3. Silvestr

Nadešel den D, alespoň Nimue to tak připadalo. Byla nervózní jako pavouk v přítomnosti baziliška.

Zbývala ani ne půl hodina do setkání jejích otců a jejího nastávajícího. Seděla ve svém pokoji, před sebou učebnici Přeměňování pro pokročilé ovšem ani se do ní nepodívala, napjatě čekala, až zazvoní domovní zvonek. Prsty jemně přejížděla přes stránky učebnice a ztrácela se v myšlenkách.

V posledních dnech si nesčetněkrát přehrávala, jak bude jejich setkání vypadat. Zvláštní je, že si vůbec nepřipouštěla špatný konec. Jistě, napadlo ji, že vše se nemusí naplnit dle jejího očekávání. Tuhle myšlenku ovšem vždy okamžitě zavrhla.

Draco i Harry se o Brianovi nezmínili ani jednou, krom otázky, kdy a jak dorazí. Bylo to poněkud děsivé. Najednou bylo vše jako dřív. Vše bylo stejné jako každý rok. Štědrý den strávili v poněkud znepokojující pohodě. Prostě klasika. Nimuina nervozita rostla každým dnem, stejně jako dítě uvnitř ní.

Ráno na Štědrý den, když vstali, tak snídaně od taťky Harryho. Odchod k babičce Narcisse, kde tráví většinu Vánocčních dopolední, navečer přesun domů. Pečený krocan a puding. Chvilka toho válení před televizí. Pojídání sladkostí. Šup do postele. Ráno dárky a snídaně v pyžamu u stromečku, tentokrát připravená od taťky Draca. Nimue milovala jejich rodinné tradice. Ovšem letos to bylo poněkud jiné. Jistě, tohle byli poslední vánoce, které stráví jako dítě. Ty příští už bude mít svoji vlastní rodinu. Bude mít svoje vlastné rodinné zvyky. Usmála se.

Crrr.

„Brian!" Vylítla z křesla jako Potlouk. Utíkala ke dveřím od pokoje, prudce je otevřela. Klid, jenom klid. Všechno bude fajn. V nejhorším tě jenom vydědí. Říkala si v duchu, když už klidnější chůzí mířila ke dveřím. Harry ani Draco se otevřením dveří neobtěžovali. Nimue jediným pohledem do obývacího pokoje zjistila, že celá její rodince nalézá právě v něm. Duncan seděl před televizí s Harrym. Před chvílí se vrátili z létání. Duncan musel nutně neustále zkoušet své nové koště. Draco s nimi z pochopitelných důvodů nelétal. Pololežel v pohodlné lenošce a před sebou měl knihu. Před Harrym i Duncanem levitoval hrnek sladce vonící po čokoládě. Vedle Draca na stolku byl sáček s Bertíkovými fazolkami.

Ani se nezeptali, jestli taky nechci. Bodlo Nimue u srdce.

Došla ke dveřím. Zhluboka se nadechla. Otevřela a s výkřikem „Briane!" se vrhla nebohému otci svého dítěte okolo krku. Ten její zákeřný výpad sotva ustál.

„Taky tě rád vidím." Řekl s úsměvem na rtech a políbil jí na vrch hlavy. Pevně ho objala.

„Jsem ráda, že jsi konečně přišel. Děkuji."

„Nimue, říkal jsem ti, že přijdu. Nenechám tě v tom! Jasné?" Podívala se do modrých očí a s malým úsměvem přikývla.

„Promerlina! Briane, promiň, vždyť tu stojíme ve dveřích. " Začala se omlouvat Nimue, když si uvědomila, kde se pořád nachází. Vtáhla svého snoubence dovnitř. Ten se na ní pouze usmál. „Dej mi hábit." Poslušně ho sundal a ona ho pověsila na věšák.

„Tak jak to vzali tvoji otcové?" Zeptal se a pohladil jí bříško. Samozřejmě, dokázal by se o Nimue i o dítě postarat sám, ale určitě nechtěl, aby Nimue přišla o svoji rodinu.

Nimue si povzdychla. „No, eh nejdřív to vypadalo docela špatně." Zamračila se. Brian strnul. „Dokonce si mysleli, že seknu se školou." Zamračila se. „Když jsem jim to aspon trochu vysvětlila, tak to svým způsobem vzali na milost." Na chvíli se odmlčela. „No a asi nejdůležitější je, že se naše rodinka rozroste nejenom o naše dítě." Podívala se na Briana s lehkými rozpaky. Jistě její otcové nebyli staří, ale představa, že ještě spolu… Ne, nebudu na to myslet.

„Cože?" Nechápal.

„No, budu mít dalšího sourozence."

„Oh, no to je teda překvapení."

„Jo to je. Tak co jsi připraven na vstup do jámy hadí?" Vzala ho za ruku a odvedla do obýváku.

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Večeře probíhala v poměrně příjemném tichu. Setkání v obýváku bylo rovněž překvapivě příjemné. Jistě bylo zdvořilé a Draco s Harrym nebohého Briana neustále oťukávali. Ovšem to čekal a byl na to skvěle připraven. Ovšem Nimue se tahle zdvořilost nelíbila. Čenichala zradu. Čekala, kdy něco vybouchne.

Vážně vše probíhalo v naprostém pořádku, ovšem co nevidět se muselo něco zvrtnout. Rodiče ještě vůbec nevyslýchali Briana, oťukávali, ale nevyslýchali, a to bude zlatý hřeb večera. Celý večer se proto jenom nimrala v jídle a nic moc nesnědla.

„ Nimue, není ti dobře?" zeptal se Harry a v očích se mu zračily obavy.

„Cože? Ne, teda nic mi není. Jen nějak nemám hlad." Pokrčila rameny.

„To tě brzo přejde." Pravil Draco moudře. „Za pár týdnů sníš, na co přijdeš."

„Co se tady děje?" Nevydržela to už Nimue, přátelsky konverzující Draco byla poslední kapka. „Myslela jse, že chcete poznat Briana, že se ho budete ptát na všechny ty věci, ale zatím…" A bylo to venku.

Draco si nejdříve otřel ústa ubrouskem. Odsunul talíř.

„Tak já půjdu." Ozval se Duncan. „Pamatujete, říkal jsem, že jdu k Marcusovi."

„Jistě, pamatujeme." Odpověděl Harry za oba. „Hlavně žádné domácí rachejtle! Rozumíš?"

„Taťko! Nejsem malej!" Prokulil oči Duncan.

„Já vím, ale vzpomeň si, kde jsme trávili loňský Silvestr."

Duncan cosi zahučel a zamířil do svého pokoje převléci se.

„Loni jsme si na Silvestra udělali výlet ke Sv. Mungovi." Vysvětlil Harry Brianovi, který výměnu mezi otcem a synem nechápal. „Duncan miluje Lektvary a miluje výbuchy. Poněkud nebezpečná kombinace." Usmál se na budoucího zetě.

„Uděláme lépe, pokud se přesuneme do obýváku." Rozhodl Draco, který celou dobu sledoval Briana. Vstal ze židle a zamířil do obývacího pokoje, Harry v těsném závěsu za ním.

„Briane, pokud se ti něco nebude líbit, nebo budou hnusní, odcházíme." Řekla nesmlouvavě Nimue.

„Nimi, nechej to mně, ano? Já se jen tak nedám a už jsem ti to jednou dneska řekl, nedám ani vás dva." Políbil ji. „Tak jdeme." Vytáhl jí na nohy. Neochotně ho následovala do obývacího pokoje.

„Takže, " začal Draco, jakmile byli všichni pohodlně usazení v křeslech a v krbu vesele plápolal oheň. „Nimue říkala, že jste zdědil dům po rodičích."

„Ano, to je pravda." Přitakal Brian.

Draco si ho chvíli prohlížel, než se vytasil s další otázkou. Brian byl docela pohledný. Samozřejmě ne Dracův typ. Modré oči, vlasy světlehnědé a na tváři mu skoro pořád hrál úsměv. Způsob jakým se tiskl k Nimue a jakým se na ní díval se Dracovi příliš nezamlouval, ovšem na tohle už byla jaksi pozdě.

„A jak si příští rok vůbec představujete? „ Předhodil mladým další otázku.

„Už jsem vám to přeci říkala." Ozvala se okamžitě Nimue.

„Ne, Nimue. Říkala jsi nám, že máte kde bydlet a že Brian zdědil nějaké peníze po rodičích. Ovšem nemáte ani tušení jaké je to starat se o dítě." Ozval se k překvapení Draca i Nimue Harry a pokračoval dál. „Když ses narodila ty, byli jsme s Dracem tak vystrašení pokaždé, když sis kýchla, že se z nás Hermiona málem zbláznila. Nemluvě o tom, že jsme se po tři roky pořádně nevyspali a pak tu byl Duncan. "

„Já jsem si myslela, že mě nebudete už přemlouvat, ať to dítě dám pryč." Plačtivě se ozvala Nim.

„Otec se vám pouze snaží říct, že to s dítětem nebude lehké." Přispěchal na pomoc Draco, když viděl, že jejich plán se žene do záhuby. „Taky jsme vám chtěli říct, že Cotterovi se stěhují. " Důležitě se domlčel. Nimue na něho koukala nedůvěřivýma očima. Draco protočil ty svoje a pokračoval. „ Ty jsi vážně celý Harry. Tím se vám snažíme říct, že dům vedle bude za pár měsíců volný."

„Vy chcete, abychom se nastěhovali vedle?" Otevřela Nimue pusu dokořán.

„Já vím, že jsem říkal, že mám peníze po rodičích, ale nevím, jesli by to stačilo, ikdybych prodal dům." Brian se netvářil příliš šťastně. Jistě oceňoval snahu Nimuiných otců, ale tohle bylo… Krom toho, domek, který vlastnil nyní, by rozhodně nepokryl výdaje na domy, které se nacházely v sousedství.

„S tím si nedělejte starosti." Odpověděl Harry. „Otázka je, jestli to jste ochotni akceptovat." Pozvedl obočí.

„Tati, taťko, tohle je …"

„Víš, že máš nějaké peníze na účtu k vysokoškolskému studiu. Přidali bycom vám ještě nějaké jako svatební dar. Mělo by to stačit a zároveň byste měli něco do začátku." Odvětil Draco a nabídl si ze skleněné misky fazolku. „Malina." Usmál se.

„Asi byste si to měli rozmyslet. Ale já i taťka si myslíme, že by to nebylo marné co?" Hodil Harry očkem po Brianovi.

„Pane, já vážně nevím, co říct." Opětoval mu pohled Brian.

„Rozmyslete si to." Ukončil debatu Draco. „No a teď bude nejlepší, pokud se odletaxujeme k Weasleyovým na oslavu. „Letax bude pro nás bezpečnější." Pohladil si bříško.