5. Nečekané očekávání

Bodavá bolest zastihla Draca asi v sedm večer. Jako vždy tomu nevěnoval pozornost, ovšem ve dvě ráno už pochopil, co se děje. Klidně vstal z postele, došel si na záchod, zkontroloval porodní jizvu, aby si potvrdil svoje předpoklady, došel pro tašku do porodnice.

„Tak teď nastává ta těžší část." Povzdychl si. Sedl si na postel a začal dloubat do svého partnera. „Harry, Harry vstávej." Volaný si něco zamrmlal pod nos, otočil se na druhou stranu a spal dál. Draco si povzdychl, jak jen on záviděl Harrymu jeho hluboký spánek. „Harry!" Pronesl o trochu hlasitěji. „Harry!" Zacloumal s jeho ramenem.

„Co? Co se děje?" Mžoural na půl stále spící Harry.

„No, konečně. Už tě budím pět minut."

„Proč? Draco je čtvrt na tři. Co chceš? Teď ti určitě nikde neseženu Bertíkovi fazolky." Promluvil na něho Harry se zavřenýma očima, očividně se snažil zase usnout.

„No, pokud chceš zmeškat narození svého třetího dítěte, tak si klidně spi dál." Zavrčel Draco, vstal z postele. Bodání se pomaličku zintenzivňovalo a on věděl, že se musí co nejdříve dostat k Mungovi, doma rozhodně rodit nechtěl.

„Cože!" Vykřikl Harry, vyskočil z postele a začal pobíhat po pokoji. Skákajíc po pokoji, jak se snažil navléci nohavice, tam kam patří, došel k Dracovi a začal ho podpírat.

„Prosím tě, Pottere!" Zařval Draco. „Potřebuju se dostat k Mungovi, doufám, že mě tam přemístíš, tak jak tě to učila Hermiona. A přestaň mě podpírat!"

„Děje se něco?" Ve dveřích stál značně rozcuchaný Duncan a ospale si mnul oči.

„Ale ne, běž klidně spát." Mávl Draco vyčerpaně rukou.

„Ty už budeš to…?" Inu Duncan je chytrý chlapec.

„Ano, už budu to." Zavrčel Draco.

„Duncane, běž si lehnout, stejně nám s ničím nepomůžeš. Ráno až se probudíš, prosím dej vědět Nimue a přijďte za námi k Mungovi ano?" Chopil se slova Harry, který se už naprosto probudil a který už byl schopen myslet a přestat panikařit. „Pojď Draco." Jemně uchopil svého partnera za předloktí a vedl ho ven z ložnice před dům, odkud se mohli bezpečně přemístit.

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

„Tak Draco tenhle prcek si dává evidentně načas." Řekla mu Hermiona, když ho vyšetřila. Draco cosi zavrčel. „Ale no tak. Máš nějaké bolesti?" Zajímala se dál Hermiona.

„Rodím, co myslíš?"

„Dobře, přinesu ti lektvar, ale nechci ti ho dávat nějak moc, nevím, jak bude lektvar pro ženy působit na tebe." Mužských těhotenství opravdu nebylo mnoho a ikdyž za těch pár let od narození Nimue léčitelství v tomto směru pokročilo, ostatně hlavně díky Dracovi, stále se o něm příliš nevědělo. Když Draco rodil Duncana Hermiona jeho porod pojmenovala bomba, než se Draco nadál Duncan byl venku, ovšem třetí potomek si dává načas.

„Ne, nech to být. Doopravdy to není tak zlé."

„Draco, pokud tě to bolí, tak Hermiona ti ten lektvar přinese." Zkusil mu navrhnout Harry opatrně.

„Řekl. Jsem. Že. Žádný. Lektvar. Nechci!" Odsekával a snažil se rozdýchat přicházející křeč.

„Dobrá dobrá. Lektvar nechceš." Harry pochopil, že nemá cenu vůbec nic říkat ale pouze tiše Draca podporovat.

„Pokud bys změnil názor, stačí říct ano." Usmála se na něho Hermiona. „Teď mě prosím omluvte, rodí mi tu ještě dvě ženy." Usmála se na oba a opustila pokoj.

„Uff." Funěl Draco.

„Namasíruju ti záda ano?" Přešel Harry k funícímu partnerovi a rozmasírovával záda ztuhlé v křeči.

„Děkuji. Mám takový pocit, že tohle je ještě horší než s Nimue." Zamručel Draco.

V šest hodin ráno bylo vše stejné jako, když byl Draco hospitalizován. Hermiona ho právě konrolovala. Draco byl vyčerpaný a začínalo mu to vážně lízt na mozek.

„Nechce se mu ven." Řekla Hermiona. „Jizva se ti pořád nerozšiřuje. „Zkusíme to ještě půl hodiny nechat, a pokud nebude žádná další změna, budeme muset miminku pomoci." Hermiona se snažila tvářit vesele, nicméně ani na jednoho z nastávajících otců to nepůsobilo.

„Jak pomoct?" Pronesl Harry do těžkého ticha.

„No, museli bychom miminko vyjmout." Řekla Hermiona neochotně.

Dracovi se vydral z hrdla zvuk podobný vytí.

„Ale to, ne, tohle já nechci." Harry přešel k němu a v utišujícím gestu mu začal hladit vlasy.

„Draco, já bych to vážně nedělala, jenže v nejhorším scénáři by se mohlo stát, že by miminko mohlo přestat dýchat. Nechci tě strašit." Vyhrkla honem, když viděla jeho sinalý obličej. „Ale ta možnost tu je."

Draco přikývl.

Merlinžel za půl hodiny byla situace naprosto stejná.

Draca kamsi odvezli a Harry odešel na chodbu s úmyslem dát si kávu. Jakmile ovšem vyšel z místnosti, narazil na Nimue, Briana a Duncana.

„Tati!" Přířitila se k němu dcera a objala ho. „Tak co?"

Harry jí objetí opětoval a chvíli jí jen tak držel.

„Tati," zkusila to znovu, „co se děje?"

„Miminko nechce ven, tak mu musí pomoct." Dostal ze sebe ztěžka. Chtělo se mu brečet. Proč sakra!

„Chtěl jsem si dojít pro kafe." Řekl, když konečně pustil umačkanou Nimue.

„Donesu ho." Nabídl se Brian. Měl v tu chvílu pocit jakéhosi nadbytku ze sebe samého. „Dá si ještě někdo něco?"

Po objednávce jedné kávy, džusu a limonády odešel.

„Měli jste nás vzbudit, když jste odcházeli." Vyčetla mu Nimue.

„Co byste tady dělali, jen byste tu seděli a koukali do zdi." Zavrtěl hlavou. Povdechl si.

„Táta bude v pořádku." Sevřela mu Nimue ruku.

Harry věděl, že nejspíš ano. Hermiona jim celý proces vylíčila velmi podrobně a zodpověděla jim všechny otázky. Naprosto běžný a v mudlovském světě velmi častý zákrok. Přesto v Harryho mysli vrtal červíček pochybností. Mohlo se toho tolik stát.

„Tati." Vytrhlo ho z myšlenek. „Brian ti přinesl kávu."

Převzal od zetě kelímek s horkou kávou a opatrně usrkl. Nebyla špatná. Kávu mu stékala do žaludku a nějakým záhadným způsobem odplavovala chmurné myšlenky.

„Segra, ty ses pocintala." Ukázal Duncan na fakt, že pod Nimue byla louže jakési tekutiny.

„Cože? Ale ne!" Povzdychla si Nimue. Nemotorně vstala.

„Miláčku, ty jsi si do toho snad i sedla." Informoval ji Brian o velkém mokrém fleku rozprostíraje se přes její pozadí.

„Promerlina! Nimue ty rodíš!" Vyhrkl Harry, kterému jako prvnímu došlo, že ona tekutina nebude džus, ale plodová voda.

„Cože? Ale ne, já mám ještě tři týdny čas." Ignorovala Harryho prohlášení.

„Harry!" Ozval se Hermionin hlas. „Harry! Je to děvče. Draco i holčička jsou v pořádku, za chvíli budeš moct za nimi." Smála se na celou rodinu. Samozřejmě, že jí neušla Harryho roztěkanost, děs v Nimuiných a Brianových očích a nevěřícnost v očích Duncana. „Co se děje?" Zeptala se nejistě.

„Nimue rodí." Konstatoval Duncan.

„Ale ne, já mám ještě čas." Ikdyž už si tím nebyla tak jistá jako před několika minutami. Nenápadné brnění zad, které jí pronásledovalo již několik hodin silnělo až dosáhlo první křeče signalizující blížící se porod. „Salazare, " chytla se za břicho, „já vážně rodím."

„Fajn, jdeme." Zatáhla jí Hermiona za rukáv a odváděla si jí s sebou. „Briane s námi!" Křikla na mladého muže, který jí okamžitě poslechl. „Sestro, zaveďte pana Pottera za panem Malfoyem." A už byla i s Nimue pryč.

Sestra chytla pro změnu za rukáv Harryho a vedla ho chodbou do pokoje. Když otevřela dveře, naskytl se Harrymu pohled, který mu vehnal slzy do očí.

„Ahoj," zašeptal na Draca, který se na něho zářivě usmál, byla na něm patrná únava, ovšem novorozeně, jenž držel v náručí, mu jí alespoň částečně odehnalo, „Draco, ta je nádherná." Řekl víc, když došel až k posteli a sedl si na ní.

„No to bych řekl, je to přeci moje dcera." Harry se k němu sklonil a políbil ho. Žádný jazyk, jenom rty, ale přesto to byl jeden z nejnádhernějších polibků, které spolu sdíleli.

„Můžu?" Natáhl Harry ruce k zavinutému dítěti. Rodící Nimue naprosto vypustil z hlavy.

„Jistě." Odpověděl Draco a předal novorozeně Harrymu.

„Ahoj, Emily." Pohladil Harry holčičku po líčku, ta otevřela oči a věnovala mu zelenomodrý pohled. Na hlavě neměla prozatím žádné vlásky. „Jsi v pořádku?"

„Ano, jenom to trochu ještě bolí, ale jsem v pořádku. Já i Emily." Položil si hlavu na Harryho rameno. „A jsem příšerně unavený." Dodal se zívnutím. „Už je tu Nimue a Duncan?"

V tom si Harry vzpomněl a strnul. Draco to samozřejmě pocítil.

„Co se děje?" Optal se.

„Nimue rodí." Oznámil dutým hlasem. „Merline, já na to úplně zapomněl, když jsem sem přišel."

„Cože? Vždyť má ještě tři týdny čas."

„No, jo v čekárně jí praskla voda a Hermiona jí odvedla, já ani nevím nic jiného." Pokrčil rameny. „Půjdu se někoho zeptat." Předal dítě zpět Dracovi a zvedl se z postele. Než stačil přejít ke dveřím, samy se otevřely.

„Všechno v pořádku? „ Zeptala se Hermiona.

„Co Nimue?" Vyhrkli oba najednou.

„No, ještě to bude chvíli trvat, ale vypadá to, že budete tatínky i dědečky v jeden den." Zasmála se.

„Takže vše v pořádku?" Zeptal se Draco.

„V nejlepším." Usmála se na něho Hermiona.

Harry se podíval na Draca s Emily a v duchu s ní souhlasil.