Kapitola 10. Druhá šance
„Draco, nechceš ještě?" Nabízela Hermiona svému hostu další porci šťouchaných brambor.
„Ne, děkuji. Jsem plný." Hermiona se za skoro tři čtvrtě roku naučila vařit víc, než obstojně. Lekce vaření od Molly jí velmi pomohly.
„A ty Harry?"
„Ne, díky. Jsem už taky plný. Bylo to skvělé." Usmál se na ní Harry.
„Já bych si ještě dal." Ozval se její manžel.
„To mě ani nepřekvapuje." Usmála se Hermiona.
„Tak co, už máte vybrané jméno?" Začala hostitelka z úplně jiného soudku.
„Ne." Zamračil se Draco.
„Dracovi se žádné nelíbí." Povzdechl si Harry.
„Tak promiň, ale rozhodně nesouhlasím, aby se moje dítě jmenovalo Lacerta nebo Crux!" Vyprskl Draco na Harryho.
„Vždyť já vím." Dal Harry ruce do obraného gesta. „Vyjádřil ses dost jasně."
„A co postýlka? Už máte nějakou vybranou?" Zajímala se Hermiona dál.
„Nemohli bychom se bavit o něčem jiném, než o tom vetřelci, co okupuje mou břišní dutinu?" Projevil se v Dracovi jeho sarkasmus.
„Eh, jistě." Zaraženě odvětila Hermiona.
„Postýlku budeme mít od Narcissy. Je moc pěkná. Přijď se na ní podívat." Chopil se slova Harry.
„Přijdu." Usmála se Hermiona.
Narcissa se dozvěděla, že bude babičkou teprve nedávno. Ovšem to jí nebránilo v tom, aby z budoucího pokojíčku pro dítě udělala hračkárnu. Moc se těšila. Nejdřív Dracovi a vlastně i Harrymu vyčinila, že jí o takové důležité události nic neřekli. Ihned ale začala plánovat, co ti dva potřebují a začala jim nosit oblečení, ze kterého měl Draco noční můry. Vyloženě si svou roli budoucí babičky užívala.
„Tak jak to jde v práci Harry." Vzal si slovo pán domu.
„Je to horší a horší." Posteskl si Harry. „Smrtijedi útočí skoro pořád. Vážně není den, kdy by mě nevolali." Povzdechl si. „Navíc ty útoky jsou pořád brutálnější. Útočí i na malé děti. Nedávno vyhodili do vzduchu mateřskou školu." Zakabonil se Harry a Draco zbledl a pohladil si bříško.
„Malfoyi, jsi v pořádku?" Zeptal se Ron. Draco totiž nabyl křídového odstínu a vypadalo to, že opět uvidí svou večeři.
„Jo." Dostal ze sebe ztěžka Draco.
„Promiň, neměl jsem o tom vůbec mluvit." Pohladil Harry Draca po koleni.
„To nevadí. Myslím, že chci domů. Omlouvám se Hermiono. Není mi dobře." Vychování na prvním místě.
„Ale samozřejmě. Zabalím vám dezert s sebou." Usmála se chápavě Hermiona.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Harry se šel napít.
Před dvěma týdny se přestěhovali do úplně nového domu s velkou zahradou. Nábytek byl ještě zpola stále v krabicích. Nebyl čas ho vybalit. Harry nestíhal a Dracovi to zakázal on i Hermiona.
Sešel dřevěné schody a zamířil do kuchyně. Rozsvítil si a málem dostal infarkt. Na židli seděl po tmě Draco a v ruce držel hrnek kakaa.
„Co tu děláš?" Zeptal se překvapený Nebelvír.
„Nemůžu spát. Měl jsem noční můru."
Harry si povzdechl. „Neměl jsem mluvit o práci. Je mi to líto." Přisedl si k němu a pohladil ho po natažené ruce. To bylo přesně to, co Draco potřeboval. Lidský kontakt. Nikdy ho nenapadalo, že mu zrovna tohle bude tak moc chybět.
„Co kdyby sis šel lehnout a já se posadím do křesla k tvojí posteli a zůstanu tam?" Navrhl. Draco musel spát, když se nevyspal, byl potom protivný jako stádo cornwallských rarachů.
Zabručení.
„Tak jdeme." Pomohl Dracovi stoupnout si, protože židle nebyla to pravé ořechové pro těhotného muže v osmém měsíci.
Došli do ložnice. Draco se pokusil pohodlně uvelebit. Něco mu ovšem chybělo.
„Harry, já eh. Nemohl by sis lehnout vedle mě?" Zeptal se tiše.
Harryho Dracova prosba překvapila. Oba měli oddělené pokoje a krom pohlazení nebo polibku na tvář se žádné intimnosti nedopustili.
„Ale jistě." Souhlasil a lehl si vedle Draca v uctivé vzdálenosti.
„A mohl, mohl bys mě obejmout?"
Jestli Harryho první otázka překvapila, tak druhá mu skoro vyrazila dech. Aniž by cokoli řekl, přisunul se k Dracovi a ten se mu schoulil do náručí, jak jen to těhotné bříško dovolilo.
„Dobrou noc Harry."
„Dobrou Draco." A vtiskl blonďákovi polibek do vlasů.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Ráno Draca probudil zvláštní pocit a taky plný měchýř. Otevřel oči, aby spatřil Harryho Pottera, který ho stále ještě spící objímal. Draco se trochu odtáhl ve snaze vstát a odejít tak na toaletu. Opatrně nadzvedl Harryho ruku majetnicky položenou na svém břichu a položil jí na postel. Odsunul se. Harry se trochu zavrtěl, ale neprobudil se. Draco si sedl. Přehodil nohy z postele a chtěl vstát.
„Draco?" Ozval se ospalý hlas. „Kam utíkáš?"
„Pokud se nedostanu do minuty na toaletu, budu mít mokrou matraci." Oznámil mu Draco. Harry okamžitě vyskočil na nohy a pomohl Dracovi vstát.
„Měl jsi mě vzbudit." Pronesl s mírnou výčitkou.
„Sám jsem vzhůru ani ne pět minut." Odvětil Draco, když usedl na toaletu.
„Eh, já se půjdu převlíct a půjdu udělat snídani." Řekl rychle Harry a zmizel z koupelny.
Hlavou mu běžely nejrůznější myšlenky. Znamená to, že je všechno smazáno? Všechno zapomenuto nebo tahle noc neznamená vůbec nic? Rozmyslel si to Draco? Společná noc se mu moc líbila. Konečně mohl spát celou noc, aniž by se byť je jednou zbudil. A mohl cítit pod rukou pohyby prcka, když se převaloval. Byla to vůbec skutečnost. Neprobudím se teď? Nemohl uvěřit svému štěstí. Nemohl.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Později téhož dne se k nim zastavila Narcissa a přinesla další kupu dětských dupaček a hraček. Skřítka pod tím vším nebylo ani vidět.
Samozřejmě, že Dracově matce neuniklo, že se k sobě ti dva chovají jinak. Ne, že by se líbali a objímali. Tady šlo o dotyky, kdy Harry pomáhal Dracovi si sednout. Kdy mu pomáhal vstát a podával mu všechny věci, které její syn chtěl. To sice dělal už před tím, ale teď v tom bylo daleko více něhy. Narcissa měla radost z nich obou. Jejich zářící oči řekli daleko víc než oni sami.
Narcissa se po odpoledním čaji rozloučila s tím, že musí jít k novému čarokadeřníkovi. Kterého jí doporučila paní Greengrassová. A zanechala tak ty dvě hrdličky, jak jim v duchu říkala svému osudu.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
„Draco, zítra musím dopoledne do práce. Snad to nebude trvat moc dlouho." Vešel večer Harry do Dracova pokoje. Blonďák už ležel pod přikrývkou a na břiše měl položenou knihu.
„Jo, dobře." Pokýval hlavou na srozumění.
Harry se otočil a odcházel z pokoje.
„Ty tu nechceš dnes spát?" Ozval se Dracův hlas s lehce smutným podtónem.
Harry se prudce otočil. „Já myslel. Myslel jsem, že …" šermoval rukama.
„Chceš nebo ne?" Zeptal se Draco nyní s lehce naštvaným podtónem.
„Samozřejmě." Přikývl Harry. „Půjdu se jen převlíct a hned jsem tu." Zazubil se na muže v posteli a utíkal pro pyžamo. V mžiku byl zpět. Lehl si na druhou stranu opět v uctivé vzdálenosti od Draca. Ten jen překulil oči a sám se se supěním přikulil k Harrymu. Harry ho váhavě objal a opět po chvíli si ještě odvážil vtisknout do vlasů cudný polibek.
„Děkuji." Zašeptal. Draco nic neřekl, jen se přikulil ještě o kousek blíž.