Kapitola 12. Dopis od Harryho
Harry byl zase třetí den pryč. Draco opět nemohl spát. Hormony dělaly svoje. Celý den jen předělával dětský pokoj a všude koukal, jestli je uklizeno. Dohlížely na něho jeho matka s Hermionou. Nabídl se i Ron, ale všichni usoudili, že to by bylo příliš nebezpečné. Ti dva o samotě? Nesmysl!
Už asi po padesáté přerovnal dětské košilky a složil je do šuplíku v komodě. Povzdechl si a zamířil do ložnice. Miminko už nebylo tak čilé, protože už bylo moc velké a těžko se mu hýbalo v tak malém prostoru. Ovšem Draco byl unavenější a unavenější. Lehl si do postele a pokoušel se usnout.
Ráno se probudil překvapivě brzy. Bylo teprve půl sedmé. Povzdychl si, zkusil se obrátit a spát dál. Po půl hodině to zavrhl, vstal a šel se nasnídat. V devět hodin měl jít za Hermionou do ordinace na jednu z posledních prohlídek. Zbývající čas zabil opětovným rozložením dětských košilek a tentokrát je roztřídil podle toho, jestli mají krajku nebo ne.
V jeho usilovném třídění ho přerušila sova klepající na okno. Draco jí neznal. Otevřel okno, sova k němu vystrčila nožičku. Draco si odvázal pergamen a sova okamžitě odletěla. Okamžitě poznal Harryho písmo. Srdce mu zaplesalo.
Harry psal, že by se mohli odpoledne sejít na adrese, kterou mu tam napsal, že pro něho má překvapení. Draco se culil, jakoby vyhrál zápas ve famfrpálu nad Nebelvírem.
Harry je v pořádku a má pro mě překvapení!
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
„Myslím, že než se naděješ, už budeš mít plnou náruč." Usmála se Hermiona. „Vše vypadá naprosto v pořádku." Mrkla na něho. „Trápí tebe něco?"
„Myslím, že ani ne." Pokrčil muž rameny.
„Myslíš? Draco jestli máš nějaký problém nebo se chceš na něco zeptat, tak se ptej." Vyzvala ho léčitelka.
„No," začal rozpačitě, „ já mám strach z porodu. Četl jsem nějaké knížky a těch komplikací je víc než dost." Vychrlil na Hermionu.
„Ale to je normální. Myslím, že se vážně není čeho bát. I kdybys začal rodit teď a tady, porodíš krásné a zdravé dítě. Hlavně se nestresuj. Řekni Harrymu, ať ti nachystá koupel, dejte si dobrou večeři a pěkně se vyspi. To je to nejlepší co můžeš nyní udělat." Radila mu s úsměvem. „Každý člověk má jiné tělo a tím pádem, se mu i jinak rodí. Nestresuj!" Opakovala svou radu.
Draco přikývl. „Jo, dneska mi Harry psal." Usmál se. „Odpoledne ho půjdu vyzvednout a pak by se dal zařídit zbytek." Povzdechl si zasněně.
„Takže je v pořádku. To jsem ráda, ti Smrtijedi začínají být až moc drzí." Povzdechla si Hermiona.
„Jo, to máš pravdu. No myslím, že už půjdu, pokud mi ještě něco nechceš." Hermiona zavrtěla hlavou.
„Chci jen, aby ses šetřil a sbíral síly." Usmála se.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Draco se zaletaxoval na domluvenou adresu a okamžitě věděl, že je něco špatně. Nebylo to jen tím temným místem. Atmosféra byla vyloženě nepřátelská. Draco ucítil, jak ho dítě koplo.
„Klid." Pohladil ho Draco. „Harry?" Zavolal do tmy. Chtěl se obrátit a odletaxovat se zpátky, když najednou ztuhnul.
„Petrificus totalus!"
Ze tmy se vynořila postava oděná celá v černé s bílou maskou na tváři. „Oh, takže si přeci jen přišel." Zasmál se mužský hlas krákavě. „Koukám, že je to vážně pravda. Takže ty Draco Malfoy, čistokrevný kouzelník si podržel nečistému? Hmm netrápí to tvou matinku? Že nebude mít čistokrevný vnoučátko?" Odplivl si a zachechtal se. Černokouzelník si přivolal Dracovu hůlku a zbavil ho petrifica. Ovšem spoutal mu ruce za zády. Došel až k němu a přemístil se s ním pro Draca na neznámé místo.
Draco nikdy nezažil horší přemístění. Okamžitě po tom, co se přemístili, se pozvracel. Hlavu měl jako zvon a dítě kopalo jak zběsilé. Smrtijed se trochu zarazil. Po tom co se Dracův žaludek rozhodl ustálit, ho Smrtijed popostrčil ke kavalci v místnosti. Draco se na něho znaveně svezl. Nebyl schopen poslouchat nic a nikoho. Slyšel Smrtijedův hlas mluvit, ale nemohl rozeznat jednotlivá slova.
Když se Čenokněžník nedočkal odpovědi, strčil do Dracova břicha špičkou boty. Draco zakňučel. Trefil se přímo do jizvy. Draco měl pocit, že se pomočí. Strašně to bolelo.
„Slyšíš mě! No tak, dělej ty rozmazlenej parchante!" Kopl ho Smrtijed o něco víc. Draco zasténal. Měl pocit, že něco je špatně, ale nevěděl co. Tohle nebylo dobré.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
„Draco! Už jsem doma. Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo." Začal Harry mluvit okamžitě, co otevřel dveře. „Draco?" Zkusil to ještě jednou, když se nikdo neozýval. Po páteři mu přejelo nepříjemné chvění. „Sakra, kde seš?" Zavrčel.
Věděl, že dneska má mít Draco snad poslední návštěvu Hermiony v ordinaci, ale to mělo být dopoledne a teď už bylo šest večer! Prohledal celý byt a zahradu, ale po Dracovi ani památky. Jen nedopité kakao dávalo vědět, že Draco ráno snídal.
Harry si sedl na židli a přemýšlel. „Hermiona!" Vstal, tak prudce, že rozlil zbylé kakao po celém stolu. Neobtěžoval se ho uklidit. Utíkal ke krbu a letaxem se přemístil do domu Rona a Hermiony Weasleyových. Z krbu vypadl jako tornádo, až Hermiona nesoucí na stůl omáčník vykřikla a nebohý omáčník jí vypadl z rukou a rozbil se.
„Harry! Koukej se, co děláš!" vyčetla mu Hermiona a jediným mávnutím hůlky napravila vzniklou škodu. Tedy omáčku už zachránit nemohla, ale aspoň ten omáčník.
„Kde je Draco!" Vyklopil ze sebe Harry, Hermioniných výčitek si nevšímajíc. Mezitím, přivolán rozruchem, došel do obýváku i Ron.
„Ahoj Harry."Pozdravil kamaráda. Harry pozdrav ignoroval, v očích probouzející se šílenství.
„Kde je? Je tady nebo ne!" Křičel.
„Hej kámo. Klid. Uklidni se a řekni, co po nás chceš." Přešel k němu Ron a zatřásl jím. Harry se trochu uklidnil.
„Sedni si."Přikázala Hermiona. Harry si sedl. „Skvělé, teď nám vysvětli, co chceš."
„Je u vás Draco?" Zeptal se s nadějí.
Oba zakroutili hlavami.
„Draco u mě byl dopoledne. Říkal, že jsi mu psal dopis a že chceš, aby za tebou někam přišel. Ale neříkal kam." Řekla rychle, když se Harry nadechoval, aby se zeptal.
„Já mu, ale žádný dopis nepsal. Sakra, sakra sakra!"
„Harry klid. Byl jsi u Narcissy? Než začneme dělat nějaké ukvapené závěry, podíváme se tam jo." Snažila se Hermiona zvládnout situaci.
Jenže Draco u Narcissy nebyl. Nebyl na žádném z míst, kde běžně býval. Nikde.
„Harry a co ten dopis?" napadlo Rona. „Možná je ještě u vás doma."
„Miluju tě, Ronalde Weasley!" vykřikla Hermiona, popadla Harryho za ruku a odletaxovali se společně do domu Draca a Harryho.
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
„Myslím, že to mám!" Zavolala Hermiona z obýváku. Harry přiběhl z kuchyně.
„To je moje písmo!" Vykřikl překvapeně Harry.
„Jo, je to docela jednoduché napodobovací kouzlo." Potvrdila Hermiona. „Ten, kdo má Draca si musel obstarat něco, kde bylo tvoje písmo a pak ho napodobit." Pokývala hlavou Hermiona. „No, myslím, že tohle je práce pro tebe." Podala mu pergamen obalený kapesníkem.
Kdyby se ho dotkla holou kůží, ztížila by Harrymu identifikaci. To by nebyla ani Hermiona, kdyby tuhle triviální věc nevěděla.
„Revel Veritas!" Harry švihl hůlkou a z pergamenu vystoupil nejdříve mlhavý obrázek Draca, který se ovšem skoro hned rozplynul. Potom se dlouho nic nedělo. Harryho výraz zkameněl, když z pergamenu vystoupil mlhavý odraz Dennise Creeveyho.
„To je přeci Dennis!" Vydechla šokovaně Hermiona. Oba koukali na přízrak úplně vyvedení z míry. „Ale to musí být omyl." Zavrtěla Hermiona hlavou.
„Ještě jsem nezažil, aby se to kouzlo zmýlilo." Oponoval jí Harry, ovšem ani on nemohl uvěřit vlastním očím.
Co vlastně věděl o Dennisovi? Nic moc. Mladší bratr Colina, který zemřel v Bitvě o Bradavice. Kluk posedlý Harrym stejně jako jeho bratr. Ani nevěděl, čím se živí natož jestli je pořád v Británii.
„Promerlina, on byl ale v Brumbálově armádě. Vždyť Colin bojoval v bitvě." Pořád nevěřícně kroutila hlavou Hermiona.
„No právě!, docvaklo Harrymu, Colin zemřel. Neměl tam co dělat a stejně se tam vecpal. " Povzdychl si Harry při vzpomínce na hnědovlasého věčně veselého klučinu s fotoaparátem. „Musím Draca dostat zpátky." Řekl pevně a rozhodně.
„Vím." Přikývla Hermiona.