Kapitola 2. Rodičovský rozhovor

„Dobré ráno." Pozdravil Harryho Duncan v kuchyni. Na stole se už objevila snídaně.

Miluju domácí skřítky, ať si Hermiona říká, co chce. Pomyslel si Harry.

Z talířků se linula vůně čerstvého pečiva, másla, borůvkové zavařeniny, čerstvé kávy a čaje.

„Mohl jsi počkat." Pokáral syna Harry.

„Měl jsem hlad. Vy jste ještě spali a myslím, že Nimue snídat nebude. Vzhledem k tomu, že už hodinu blokuje koupelnu na patře." Nevzrušeně odpověděl Duncan a dál se věnoval svému talíři.

„Ptal ses jí, jestli něco nepotřebuje."

Zavrtění hlavou.

Harryho povzdech. Odložil konvici kávy a odešel z kuchyně. Zamířil přímo ke dveřím koupelny, kterou používaly jeho děti.

Zavřeno.

„Nimue," zaklepal, „Nimue jsi tam?" Stupidní otázka, ale což. „Chci jen vědět, jestli jsi v pořádku."

Cvaknutí kliky a dveře se otevřou.

„Jsi v pořádku?" Dívá se na svoji dceru Harry, ve tváři obavy. Nimue je pobledlá a pod očima se jí rýsují kruhy.

„Jo, já. Jen mi bylo špatně." Pokrčí děvče rameny.

Harry chápavě přikývne.

„Ty," Tohle je vážně trapný. Pomyslí si budoucí dědeček. „Bylas na nějakém vyšetření nebo…"

Nimue zrudne. „Já byla jsem u Madam Pomfreyové." Odpoví po chvíli váhavě. A jako tenkrát, když poprvé dostala menstruaci, zalituje, že se v jejich domácnosti nevyskytuje další žena.

„Jo, no mohla bys zajít k Hermioně." Nadhodí Harry.

„Jo, asi jo." Přitaká dcera. „Já půjdu se umýt a přijdu dolů."

„Jasně." Otočí se Harry, aby vrazil do Draca.

„Je v pořádku?" Kývne směrem k zavřeným dveřím.

„Jo, jen…No však víš." Merline, tohle je tak trapné. Pomyslí si znovu.

„Jo, vím." Pohladil si Draco břicho.

„Bylo ti zase špatně." Opatrně se zaptá Harry.

„Trochu." Pokrčil Draco rameny. „Ten lektvar co mi dala Hermiona je překvapivě účinný." Políbil Draco Harryho. „Jsem v pořádku."

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

„Dobré ráno." Pronesla tiše Nimue, když vešla do kuchyně. Pořád byla ještě trochu pobledlá a kruhy pod očima byly jasně patrné, přece jen vypadala líp, než když jí Harry viděl v koupelně.

„Dobré." Odpověděl Duncan a Harry. Draco mlčel.

Nimue si povzdychla a obsadila své místo u stolu. Ovšem snídaně se ani nedotkla. Natáhla se po hrnku s čajem a usrkávala.

„Ty nebudeš jíst?" Ozval se Draco. Nimue sebou trhla.

„Raději ne." Zavrtěla hlavou.

„Tak to teda ne." Roznesl se kuchyní hlas nepřipouštějící námitky. „Snídaně je základ dne a ty snídat budeš. Obzvlášť ve tvém stavu." Zamračil se na ní Draco.

„Bude mi špatně. Sním něco později." Nimue nechtěla vzdorovat. Ale už před nějakou dobou se jí tahle taktika osvědčila a ona nestrávila celý den s hlavou v záchodové míse.

„Fajn. Po snídaně jdeme k Hermioně." Řekl Draco a dál se věnoval svojí snídani.

Vykulený pohled Nimue si nevšímal. Duncan pro jistotu dělal, že neslyší vůbec nic. No a Harry ten valil oči.

Ano, s Dracem je vždy kloudnější řeč ráno.

Když se Duncan zvedal od stolu, pronesl Draco: „Zůstaň tu ještě chvíli prosím." Podíval se a Harryho, který ihned pochopil.

„Včera jsme vám chtěli něco oznámit."

„Takže se přece jen budeme stěhovat?" Zeptal se opět Duncan.

„Prosím tě, co to máš s tím stěhováním." Zeptal se černovlasý rodič.

Duncan pokrčil rameny.

„Chtěli jsme vám říct," pokračoval Harry, „že za pár měsíců nás bude o jednoho víc." Usmál se na Duncana.

„No to já vím. " Hodil pohled po Nimue.

„No, takhle to táta nemyslel." Povzdychl si Draco. „Tvůj otec chtěl říct, že já budu mít dítě."

Duncan vypoulil oči. „Cože? Teda uff. To je…" Chudák ze sebe nemohl vypravit kloudného slova. Představa, že jeho rodiče spolu … Ne, na tohle rozhodně myslet nebude.

„No, jsme rádi, že tvé vyjadřovací schopnosti jsou naprosto stejné jako před chvílí." Ušklíbl se Draco.

Nimue raději mlčela. Nechtěla rozčílit žádného otce jakýmkoli způsobem. Vypadalo to, že Draco její těhotenství akceptoval a ona neměla sílu na cokoli.

„No, pokud jsi po snídani Nimue, běž se převléknout a půjdeme za Hermionou." Řekl dceři Draco o pár okamžiků později. Ta poslušně pokývala hlavou a odešla do svého pokoje.

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Jakmile vypadla Nimue z krbu zapotácela se. Draco byl okamžitě u ní a přidržel jí do té doby, než se jí udělalo lépe.

„Draco. Nimue." Ozval se Hermionin hlas. „Co tu děláte?" Ani nepočkala na odpověď a už tu byla další otázka. „Jsi v pořádku?" Tahle otázka ovšem nesměřovala na Draca ale na bledou Nimue.

„Pojď, sedni si." Vmanévroval Draco svoji dceru na pohovku.

„Jsi nemocná." Zeptala se opět Hermiona.

Draco se uchechtl. „To teda není. Možná bys tetě mohla vysvětlit, co tu děláme."

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Doma byli asi za hodinu. Harry s Duncanem sledovali pohádky v televizi. Ta se stala nedílnou součástí rodiny asi před deseti lety. Draco nejdříve ohnivě protestoval, později ovšem přišel na to, že když dětem pustí televizi, mohou se s Harrym věnovat příjemnějším věcem. A druhý důvod byl ještě prostější, ač by ho Draco nepřiznal, ani za všechny Bertíkovi fazolky světa. Jednoduše si ten mudlovský výmysl zamiloval.

Podíval se na svého partnera a jejich syna. Duncan byl natolik odlišný od Nimue jak jen to šlo. Zatímco Nimue měla Dracovi blonďaté rovné vlasy a Harryho zářivě zelené oči. Duncan měl Harryho nezkrotnou černou hřívu a Dracovi šedé oči.

Oba černovlasí členové rodiny zbystřili, okamžitě, co se krb zbarvil zeleným plamenem. Draco nemusel říct ani slovo a Duncan už vstával a odcházel z obývacího pokoje.

„Zavři dveře, prosím." Požádal ho Draco. Na Nimue šli mdloby. „Myslím, že si musíme promluvit. " Sedl si Draco vedle Harryho a pokynul Nimue na opačnou stranu sedačky. Ta s povzdechnutím usedla. Tak trochu doufala, že se tomuhle rozhovoru vyhne. Evidentně jí nebude přáno.

„Jak to bude se školou?" Zeptal se Draco. Dost dobře věděl, že ačkoliv Harrymu na dětech záleželo nejvíc na světě, nezeptal by se. Dominantním rodičem byl vždycky Draco. On většinou dával tresty, on byl často ten zlý. Ovšem nikdy se nezdálo, že by jej jedno z dětí mělo méně rádo. Harry se vedle něho napjal a chytl Draca za ruku.

„No," ošila se Nimue, „Hermiona i Madam Pomfreyová říkaly, že by se dítě mělo narodit začátkem července." Začala vysvětlovat pečlivě promyšlený plán. „No, dohodla jsem se s ředitelkou, že budu dál navštěvovat školu. Samozřejmě, že nebudu schopná zúčastnit se OVCí, proto mi ředitelka nabídla náhradní termín." Polkla. Nějak jí vyschlo v ústech.

„Takže školu dokončíš?" Zeptal se Harry.

„Samozřejmě! Přeci jste si nemysleli, že bych se na školu vyprdla!"Zalapala po dechu. Pohled do jejich tváří jí ovšem dával jinou odpověď. „Vy jste si vážně mysleli, že bych nedokončila školu?" Kroutila nevěřícně hlavou, v očích slzy.

„Dobrá," pokýval Draco hlavou, „a jak to děcko uživíš?" Zeptal se s jemu tak vlastní ironií.

Opět hluboký nádech. „Brian má nějaké peníze po rodičích. Stejně tak i dům. Je vážně nádherný. " Rozzářily se jí oči. „Obrovský a takový teplý." Usmála se na oba otce. Jejich výraz ovšem nebyl kdovíjak šťastný. Nimue si povzdychla. „Co chcete ještě vědět?"

„Takže abychom si to ujasnili." Pronesl Draco. „Jsi těhotná. Dítě se ti narodí začátkem července. OVCE složíš příští školní rok. Budeš se vdávat. Dům máte. Peníze zdá se nějaké také." Usekával jednotlivé věty a ani Harry natož Nimue neměli tušení, kam to vše vede. „Zbývá tedy jediné. Kdy nám představíš budoucího zetě?"