chce Draco mluvit.

„O tom naše." Pokrčil Draco ledabyle rameny.

„Já ti nerozumím."

Draco si povzdechl. „Tohle se mi neříká lehce. Já myslím, že. Myslím, že bych to chtěl zkusit ještě jednou." Znovu pohlédl do Harryho očí, ve kterých se zračila nedůvěra smísená s nadějí.

„Myslíš to vážně?"

Draco přikývl.